Znečištění jako celosvětový problém: Příčiny, následky a řešení

Stále rychlejší rozvoj společnosti ovlivňuje bezprostředně životní prostředí. S rozvojem společnosti stoupá i množství odpadu. Těžký průmysl a rostoucí využívání nerostných zdrojů, jejich další výrobě a používání zanechávají velké množství odpadu. Tyto odčerpané látky se vrací zpět do přírody ve formě odpadu.

Příčiny znečištění životního prostředí

Mezi hlavní příčiny znečištění patří:

• Výroba stavebních hmot
• Automobilová doprava
• Nadměrné používání chemických hnojiv a pesticidů
• Průmyslové vypouštění chemického odpadu do řek a moří
• Těžba ropy a havárie tankerů

Důsledky znečištění životního prostředí

Vlivem znečištění byly vyhubeny některé druhy fauny a flóry, což ohrožuje samotného člověka. Znečištění narušuje rovnováhu krajiny, která ztrácí svou přirozenou produkční schopnost. Z živočišných druhů jsou nejvíce ohroženi predátoři - druhy masožravé. Zplodiny znečišťují ovzduší. Vlivem stálého okyselování půdy imisemi a hnojivy vznikla velká nutnost vápnění. Znečištění půdy vede k většímu používání chemických prostředků proti škůdců a plevele na polích. V neposlední řadě má poškození životního prostředí negativní vliv na zdraví člověka. V Československu se projevovaly nemoci dýchacích cest, trávicí soustavy, nemoci kůže a podkožního vaziva. Dále se objevovaly infekční nemoci (např. žloutenka aj.) a nárůst civilizačních chorob.

Mezi hlavní globální problémy se jednoznačně řadí klimatické změny, známé také jako globální oteplování. Za to může podle většiny vědců vypouštění skleníkových plynů (především oxidu uhličitého neboli CO2) do atmosféry. Mezi další palčivé globální environmentální problémy se řadí odlesňování. Mizí lesy i velké deštné pralesy, které jsou nahrazovány infrastrukturou, novou výstavbou či masivním průmyslovým zemědělstvím. K dalším těžkostem se patří degradace půdy způsobená těžkými stroji a chemickým hnojením v masivní míře. Znečišťující látky kvůli průmyslové výrobě, zemědělství a dopravě zaplavují svět.

Globální pohled na znečištění

S takovými závěry přichází bilanční zpráva konzultační společnosti Verisk Maplecroft. Verisk Maplecroft spočítala míru ohrožení pro celkem 576 metropolí pěti regionů (Evropa a střední Asie, Asie, obě Ameriky dohromady, Afrika, MENA - tj. severní Afrika a střední východ), když stanovila výši možných rizik ve čtyřech stupních (nízké, střední, vysoké a extrémní) pro různá kritéria (například pro přírodní katastrofy, znečištěné ovzduší, klimatické změny). Při modelování přitom pracovala nejen s výčtem rizik, ale také s možnostmi místních populací a schopností zdejších vlád reagovat na změny. A vyhodnotila, že vysokým až extrémním environmentálním rizikům je v současnosti vystaveno 1,4 miliardy obyvatel těchto měst.

Čtěte také: Životní Prostředí a jeho Znečištění

„Města v Asii jsou v pomyslném oku hurikánu, uprostřed bouře environmentálních rizik,“ popisuje Will Nichols, hlavní autor zprávy. Příkladem může být například indonéská Jakarta, která světovému žebříčku vévodí. Znečištěním, vlnami veder, záplavami - které paradoxně doplňuje nedostatek pitné vody. A taky kvalitou ovzduší, silně poznamenanou těsnou blízkostí uhelných elektráren. Vydatně jí v prvenství ale konkuruje například Indie, která do dvacítky nejohroženějších měst světa přispěla hned 13 nominacemi. Hned druhé v pořadí totiž stojí Dillí, následované Čennaí, v blízkém závěsu s Agrou, Kanpurem, Džajpurem nebo Bombají.

Pokud bychom počítali jen první stovku měst, jejichž obyvatelé jsou nejohroženější tzv. environmentálními riziky, tedy problémy se znečištěním ovzduším, suchem, zemětřesením nebo tsunami a dalšími "libůstkami", 99 z nich se nachází z Asii. Přes 80 % takových měst leží jen v Číně a Indii. Indie se rovněž počítá k smutným světovým šampionům, když přijde na znečištěné ovzduší. Pokud by znečištěné ovzduší bylo jediným hodnotícím kritériem environmentálních rizik, obsadí Indie celou první dvacítku. Aby se na dalších příčkách ale dost jednoznačně usadila města z Číny. Ta do první stovky nejohroženějších metropolí dodala 35 kandidátů, kteří si „zdařile“ vedou v kritériích znečištění vody. A také v oblasti vodního stresu, nedostupnosti vodních zdrojů.

Podle Nicholse ale Čína výhledově těží ze svého ne zrovna demokratického politického režimu a faktu, že tu výrazně narůstá střední ekonomická třída obyvatel, která si čistou vodu po vládě žádá. A vláda je schopna na tyto požadavky dost dynamicky a radikálně reagovat. Klidně i uzavíráním velkých továren a průmyslových zařízení. "Což nefunguje v Indii, kde je vláda o něco slabší, stejně jako ekonomická situace,“ pokračuje Nichols. Čína sdílí většinu problémů vlastních Indii, ale na rozdíl od ní má prostředky a sílu prosadit jejich zlepšení. Jediné ne-asijské město v první stovce žebříčku nejzranitelnějších metropolí je peruánská Lima.

Dobře si nevede Afrika, kde jsou silně patrné problémy spojené s různými formami znečištění, ale obecně tu mezi rizikovými faktory vedou klimatické změny, respektive efekty globálního oteplování. Ty představují problém pro 40 ze zdejších 45 hodnocených měst. „Tento kontinent se bude výhledově potýkat v ještě větší míře se suchem, vlnami veder, záplavami a povodněmi,“ říká Nichols. „Ale ještě více bude zápasit se svou neschopností na tom něco změnit.“ Afrika totiž nedisponuje silnými vládami, ekonomikou ani technologiemi, což neblaze pocítí jak Lagos, tak i Kinshasa, dvě nejohroženější a populací nejvýraznější metropole regionu.

V protikladu s Asií disponuje Evropa podle stejných kritérií čtrnácti nejbezpečnějšími městy z celého světa. Evropa a Kanada obecně představují do dalších let „klidná a bezpečná hájemství“. Environmentálními riziky nejméně ohrožený je například i sibiřský Krasnojarsk, který stojí na 576. příčce, následován norským Oslem a Glasgow. K vidění jsou tu též Helsinky, Kodaň, Vancouver nebo Ottawa. Tato města mohou mít určité komplikace, ale environmentální rizika jsou tu relativně nízká a navíc tu existují silné předpoklady pro jejich zvládnutí.

Čtěte také: Druhy dopravy a znečištění vody

Nichols spolu s kolegy totiž dokázal kvantifikovat možná environmentální rizika ve světových metropolích, které se v současnosti největší měrou podílí na generování ekonomických příjmů svých zemí. „Tato města hostí významnou část svých národních populací, jsou klíčovými pro jejich hospodářský růst. Pokud se jim nepodaří vyrovnat s environmentálními riziky, povede to k tomu, že se budou stávat stále méně pohostinná a obyvatelná. Patrné je to prý už dnes v Asii, kde jsou obyvatelé vystaveni silným environmentálním tlakům, od extrémního počasí po znečištění, které pak klimatické změny ještě zesilují. Snižuje se tu kvalita bydlení, hodnota nemovitostí, celková operační kapacita, investiční potenciál. Nejsou to místa příhodná pro rozvoj budoucího podnikání. „A na základě vyčíslení rizik a ekonomických ztrát daných environmentálními riziky tu svou další přítomnost zvažují i společnosti, které zde už působí,“ dodává Nichols. S jejich přesunem ale přijdou města o zdroj příjmů, s jehož pomocí mohly neradostný stav nějak napravit.

Řešení znečištění životního prostředí

Pro celistvý rozvoj dovednosti řešit problémy je však důležité zařazovat do výuky také skutečné problémy, které souvisí s životy žáků a žáci je mohou ovlivnit. Tyto metody úzce souvisí s participací žáků a demokratizací školy. Ze zavedených programů je účinně řeší např. Ekoškola, což je program věnovaný ekologizaci provozu školy či programy Active Citizens, Škola pro udržitelný život a další.

U všech výše zmíněných environmentálních problémů platí, že by pomohlo prosazení účinných řešení, jako je snížení fosilních paliv a systémová změna, která by vedla k šetrnějšímu hospodaření v lesích a zemědělství, zákazu pesticidů či dbání na znovuvyužití obalů. V neposlední řadě se ale musíme chovat zodpovědně vůči životnímu prostředí především my sami. Třídit a minimalizovat odpad, zodpovědně zahradničit, nahradit jednorázové obaly za ty znovuvyužitelné či méně jezdit auty se spalovacími motory.

Mezinárodní spolupráce

Od Stockholmské konference po přelomovou Pařížskou dohodu a uznání práva na zdravé životní prostředí Valným shromážděním OSN se celosvětová odpověď na výzvy životního prostředí rozvinula z morálních apelů v systém mezinárodního práva životního prostředí. S prohlubujícími se krizemi celosvětového rozsahu - znečištění, úbytek biodiverzity a klimatická krize - roste i porozumění, že je nemůže vyřešit žádný stát nebo aktér sám. Mezinárodní dohody, vědecký konsenzus a občanská společnost společně vytyčují křehký, ale zřetelný směr ke společnému řízení environmentálních rizik světa.

Konference vedla k založení Programu OSN pro životní prostředí (UNEP) jako globálního environmentálního koordinátora, neutrální platformy spojující členské státy, občanský a soukromý sektor a agentury OSN pro řešení hlavních environmentálních problémů světa. Mezi nejdůležitější patřila Vídeňská úmluva o ochraně ozonové vrstvy (1985) a následný Montrealský protokol (1987), který nařídil snížení objemu látek poškozujících ozonovou vrstvu. Do roku 2010 byly freony téměř úplně vyřazeny z používání.

Čtěte také: Hlukové znečištění a velryby

V 70. letech 20. století se Evropa začala potýkat s rozsáhlými dopady kyselých dešťů, z velké části způsobených průmyslovými exhalacemi oxidu siřičitého. Skandinávské země (a zejména Švédsko, které se následně zhostilo pořadatelství první globální konference o životním prostředí) se zasazovaly o přeshraniční spolupráci. To vyústilo v přijetí Úmluvy o dálkovém znečišťování ovzduší přesahujícím hranice států (LRTAP, 1979) z roku 1979 (EHK OSN). Göteborský protokol přijatý v rámci LRTAP později stanovil právně závazné emisní stropy pro vícero látek znečišťujících ovzduší.

Novým mezníkem v mnohostranné environmentální diplomacii se stala Pařížská dohoda, přijatá v prosinci 2015 na 21. konferenci stran (COP21) Rámcové úmluvy OSN o změně klimatu ve Francii. Poprvé došlo ke shodě 196 smluvních stran na společném rámci pro udržení růstu průměrné globální teploty pod 2 °C a co nejblíže k hranici 1,5 °C ve srovnání s obdobím před průmyslovou revolucí.

Znečištění ovzduší v Československu

Doba od roku 1948 do konce 50. let byla charakteristická tím, že státní moc zajišťovala úplnou kontrolu všech orgánů. Vláda ČSSR podávala do tisku nepravdivé zprávy a problémy zlehčovala. Vláda ČSSR věnovala životnímu prostředí jen malou pozornost. Kontrolu nad vydanými zákony a nařízení, v době socialismu neexistoval. Veškeré finanční plány, které se týkaly ochrany přírody, podléhaly schválení ministerstva financí, zemědělství a jiných ministerstev. Státní plánovací komise dohlížela i na výrobu veškerých materiálů.

Problémy životního prostředí stávaly bezvýznamnými. Jestliže se však zjistilo, že někdo znečišťuje přírodu natolik, že to již vláda nemohla přehlédnout, byla mu určena pokuta. Většinou se jednalo o malé částky za vypouštění nečistot. Na ochranu proti vypouštění zplodin do ovzduší zůstával v platnosti zákon č. 35/1967 Sb., o opatřeních proti znečišťování ovzduší. Jednalo se např. o znečištění z komína, na znečištění parní trakcí, hořením nebo zapařením dolů a skládek.

Přístup veřejnosti k informacím o životním prostředí

Teprve v 70. letech se začaly objevovat v tisku zprávy o ukazatelích, které nejvíce poškozují životní prostředí. Ekologická sekce při biologické společnosti ČSAV na podnět československé vlády, zhotovila Zprávu o stavu životního prostředí (věnována znečištění ovzduší, vodstva, zemědělství). Zpráva byla zhotovena ve dvaceti exemplářích a postoupena vládě. Ke konečnému vytištění však nedošlo, protože zpráva se ztratila.

Hodnocení stavu životního prostředí v ČR

Většina české populace vidí stav životního prostředí u nás jako dobrý. Vyplývá to z průzkumu Centra pro výzkum veřejného mínění (z r. 2021), kde uvedlo 69 % dotázaných, že jsou životním prostředím v Česku spokojeni. S podobnými výsledky přišel v roce 2018 i neziskový výzkum STEM. Jako dobrý označila stav životního prostředí v ČR nadpoloviční většina dotázaných (57 %). U obou průzkumů odpověděla zhruba čtvrtina lidí, že se o environmentální problémy v Česku aktivně zajímá. Zajímavostí je, jak jsou výsledky průzkumů odlišné ve srovnání s rokem 1997. V té době životní prostředí v ČR hodnotilo pozitivně pouhých 13 procent respondentů.

tags: #znecisteni #celosvetovy #problem #příčiny #následky #řešení

Oblíbené příspěvky:

• Nakládání s bioodpadem v Česku
• O ekologických projektech ve Znojmě
• Statistiky komunálního odpadu
• Zdravotní benefity datlového sirupu
• Dopady plastového znečištění moří