Zásady pro tvorbu kvalitního kompostu

Kompostování je přirozený proces, který běžně probíhá v přírodě. To, co zemřelo, se znovu promění v nový život. Kompost je velmi výživná hmota, a pokud máte zahrádku, je kompost skoro nutností. Skvělé je, že to není žádná věda, a navíc do něj zrecyklujete všechny zbytky ze zahrady i kuchyně! Pojďme si ukázat, jak na to.

Jak probíhá kompostování v přírodě?

Rostlina nebo zvíře, které uhyne, poslouží nejdříve jako potrava. Ať už šelmám, slepicím ve výběhu, anebo nám lidem v guláši či smoothie. Putuje žaludkem a trávicím traktem, až se promění v trus (humus). Pokud se něco v průběhu cesty nevyužije, pustí se do toho s nadšením rozkladné bakterie/houby (ať už třeba do nestravitelné vlákniny ze zeleniny v našich střevech, anebo do dřevní hmoty v přírodě). Humus vzniká za přístupu vzduchu procesem zvaným tlení (za nepřístupu vzduchu vzniká hnití a to nechceme). Jen díky tomu se zrodí hmota plná živin, která může sloužit jako další výživa - například pro naši hladovou zeleninu. Humus není věčný, jednoho dne se z něj zase stane rostlina nebo živočich produkující trus a koloběh zase pokračuje novým humusem.

Co kompostovat lze a co nikoliv?

Bez obav můžete do kompostu přidat téměř všechny organické zbytky z kuchyně, zahrady i pastviny. Na kompost patří všechny organické zbytky rostlinného původu, tedy veškeré slupky od ovoce a zeleniny, čajový sáček, kávová sedlina, ruličky od toaletního papíru či plato od vajíček.

Při práci s kompostem se naopak vyvarujte veškerých masných a mléčných výrobků, chemicky ošetřených zbytků, napadených rostlin, papíru, plastu a jiných umělých materiálů. Na kompost nepatří materiály živočišného původu, to znamená maso, kosti a mléčné výrobky, protože mohou obsahovat patogenní látky.

Zásady kompostování

Správně fungující kompost není jen náhodné seskupení organických zbytků, jak by se mohlo na první pohled zdát. Tato hromada má svoje pevná pravidla, která podporují proces rozkladu a přeměny biomateriálu na kompost. Jak správně kompostovat, aby výsledkem bylo kvalitní hnojivo bohaté na živiny? Základem kompostu, který se dobře rozkládá a obsahuje pestré spektrum živin, je vyvážená skladba materiálu, který do něj přihazujete.

Čtěte také: Žížalí kompost v bytě: Jednoduchý návod

Vyvážený poměr uhlíku a dusíku

Důležité je materiály míchat tak, abychom podpořili správný poměr uhlíku (C) a dusíku (N). Uhlíkaté a dusíkaté materiály ideálně směšujte v poměru 1:1. Uhlíkaté materiály si můžete jednoduše představit jako hnědou hmotu, tedy například dřevo nebo tvrdší části zeleniny.

Aby byl kompost kvalitní a fungoval, jak má, měl by být dusík (N) a uhlík (C) v kompostu ve správném poměru - tj. 1:20-30. Každá látka má trochu jiný poměr dusíku a uhlíku. Například tráva, odpad z kuchyně a kravský hnůj má 1:20, listí 1:50, jehličí 1:70, sláma 1:100, kůra 1:120, dřevo 1:200 a piliny mají 1:500.

Stačí se držet pravidla: na 2-3 díly uhlíkatého materiálu přidáme 1 díl dusíkatého materiálu. V praxi to vypadá asi takto: na 2 kbelíky kůry přidáme 1 kbelík odpadu z kuchyně (tj. slupky, odkrojky, zbytky z vaření aj.); na 3 kolečka posekané trávy přidáme 1 kolečko slámy nebo jehličí. Díky jejich správné kombinaci vznikne ten pravý extra výživný humus.

Dusík funguje v kompostu jako palivo pro tlení a zahřívání. Pokud by ho kompost obsahoval příliš, začne hnít, zapáchat, bude v něm málo vzduchu a začnou převládat nežádoucí procesy. Naopak pokud by kompost obsahoval příliš mnoho uhlíkatých látek, rozkládat by se příliš dlouho a velmi špatně.

Uhlíkaté materiály jsou suché, dřevnaté, hnědé materiály jako například dřevní štěpka, větvičky, piliny, proložka od vajíček nebo ruličky od toaletního papíru. Suché materiály, jako je štěpka či větvičky, pomáhají také v kompostu vytvářet pěknou strukturu.

Čtěte také: Kompostér pro zahradu i byt: Na co se zaměřit?

Dostatek kyslíku

Mikroorganismy v kompostu potřebují pro své optimální fungování velké množství kyslíku. Kompostování je aerobní proces, tedy potřebuje kyslík. Kyslík do kompostu dodáme pravidelným přehazováním kompostu. Ideálně alespoň 2x za rok na jaře a na podzim. Pro tyto účely jsou nejlepším nástrojem vidle.

Kompostér by proto měl mít otvory, aby hmota mohla dýchat a na spodku kompostu by měl být vzdušný materiál - tj. větve a nahrubo sekané dřevité materiály.

Optimální vlhkost

Nedostatek vlhkosti zastavuje proces rozkladu, její nadbytek naopak vede k tlení. Jak poznat optimální vlhkost? Udělejte si jednoduchý test. Vezměte do dlaně kompostovaný materiál a pevně ho zmáčkněte. Při optimální vlhkosti se neobjeví voda a materiál zůstane stlačený k sobě.

Kompost by neměl být příliš mokrý ani příliš suchý. Pokud dodržujeme správnou skladbu a mícháme „hnědé se zeleným“ (uhlíkaté materiály s dusíkatými), přirozeně bychom měli dosáhnout optimální vlhkosti. Pomůže nám pěstní zkouška, kdy kompost zmáčkneme v dlani. Pokud nám mezi prsty poteče voda, je příliš mokrý. Pokud se naopak v ruce drolí, je příliš suchý.

Teplota kompostu

Při kompostování se materiál zahřívá, což je způsobeno činností mikroorganismů. Horká fáze probíhá několik dní až týdnů. Kompost se nám díky vyšším teplotám hygienizuje, tedy zahřívá na teplotu 50 až 70 °C.

Čtěte také: Kompostování se žížalami

Kam s kompostem?

Ať už máte moderní plastový kompostér, nebo ohrádku stlučenou z prken, vyberte pro kompost spíše odlehlejší kout zahrady, který není vystaven přímému slunci ani silnému dešti. Kompost je vhodné umístit na místo, kde nikoho nebude rušit vzhledem ani zápachem, který může při kompostování vznikat. Ideální umístění je někde pod stromy, například pod ořešákem nebo pod jinými stromy s výraznou silicí, které zároveň odpuzují hmyz. Zároveň bude chráněný proti přímému slunci, větru či dešti.

Najdeme místo - mělo by být chráněno před prudkým sluncem, větrem a deštěm, nejlépe v polostínu, třeba pod stromem nebo keřem.

Vermikompostování - kompostování se žížalami

Vermikompostování zaručuje rychlejší získání na živiny bohatého kompostu. Vermikompostér můžete mít vevnitř i venku. Důležité je zajistit pro žížaly optimální teplotu kolem 20 °C a správnou vlhkost substrátu. V zimě je tedy nutné nenechávat vermikompostér venku bez izolace, aby nepromrzl, v létě ho nevystavovat přímému slunci, aby nedocházelo k výparu vody a k přehřívání.

Správně probíhající proces vermikompostování nezapáchá. Pokud ano, děláte někde chybu. Na vině může být vysoká či nízká vlhkost, nesprávná teplota či nevhodný odpad, nedostatek vzduchu (nedostatečné množství děr ve víku), uhynulé žížaly ve sběrné nádobě, přílišná plíseň či hniloba organických zbytků (lokální a malé výskyty plísně je možné zahrabat). Častým důvodem bývá nahromadění většího množství organických zbytků, které žížaly nestačily zpracovat. Nahromaděné organické zbytky rovněž zvyšují vlhkost substrátu, ten potom hnije a zapáchá.

Dejte žížalám čas na zabydlení a rozmnožení, nezahlcujte je potravou hned ze začátku. To, že jsou žížaly zabydlené, poznáte tak, že potravu, kterou jim dáte, začnou zpracovávat rychleji a vy je tak budete moci krmit častěji.

Pokud je materiál ve vermikompostéru příliš suchý, vlhkost zvýšíte jeho navlhčením, například pomocí rozprašovače.

Jak žížaly navést, aby přelezly z patra do patra?

V tomto konkrétním případě navrhujeme nabrat několik hrstí žížal z prvního patra a vložit je do nového patra, aby se tam začala tvořit nová kolonie. Spodní patro by se mělo nechat pár týdnů bez povšimnutí, aby se dokompostovaly i ty nejčerstvější organické zbytky, dokud neuvidíme krásný tmavě hnědý vermikompost se žížalami.

Žížaly rády přelézají za čerstvým bioodpadem nebo pryč od světla. Stačí postavit kompostér k oknu nebo na terasu bez víka a v rukavicích vytvarovat kompost do tvaru pyramidy/hromady. Žížaly se budou stěhovat do nižších vrstev, aby se schovaly před světlem a suchým vzduchem. Díky tomu můžeme postupně sklízet vermikompost od vrcholku hromady.

Co dělat, když se ve vermikompostéru objeví plíseň nebo mušky?

Pavučinková plíseň se obvykle vyskytuje v několika prvních týdnech v souvislosti s vyšší vlhkostí a zahříváním bioodpadu. Brzy se však ve vermikompostéru vytvoří to správné mikroklima a pavučinky se přestanou vyskytovat. Doporučujeme každý den na 15 min pootevřít víko a nechat odvětrat. Jejich přítomnost je zcela v pořádku. Jsou to další přirození půdní živočichové, rozkladači organických zbytků.

Mušky všeho druhu mají rády vlhkost, proto je dobré vermikompostér trochu vysušit. Osvědčila se nám pilinová terapie, kdy piliny zapracujeme v rukavicích do kompostu a následně nasypeme i souvislou cca 2 cm vysokou vrstvu na povrch, což zabrání muškám vlétat a vylétat. Stejně tak je důležité pravidelně odlévat žížalí čaj a udržovat sběrnou nádobu na čaj „čistou“ - dlouho stojící čaj v nádobě může být lákavou líhní pro hmyzáky.

Bokashi kompostování

Bokashi je metoda anaerobní fermentace organických zbytků. Efektivní mikroorganismy ve směsi Bokashi se aktivují, když navlhnou. Následně pak fermentují organický odpad. V praxi to znamená, že organické zbytky prokládáme vrstvou směsi Bokashi, kterou vždy v nádobě stlačíme pomocí pěchovadla, aby se vyhnal vzduch a byly tak připraveny vhodné podmínky pro anaerobní fermentaci. Jakmile je nádoba naplněna, necháme ji 2 týdny stát/dozrát bez povšimnutí.

V podstatě vše, co může kvasit, je vhodné umístit do Bokashi nádoby. Proto je tato metoda nejvhodnější a ideální pro zpracování organických zbytků, které vznikají při přípravě jídla v naší kuchyni.

Kromě pevného Bokashi hnojiva získáváme také tekutý výluh / fermentační tekutinu, která se z Bokashi nádoby stáčí kohoutkem. Tento výluh se někdy označuje jako Bokashi juice / Bokashi čaj. Měl by se objevit zhruba po 14 dnech od zahájení plnění nádoby. Následně jej můžete stáčet každých 3-5 dní. Tvorbu výluhu může ovlivnit více faktorů, jako např. vlhkost vkládaného materiálu nebo vnější teplota prostředí.

Co když se v Bokashi objeví plíseň?

Bílá plíseň může znamenat, že Bokashi nádobu plníte pomalu a je v ní hodně vzduchu. Tato plíseň je prospěšná a podporuje proces rozkládání. Pokud vás ale její přítomnost trápí, můžete na vrchní vrstvu směsi Bokashi položit kus silného papíru, který zabrání jejímu šíření.

Tmavá plíseň se obvykle objeví, když se při Bokashi metodě něco nedělá správně. Možná, že Bokashi nádoba nebyla dostatečně uzavřená, přidávali jste málo nebo nepravidelně směs Bokashi, anebo jste třeba zapomněli odčerpávat fermentační tekutinu. V takovém případě obsah kompostéru vyprázdněte, ideálně do nějaké náhradní nádoby s víkem, a přidejte stejné množství směsi Bokashi, aby pomohla zpracovat vaše organické zbytky. Navíc se doporučuje tento materiál zasypat půdou a nechat 4 týdny stát.

Klíčový moment pro výstupní materiál z Bokashi nastává, jakmile jej zakopete do půdy na zahradě nebo do zahradního kompostéru, kde se tento materiál rychle rozpadne a rozloží. Většinou v řádu několika dnů až týdnů (obvykle se uvádí 1-2 týdny), což závisí mimo jiné i na teplotě a ročním období. Půdu obohatí a v zahradním kompostéru působí jako urychlovač kompostu.

tags: #zásady #pro #tvorbu #kompostu

Oblíbené příspěvky:

• Dům přírody – ochrana přírody
• Efektivní využití míchacího vozu v zemědělství
• Uryvky a Recenze knihy Odpad
• Zdravotní benefity fazolí Mungo
• Odpadové hospodářství Liberec