Antropolog a spisovatel Jeremy Narby vyrostl v Kanadě a ve Švýcarsku. Vystudoval historii na Univerzitě v Canterbury, doktorát z antropologie obdržel na Stanfordově univerzitě. Je jedním z průkopníků vědeckého hnutí, jež odhaluje skutečnost, že lidé nejsou jediným cítícím, vnímajícím, inteligentním druhem na této planetě. Tomuto poznání se autor přibližuje prostřednictvím vědy, stejně jako skrze své vlastní šamanské zkušenosti a pozorování přírody.
Několik let života strávil s indiánským kmenem Ašaninků v peruánské Amazonii, kde dokumentoval domorodé používání přírodních zdrojů ve snaze pomoci indiánům zamezit ekologické destrukci pralesa. Od roku 1989 pracuje jako ředitel Amazonského projektu pro švýcarskou neziskovou organizaci Nouvelle Planet. Sponzoroval výzkumnou expedici biologů a dalších vědců do Amazonie, zaměřenou na výzkum domorodých způsobů poznání, zejména co se týče použití ayahuasky, odvaru z rostlin, jenž obsahuje psychoaktivní látky.
Narby přišel s tezí, že prostřednictvím použití entheogenů, zejména ayahuascy, jsou amazonští indiáni schopni získat přístup k informacím na molekulární úrovni (DNA). Podle antropologa Michaela Harnera Narbyho práce „předznamenává zásadní obrat v západním chápání skutečnosti“.
Narby je autorem knih: The Cosmic Serpent: DNA and the Origins of Knowledge, 1995 (česky Kosmický had, 2006); Shamans Throughs Time: 500 Years on the Path to Knowledge, 2001; Inteligence in Nature, 2005.
Během svého výzkumu indiánského i západního vědění si Narby začal stále víc a víc uvědomovat, že příroda přímo překypuje inteligencí. Tomuto tématu se věnoval ve své knize Kosmický had. Zkoumal tezi, zda šamani ve svých vizích, v nichž je nejčastějším symbolem had, mají přístup k informacím vztahujícím se k DNA, kterou nazývají Živá esence nebo také Duch. Kosmický had symbolizuje dvojitou šroubovici, model genetické struktury, která představuje biologické i kosmické vědomí člověka. V jihoamerických mýtech ztělesňuje had poznání života, které spojuje světy.
Čtěte také: Výuková prezentace: Živá příroda
Narby tvrdí, že význam slova inteligence je těžko uchopitelný. Pojem pochází z latinského inter-legere, což znamená volit mezi možnostmi. Inteligence předpokládá schopnost vykonávat rozhodnutí. V západní kultuře začala být inteligence teprve nedávno pokládána za výlučnou vlastnost člověka jakožto schopnost, která nás vyděluje z přírody. Na tomto pozadí se odborníci před více než desetiletím přeli o definici inteligence.
Na internetových stránkách The Society of Plant Signaling and Behavior (Společnost pro komunikaci a chování rostlin) jsou zveřejněny výsledky bádání skupiny uznávaných vědců, kteří se tímto tématem zabývají. Tento web se zcela obecně řečeno zabývá schopností rostlin vnímat.
Byly již vzneseny otázky, zda může hmyz pociťovat bolest, a odpověď zněla: občas to může být zjevné. Avšak to, zda bolest, kterou hmyz pociťuje, představuje podobnou zkušenost, jako je naše bolest, lze stěží říci. Co asi cítí včela, když letí nad loukou plnou kvetoucích květin, v porovnání s tím, co cítím já, když jdu po té samé louce, také nelze postihnout.
Zvířata umějí vyrábět nástroje, zacházejí s abstraktními koncepty, projevují sebevědomí a učí se způsobům chování. Rostliny umí komunikovat a s inteligencí a prozíravostí jednat. Schopnosti, které byly dříve připisovány pouze člověku, nacházíme u mnoha dalších druhů.
Vědci nemají vůbec tušení, jak asi jaguáři, netopýři nebo včely myslí. S takovými pojmy je třeba zacházet velice opatrně. Inteligence je komplikovaná věc. Vědomí chápeme jen velice neúplně: nevíme, jak tělo myslí a jak náš mozek vědomí vytváří.
Čtěte také: O obecných vlastnostech živé přírody
Narby říká, že dnes ví, že stéblo trávy funguje stejně jako jeho mozek. Je vystavěno z buněk a integruje informace ze světa kolem, které se od buňky k buňce dál šíří, přičemž jde v podstatě o stejné signály, jaké působí mezi jeho vlastními neurony. Při bližším pozorování se louka stává neuronovým pletivem - když se po ní procházím, jako bych se procházel po velkém zeleném mozku!
Dnes chápe, že veškerá příroda kolem něj je právě tak živoucí a schopná cítění, jako je on sám. Má velkou úctu ke stromům, rostlinám, hmyzu, k jednotlivým buňkám, a tak dále. Od té doby, co považuje přírodu za inteligentní, se necítí na světě tak sám. Necítí se už od života odříznut.
Čtěte také: Výuka živé a neživé přírody: Praktický průvodce
tags: #ziva #priroda #se #vyviji #kdo #to