Časová osa klimatických změn: Klíčové události a dopady na Evropu

14.03.2026

Podívejte se, jak v posledních dvou stoletích lidé zjišťovali, co se s jejich planetou děje. Roste množství skleníkových plynů, střídají se vedra, sucha a extrémní povodně. Když pak převážil názor, že lidstvo čeká horká budoucnost, následovaly další hádky - do jaké míry za změny klimatu může člověk.

Významné události a objevy v historii klimatologie

1824: Joseph Fourier vypočítal, jaká by měla být průměrná teplota Země, kdyby byla pouze ohřívána Sluncem, a uvažoval o možném izolačním efektu atmosféry.
1859: John Tyndall zkoumá pohlcování tepelného záření různými plyny.
1896: Svante Arrhenius publikuje první výpočet síly skleníkového efektu.
1920-1925: Začíná těžba ropy v Texasu a Perském zálivu, začíná éra levné energie.
1938: Guy Stewart Callendar dává do souvislosti již tehdy pozorovaný nárůst teplot a rostoucí koncentrace CO2.
1957: Roger Revelle a Hans Suess popsali chemické mechanismy absorpce oxidu uhličitého v oceánech a použili isotopovou analýzu uhlíku jako důkaz, že zvyšující se koncentrace CO2 v atmosféře jsou důsledkem spalování fosilních paliv.
1960: Charles Keeling publikuje první výsledky svých měření koncentrací CO2 v atmosféře.
1967: Syokuro Manabe a Richard T. Wetherald publikují výsledky počítačového modelování klimatu a odhadu citlivosti klimatu.
1969: Přistání člověka na Měsíci a satelity umožňují přesné měření teploty atmosféry ve velkých výškách a nad oceány.
1972: Vrty z ledovcových jader v Antarktidě a Grónsku ukazují historické koncentrace CO2, metanu a dalších plynů a dokládají jejich roli ve střídání dob ledových a meziledových.
1975: Objev ozónové díry.
1979: Akademie věd USA zveřejňuje tzv. Charneyho zprávu, která na základě počítačových modelů dochází k závěru, že zdvojnásobení koncentrací CO2 povede k oteplení o 1,5-4,5 °C.
1981: Rozvoj osobních počítačů.
1982: Společnost Exxon Mobile vydává interní zprávu CO2 Greenhouse effect - technical review.
1987: Montrealský protokol, mezinárodní dohoda podepsaná roku 1987, omezuje emise látek narušujících ozonovou vrstvu.
1988: Ralph Keeling objevil metodu přesného měření koncentrace kyslíku v atmosféře a jeho měření ukazují, že spalování fosilních paliv nejen zvyšuje koncentrace CO2, ale také snižuje atmosférické koncentrace kyslíku.
2018: Speciální zpráva IPCC SR15 podrobně shrnuje výsledky výzkumů o dosažitelnosti hranice oteplení o 1,5 °C a srovnává dopady oteplení o 1,5 °C s očekávanými dopady oteplení o 2 °C.

Dopady změn klimatu na Evropu

Měnící se klima a jeho efekty už dnes můžeme pozorovat ve všech koutech Evropy. V závislosti na regionu jsou jeho projevy různé. Může například vést ke ztrátě biologické rozmanitosti, lesním požárům, snížení výnosů plodin a vyšším teplotám. Vlny veder mohou mít za přímý důsledek vyšší úmrtnost lidí.

Emise skleníkových plynů v Evropě

Evropská unie je třetím největším emitentem skleníkových plynů na světě. Mezi pět největších producentů skleníkových plynů v roce 2019 patřilo Německo, Francie, Itálie, Polsko a Španělsko. Česká republika byla na sedmém místě. Nejvíce emisí (77,01 %) pocházelo v roce 2019 z výroby elektřiny, zatímco například ze zemědělství to bylo 10,55 %, průmysl vyprodukoval 9,10 % z celkově naměřených emisí a odpadový sektor 3,32 %.

Doprava je jediným odvětvím, ve kterém jsou emise stále vyšší než v roce 1990. Doprava je odpovědná za téměř 30 % celkových emisí CO2 v EU, z nichž 72 % pochází ze silniční dopravy. Osobní automobily a dodávky produkují asi 15 % emisí CO2 v EU. Na jedno auto připadá v Evropě průměrně 1,7 osoby. Mezinárodní letecká a lodní doprava představují méně než 3,5 % celkových emisí skleníkových plynů v EU, ale jsou nejrychleji rostoucím zdrojem emisí.

Cíle EU v oblasti snižování emisí

Evropská unie si v roce 2008 dala za cíl snížení emisí o 20 % v porovnání s rokem 1990. Prozatím v tom máme dobré výsledky, protože v roce 2019 unijní země vypouštěly o 24 % méně skleníkových plynů oproti hodnotám z roku 1990. V roce 2020 se emise dostaly o 31 % níže, než tomu bylo před 30 lety, za což je částečně zodpovědná pandemie koronaviru.

Čtěte také: Luboše Motla o klimatické změně

V roce 2021 si EU stanovila nový cíl - snížit do roku 2030 emise skleníkových plynů alespoň o 55 % ve srovnání s úrovněmi z roku 1990 a do roku 2050 dosáhnout klimatické neutrality. Podle nejnovějších projekcí členských států je ale čisté snížení emisí do roku 2030 odhadováno pouze na zhruba 41 %.

Časová osa jednání OSN o klimatu

EU je klíčovým hráčem v rozhovorech OSN o změně klimatu a podepsala Pařížskou dohodu.

Největší evropští znečišťovatelé (rok 2019)

Země	Sektor	Podíl na celkových emisích EU
Německo	Výroba elektřiny	77,01 %
Francie	Zemědělství	10,55 %
Itálie	Průmysl	9,10 %
Polsko	Odpadový sektor	3,32 %
Španělsko	Doprava	Téměř 30 % celkových emisí CO2 v EU
Česká republika	Silniční doprava (z celkové dopravy)	72 %