Živá a neživá příroda: Charakteristika

Vztahy mezi živou a neživou přírodou zobrazuje tzv. Rozmnožování, růst a vývoj jsou charakteristiky živých organismů. Vznikají noví jedinci, rostou (kvantitativní a nevratné přibývání buněk) a vyvíjejí se (kvalitativní procesy v těle organismů). Tyto procesy v neživé přírodě neexistují.

Základní znaky živých organismů

• Dědičnost a proměnlivost: Dědičnost je vlastnost živých organismů - schopnost vytvářet jedince sobě podobné. Proměnlivost je schopnost plodit odchylky, měnit se. Mutace - ke změnám dochází skokem.
• Jedinečnost a nedělitelnost: Každý jedinec je neopakovatelný a zpravidla nelze bez následků dělit. Neživou hmotu dělit lze (krystaly soli).
• Tvar a funkce: U živých organismů je tvar funkční, závisí na prostředí. U neživých je tvar náhodný nebo určený fyzikálním a chemickým složením.
• Dráždivost a přizpůsobivost: Živé organismy na podněty prostředí reagují složitými reakcemi. Pokud dráždění trvá nebo se opakuje, organismus se přizpůsobí, opustí prostor nebo zahyne.
• Časová ohraničenost: Neživé látky v čase a prostoru trvají, život organismů je omezený a jednosměrný.

Taxonomie organismů

Taxonomie organismů je věda studující taxony (rozeznávání, ohraničování, klasifikaci, vývoj,…). Taxon je systematická jednotka tvořená skupinou organismů, pro které je společný určitý stupeň příbuznosti (a jsou odlišné od jiných systematických jednotek).

Základní kategorie taxonů v sestupném pořadí:

Základy dělení organismů:

• NADŘÍŠE:
  • Nebuněční (Subcellulata)
  • Jaderní (Eukaryota)
• ŘÍŠE:
  • Prvojaderní (Prokaryota)
  • Jednobuněční (Protozoa)
  • Rostliny (Plantae)
  • Houby (Fungi)
  • Živočichové (Animalia)
• PODŘÍŠE:
  • Prvobuněční (Protocellulata)
  • Nižší rostliny (Protobionta)
  • Vyšší rostliny (Cormobionta)
  • Prvoci (Protozoa)
  • Mnohobuněční (Metazoa)

Živá příroda

V živé přírodě jsou hlavní:

1. Nebuněčné organismy = viry
2. Prokaryotické = prvojaderné organismy - např. bakterie, sinice
3. Eukaryotické organismy = s pravým jádrem - např. prvoci - trepka
4. Kolonie jednobuněčných organismů - např. zelená řasa váleč koulivý
5. Mnohobuněčné organismy (rostliny, živočichové, houby) - živočišná buňka
6. Obligátní (= nutná) společenstva = nutný soubor jedinců téhož druhu - např. včely (jedna matka = královna - č. stovky trubců = pohlavní samci - č. desetitisíce dělnic = nepohlavní samice - č.)

Zelenými rostlinami se živí býložravci = konzumenti 1. řádu. Býložravce požírají masožravci = konzumenti 2. řádu. Paraziti a saprofyti jsou tzv. reducenti. Vliv faktorů prostředí na život organismů zobrazuje tzv. ekologická valence.

Vznik vesmíru a Země

Vesmír má předpokládané stáří 18 mld. let a prošel několika etapami vývoje. Existuje několik teorií vzniku vesmíru - všeobecně uznávaná je teorie velkého třesku. Velký třesk (před 15 mld. let) - nekonečně malý bod o nekonečně malé hustotě a nekonečně velké teplotě se začal rozpínat. Základní síla ve vesmíru je gravitační. Nejprve vznikly pouze elementární částice a antičástice, vzájemnými reakcemi vznikají větší částice (atomy, molekuly). Mračna He a H. Konečný vývoj dospěl ke galaxiím = hvězdy seskupené do hvězdných soustav. Naše Galaxie - Mléčná dráha - má podobu disku. Slunce vzniklo před 5,5 mld. let. Vznik Země se datuje do doby před 4,6 mld. lety.

Čtěte také: Výuka živé a neživé přírody: Praktický průvodce

Čtěte také: Kroužky pro děti: Živá a neživá příroda

Čtěte také: Encyklopedie Hlučínska - příroda

tags: #živá #a #neživá #příroda #charakteristika

Oblíbené příspěvky:

• Změny skupenství: Podrobný průvodce
• O Jíní ovici
• Proces struvitu
• Stavebnictví a životní prostředí
• Význam lesa pro ekologii