Slaná voda v bazénu se stala světovým trendem, jemuž propadly i stovky milovníků koupání v Česku a další je následují! Oproti klasické chlórové úpravě vody nabízí sůl řadu výhod - absencí chlorového zápachu a alergických reakcí počínaje, snazší údržbou konče.
Nicméně, za dlouhodobě udržitelnou kvalitou bazénové vody se skrývá ne úplně malé množství práce a energie, vynaložené na údržbu bazénové vody. Domácí venkovní bazény jsou skvělým prostředím k relaxaci a zábavě v horkých letních dnech.
Existují dva hlavní typy bazénů se slanou vodou:
Bazény se slanou vodou jsou zcela odlišné od mořské vody a obsahují pouze asi okolo 0.3-0.4% soli. Tato koncentrace je pod prahem detekovatelným pro lidské chuťové pohárky a nezanechává na kůži a vlasech žádné znatelné slané zbytky. Srovnejte to s fyziologickým roztokem používaným pro kontaktní čočky.
Není pravda, že bazén, který využívá slanou úpravu vody, neobsahuje chlór. Jedná se však o chlor vznikající přirozenou cestou, tj. rozpuštěním soli a jejím rozkladem na kyslík, ozon a plynný chlor. Ten je výrazně šetrnější vůči pokožce i životnímu prostředí, nevyvolává alergické reakce, nedoprovází jej nepříjemný zápach, a přitom udržuje vodu perfektně čistou.
Čtěte také: Jak řešit znečištění bazénové vody se solí
Chlor produkovaný tímto elektrolytickým procesem je méně tvrdý než tradiční „chlor“ používaný pro bazény. Chlor vytvořený ze soli nemá vůni jako bělidlo a je velmi jemný na pokožku, vlasy a plavky. Voda má jemnější pocit.
Zahradní bazény jsou nedílnou součástí okolního přírodního prostoru. Působením větru se do bazénové vody dostávají organické látky v podobě částí rostlinných či živočišných organismů, ať už se jedná o spadané listí, drobné větvičky, pyl rostlin a stromů, prach, hmyz nebo jeho části. Do vody se však logicky dostává i spousta nežádoucích bakterií a nečistot, jako jsou například zbytky opalovacích krémů, trávy atd., které si s sebou do vody přineseme na vlastním těle. Výskyt organických látek v bazénové vodě je nežádoucí, protože organické látky zvyšují tzv. trofii bazénové vody a slouží jako zdroj energie pro nežádoucí mikroorganismy či řasy, které díky nim mohou s úspěchem růst a rozmnožovat se.
Mezi další příčiny patří:
Nejčastější příčnou je nesprávná hodnota pH vody. Správná hodnota pH se nachází v rozmezí 6,8 - 7,6 (ideální je 7,2) a změříme ji jednoduše testerem bazénové vody. Pro regulaci pH použijeme přípravky pH plus (zvýšení pH) nebo pH mínus (snížení pH). V případě, že hodnota pH často kolísá, použijeme přípravek alkalita plus, který hodnotu stabilizuje. Přípravek alkalita plus také optimalizuje účinek všech přípravků k ošetřování bazénové vody a učiní ji jiskrnou. Hodnotu alkality vždy upravíme před tím, než změříme a upravíme hodnotu pH a hodnoty ostatních používaných přípravků.
Další příčinou může být nízká koncentrace dezinfekční látky ve vodě, kterou je nutné pravidelně kontrolovat testerem k tomu určeným např. chlor nebo aktivní kyslík atd. Při absenci dezinfekční látky se voda velmi rychle kazí, tím vzniká ideální prostředí pro mikroorganismy, řasy a bakterie, které způsobují zakalení vody.
Čtěte také: Životní Prostředí a jeho Znečištění
Příčina zakalení vody může být i voda samotná v případě, že je velmi tvrdá. Po napuštění bazénu tvrdou vodou se začnou všechny minerály, které obsahuje velmi rychle usazovat na stěnách. Vrstva minerálů (vodního kamene) se samozřejmě postupem času v závislosti na množství dopouštěné čerstvé vody neustále zvětšuje. Při určitých podmínkách, a to především při nízkém nebo naopak vysokém pH vody se může tato vrstva rozpustit a způsobit tak velmi silný bílý (minerální) zákal.
Vznik zákalu může být způsoben také nedostatkem vločkovacího přípravku v bazénové vodě, který je při péči o bazénovou vodu nepostradatelným pomocníkem. Vločkovací přípravky přidáváme do bazénové vody pravidelně, i když máme vodu čistou, a to preventivně! Tyto přípravky vysráží neodfiltrovatelnou suspenzi (zákal) do tzv. vloček, které se usadí na dně a poté je snadno odstraníme bazénovým vysavačem. V případě, že se v bazénu nacházejí výše popsané minerální usazeniny můžeme nežádoucímu zákalu předejít tím, že je odstraníme jednou pro vždy.
Takovou vodu nevypouštíme! Pro odstranění zakalené vody postupujte následovně:
V bazénové vodě se po použití přípravku chlor šok může ještě několik dnů vyskytovat zvýšená koncentrace chloru. V případě, že je koncentrace volného chloru ve vodě vyšší než doporučená v rozmezí 0,3 - 0,6 mg/l (při teplotě vody nad 25 °C max. Pravidelně měříme hodnotu pH a tvrdost vody, dezinfekční látky a preventivně používáme vločkovací nebo projasňovací přípravky.
Přestože je chlor účinným dezinfekčním prostředkem, je důležité dodržovat správné dávkování. Přechlorovaná voda může způsobovat podráždění očí a kůže, problémy s horními dýchacími cestami a dokonce i poškození bazénového vybavení. Z těchto důvodů mnoho lidí hledá šetrnější alternativy dezinfekce vody, které chrání zdraví i přírodu.
Čtěte také: Druhy dopravy a znečištění vody
Plavání v bazénech se sladkou, slanou nebo mořskou vodou, koupání v přírodních jezírkách i relaxace ve vířivkách s sebou přináší potenciální zdravotní rizika. Nejzávažnější zdravotní riziko je spojeno se sloučeninou trichloramin, která vzniká reakcí chloru s organickými látkami obsaženými v bazénové vodě, které se do vody dostanou především v potu a moči.
Druhé nejzávažnější zdravotní riziko je v bazénech a vířivkách spojeno s výskytem parazitických prvoků Cryptosporidium parvum a Giardia lambila, kteří způsobují těžké průjmy. V bazénové vodě se mohou nacházet i další bakterie, jako například Escherichia Coli způsobující průjem, infekce močových cest, a vysoké horečky, nebo Legionella, která je navíc provázená bolestmi hlavy a svalů, kašlem a dušností.
Řasy představují pro majitele bazénů především estetický problém. Málokdo si však uvědomuje, že řasy do vody uvolňují toxické látky. Čím vyšší je koncentrace chloru ve vodě, tím menší je výskyt řas. Ze zdravotního hlediska je však nutné udržovat koncentraci chloru ve vodě co nejmenší.
V současné době je velice populární používat na dezinfekci bazénové vody, sladké i slané, nízkotlaké UV systémy, někdy označované jako UV-C nebo UVL systémy. Jsou vhodné na dezinfekci vody, včetně inaktivace výše jmenovaných odolných patogenů Cryptosporidium parvum a Giardia lambila. Díky nim lze v bazénech dávku chloru snížit. Nízkotlaké UV systémy ovšem neodstraňují z vody tu nejvíce zdraví škodlivou látku - trichloramin.
Na veřejných bazénech se standardem v technologii úpravy vody staly středotlaké UVM systémy. Středotlaké UVM systémy se díky jiné konstrukci UV výbojky liší od nízkotlakých UV-C systémů tím, že kromě dezinfekce vody rovněž rozkládají zdraví škodlivý trichloramin. Dezinfekce vody je trvalá, tj. nemůže dojít ke znovuoživení inaktivovaných bakterií, tak jak je to možné u nízkotlakých UV-C systémů.
Firma LIFETECH vyvinula unikátní technologii LifeOX® na úpravu bazénových vod, která využívá pokročilých oxidačních procesů. LifeOX® zajistí ten nejvyšší stupeň dezinfekce, nejúčinněji rozloží zdraví škodlivý trichloramin, a navíc eliminuje látky obsažené v bazénové vodě, ze kterých trichloramin vzniká.
| Parametr | Ideální hodnota |
|---|---|
| pH | 7,0-7,4 |
| Alkalita | 80-120 ppm |
tags: #znečištění #bazén #slaná #voda