Každý automobil se spalovacím motorem vypouští do ovzduší škodliviny. Cílem je, aby se z výfuku do vzduchu dostávalo těchto látek co nejméně, ale zároveň, aby použitá technická řešení nebyla pro automobilky, respektive konečného uživatele příliš drahá.
Už začátkem sedmdesátých let se začalo u automobilů detailněji sledovat, jaké emise jejich motory, respektive výfuku vypouštějí. Ta vešla v platnost v roce 1992, ale už začátkem sedmdesátých let se začalo u automobilů detailněji sledovat, jaké emise jejich motory, respektive výfuku vypouštějí. Maximální přípustné hodnoty škodlivin se pravidelně zpřísňují, což klade na automobilky zvýšený tlak.
Nový automobil, který by emisní normu nesplnil, by neprošel homologačními testy a nemohl by se na daném trhu prodávat. Emisní normy se liší pro naftové a benzínové motory (nebylo tomu tak vždy) a dále existují speciální předpisy pro motocykly či nákladní vozidla a autobusy.
Jedním z nezbytných opatření je například instalace filtru pevných částic (DPF) i do benzínových motorů. Jak víte, technologie DPF se primárně využívala v dieselových agregátech pro snížení pevných částic. Moderní diesely mají kromě filtru pevných částic také relativně nově přidanou technologii AdBlue, která výrazným způsobem - díky selektivní katalytické redukci - dovede ničit vypouštěné oxidy dusíku.
Logicky ale automobilky musí investovat stovky milionů korun do vývoje, protože každé další snižování emisí je velice drahé. Doba, kdy automobily budou vypouštět čistý vzduch, než jaký nasály, je ještě daleko. Technicky to ale možné je.
Čtěte také: Dopady klimatické změny na povodí: využití generátoru počasí
Elektromobily lokálně nevypouštějí žádné emise, zcela bezemisní ale nejsou, protože při výrobě elektrické energie, kterou se nabíjejí akumulátory, se nejčastěji spotřebovává uhlí nebo jiný neobnovitelný zdroj. Nejrůznější plug-in hybridy kombinují spalovací motor (obvykle zážehový, ale třeba Mercedes má i verze s naftovým motorem), které dovedou na kratší vzdálenost (zhruba do 50 kilometrů) jet zcela bezemisně. Hodí se to například při jízdách ve městě. Podíl hybridů a elektrických automobilů se tak kvůli tlaku na snižování emisí bude neustále zvyšovat.
Emisní testy dříve probíhaly výhradně na válcových zkušebnách, nově se v rámci metodiky WLTP zařadil testů přímo v silničním provozu, takzvané RDE (Real Driving Emissions). Během testu jede auto po silnici v běžném provozu a v rámci předem definovaných jízdních situací se mu měří emise. Takové auto poznáte jednoduše podle „batohu“ - zařízení, které je připevněno v zadní části a je připojeno přímo na výfuk.
Aktuální emisní norma je Euro 6d-TEMP, od příštího roku musí nově homologované automobily splňovat ještě přísnější Euro 6d. V její rámci mohou nová vozidla v rámci celé flotily vypouštět maximálně 95 gramů CO₂ na jeden ujetý kilometr. To odpovídá zhruba 3,7 litru paliva na 100 kilometrů u dieselového motoru a přibližně 4 l/100 km u benzínového agregátu. V roce 2026 pak má dle předpokladů přijít emisní norma Euro 7, která množství škodlivin dále zpřísňuje.
Příprava na technickou prohlídku silničního vozidla (probíhá na STK - stanice technické kontroly) je klíčová pro zajištění bezpečnosti a zákonného provozu vozidla. Proces STK zahrnuje důkladnou kontrolu mnoha aspektů vozidla, od podvozku až po emisní systém.
Doporučujeme před STK svěřit vozidlo odborníkům v autoservisu, kteří mohou předem zkontrolovat a odstranit případné problémy. Úspěšné projití STK není jen zákonnou povinností, ale také důležitým faktorem pro zajištění bezpečného provozu vozidla na silnici. Pravidelná kontrola a údržba vozidla jsou nejlepším způsobem, jak zajistit, aby vaše vozidlo bylo při STK bezproblémové.
Čtěte také: Jak správně ohlásit emise kotle?
Čtěte také: Porovnání aktivity a emise
tags: #zjistovani #emisi #auta #postupy #a #normy