Definice zločinu proti přírodě v českém právu

Vědci, aktivisté a také změny počasí nás neustále informují o environmentálních problémech planety. Mezinárodní trestní spravedlnost se snaží zmírnit dopady lidské činnosti.

Právní odpovědnost na úseku ochrany životního prostředí

Právní odpovědnost na úseku ochrany životního prostředí zahrnuje jak odpovědnost deliktní, tak odpovědnost za ztráty na životním prostředí. Jednotlivé formy odpovědnosti nestojí izolovaně, porušením povinností stanovených právními předpisy na ochranu životního prostředí může dojít jak ke spáchání trestného činu, tak ke způsobení majetkových a ekologických škod.

Deliktní odpovědnost

Deliktní odpovědnost je odpovědnost za protiprávní jednání, kterým se porušují ustanovení na ochranu životního prostředí či jeho složek. V rámci této odpovědnosti rozlišujeme odpovědnost trestněprávní a odpovědnost za správní delikty. Jaký typ deliktní odpovědnosti konkrétní protiprávní jednání zakládá, je závislé především na posouzení jeho závažnosti.

Podle § 12 odst. 2 trestního zákoníku platí tzv. zásada subsidiarity trestní represe, podle níž trestní odpovědnost pachatele a trestněprávní důsledky s ní spojené lze uplatňovat jen v případech společensky škodlivých, ve kterých nepostačuje uplatnění odpovědnosti podle jiného právního předpisu. Trestní odpovědnost proto nastupuje až jako nejpřísnější prostředek v těch nejzávažnějších případech.

Nejvyšší soud ČR se touto zásadou zabýval v případě porušení předpisů na úseku ochrany životního prostředí, kdy státní zástupce podal podnět na potrestání pro přečin neoprávněného nakládání s chráněnými volně žijícími živočichy a planě rostoucími rostlinami. Soud postoupil věc České inspekci životního prostředí, ale Nejvyšší soud se s tímto postupem neztotožnil, protože šlo o exemplář neživého živočicha druhu, který je přímo ohrožen vyhubením, a který proto požívá nejvyššího stupně ochrany.

Čtěte také: Biopaliva a potravinová bezpečnost

Trestné činy proti životnímu prostředí

Skutkové podstaty trestných činů, jejichž druhovým objektem je zájem na ochraně životního prostředí a jeho jednotlivých složek, prošly dynamickým vývojem. V současnosti je v trestním zákoníku pro trestné činy proti životnímu prostředí vyčleněna samostatná hlava VIII, která aktuálně obsahuje 15 skutkových podstat. Trestné činy lze rozdělit do tří skupin:

1. Obecné skutkové podstaty trestných činů ohrožení a poškození životního prostředí a ohrožení a poškození životního prostředí z nedbalosti, které chrání životní prostředí jako takové.
2. Speciální skutkové podstaty trestných činů, které se vztahují k dílčím složkám životního prostředí, jako například trestný čin poškození lesa, nebo k dílčím problémům a právem chráněným zájmům, např. trestný čin pytláctví.
3. Skutkové podstaty, které sice nejsou zařazeny v hlavě VIII, ale mohou být rovněž využity při postihu těch nejzávažnějších jednání porušujících předpisy na ochranu životního prostředí.

Pro trestné činy proti životnímu prostředí jsou typické tzv. blanketní skutkové podstaty.

Trestný čin neoprávněného nakládání s chráněnými volně žijícími živočichy a planě rostoucími rostlinami

Trestněprávní ochranu chráněných druhů volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin zajišťují ustanovení § 299 trestního zákoníku („neoprávněné nakládání s chráněnými volně žijícími živočichy a planě rostoucími rostlinami“) a § 300 trestního zákoníku („neoprávněné nakládání s chráněnými volně žijícími živočichy a planě rostoucími rostlinami z nedbalosti“). Objektem skutkových podstat upravených v § 299 a 300 trestního zákoníku je zájem na ochraně ohrožených druhů rostlin a živočichů, tedy zájem na zachování biodiverzity.

Objektivní stránku lze naplnit usmrcením, zničením, poškozením, odejmutím z přírody, zpracováním, opatřením sobě či jinému, dovozem, vývozem, přechováváním, nabízením jedince zvláště chráněného druhu živočicha nebo rostliny nebo exemplář chráněného druhu. Jedná se o vnitrostátně chráněné druhy (zvláště chráněné druhy) a dále o exempláře chráněné podle Úmluvy CITES a nařízení Rady EU.

Aby došlo ke vzniku trestněprávní odpovědnosti, musí být čin spáchán na více než dvaceti pěti kusech živočichů, rostlin či exemplářů, a to popř. i v rámci dílčích útoků tvořících jeden skutek. Není podmínkou, aby se jednalo o kusy téhož druhu. Jeden kus postačí, pokud půjde o jedince silně či kriticky ohroženého druhu živočicha nebo rostliny nebo exemplář druhu přímo ohroženého vyhubením nebo vyhynutím.

Čtěte také: Právní aspekty obecného ohrožení

Subjektem (pachatelem) tohoto trestného činu může být jak fyzická, tak právnická osoba. Sankcemi jsou u základní skutkové podstaty trest odnětí svobody až na tři roky (u nedbalostní formy až 1 rok), zákaz činnosti a propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty.

Trestní zákoník upravuje v § 299 odst. 3 a 4 rovněž tzv. kvalifikované skutkové podstaty, které popisují okolnosti spáchání trestného činu, u nichž je stanoven přísnější trest, než který může být uložen pro základní skutkové podstaty. Je tomu tak v případě, půjde-li o organizovaný zločin či pokud pachatel spáchá trestný čin podle § 299 trestního zákoníku v úmyslu dosáhnout majetkového prospěchu stanovené výše, dále pak v případě poškození biotopů či populací.

Statistiky a aktuální tendence

Podle zpravodajství kriminalistů jsou dlouhodobě nejčastější trestnou činností proti životnímu prostředí pytláctví. Další frekventovanou skupinou jsou jednání týkající se týrání a zanedbání péče o zvířata.

Podle Statistických ročenek kriminality se pohybovaly počty pachatelů stíhaných pro trestný čin neoprávněného nakládání s chráněnými volně žijícími živočichy a planě rostoucími rostlinami v dřívějších letech v řádu pouhých jednotek. Oproti tomu v roce 2014 již statistiky uvádějí 50 trestných činů neoprávněného nakládání s chráněnými volně žijícími živočichy a planě rostoucími rostlinami. Obžaloba byla vznesena v 31 případech. Odsouzeno bylo celkem 16 osob. Pouze v jednom případě však byl udělen trest odnětí svobody nepodmínečně, a to v délce 1-5 let.

Vzhledem k tomu, že statistické údaje za loňský rok prozatím nejsou k dispozici, není zřejmé, zda bude pokračovat stoupající počet odhalených trestných činů neoprávněného nakládání s chráněnými volně žijícími živočichy a planě rostoucími rostlinami.

Čtěte také: Doprava mezi Bratislavou a Prahou a životní prostředí

Náznakem, že vyšší počet stíhaných a odsouzených pachatelů pokračoval i v roce 2016, je aktuální rozsudek Okresního soudu pro Prahu-západ, jímž byl obžalovaný shledán vinným, že v průběhu více než 10 let na různých místech České republiky postupně neoprávněně odejmul z přírody a usmrtil 209 kusů jedinců zvláště chráněných druhů živočichů. Za tento zločin byl odsouzen podle § 299 odst. 4 trestního zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 2 roky, přičemž výkon trestu byl odložen na zkušební dobu v trvání 2 roky.

Ekocida

Definovat zločin ekocidy je složité. Nabízí se různé definice vnitrostátních trestních zákoníků, ale také nová definice Nezávislého panelu expertů pro legální definici ekocidy. Tento panel vznikl jako odpověď na výzvu některých ostrovních států, francouzského prezidenta Emanuela Macrona či papeže Františka.

Definice IEP se stala po svém nedávném zveřejnění předmětem debat v odborných kruzích. Vedle rozšíření preambule Římského statutu obsahuje samotnou skutkovou podstatu zločinu. Již název ekocida, který nezapře inspiraci u pojmu genocida, se neshledává s porozuměním. Podstatou genocidy je úmysl ničit určitou skupinu lidí. Tento skupinový charakter ale u ekocidy chybí.

Vedle nesouhlasu s pojmem ekocida jako takovým se v odborných kruzích ozývá také kritika praktičnosti přijetí nového zločinu. Dochází k naplnění skutkové podstaty ekocidy, aniž by byla stíhána na vnitrostátní úrovni? Je opravdu žádoucí, aby se z Mezinárodního trestního soudu (MTS) stala environmentální policie, vzhledem k jeho současnému postavení, kdy se snaží prokázat, že může být dostatečně efektivní?

Přestože se v samotné skutkové podstatě zločinu setkáváme s odpovědností za úmysl, text návrhu zahrnuje také poměrně zvláštní vysvětlení. Pojem úmysl podle IEP v tomto případě spojuje nedbalost a nepřímý úmysl. Skrytí pravého významu za pojem úmysl má pravděpodobně zvýšit politickou únosnost návrhu, přestože se ve skutečnosti jedná o nedbalostní zločin.

Další zvláštností, která budí rozpaky, je určitý příklon k antropocentrickému pojetí ekocidy. To znamená, že upřednostňuje prospěch lidstva, a naopak až druhotně chrání životní prostředí. Požadavek nezákonnosti přináší další otázky. Podle IEP jsou nezákonné takové činy, které jsou již zakázané právem. IEP dospěl k názoru, že mezinárodní právo obsahuje relativně málo imperativů a ponechává v tomto směru velký prostor vnitrostátní legislativě.

Velké množství připomínek k novému návrhu značí spíše velký zájem o toto téma, nežli nesouhlas s bojem proti ničení životního prostředí. Častá kritika však značí potřebu další diskuse především ohledně znění potenciální skutkové podstaty.

I v případě 2/3 většiny států Shromáždění smluvních stran, která je potřebná pro přijetí změny Římského statutu, to však neznamená, že by nový zločin platil pro všechny smluvní strany. Státy, které by se jednání naplňujícího skutkovou podstatu ekocidy dopouštěli, mohou dodatek k ekocidě odmítnout ratifikovat.

Nové pojetí odpovědnosti za ničení životního prostředí, které otevírá možnost trestního stíhání, by navíc nemuselo přinést takový efekt, jaký bychom od ní rádi očekávali. Ve státech s kvalitním právním systémem mohou totiž soudy účinněji vymáhat náhradu škod v civilním řízení. Alternativním přístupem může být také uznání právní osobnosti přírody a jejích součástí.

Příklady ekocidy

Katastrofa chemické továrny v indickém Bhópálu připravila o život třicet tisíc lidí a statisíce se potýkají s následky podnes. V červnu 2020 se členové francouzské Občanské úmluvy o klimatu devětadevadesátiprocentní postavili za návrh na vypsání referenda o „přijetí zákona, který trestá zločin ekocidy“.

Jak naznačuje etymologie slova - vycházející z řeckého oikos, „domov“, a latinského occidere, „zabít“ - ekocida doslova znamená destrukci našeho domova, našich ekosystémů. Ačkoli právní debata o přesném pojetí pojmu ekocida stále probíhá, je klíčové, abychom koncept jako takový uznali na všech úrovních, které normativně aplikují právo.

Nehledě na debatu o přesnou definici obsahu, cíl je jasný, sdílený a naléhavý: zastavit ekocidy které pustoší ekosystémy a připravují o živobytí lidi na nich závislé. Termín ekocida se od roku 1966 začal vědeckou komunitou používat k popisu destrukce uceleného ekosystému, která má dopady na lidské zdraví.

Termín se zrodil v souvislosti s válkou ve Vietnamu, jež byla „největší chemickou válkou 20. století“. Americká letadla skropila Vietnam desítkami milionů litrů chemikálie Agent Orange. Mimořádně jedovatý herbicid zničil kolem pěti milionu hektarů lesa. Kromě zvýšení výskytu nemocí spojených s rozmnožením komárů způsobují herbicidy uvedeného typu rakovinu a vrozené vady.

V roce 1972 švédský premiér Olof Palme zahájil Konferenci OSN o životním prostředí člověka tím, že označil válku ve Vietnamu za ekocidu. O půl století později se dopady škod na lidské zdraví i životní prostředí zapříčiněné chemikálií Agent Orange stále řeší, a to i právními prostředky.

Od prvních zmínek v 70. letech snahy potírat zločin ekocidy vstoupily na nová pole: už se o ní nerozhoduje jen ad hoc u soudů, ale objevují se pokusy dát jí pevný legislativní rámec. Cílem je postavit ekocidu mimo zákon na úrovni států, na úrovni evropské i v rámci mezinárodního práva.

V roce 1984 v indickém Bhópálu zabil únik chemikálií z továrny na pesticidy vlastněné korporací Union Carbide dvacet tisíc lidí. Přes sto tisíc obyvatel Bhópálu podnes trpí vážnými zdravotními problémy, jelikož voda ve městě obsahuje milionkrát vyšší množství těžkých kovů, než je běžné.

V Ekvádoru mezi lety 1965 a 1992 americká ropná společnost Chevron Texaco zdevastovala amazonská teritoria původních obyvatel, na třicet tisíc jich otrávila. Nyní se jedná o oblast s nejvyšším výskytem rakoviny v celé Latinské Americe. Korporaci Chevron Texaco se přitom zatím daří unikat trestu.

V dubnu 2010 v Mexickém zálivu explodovala ropná plošina Deepwater Horizon, provozovaná britskou ropnou korporací BP. Během následujících měsíců z ní uniklo víc než osm set milionů litrů surové ropy. V existenčním ohrožení se ocitlo na čtyři sta druhů zvířat a poničeno bylo 2100 kilometrů pobřeží.

Korporace Monsanto produkuje celosvětově nejpoužívanější pesticid, vysoce jedovatý Roundup. Monsanto nese vinu za znehodnocení půdy a vody na rozsáhlých územích po celém světě a odpovídá také za vyhubení některých druhů zvířat i za snížení biologické rozmanitosti.

Největší ekocida ze všech ale není vůbec tak snadno patrná. Jedná se o znečištění z rozptýlených zdrojů, především o emise skleníkových plynů produkované skupinou „uhlíkových monster“. Jedná se o pětadvacet nadnárodních korporací obchodujících s fosilními palivy, které nesou odpovědnost za jednapadesát procent všech emisí skleníkových plynů vypuštěných mezi lety 1988 a 2015. Právě ony odpovídají za zločin ekocidy, nikoli běžní občané.

Uvedené příklady ilustrují, že za spáchání ekocid nesou vinu korporace, ať už vědomě anebo z nedbalosti; někdy ji působí dlouhodobě z rozptýlených zdrojů, jindy ji zapříčiní konkrétním činem anebo nehodou. Ať tak či tak, nevratně zničily celé ekosystémy i životy lidí, jejichž živobytí na zpleněné přírodě záviselo.

Snahy o uznání ekocidy v mezinárodním právu

Snahy definovat ekocidu a postavit ji mimo zákon se dnes nejvíce prosazují na mezinárodní úrovni, především kvůli rozsahu ekologických škod, ale i z důvodů právních a organizačních. Už v roce 1985 Whitakerova zpráva doporučila ustanovit ekocidu jako samostatný zločin stihatelný dle mezinárodního práva a stojící v jedné řadě s genocidou, kulturní genocidou a etnocidou.

V roce 2016 ohlásila hlavní prokurátorka Mezinárodního trestního soudu Fatou Bensoudaová záměr upřednostnit „stíhání zločinů podle Římského statutu, které jsou způsobeny destrukci životního prostředí, anebo ji, inter alia, mají za následek, a to včetně nelegální těžby přírodních zdrojů i nelegálních záborů půdy“.

Ekocidu definovala jako zločin na své národní úrovni zatím jen desítka z nich: Vietnam, Rusko, Kazachstán, Kyrgyzstán, Tádžikistán, Gruzie, Bělorusko, Ukrajina, Moldavsko a Arménie.

V rámci Evropské unie je první zemí, která poškozování ekosystémů vtělila do svého práva jako samostatný zločin, Itálie. Od roku 2015 italský právní řád trestá zapříčinění „ekologické katastrofy“ odnětím svobody.

Boj za uznání ekocidy jako trestného zločinu vstoupil do klíčové fáze. Ještě nikdy dřív nebyla občanská klimatická hnutí tak silná jako dnes. Ještě nikdy dřív nebyla planeta v tak hluboké ekologické a socio-ekonomické krizi. A ještě nikdy se před námi neotevíralo tak široké pole příležitostí pro změnu.

Současný stav v České republice

Zatímco policie odvádí protestující, kteří blokují ropné lodě, rozvíjí se velmi podrobná a odborná debata o rámci pro zavedení pojmu ekocida do mezinárodního trestního práva.

V současné době v českém právním řádu ekocida upravena není. Z právních úprav, které jsou nějak obsahově blízko koncepci ekocidy, lze uvést trestný čin Poškození a ohrožení životního prostředí podle § 293 trestního zákoníku a právní úpravu takzvané ekologické újmy v zákoně č. 167/2008 Sb., o předcházení ekologické újmě a o její nápravě.

Obecně řada zákonů stanovuje sankce za nedovolené jednání ve vztahu k životnímu prostředí.

Snahy o změny v mezinárodním právu jdou nyní naštěstí ruku v ruce se snahami o změny v právu EU, takže evropská směrnice, která by měla přísněji postihovat poškozování životního prostředí, už vzniká a je před schválením.

Pokud bude směrnice schválena, budou mít členské státy povinnost ji implementovat, tedy zavést do svého právního řádu. Jestliže bude ve směrnici obsah takového trestného činu upraven přísněji než u nás, pro Česko to může znamenat, že to bude muset promítnout do svého trestního zákoníku.

Spáchání takzvané ekocidy neboli záměrného a vážného poškození životního prostředí by mělo být přísněji trestáno. Myslí si to poslanci Evropského parlamentu (EP).

Pokud se ekocida skutečně dostane do evropského práva, součástí legislativy by byl i sankční systém. Ekologičtí aktivisté možné zahrnutí ekocidy do seznamu trestných činů vítají, podle nich by se tím zvýšil počet zemí, které pojem zavedou do svých vlastních legislativních systémů.

Legislativa

Níže jsou uvedeny některé z citovaných zákonů a jejich ustanovení:

• § 4 odst. (1) Jednání, které záleží v úmyslném vytváření podmínek pro spáchání zvlášť závažného zločinu (§ 14 odst.
• § 4 odst. (4) Čin je spáchán v době, kdy pachatel nebo účastník konal nebo v případě opomenutí byl povinen konat. Podle zákona České republiky se posuzuje též trestnost činu, který byl spáchán mimo území České republiky na palubě lodi nebo jiného plavidla, anebo letadla nebo jiného vzdušného dopravního prostředku, které jsou registrovány v České republice. Místo spáchání takového činu se posuzuje obdobně podle § 4 odst.
• § 41 a 42 - polehčující a přitěžující okolnosti
• § 43 odst. (1) Odsuzuje-li soud pachatele za dva nebo více trestných činů, uloží mu úhrnný trest podle toho ustanovení, které se vztahuje na trestný čin z nich nejpřísněji trestný; jde-li o vícečinný souběh většího počtu trestných činů, může soud pachateli uložit trest odnětí svobody v rámci trestní sazby, jejíž horní hranice se zvyšuje o jednu třetinu; horní hranice trestní sazby odnětí svobody však nesmí ani po tomto zvýšení převyšovat dvacet let a při ukládání výjimečného trestu odnětí svobody nad dvacet až do třiceti let nesmí převyšovat třicet let. Vedle trestu přípustného podle takového ustanovení lze v rámci úhrnného trestu uložit i jiný druh trestu, jestliže jeho uložení by bylo odůvodněno některým ze souzených trestných činů. Jsou-li dolní hranice trestních sazeb odnětí svobody různé, je dolní hranicí úhrnného trestu nejvyšší z nich.
• § 48 odst. (1) Soud může upustit od potrestání i tehdy, jestliže pachatel spáchal trestný čin ve stavu zmenšené příčetnosti nebo ve stavu vyvolaném duševní poruchou, a soud má za to, že ochranné léčení (§ 99), které zároveň ukládá, zajistí nápravu pachatele a ochranu společnosti lépe než trest.
• § 52 - Tresty, které lze uložit samostatně nebo vedle sebe.
• § 54 - Výjimečný trest odnětí svobody (nad 20 až do 30 let, na doživotí).
• § 58 odst. (1) Odsuzuje-li soud pachatele za dva nebo více trestných činů, uloží mu úhrnný trest podle toho ustanovení, které se vztahuje na trestný čin z nich nejpřísněji trestný; jde-li o vícečinný souběh většího počtu trestných činů, může soud pachateli uložit trest odnětí svobody v rámci trestní sazby, jejíž horní hranice se zvyšuje o jednu třetinu; horní hranice trestní sazby odnětí svobody však nesmí ani po tomto zvýšení převyšovat dvacet let a při ukládání výjimečného trestu odnětí svobody nad dvacet až do třiceti let nesmí převyšovat třicet let. Vedle trestu přípustného podle takového ustanovení lze v rámci úhrnného trestu uložit i jiný druh trestu, jestliže jeho uložení by bylo odůvodněno některým ze souzených trestných činů. Jsou-li dolní hranice trestních sazeb odnětí svobody různé, je dolní hranicí úhrnného trestu nejvyšší z nich.
• § 60 odst. (1) Ukládá-li soud trest domácího vězení, stanoví pro případ, že by se pachatel vyhýbal nástupu výkonu tohoto trestu, bez závažného důvodu porušil sjednané podmínky jeho výkonu, zaviněně nevykonával ve stanoveném časovém období uložený trest či jinak mařil výkon tohoto trestu nebo nevedl řádný život, náhradní trest odnětí svobody až na jeden rok; náhradní trest odnětí svobody nesmí přesahovat horní hranici trestní sazby trestu odnětí svobody.
• § 65 odst. (1) Soud může uložit pachateli na dobu výkonu tohoto trestu přiměřená omezení nebo přiměřené povinnosti uvedené v § 48 odst.
• § 88 odst. 2 písm. b) - Ukládání peněžitého trestu vedle trestu odnětí svobody.
• § 99 - Ochranné léčení.
• § 116 - Pokračování v trestném činu.
• § 140 odst. 3 - Zvlášť závažný zločin vraždy.
• § 178a odst. 1 a 2 - Spolupracující obviněný.
• § 272 odst. 3 - Zvlášť závažný zločin obecného ohrožení.
• § 293 - Poškození a ohrožení životního prostředí.
• § 299 - Neoprávněné nakládání s chráněnými volně žijícími živočichy a planě rostoucími rostlinami.
• § 309 - Vlastizrada.
• § 311 odst. 3 - Teroristický útok.
• § 312 - Teror.
• § 400 - Genocidium.
• § 401 - Útok proti lidskosti.
• § 411 odst. 3 - Použití zakázaného bojového prostředku a nedovoleného vedení boje.
• § 412 odst. 3 - Válečná krutost.
• § 413 odst. 3 - Perzekuce obyvatelstva.
• § 415 odst. 3 - Zneužití mezinárodně uznávaných a státních znaků.

tags: #zločin #proti #přírodě #definice

Oblíbené příspěvky:

• Emise PPM
• Rozdíl mezi emisemi a imisemi
• Novela zákona o ochraně přírody
• Konzervační mazivo
• Rady pro čištění odpadu