Negativní environmentální vlivy zemědělství

Více než 3600 vědců, z toho přes 200 z České republiky, podepsalo výzvu žádající udržitelné zemědělství v Evropě.

V posledních letech byla vypracována řada hodnocení, která konstatovala negativní vliv zemědělství na životní prostředí. Nyní dochází vlivem intenzivního zemědělství ke ztrátě biologické rozmanitosti, zhoršuje se podnebí, dochází k degradaci půdy a kontaminaci podzemních i povrchových vod hnojivy a pesticidy.

Nicméně odezvou členských státu pro nové kolo SZP jsou pouze dílčí návrhy, které současnou krizi nijak neřeší. Nastavení současné i připravované Společné zemědělské politiky EU (SZP) je pro řešení těchto problémů zcela nedostatečné.

„Je nezpochybnitelné, že průmyslové zemědělství, které využívá velké množství hnojiv a pesticidů, a v případě ČR se provozuje na obrovských lánech bez ekologických prvků jako meze, louky, mokřady a stromořadí, je hlavní příčinou úbytku biodiverzity a kontaminace vod sloučeninami dusíku a pesticidy.

V návrhu nové SZP se počítá s velkým podílem přímých plateb na plochu (v takzvaném pilíři I) s nízkými environmentálními požadavky.

Čtěte také: Látky znečišťující ovzduší a jejich vliv na zdraví

„Tento systém je prokazatelně neúčinný k dosahování proklamovaných environmentálních cílů a z celospolečenského hlediska je navíc nespravedlivý. Navrhované zastropování, tedy limit plateb pro velké podniky a tzv. přerozdělování budou s velkou pravděpodobností - protože záleží na implementaci v jednotlivých členských státech - nedostatečné“, vysvětluje ekolog Jiří Guth.

Nejasné jsou i požadavky na tzv. zelenou architekturu, kdy mohou členské státy a jednotliví zemědělci plnění obcházet prostřednictvím nenáročných, resp. málo účinných opatření.

V návrhu nové SZP nejsou uvedena nutná konkrétní opatření ve prospěch biologické rozmanitosti a životního prostředí, například podpora druhově pestrých trvalých travních porostů nebo podpora krajinné mozaiky (např. mezí, cest, mokřadů a potoků), která zvlášť v naší zemědělské krajině velmi chybí. Při uplatnění těchto návrhů tak dojde k dalšímu prohlubování ekologické nestability, zhoršování stavu životního prostředí a ve svém důsledku i k poklesu celkové druhové diverzity a degradaci zemědělské krajiny.

„Intenzivní zemědělství v posledních 70 letech vedlo ke ztrátě krajinné pestrosti, zejména v důsledku masivního zmenšení neobdělávaných (polo)přírodních) stanovišť.

Tato stanoviště jsou ale zcela klíčová pro udržení biologické rozmanitosti (biodiverzity), která v zemědělské krajině dramaticky klesá. Kromě toho, jsou tato stanoviště nenahraditelná při zadržování vody v krajině, což znamená, že mají schopnost zadržovat vodu v období jejího přebytku a posléze v období sucha vodu uvolňovat, tj. zmírňují dopady sucha a povodní.

Čtěte také: Životní prostředí a jeho ohrožení

Dále redukují proces eroze a zlepšují kvalitu vody ve vodních tocích.

V květnu 2019 byl zvolen nový Evropský parlament a posléze ustanovena nová Evropská komise, což je skvělá příležitost pro obnovení jednání a diskuzí o smysluplných úpravách SZP.

Cílem těchto úprav, podpořených vědeckými poznatky, by mělo být udržení úrodné a životaschopné zemědělské krajiny, ale i zachování biologické rozmanitosti, což je dnes hlavní prioritou ochrany přírody.

„Podle mne jde o hodně. Zvýšení obsahu uhlíku v půdě změnou zemědělské praxe představuje velký potenciál pro sekvestraci uhlíku z atmosféry a tím i snížení antropogenní změny klimatu.

Jak je všeobecně známo biodiversita zahrnuje rozmanitost života na všech úrovních. Jde především o diverzitu druhovou, genetickou a rovněž diverzitu biotopů a ekosystémů (Esvelt a Gemmell 2017).

Čtěte také: Filozofie a příroda

Bohatá biologická rozmanitost je důležitým předpokladem pro zachování přírodních procesů sloužících člověku, které člověk využívá od pradávna při produkci potravin - zemědělství.

Biodiversita se v zemědělské krajině měnila tak jak se vyvíjelo zemědělství. Zpočátku do agrofytocenóz vstupovali druhy žijící v okolí obdělaných ploch. Přizpůsobovali se životu plodin a postupnou selekcí a adaptací na nové podmínky se stali součástí agroekosystému.

S postupem doby a rozšiřujícím se zemědělstvím narůstal i počet plevelů v porostech. V období renezance jsou k nám přiváženy ze zámoří nové plodiny a spolu s nimi se na polích objevují nové druhy rostlin, které se rychle stávají významnými plevely.

Po zrušení nevolnictví a roboty v dobách rakouskouherské monarchie až po období první republiky, byla na území našeho státu vytvořena tradiční barokní krajina, která se vyznačovala jemnou mozaikovitou strukturou drobných polí, hustou sítí polních cest, mezí a stromořadí ovocných stromů.

V krajině byla vysoká druhová pestrost pěstovaných plodin, plevelných rostlin a druhů hmyzu. Hospodaření zde bylo intenzivní, ale s vysokým podílem ruční práce téměř bez využití pesticidů.

A na tyto podmínky byly navázány vysoké stavy drobné zvěře a další živočichové, kteří s dalšími změnami z krajiny ustoupili (Štrobach a kol.

Do 50. let minulého stol. byla biodiversita v zemědělské krajině ovlivňována faktory, jako jsou změny klimatu, vliv střídání plodin, vliv zpracování půdy, popř. vliv nezemědělské činnosti a vliv výživy rostlin.

Po druhé světové válce se začínají poprvé používat látky na ochranu rostlin tzv. Vysoká účinnost těchto látek zcela změnila zemědělské hospodaření a pěstování plodin se podřídilo používání těchto látek (omezené střídání plodin, pěstovaní plodin na husto u sebe aj.). Používání těchto látek bylo velmi účinné po dobu několika let.

V současnosti je složení biodiversity na zemědělské půdě velmi nestabilní. Často dochází k přemnožení polních škůdců, plevelů a nárůstu výskytu chorob. Mnohdy jsou tyto změny rychlé a nepředvídatelné. V současnosti podle zjištění celé řady studií biodiversita v zemědělské krajině klesá.

Např. populace motýlů a populace ptáků od r. 1990 početně poklesly o více než 50% a u biomasy létajícího hmyzu došlo k poklesu až o 75% (Hallmann a kol. 2017).

Stejně tak nové celosvětové komplexní studie ukázaly, že 41% druhů hmyzu a 22% druhů obratlovců jsou na ústupu s roční mírou poklesu o 1,0% až 2,5% (Sánchez-Bayo a Wyckhuys, 2019).

Drobná zvěř vázaná na pestré agroekosystémy (koroptev polní, zajíc polní, bažant obecný) se ze zemědělské krajiny vytrácí a nahrazuje ji spárkatá zvěř, která způsobuje největší škody na zemědělských plodinách (Štrobach a kol.

Naopak nejvíce lovenou zvěří je zvěř spárkatá. Příkladem je nárůst stavů prasete divokého (Sus scrofa). V r. 2017 bylo dosaženo historicky největšího odstřelu, kdy bylo uloveno 229 182 ks divokých prasat.

Podle současných trendů ve vývoji populací v zemědělské krajině přežijí ty druhy, které mají širokou ekologickou valenci ke stanovištním podmínkám a kterým změny v zemědělské krajině vyhovují, např. dochází k invazím a expanzím teplomilných druhů plevelů jako je bytel metlatý (Kochia scoparia), ambrozie peřenolistá (Ambrosia artemisiifolia), mračňák Thephrastův (Abutilon theophrasti) a dalších (Štrobach a Mikulka 2014).

Ke značné ztrátě biodiversity také dochází na úrovni celých přirozených nebo polopřirozených společenstev. Například v Německu ze 14 typů biotopů závislých na otevřené krajině jsou z 80% ohrožovány poškozováním zemědělskou činnosti (Finck a kol.

Obecně má současná zemědělská praxe negativní dopad na biodiversitu v zemědělské krajině. Příčin ovlivňujících biodiversitu existuje celá řada. Mezi hlavní faktory zemědělské činnosti, které ovlivňují biodiversitu patří vliv střídání plodin, vliv zpracování půdy, vliv výživy rostlin a vliv pesticidů.

Zpracování půdy stále patří mezi základní a nejvýraznější opatření ovlivňující biodiversitu na orné půdě. Zpracováním půdy můžeme například ovlivňovat plevelové spektrum na pozemcích.

S postupným vývojem zemědělství a potřebou zvyšující se produkce potravin, do přirozených procesů, především po druhé světové válce, vstupují uměle vytvořené látky na ochranu rostlin tzv. pesticidy (insekticidy, fungicidy, herbicidy), bez kterých se současné konvenční systémy pěstování rostlin neobejdou.

Zemědělské metody šetrné k přírodě zvyšují biologickou rozmanitost, aniž by snižovaly průměrné výnosy. Vyčlenění zemědělské půdy pro přírodu nemá negativní vliv ani na potravinářskou bezpečnost. Od roku 2005 zde zemědělci vytvořili několik stanovišť pro volně žijící živočichy, včetně semenných rostlin pro ptáky, divokých květin pro opylovače a remízků pro ptáky, hmyz a drobné savce.

V nejdéle trvající studii tohoto typu se vědcům podařilo zvýšit počet volně žijících živočichů, kteří jsou důležití pro zemědělskou produkci, jako jsou opylovači a predátoři, kteří loví škůdce. Zdvojnásobil se počet některých druhů motýlů, včetně okáče lipnicového a běláska řepkového.

Produktivita spíše rostla. Vědci také zjistili, že výnosy farmy zůstaly zachovány. V případě některých plodin dokonce vzrostly, navzdory ztrátě zemědělské půdy, která byla potřeba k vytvoření biotopu.

„Víme, že máme krizi biologické rozmanitosti, víme, že máme klimatickou krizi, víme, že tyto dva problémy spolu souvisejí, a toto je příležitost, jak zvýšit naše výnosy a zároveň zajistit ochranu přírody,“ prohlásil Fiennes.

Ekologické zemědělství jako alternativa

Celá řada studií shodně potvrzuje negativní vliv intenzifikovaného zemědělství na úbytek biodiverzity způsobený změnami managementu krajiny.

Ekologické zemědělství na druhé straně svou filozofií založenou na naprostém vyloučení minerálních hnojiv a chemických pesticidů vytváří protipól intenzivního zemědělství a umožňuje tak snižovat vliv vycházející z používání těchto inputů.

Ekologické zemědělství zvyšuje druhovou četnost a abundanci celé řady druhů rostlin a živočichů, tento účinek se však liší v rámci taxonu a je také ovlivněn krajinnou skladbou okolí obhospodařované plochy.

Kromě způsobu hospodaření bylo úkolem studie zjistit i vliv různorodosti krajiny na výše zmiňované charakteristiky. Různorodost krajiny byla pro účely studie stanovena jako procento zemědělských plodin na 1000 m studovaného plotu. Studie probíhala v pěti evropských regionech (Švédsko, Estonsko, Nizozemí, západní a východní Německo).

Predace mšic byla nejvyšší v polích v ekologickém režimu a snižovala se se zvyšující se homogenitou krajiny. Potenciál biologické ochrany v polích v konvenčním systému nebyla ovlivněna různorodostí krajiny a dosahovala vyššího potenciálu v homogenních podmínkách.

Pro hnízdící ptáky znamenalo zjednodušení krajiny snížení druhové bohatosti a abundance o 34 % a 32 % v organickém systému a 45,5 % a 39 % v konvenčním režimu. Brouci se vyskytovali více ve zjednodušené krajině a nebyli ovlivněni režimem hospodaření.

Tato evropská studie ukazuje, že ekologický systém hospodaření ovlivňuje biodiverzitu rostlin a ptáků na všech úrovních krajinné různorodosti, pouze potenciál biologické ochrany se zvyšuje se zvyšující se heterogenitou krajiny.

Fakt, že ekologický režim hospodaření a krajinná pestrost se liší ve svém vlivu na biodiverzitu a potenciál biologické ochrany ukazuje na to, že agroenvironmentálních opatření vytvářená za účelem zachování biodiverzity nemusí vždy plnit požadovaný účel.

Vliv zemědělství na emise skleníkových plynů

Zemědělství je na jedné straně postiženo silnými dopady klimatických změn, na druhé straně však zároveň patří k jejich původcům. Podíváme-li se na emise skleníkových plynů v Německu, bylo zemědělství s 63,6 mil. t CO2-ekv. v roce 2018 odpovědné za 7,4 % celkových emisí plynů poškozujících klima. Nejdůležitějšími zdroji emisí jsou zde emise metanu z chovu zvířat a emise oxidu dusného ze zemědělské půdy.

Thünenův Institut Spolkové republiky Německo dospívá v jedné metastudii v roce 2019 k závěru, že ekologické zemědělství dosahuje v ochraně klimatu v přepočtu na jednotku plochy lepších výsledků než konvenční způsob hospodaření. Celkově jsou zde emise v přepočtu na jednotku plochy u půdy obdělávané organicky a biodynamicky průměrně o 40 % nižší než u konvenčních parcel. V přepočtu na výnos jsou výsledky méně jednoznačné a nelze zde konstatovat rozdíly mezi konvenční a organickou variantou; biodynamická varianta však i tady vykazovala nižší emise.

Jednou z největších předností ekologického zemědělství ve srovnání s konvenčními produkčními systémy je vyšší tvorba humusu. Důvodem jsou většinou rozmanitější osevní postupy v ekologických podnicích: plodiny jako jetelotráva napomáhají tvorbě humusu, při níž se CO2 ukládá v půdě a nemůže škodlivě působit v atmosféře.

Obecně je extenzivní užívání půdy šetrnější vůči klimatu než intenzivní užívání. Jak vyplynulo z výzkumů, vede intenzivní užívání půdy k masivním ztrátám uhlíku v půdě. Padesátileté intenzivní užívání půdy tak snížilo obsah uhlíku v půdě o 30 až 50 %, přičemž většina z toho uniká ve formě CO2 do atmosféry.

Dalším důležitým aspektem v ochraně klimatu je podíl chovu zvířat na globálních emisích skleníkových plynů. Zvláště u skotu je tento podíl vysoký: zhruba 10 % celosvětových skleníkových plynů je vyprodukováno jeho chovem. I v této oblasti má ekologické zemědělství lepší výsledky než jeho konvenční protějšek.

V mnoha směrech je ekologické zemědělství vůči klimatu výrazně šetrnější než zemědělství konvenční. V roce 2019 bylo v Německu zhruba 10 % zemědělské půdy obhospodařováno ekologicky; odpovídá to výměře o více než 1,6 milionu hektarů. I zde jsou nicméně stále rezervy. Ekologické zemědělství a ekologické podniky je třeba rozvíjet takovým způsobem, aby byly vůči klimatu ještě šetrnější.

tags: #negativní #environmentální #vlivy #zemědělství

Oblíbené příspěvky:

• Znečištění ovzduší: zdraví v ohrožení
• Zásady ochrany před bleskem
• Kompletní průvodce čištěním odpadu
• Proč bychom se měli starat o zvířata?
• Přenos energie