Žluté květy přinášejí do zahrady zář slunce, dobrou náladu a život. Jsou jako sluneční paprsky v zahradě - dodávají energii, světlo a optimismus. Vyniknou v kombinaci s modrými, fialovými či bílými rostlinami a často přitahují užitečný hmyz, zejména včely a motýly.
Jak založit záhon se žlutými květinami
Vyberte si místo, kam květinový záhon umístíte. Může to být pás podél domu, u plotu zahrady, nebo ostrůvek u cestičky. Na ploše budoucího záhonu odstraňte plevel a zapracujte minimálně 5 cm silnou vrstvu kompostu. Pokud zakládáte záhon pod korunami stromů, při pletí a okopávání dávejte pozor na kořeny stromů, které byste mohli poranit. Můžete mít drobné astry a aksamitníky pro souvislý žlutý koberec. Můžete si vybrat sukulentní pryšce pro nepřeplácaný záhon, či spíše skalku. Nebo vysoké mečíky, které potěší ve váze i při řezu. Určitě si usnadněte práci s pletím tak, že rostliny nasadíte do řady jako zeleninu. Tento způsob výsadby je ekonomičtější i na zálivku. Rostliny k řezu můžete vysadit i na záhon, kde byla dříve pěstovaná zelenina. Mezi jednotlivé rostliny, jejich semínka, umístěte cibulky jarních rostlin, které pokvetou na záhonu jako první. Cibulky narcisů, hyacintů, tulipánů, či sněženek. Tyto jarní cibuloviny si můžete nasadit i do truhlíků, či květináčů a potěšit se s nimi na balkóně nebo na okenním parapetu.
Jarní žluté květiny
Po dlouhé zimě se jaro hlásí o slovo nejen teplejšími paprsky slunce, ale i pestrobarevnou paletou květů. Mezi prvními, které se odvážně prodírají chladnou půdou, dominuje zářivě žlutá barva. Které žluté jarní květiny rozkvétají první, a čí květy nás potěší až v druhé polovině jara? Jak pěstovat jarní květiny žluté barvy na zahrádce?
Talovín zimní (Eranthis hyemalis)
Talovín zimní (Eranthis hyemalis), někdy nazývaný také žlutý kosatec, je drobná, ale okouzlující rostlinka, která patří mezi první jarní květiny. Vysaďte ho do humózní a vlhké půdy na polostinném stanovišti. Má-li totiž talovín tyto ideální podmínky, bohatě se rozrůstá a tvoří žlutě rozkvetlé koberce, které skvěle vyniknou v trvalkovém záhoně nebo keřové výsadbě. K výsadbě se používají jak semena, tak již předpěstované cibulky, které snadno zakoupíte v zahradnictví.
Hlaváček jarní (Adonis vernalis)
Hlaváček jarní (Adonis vernalis) je vytrvalá bylina s chlupatou lodyhou (jedná se spíše o tenké a drobné listy) a sytě žlutými květy, které se objevují v dubnu a květnu. Květy mají 5-12 okvětních lístků, žlutou barvu a příjemně voní. Zbarvení okvětních lístků může být i v jiných odstínech, jedná se však o jiné druhy hlaváčků. V České republice je hlaváček jarní chráněný druh rostliny, a proto ho nesmíme trhat ani sbírat. Setkáme se s ním především na jižní Moravě v oblasti Pálavy, ale i v Polabí. I když má raději teplé podnebí, naši zimu bez problému snese. Hlaváček preferuje slunná stanoviště a suché, propustné půdy. Substrát by měl být spíše zásaditý a dobře vyživený. Při přípravě jámy k výsadbě obohaťte zeminu o vápno a hnojivo určené pro kvetoucí okrasné rostliny. Chcete-li si hlaváček rozmnožit, učiňte tak těsně po odkvětu. Trsy stačí opatrně vykopnout ze země a rozdělit.
Čtěte také: Průvodce tříděním odpadu
Prvosenka (Primula)
Prvosenka (Primula), lidově nazývaná petrklíč, je nízká bylina s růžicí listů a žlutými květy, které se objevují v březnu a dubnu. Květy mají 5 okvětních lístků a příjemně sladce voní. V přírodě se setkáme především s prvosenkou jarní a vyšší. Primula preferuje polostinná stanoviště a vlhké, humózní půdy. Potřebuje také chlad, jinak rychle odkvétá. Pro výsadbu do skleníku se tedy nehodí. Množí se především semeny, dělením trsů a vysokohorské druhy také řízkováním. Co se týče chorob a škůdců, u prvosenek se často setkáváme s háďátky na kořenech, ale i s mšicemi napadajícími nadzemní část rostliny. Petrklíče řadíme mezi léčivé byliny. Využít se dá celá rostlina. Připravuje se z ní nejčastěji čaj, který se využívá při boji s kašlem a různými chorobami horních dýchacích cest.
Pampeliška smetánka (Taraxacum officinale)
Pampeliška smetánka (Taraxacum officinale), dříve nazývaná smetánka lékařská, je vytrvalá bylina z čeledi hvězdnicovitých. Je snadno rozpoznatelná podle typické růžice přízemních listů s hluboce laločnatým okrajem a žlutých květů uspořádaných do úborů. Plodem je nažka s chmýrem, která umožňuje šíření větrem. Jedná se o velmi nenáročnou bylinu, která se snadno pěstuje. Nejlépe se jí daří na slunných stanovištích s propustnou půdou. Pěstovat ji můžeme ze semen, které se vysévají na jaře nebo na podzim, nebo z dělení trsů. Pampeliška nevyžaduje žádnou zvláštní péči, a proto je ideální rostlinou i pro začátečníky. Smetánka pampeliška má široké spektrum využití. V lidovém léčitelství se používá k podpoře trávení, při jaterních a žlučových potížích, při zánětech močových cest a dalších zdravotních problémech. Mladé listy pampelišky se dají konzumovat jako salát, z květů se dá připravit med a z kořenů čaj. Celá bylina totiž obsahuje velké množství vitamínů, minerálních látek a stopových prvků. Pampelišky přilákají do zahrady mnoho opylovačů.
Narcis (Narcissus)
Narcis (Narcissus) je rod jednoděložných rostlin z čeledi amarylkovitých. Patří mezi oblíbené jarní květiny, které se vyznačují nádhernou vůní a širokou škálou odstínů a tvarů. Narcisy dorůstají výšky 10 až 50 cm. Z cibule vyrůstají úzké, mečovité listy a jeden nebo více květů. Květy se skládají z okvětních lístků (koruny) a trubky (parakoruny). Koruna může být bílá, žlutá, oranžová, růžová nebo červená, trubka pak bílá, žlutá nebo oranžová. Narcisy se snadno pěstují a jsou nenáročné na péči. Nejlépe se jim daří na slunném stanovišti s humózní a propustnou půdou. Cibule se vysazují na podzim do hloubky 10 až 15 cm. Po odkvětu je vhodné nechat listy zaschnout a teprve poté je odstranit. Cibulky vysazujeme do jarních záhonů společně s tulipány a dalšími cibulovinami, skvěle ale doplní i trvalkové záhony.
Rostliny pro suchá stanoviště
Na slunných místech panují v létě vysoké teploty a půda na nich může rychle vysychat. Od kvetoucích květin, jako je krásnoočko nebo perovskie, až po stálezelenou čemeřici - pestré zahrady se nemusíte vzdát. Mnohé robustní rostliny si dobře zvykly na malé množství vody a suchá období.
Suchomilné rostliny na slunce
Oblíbený je například ořechokřídlec (Caryopteris), perovskie dřevinkovitá (Perovskia abrotanoides), krásnoočko (Coreopsis) nebo šalvěj hajní (Salvia nemorosa). Sluncovka kalifornská (Eschscholzia californica) barevně oživí malou plochu na zahradě. Květina má ráda suchou půdu a v závislosti na výsevu kvete až do podzimu. S malým množstvím vody si vystačí i slézovec (Lavatera maritima). Pokud máte menší zahradu, bude se vám hodit mimo jiné tařička (Aubrieta), iberka (Iberis) nebo tymián (Thymus). Všechny tři rostliny vyžadují jen málo místa a péče o ně je snadná.
Čtěte také: Nové trendy v třídění odpadu
Suchomilné rostliny většinou vytvářejí jemné kořínky, aby se dostaly k vodě. Jakmile založíte nový záhon na suché půdě, v prvním roce zalévejte pravidelně. Rostliny pro suchou půdu najdete v e-shopu OBI.
Trvalky na slunce
Agastache anýzová má ráda také suchou půdu. Nevadí jí ani přímé sluneční záření. Díky silným a pevným listům jsou trvalky ideálními rostlinami pro suchou půdu. Na slunci kvete agastache anýzová (Agastache foeniculum) a řebříček (Achillea) v modrých a žlutých barvách. Zvláště dobře se se suchem vyrovnávají šanta kočičí (Nepeta cataria), chrastavec (Knautia), svíčkovec Lindheimerův (Oenothera lindheimeri) a pryšec (Euphorbia). Trvalky potřebují obecně hodně světla a nemají rády přemokření. Proto je důležité půdu prokypřit pískem nebo štěrkem, aby mohla odtékat přebytečná voda. Šest až sedm hodin slunečního svitu je pro tyto rostliny přesně to, co potřebují. Nevysazujte proto trvalky vedle velkých keřů nebo stromů. Pokud trvalka sama vrhá na ostatní rostliny příliš mnoho stínu, zastřihněte ji. Rostliny v suché půdě zalévejte úsporně a zajistěte, aby půda na zahradě byla dobře propustná pro vodu. K tomu použijte například štěrk, který rozprostřete okolo trvalek.
Suchomilné rostliny do stínu
Stinná, suchá místa na zahradě vám zkrášlí škornice (Epimedium), kokořík vonný (Polygonatum odoratum) nebo osladič obecný (Polypodium). Pryšec mandloňovitý (Euphorbia amygdaloides), jarmanka větší (Astrantia major) a hvězdnice (Aster ageratoides) mají také rády tyto extrémní podmínky a dodají na zahradu trochu barvy. Hvězdnice kvete na podzim a vytváří fialovo-růžové květy. Pokud chcete mít na zahradě kvetoucí rostliny už na jaře, je tou pravou volbou kamejka modronachová (Lithospermum purpurocaeruleum). Na záhonu vám vytvoří koberec květů. Také pryšec mandloňovitý kvete na jaře. Od května do června vytváří kokořík dvoukvětý výhony s bílými převislými květy. Osladič obecný upřednostňuje stinná místa na zahradě se suchou půdou.
Jak vysadit rostliny do sucha
S trvalkami a květinami, které se dobře vyrovnávají se suchem, vytvoříte ve své zahradě stepní charakter. Vysazujte rostliny přitom ve větší vzdálenosti od sebe. Jako základní pravidlo platí: pět rostlin na metr čtvereční. Mezery vyplňte mulčem. Pro vrstvu mulče je vhodná minerální varianta. Zcela podle vlastního vkusu můžete zvolit světlou vápennou drť nebo tmavý čedič. Plevel má při minerálním mulčování jen malou šanci, protože povrch rychle schne. Vrstva mulče o tloušťce minimálně 7 cm pomůže udržet v půdě déle vlhkost. Půda tímto způsobem navíc rychle akumuluje teplo už na jaře. Středomořské rostliny, jako oregano, díky tomu mohou venku přečkat i zimu. Pokud trvalky doplníte o cibuloviny, dosáhnete rozmanitosti a prodloužíte dobu kvetení na záhonu. Můžete zasadit například cibulky tulipánů, jako je Tulipa praestans, který začíná kvést na jaře. Suchá stanoviště nejsou ani pro tyto rostliny žádný problém. Pokud chcete mít na svém záhonu kvetoucí rostliny i v červnu, můžete vysadit okrasný česnek. Také některé květiny dobře snášejí suchou půdu. Patří mezi ně druh tulipánu „Tulipa praestans“. Kvete na jaře.
Tráva do sucha
Stepní charakter vaší zahrady podtrhnete travinami. Kavyl (Stipa) nebo pěchava (Sesleria albicans) oživí trvalkový záhon, mají dlouhou životnost a jsou odolné. Trávy se na suchých a slunných stanovištích zbarvují do žluta a červena. Tím vytvářejí kontrast k modrým a fialovým květům trvalek a rostlin. Okrasné trávy trochu rozvolní vzhled záhonu. Jsou také krásným kontrastem ke kvetoucím rostlinám.
Čtěte také: Jak vybrat žlutý pytel
Jak poznat suchomilné rostliny
Aby rostliny přečkaly horké léto, vyvinuly se jim specifické listy. Podle nich rychle poznáte, zda je květina nebo trvalka vhodná pro slunné, suché stanoviště. Takové rostliny mají většinou malé listy, aby se odpařovalo méně vody. Některé mají chlupaté listy, které rostliny rovněž chrání před vyschnutím. Rostliny také vyžadují minimum péče. Svou potřebu vody obvykle pokryjí dešťovou vodou. Pouze v prvním roce po zasazení je třeba pravidelně zalévat. Nemusíte ani hnojit, protože tyto trvalky a květiny vyžadují pouze málo živin. Letní sucha posledních let zvládají na zahradě bez pravidelné závlahy jen ty nejodolnější rostliny.
Suchomilné druhy rostlin nemají na osluněné zahradě žádné zvláštní požadavky, kromě propustné půdy. Výběr rostlin ovlivní i plánovaná výška rostlin a vaše estetické nároky.
Deset rostlin vhodných do sušších půd
Inspirovat se můžete i naší výběrem deseti kvetoucích rostlin na sušší stanoviště: slunce a sušší půdu uvítá například perovskie lebedolistá, svatolina cypřišková, která má ráda také chudší půdu, dále ořechoplodec klandonský nebo rozmarýn lékařský. Suchomilné šruchy velkokvěté (Portulaca grandiflora) oplývají krásnými květy v mnoha barvách, které mohou být jednoduché i plné. V zamokřených půdách by uhnívaly, proto jsou ideálními kandidáty na suchá stanoviště.
Mezi sukulenty patří adénium (Adenium) či agáve (Agave), které nabízejí celou řadu odlišných druhů od miniaturních až po vzrůstné. Hojně se pěstují ve Středomoří a na dalších místech s teplým klimatem, u nás se jim na sušších slunných místech bude dařit také. U těchto druhů rostlin je známo, že snadno překonají i dlouhodobé sucho. Efektními rostlinami jak do zahrad, tak k sušení jsou bělotrny. Bělotrn modrý (Echinops ritro) a bělotrn kulohlavý (Echinops sphaerocephalus), které patří mezi oblíbené včelařské rostliny. Pěstují jak pro okrasu, tak pro užitek. Stejně jako bělotrn je i mydlice (Saponaria) medonosnou rostlinou dávající přednost slunným výživným půdám. Mnohokvětá květenství mají bílou až narůžovělou korunou. Řadíme je k vyšším trvalkám. Neprávem opomíjený bývá mák (Papaver), a to i přesto, že jeho okrasná hodnota v zahradách je nenahraditelná a možnosti využití rozmanité.
Pro pěstování rozchodníku (Sedum rupestre) se hodí slunné stanoviště a dobře drenážovaná půda. Kultivar Angelina má okouzlující jehličkovité listy, na slunci plné žluté vybarvení přecházející do ohnivě bronzové, zatímco v polostínu získají barvu lipové zeleně. Až metr vysoké keříky vytvářejí perovskie (Perovskia), jež jsou velmi nápadné díky svým stříbřitým listům a fialovým květům uspořádaných v latách. Na jaře je potřeba keříky hluboce sestřihnout. Stanoviště by mělo být slunečné a dobře propustné. Jsou plně mrazuvzdorné. Slunce a polohy chráněné před větrem miluje šalvěj (Salviae), jinak jsou rostliny šalvěje pěstitelsky nenáročné. Pěstování levandule (Lavandula) na přímém slunci vám zaručí, že její barva i aroma bude velmi intenzivní.
Denivky (Hemerocallis)
Denivky jsou trvalky podobné liliím, které mají velké množství forem.
- Stanoviště: Slunné nebo polostinné místo s úrodnou půdou.
- Výška: 30-120 cm.
- Doba kvetení: Květen-září, podle druhu a odrůdy.
- Množení: Dělením.
V areálu od Sibiře přes Mongolsko až do Číny, Koreje a severní Indie je rozšířeno 20 druhů denivky, která patří k liliovitým rostlinám (Liliaceae). Uvádí se, že denivka se pěstovala již před tisíci lety v Číně, a to i jako zelenina a léčivá rostlina. Pravděpodobně v 16. století se objevily první denivky v Evropě. V posledním století přibyly v Evropě další druhy z východní Asie a Sibiře.
Denivky jsou trsnatě rostoucí trvalky s tlustými masitými kořeny, s listy trávovitými, většinou převislými a 1,5-5 cm širokými. Nad listy vyrůstají nahoře větvené stvoly, které nesou nálevkovité květy ve žlutých, oranžových nebo hnědavých tónech. Ačkoli jednotlivé květy po jednom dni uvadají, poupata se otevírají postupně po dobu několika týdnů. Podle odrůdy připadá kvetení na měsíce od května do září.
Denivky jsou téměř nezničitelné trvalky, které rostou i planě na loukách. Některé původní druhy rostou tak bujně, že utlačují na záhonech sousední rostliny. Denivky jsou velmi oblíbené v Severní Americe, kde také vzniká mnoho nových odrůd. Odhaduje se, že v dnešní době existuje kolem 500 odrůd denivek. Jsou mezi nimi i nové formy s květy dvoubarevnými, plnými a nadměrně velkými (největší květy mají průměr až 10 cm). Také barevná paleta se rozšířila, například o růžové a namodralé tóny. Byly vyšlechtěny miniaturní odrůdy s nízkým vzrůstem a květy, jejichž průměr není větší než 3-4 cm; velmi dobře působí ve skalkách. Šlechtitelským cílem je i omezení bujného rozrůstání rostlin.
Denivky velmi dobře působí u vody, ale nepotřebují vlhkou půdu a snášejí i sucho. Lze je stejně dobře použít jako solitérní rostliny i jako rostliny do přírodní zahrady. Ačkoli denivky patří k robustním trvalkám, nejsou uchráněny chorob, jako je srdečková hniloba a hniloba báze výhonů. V takovém případě se musí odstranit a zničit všechny nemocné části rostliny.
Pěstování Denivek
Denivky jsou relativně nenáročné rostliny a pěstování je pro většinu odrůd poměrně snadné. Níže najdete základní informace o pěstování Denivek:
- Stanoviště: Denivky preferují slunné až polostinné stanoviště. Plné slunce je nejlepší pro bohaté kvetení, ale některé odrůdy snesou i mírný stín. Zvolte místo s dobře odvodněnou půdou. Rostliny nesnášejí přemokřené půdy, které by mohly vést k hnilobě kořenů.
- Zalévání: Denivky potřebují pravidelné zalévání, zejména v suchém období. Ujistěte se, že půda je vlhká, ale ne přemokřená. Nedoporučuje se přelévat rostliny.
- Hnojení: Před výsadbou můžete do půdy přidat kompost nebo dobře zralý hnůj, který zajišťuje živiny rostlinám. Během vegetačního období můžete pravidelně hnojit rostliny vyváženým hnojivem pro kvetoucí rostliny nebo specializovaným hnojivem pro Denivky. Dodržujte doporučené dávkování na obalu hnojiva.
- Rozmnožování: Denivky se mohou rozmnožovat pomocí oddělování trsů, dělením kořenového balu. Nejvhodnější období pro dělení je na jaře nebo na podzim po skončení kvetení. Oddělené trsy s dostatečným počtem kořenů lze přesadit na nová místa ve zahradě.
- Údržba: Pravidelně odstraňujte uschlé květy, což podporuje další kvetení. Po skončení kvetení můžete stonky oříznout na základní úroveň. V zimě se stonky Denivek obvykle uschnou a mohou být odstraněny.
- Choroby a škůdci: Denivky jsou obecně odolné vůči chorobám a škůdcům. Přesto mohou být někdy napadány plži nebo mšicemi.
Denivka plavá (Hemerocallis fulva)
Denivka plavá (Hemerocallis fulva) je jednou z nejznámějších a nejoblíbenějších odrůd Denivky. Tato rostlina pochází původně z Číny, ale dnes je rozšířená po celém světě díky svému půvabu a snadnému pěstování.
Jednou z charakteristických vlastností Denivky plavé jsou její velké květy, které mají typický oranžově hnědý až kaštanový odstín. Květy jsou trubkovitého tvaru a mají v průměru kolem 10 cm. Každý květ kvete pouze jeden den, ale rostlina produkuje mnoho květů po celé vegetační období, takže se můžete těšit na dlouhotrvající a působivou show barev ve své zahradě.
Denivka plavá je rostlina nenáročná na pěstování a dobře se adaptuje na různé podmínky. Nejlépe prosperuje na slunném stanovišti, ale snese i polostín. Při pěstování je důležité zajistit dobře odvodněnou půdu, protože přebytečná vlhkost může vést k hnilobě kořenů. Rostlina je poměrně odolná vůči chorobám a škůdcům, což usnadňuje její údržbu.
Denivka plavá se často využívá jako okrasná rostlina ve zahradách a okrasných parcích. Je vhodná pro výsadbu ve skupinách nebo jako solitéra a vytváří působivé záhony barevných květů.
Denivka jedlá (Hemerocallis fulva var. fulva)
Denivka jedlá, známá také jako Hemerocallis fulva var. fulva, je zajímavá rostlina, která se nejen pěstuje pro své krásné květy, ale také pro své jedlé vlastnosti. Tato odrůda Denivky pochází původně z Číny a stala se oblíbenou v mnoha kuchyních po celém světě.
Listy Denivky jsou jedlé a mají chutnou, lehce nasládlou příchuť. Mohou být konzumovány čerstvé nebo přidávány do salátů, zeleninových směsí nebo pokrmů. Listy obsahují různé živiny, včetně vitamínu C, vápníku a vlákniny, což je dělá vhodnými pro zdravou stravu.
Dalším jedlým prvkem Denivky jedlé jsou její květy. Mladé pupeny a rozkvetlé květy mohou být použity jako ozdoba na salátech nebo dortech. Mají jemnou sladkou chuť a vynikající vzhled, který dodává jídlu atraktivní estetiku.
Při konzumaci Denivky jedlé je důležité vzít v úvahu několik faktorů. Je důležité si být jistý, že rostlina nebyla ošetřována pesticidy nebo jinými chemickými látkami, které by mohly být nebezpečné pro lidskou spotřebu. Také je třeba zajistit, že konzumujete pouze listy a květy Denivky jedlé, ne její kořeny, které nejsou vhodné pro konzumaci.
Denivka jedlá je nejen zajímavou rostlinou v zahradě, ale také příjemným doplňkem na talíři.
Denivka žlutá (Hemerocallis lilioasphodelus)
Denivka žlutá (Hemerocallis lilioasphodelus), je půvabná květina s jasně žlutými květy, která přináší do zahrady slunečnou radost a krásu. Tato odrůda Denivky pochází ze Střední a Východní Evropy a je oblíbená mezi zahradníky díky svému výraznému vzhledu a nenáročnosti na pěstování.
Květy Denivky žluté jsou velké a mají tvar zvonu. Jejich intenzivně žlutá barva přitahuje oko a dodává zahradě živoucí a osvěžující atmosféru. Květy vydrží otevřené jen jeden den, ale rostlina produkuje mnoho pupenů, takže kvetení je dlouhotrvající a raduje zahradníka po celé léto.
Denivka žlutá je nenáročná rostlina a snadno se pěstuje na většině půd. Preferuje slunečné stanoviště, ale snese i polostín. Rostlina je tolerantní vůči suchu a dobře odolává nepříznivým podmínkám, což z ní činí ideální volbu pro začínající zahradníky. Vyžaduje pouze pravidelné zalévání a příležitostné hnojení pro optimální růst a kvetení.
Denivka žlutá je skvělou volbou pro výsadbu ve smíšených záhonech, ale také vytváří efektní solitéry nebo skupinové výsadby. Její žluté květy přitahují motýly a včely, což přispívá k biodiverzitě zahrady.
Kde koupit Denivky
Denivky jsou často dostupné k prodeji v zahradních centrech, květinářstvích a specializovaných online obchodech s rostlinami. Pokud máte zájem o zakoupení Denivek, můžete vyzkoušet následující zdroje:
- Místní zahradní centra: Navštivte nejbližší zahradní centrum ve vašem okolí. Obvykle mají široký výběr květin, včetně Denivek, ve své nabídce. Zaměstnanci vám mohou poskytnout informace o různých odrůdách, pěstování a péči.
- Květinářství: Kontaktujte místní květinářství a zjistěte, zda mají Denivky k prodeji. Květináři často nabízejí různé druhy květin, včetně trvalek, jako jsou Denivky.
- Online zahradnické obchody: Prozkoumejte online zahradnické obchody, které nabízejí široký výběr rostlin. Mnoho z nich nabízí možnost objednání Denivek online a doručení až k vám domů. Ujistěte se, že vybíráte spolehlivý a důvěryhodný obchod s rostlinami.
- Výměna se zahradníky: Podívejte se na místní skupiny zahradníků nebo online komunity, kde lidé nabízejí nebo vyměňují rostliny. Může se stát, že někdo v okolí má přebytek Denivek a rád by je sdílel s ostatními.
Při nákupu Denivek je dobré provést předběžný výzkum o konkrétních odrůdách, jejich péči a požadavcích na prostředí.
| Rostlina | Stanoviště | Doba květu | Výška |
|---|---|---|---|
| Ořechokřídlec (Caryopteris) | Slunce | Léto/Podzim | 0.5-1 m |
| Perovskie lebedolistá (Perovskia abrotanoides) | Slunce | Léto | 0.5-1.2 m |
| Krásnoočko (Coreopsis) | Slunce | Léto | 0.3-0.9 m |
| Šalvěj hajní (Salvia nemorosa) | Slunce | Léto | 0.3-0.6 m |
| Sluncovka kalifornská (Eschscholzia californica) | Slunce | Léto/Podzim | 0.3-0.6 m |
| Agastache anýzová (Agastache foeniculum) | Slunce | Léto | 0.6-1.2 m |
| Řebříček (Achillea) | Slunce | Léto | 0.3-1 m |
|
tags: #zluta #kvetina #sucha #stanoviste #druhy Oblíbené příspěvky:
KontaktZelaná Hrebová, z.s. [email protected] 
Bc. Jana Veclavaková, DiS. tel. 774 454 466 
Jaena Batelk, MBA tel. 733 595 725 |