Z minulých dvou dílů jasně vyplynula potřeba změkčit světlo jeho plošným zvětšením. Popsané metody svícení přes difuzér jsou velmi účinné, v amatérských podmínkách ale někdy obtížně realizovatelné.
Nasměrování světla směrem pryč od fotografovaného objektu na velkou bílou plochu (obvykle zeď) je snadná a pohodlná cesta jak zajistit měkké difúzní světlo. V tomto smyslu se tedy postupuje jaksi obráceně. Normální „ideální“ studio je zcela černé a velké, aby měl fotograf jednak prostor ale také pod kontrolou všechno světlo, které na scénu přidává. Ideální studio pro fotografování odrazem je zcela bílé a relativně malé, aby bylo možno kamkoliv nasměrovat zdroj světla a odrazem o zdi se ho co nejvíce vrátilo zpět na objekt/scénu.
Odražené světlo není možné tak přesně kontrolovat jako přímé světlo a taktéž síla světla odrazem velmi klesá, nicméně je to levný a pohodlný způsob, při kterém se dají použít libovolné lampy či halogeny a s vynikajícími výsledky i fotografický blesk. Světlo lamp ani blesku přitom není třeba nijak změkčovat a je možné je na odraznou desku či zeď nasměrovat tak jak jsou.
Nejdostupnější odraznou deskou jsou již zmíněné bílé zdi místností. Nasměrováním světla na strop, na boční zeď či za fotografa a tím vytvoření měkkého čelního světla je velmi účinné a vede takřka k bezestínovému fotografování. Odrazem se světlo barví jednak barvou stěn ale i barvou všech ostatních předmětů o které se světlo odráží. Při fotografování odrazem se světlo směruje na zeď či strop či proti bílé odrazné desce, látce atp.
Pokud nejsou k dispozici vhodné zdi, je možné svítit na nějakou velkou bílou desku a tou odrážet patřičně změkčené světlo na objekt. Jako odraznou desku je možné použít buď přímo k tomuto účelu navrženou opět fotografickou odraznou desku 5 v 1, která svým bílým, stříbrným či zlatým povrchem je určena právě k odrazu. Zlatý povrch jen mírně obarví odražené světlo do žluté, což se projeví subjektivně jeho „oteplením“ (barvě světla se budeme věnovat dále).
Čtěte také: Ekologický index poměru světla a početnosti
Ostré polední Slunce je bodový zdroj světla, který v souladu s teorií vytváří ostré a hluboké stíny, ve kterých se ráda ztrácí kresba. Stín však není zcela černý - i ve stínu Slunce je snadno možné číst. Zdrojem světla pro zastíněná místa je Sluncem ozářená obloha, která je plošně obrovská, světlo z ní je tedy dostatečně difúzní a stíny tedy měkké často až žádné.
Extrémním příkladem difúzního světla je potom podzimní mlžný den, kdy přes veškerou snahu nelze určit polohu Slunce a jediná jistota tedy je, že Slunce je někde nad hlavou a ne pod ní. Příliš difúzní světlo má tendenci dobře prokreslit předmět, zbavit ho stínů a lesků, ale současně ho zbaví struktury a plastičnosti, kterou právě stíny tvoří.
V praxi je tedy užitečné nasvítit předmět silně difúzním světlem, které zajistí jeho prokreslení ze všech stran a zbaví ho stínů. Současně je ale vhodné řízeně přidat světlo, které z jednoho směru bude silnější a vytvoří tedy přirozenou a žádoucí plasticitu a objem reálného předmětu.
Účinek odraženého světla je možné ukázat například na běžném interiéru. Světlo, které dává reálnou plasticitu, stíny a tvar je denní světlo z levého okna, které je však vzhledem k charakteru scény silně stranové. Rozměr okna a jeho vzdálenost relativně k fotografovaným předmětům je řekněme střední - světlo tedy není ani bodové ale ani výrazně difúzní. Možná by se dalo světlo nazvat šerosvitem.
V důsledku toho je kontrast na fotografii poměrně vysoký - temná místa v pravé části nejsou příliš osvětlena, jsou tedy výrazně tmavá a tvar a detaily předmětů se již ztrácí. Boční světlo zleva poskytované obyčejným oknem. Je-li však cílem zachytit interiér pro reklamní či dokumentační účely, tak kontrast na fotografii výše je příliš velký a zakrývá již předměty ve stínu. Po vytištění fotografie na papír, jehož gamut je horší než monitor PC by se dokonce mohlo stát, že se některá tmavá místa již slijí do nepříjemné jednolité černé.
Čtěte také: Objemný odpad Světlá nad Sázavou - informace
Pro vykrytí lze použít např. fotografický blesk, jehož barva je velmi blízká dennímu světlu z okna. Nevznikají tedy žádné výrazné „barevné problémy“. Přímé nasměrování do stínu je sice možné, logicky ale ve scéně vzniknou nepěkné odlesky a ostré stíny zapříčiněné tvrdým (plošně malým) světlem fotografického blesku.
Lepší tedy je blesk nasměrovat na bílý strop a světlo z něj přidat do scény odrazem. Plošně velký stop vytvoří měkké difúzní světlo, které podle síly blesku vhodně vykryje stíny a prokreslí i předměty v nich. Scéna přisvícená fotografickým bleskem ale nasměrovaným přímo do stropu, tedy odrazem. Nahoře byla síla blesku 2x vyšší než dole.
Výtvorům něco navíc, a začnou se pídit jak na to. filtry. zaznamenat vzhledem ke svým vlastnostem. často jao tzv. prachu. například na sněhu, a opět ve vyšších nadmořských výškách. třeba na horách mění nádech pozadí ke studeným odstínům. Konverzní filtry jsou používány ke konverzi posunutého světelného spektra. zbarvená do oranžova. slabší při halogenovém osvětlení, které je blíže k bílému světlu, než běžné žárovky. spektrum k teplejším tónům. přírody má spíše studený výraz. možností použití. rovině vlnění. také pouze v jedné rovině. světlu mřížkou kolmo k rovině tohoto vlnění, toto odražené světlo odstraníme. těchto barev. spektra. (tzv. dlouhá voda). Na malých vodopádcích dokáže čas 4 - 6 sek. kdy voda vypadá jako poskládaná sčesaná vata.
Přechodové filtry jsou vyráběny v provedení light a soft, tzn. přechodem, a většinou ve dvou hustotách (např. G1 soft, G2 soft). velmi žádané. vyvážení záběru a tím ke spolehlivějšímu změření expozice. postupuje dvěma způsoby:
jejich omezenému použití nepředpokládám, že si je amatér bude pořizovat. čtyžm šesti a osmi ramenné hvězdičky. Běžně se filtry vyrábí v kovových obroučkách se závitem na objektiv. je nutností kupovat každý filtr vícekrát s různými závity. ve kterém je lze libovolně kombinovat bez rizika vinětace. řadách, a to řada "A", která je určena na objektivy s menším průměrem. nedoporučoval. objektivů, a lze ji doporučit pro všechny amatéry. největší, a je určena zvláště pro objektivy s hodně velkými průměry. připravili jsme pro Vás seznam těchto filtrů.
Čtěte také: Světlo v přírodě: Inspirace a nápady
Pozor ! průměrů objektivů, které máme, jeden držák filtrů, a poté si vybírat jednotlivé filtry. vždy pouze na jeden průměr objektivu. nezávislost fotografa. znamená komponovat záběr například s oblohou v polovině, což zde odpadá.
Softboxy jsou nástavce před zábleskové či osvětlovací zařízení. Jsou potaženy speciálním plátnem, které rozptyluje a zjemňuje světlo. Softboxy, oktaboxy, stripboxy, deep boxy a další typy softboxu jsou neopomenutelným vybavením, které patří k základní výbavě každého dobrého fotoateliéru.
Primární funkcí softboxu je změkčení (zjemnění) světla a používá se jak ke svícení přímo na model, tak k prosvětlení pozadí. Když máme na světle nasazený jen standardní kovový reflektor, tak je světlo sice intenzívní, ale ostré a tvrdé, zdůrazňující každý rušivý detail a tvořící hutné, mnohdy nežádoucí stíny na modelu i pozadí. Po nasazení softboxu dojde k výraznému změkčení světla, většina stínů zmizí, nebo se zjemní natolik, že je lze bez problémů zakomponovat do fotografie aniž by působily rušivě.
Dojde také v k základní "retuši světlem" tím, že měkké světlo nezvýrazňuje, ale spíše potlačuje rušivé detaily (například pupínky, vrásky, či jiné defekty na pleti modelu).
Základem softboxu je plášť s venkovní černou vrstvou zabraňující průniku světla a vnitřní (zpravidla stříbrnou) vrstvou, která odráží veškerý výkon studiového světla ze softboxu směrem ven. Softbox bez difúzních vrstev funguje tedy podobně jako obrovský reflektor, to by ale samo o sobě pro dokonalé změkčení světla nestačilo.
Proto jsou softboxy vybaveny takzvanými rozptylkami. U levnějších ekonomických provedení softboxu (nebo u některých speciálních typů) bývá jedna rozptylka a u standardních a profesionálních softboxů bývají zpravidla dvě. Jedná se o difúzní vrstvy vyrobené ze speciální slálobarevné a UV odolné tkaniny. (Pokud kupujete nejlevnější softboxy od no-name dodavatelů, tak jsou většinou materiálově ošizeny. Difůzní plochy časem žloutnou, což má vliv na barevné podání a rozpadají se).
Vnitřní rozptylka bývá umístila tak, aby odrazila část světla ze středu softboxu zpět do pláště, zatímco po okrajích softboxu prochází světlo kolem rozptylky volně. Tím dochází k vyrovnávání intenzity světla mezi středem softboxu a jeho okraji. Světlo se pak odráží od pláště a znovu prochází přes vnitřní i vnější rozptylku, která zajišťuje druhý stupeň změkčení.
Ceny softboxů v setech světel a v sestavách zábleskových světel jsou výrazně nižší, než uváděné ceníkové ceny.
Při ošetřování bazénu a úpravě vody je možné narážet na specifické problémy. Často jsou tyto problémy spojeny i s tvrdostí vody, a proto si o tvrdosti vody něco málo řekněme.
V přírodě najdeme vodu jak velmi měkkou, tak i velmi tvrdou - vše záleží na tom, s jakými minerály přišla voda do styku. Vodovodní voda bývá jen zřídka velmi měkká, spíše je středně až velmi tvrdá. Čím více je bazénová voda tvrdší, tím více se usazuje vodní kámen na stěnách bazénů. Pro bazén je optimální udržovat tvrdost vody na hodnotě maximálně středně tvrdá.
Je důležité si uvědomit, že při odpařování vody z bazénu se voda stává tvrdší. Pokud napouštíte vodu ze studny nebo z jiného zdroje, jako je vodovodní řad, může voda obsahovat hodně různých kovů, hořčík a vápník, který má také velký vliv na rovnováhu vody. Nerovnovážný obsah těchto kovů, a především tedy vápníku, samozřejmě způsobuje zabarvení a problémy při údržbě vody - jako např. korozivnost vody, vznik vodního kamene, zákalu, nebo ucpání filtru.
Docela se zájmem sleduju diskuze o chemismu vody. Chápu to, že chceme mít v akváriu vodu měkčí. Neberte to prosím jako ironický, nebo rýpavý příspěvek.Samotného by mně zajímalo jakou cestou tedy nejlépe jít.
Potřebuji změkčit vodu, bohužel mám možnost jedině nějakým přípravkem. Existuje vůbec nějaký? Koukala jsem na invital a tam píšou, že se tvrdá voda dá změkčit pouze přes RO a to bohužel u nás nelze. Kohoutková voda je zde tvrdá, dešťová je svedena do kanalizace a ani by nebyla vhodná, studna není pitná...nepomohlo by namíchání s destilovanou vodou? Použití nějakého filtru? Ale nedokážu si se svojí chabou chemií dovodit, k čemu asi je v přípravku LiOH. Mohl by mě někdo prosím osvítit? Děkuji.
Ahoj,vzhledem k objemu Tvého akvária bych na změkčení použil destilovanou vodu,těch pár litrů Tě finančně nezrujnuje.
RO vyrábí fakticky destilku. Takže ano, jde tím změkčit, ale doporučuju najít někoho v okolí, často RO vyrábí akvaristiky, protože s kupovanou destilkou to poleze pořádně do peněz.
Stele zustava jako jedina rozumna moznost priprava mekke vody v demi nebo RO.
Na změkčování vody bych použil třeba tu rašelinu. Můžeš použít nějakej komerční přípravek na bázi té rašeliny, rašelinový výluh, pokud se Ti nechce studovat a trápit se z přípravou toho výluhu doma.
Makrofotografie láká mnoho začínajících fotografů. Zároveň je ale dokáže pořádně potrápit. Patří totiž k technicky nejnáročnějším fotografickým žánrům. Zvlášť při focení venku, kde musíte bojovat třeba s větrem.
Ještě než vyrazíte fotit, sestavte si plán focení. Nesmí v něm chybět nejen potřebné vybavení, ale také motiv, kterému se chcete věnovat. Typicky jsou to květiny nebo hmyz.
Pro makrofotografie potřebujete objektiv, který umožňuje poměr zvětšení 1:1 až 30:1. K nasvícení fotografovaného objektu můžete využít například odrazné desky. Nejlepší variantou je ale externí blesk s difuzorem.
Kus vybavení, který byste neměli nechat doma, je určitě stativ. A pokud zmíněné vybavení nemáte, nezoufejte.
Fotografování venku doprovází několik faktorů, které výsledný snímek ovlivňují. Nejčastějším problémem je, že se fotografovaný hmyz pohne nebo dokonce uletí. Abyste toto riziko eliminovali, fotografujte brzy ráno.
Existuje také jedna málo známá (ale účinná) rada, jak hmyz nevyplašit. Stačí, když se k objektu svého zájmu přibližujete s fotoaparátem přiloženým u oka. Hmyz skutečně lépe reaguje na zakrytý lidský obličej.
Dalším faktorem, který ovlivňuje výsledný snímek, je vítr. Abyste ho zmírnili, zkuste před fotografovaným objektem udělat větrnou stěnu. Podobně poslouží i obyčejný deštník. Jen si dejte pozor, aby světlo, které přes něj prochází, barevně neovlivnilo fotografii.
Nastavení fotoaparátu určitě nepodceňujte. Clonové číslo příliš nezvyšujte, aby nedocházelo k difrakci a změkčení snímaného objektu. Při focení makra proto pracujte s hodnotami přibližně do f/16. Pokud chcete získat větší hloubku ostrosti, využijte raději snímání metodou focus stacking.
ISO držte ideálně na hodnotě 100. Snímek díky tomu bude jen minimálně zašuměný. V makrofotografii je totiž šum vidět snad nejvíc a zároveň hodně ovlivňuje kresbu a detaily.
Režim snímání přepněte do režimu priorita clony. Pokud ovšem fotografujete metodou focus stacking, musíte využít manuální ovládání fotoaparátu. Při snímání metodou focus stacking si proto nastavte manuálně clonu i čas.
Hmyz se při focení samozřejmě snažte nevyplašit. Zároveň se ale pokuste najít zajímavý úhel pro jeho vyfotografování, abyste získali co nejzajímavější snímky.
tags: #změkčení #světla #v #přírodě