Znečištění oceánů mikroplasty: Studie a dopady

Plastový odpad je velkou bolestí světových oceánů. Znečištění oceánů drobnými plastovými částicemi od roku 2005 prudce vzrostlo. Mikroplasty ve světových oceánech úhrnem váží kolem dvou milionů tun. Na hladině oceánů podle ní plave přes 170 bilionů drobných plastových částic. Uvádí to studie neziskového organizace 5 Gyres Institute, na kterou upozornila agentura Bloomberg. Mnohé z nich se do světových oceánů dostaly až po roce 2004, píše hlavní autor článku Marcus Eriksen. Na studii se podíleli i výzkumníci z dalších organizací a univerzit.

Vzorky byly odebírány tažením sítě s mimořádně drobnými oky několik kilometrů po hladině oceánu, aby bylo možné určit průměrné množství částic na kilometr vody. Počítačový model posléze analyzoval, jak se plasty koncentrují, když opouštějí řeky, pobřeží a lodní trasy. Na základě toho vědci odhadli množství plastů ve světových oceánech. Vzorky odebrané v letech 1979 až 2019 odhalily rychlý a bezprecedentní nárůst plastů od roku 2005.

Příčiny a zdroje mikroplastů

Mikroplasty, malé plastové částice o velikosti menší než 5 mm, potažmo nanoplasty, menší než 1 µm, se staly významným globálním problémem v důsledku rostoucí výroby a používání plastů od poloviny 20. století. V roce 2022 překročila celosvětová produkce plastů 400 milionů metrických tun. Čína byla s podílem 32 % největším výrobcem, následoval zbytek Asie s 19 %, Severní Amerika se 17 % a Evropa se 14 % celosvětové produkce plastů. Celkově se odhaduje, že se v EU/EHP každý rok vyprodukuje přibližně 145 000 tun mikroplastů. Tyto částice vznikají z různých primárních zdrojů, jako jsou kosmetické produkty a syntetické textilie, ale jsou také vytvářeny jako sekundární znečištění při přirozené degradaci větších plastových výrobků (makroplastů), kdy je jejich výskyt, transport a osud v různých prostředích ovlivněny řadou přírodních faktorů, jako je UV záření, tepelné vlny a abraze větrem, stejně jako jejich vlastní fyzikálně-chemické vlastnosti jako např. velikost a hustota. Nejdrobnější úlomky nejsou pouhým okem viditelné, Bhan a kol., 2024, Affrald, 2024.

Přibližně 70-⁠⁠⁠⁠⁠⁠80 % plastů v oceánech pochází z pevninských zdrojů, zbylých 20 % až 30 % pochází z mořských zdrojů (např. z rybářských sítí, vlasců, lan a opuštěných plavidel). Téměř 81 % plastového znečištění oceánů pochází z Asie, která je domovem 60 % světové populace a všech deseti řek s nejvyššími emisemi plastů. Nová práce z roku 2021 ale pracuje s teorií, že deset řek s největšími emisemi přispívá mnohem menším množstvím, a to pouze 18 % plastů. Většina těchto vodních toků se nachází v Asii, některé také ve východní Africe a v Karibiku.

Globální produkce plastů

Polovina všech plastů, které kdy byly vyrobeny, vznikla v posledních 20 letech. Výroba se exponenciálně zvýšila z 2,3 milionu tun v roce 1950 na 448 milionů tun v roce 2015. Očekává se, že se výroba do roku 2050 zdvojnásobí. Každý rok unikne z pobřežních zemí do oceánů přibližně osm milionů tun plastového odpadu. To je ekvivalent umístění pěti pytlů plných odpadků na každých 30 centimetrů pobřeží po celém světě.

Čtěte také: Životní Prostředí a jeho Znečištění

Dopady mikroplastů na životní prostředí a lidské zdraví

Mikroplasty se nacházejí ve všech složkách životního prostředí (ve vodě, v půdě i v ovzduší). Atmosférou mohou urazit značné vzdálenosti, a proto je lze nalézt po celé planetě, dokonce i v nepřístupných horských povodích a v polárních polohách. V důsledku toho jsou mikroplasty v ovzduší zdrojem znečištění v suchozemském i vodním prostředí. Mikroplasty byly taktéž nalezeny ve všech vodních ekosystémech včetně moří, oceánů, řek, jezer a nádrží, které slouží jako zdroje pitné vody.

Mikroplasty (potažmo potencionálně nebezpečnější nanoplasty) jsou všudypřítomné a představují vážné riziko pro lidské zdraví. Mikroplasty v životním prostředí vstupují do lidského těla stravou, vodou, vdechováním vzduchu i kontaktem skrze syntetické oblečení či kosmetické produkty. Dle studie z roku 2019 bylo vědci odhadnuto, že lidé mohou průměrně zkonzumovat až 5 g mikroplastů za týden, což je ekvivalent váhy kreditní karty, The University of Newcastle,2019. Částice mikro a nanoplastů byly nalezeny mnoha vědeckými týmy napříč světem v různých částech lidského těla, např. v plicích, játrech, ve slezině, v ledvinách a dalších orgánech, CIEL.

Ovšem přelomové zjištění představil Ostravský vědecký tým, kdy jako jako první na světě přednesl důkazy o přítomnosti mikroplastů v lidské plodové vodě a v placentě. U 9 z 10 žen byla potvrzena přítomnost mikroplastů a aditiv v plodové vodě či placentě, kdy množství těchto částic bylo větší v placentě než v plodové vodě. Nejčastěji byly nalezeny částice o velikosti 10 až 50 µm, přičemž nejčetněji identifikovaným materiálem byl polyetylen (běžně se vyskytující plast), Halfar a kol., 2024. Studie ukazují, že vysoké koncentrace některých nanoplastů a mikroplastů mohou vyvolat biochemické reakce, jako je oxidativní stres a zánět, přičemž tyto efekty mohou být způsobeny jak fyzikálními vlastnostmi částic, tak chemickými přísadami, které obsahují. Data o skutečné (reálné) expozici a jejích zdravotních důsledcích jsou nicméně stále nedostatečná, což ztěžuje přesné hodnocení rizik.

Mikroplasty představují závažné environmentální hrozby s dalekosáhlými dopady na přírodu. Přibližně 94 % plastového odpadu, který vstupuje do oceánů, skončí na dně, kde se rozkládá na mikroplasty a nanoplasty. Tyto kontaminanty mají vážné negativní dopady na mořský život. V oblastech s vysokou biodiverzitou, jako jsou ústí řek, korálové útesy a mangrovy, je přítomnost mikroplastů zvláště problematická. Například až 68 % ryb ve Středozemním moři a 100 % planktonu v ústích evropských řek obsahuje mikroplasty. Mořské organismy často považují mikroplasty za potravu, což vede k jejich konzumaci, a to může způsobit místní blokády, záněty a poranění.

Dopady na divokou přírodu

Plasty každoročně zabíjejí miliony zvířat, od ptáků přes ryby až po další mořské organismy. Je známo, že plasty ovlivnily téměř 2 100 druhů, včetně těch ohrožených. Mikroplasty byly nalezeny ve více než 100 vodních druzích, včetně ryb, krevet a mušlí určených na naše jídelní talíře. V mnoha případech tyto drobné kousky projdou trávicím systémem a jsou vyloučeny bez následků. Ale bylo také zjištěno, že plasty blokují trávicí trakty nebo propichují orgány, což způsobuje smrt. Žaludky naplněné plasty snižují pocit hladu, což vede k vyhladovění.

Čtěte také: Druhy dopravy a znečištění vody

Řešení problému s mikroplasty

Podle Eriksena k tomu přispělo několik faktorů: prudký nárůst celkové produkce plastů, přibývání mikroplastů a nedostatek mezinárodních zákonů, které by se zabývaly znečištěním moří. „Potřebujeme preventivní strategie a nezaměřovat se jen na čištění a recyklaci. Světové oceány jsou zdrojem poloviny kyslíku na planetě, pohlcují více než třetinu emisí oxidu uhličitého ze spalování fosilních paliv a poskytují obživu miliardám lidí. Sužuje je však nadměrný rybolov, plastový odpad a okyselování.

Nejlepší způsob, jak snížit plastové znečištění, podle mnoha vědců a ochranářů, je v první řadě zabránit tomu, aby se plasty dostaly do vodních toků, a to prostřednictvím lepších systémů nakládání s odpady a recyklace, lepšího designu výrobků a snížení výroby jednorázových plastů.

Na počátku tohoto měsíce se vyjednavači členských zemí OSN dohodli na podobě mezinárodní smlouvy o ochraně oceánů, o které se jedná již 15 let. Smlouva označovaná odborníky i politiky za přelomovou má pomoci zachovat mořskou biodiverzitu a zajistit její udržitelné využívání. Dohoda, která se týká hlavně ochrany volných moří, podléhá ratifikaci členskými zeměmi OSN. Jejím hlavním cílem je zajistit, aby se v budoucnosti nejméně 30 procent plochy oceánů zařadilo mezi chráněné oblasti. Nezastaví ovšem znečištění moří plasty, které je z velké části způsobeno splachy z pevniny. Země se sice dohodly, že vypracují koncepci globální dohody o plastech, ale žádnou dosud neuzavřely. Druhé kolo jednání OSN o plastech se uskuteční letos na jaře.

Výskyt mikroplastů v České republice

Výzkum Ústavu pro hydrodynamiku se zaměřil na výskyt mikroplastů v surové vodě z řek a nádrží i v pitné vodě z různých úpraven vody v Česku. Analyzovány byly mikroplasty od velikosti 1 µm, což je v rámci dosavadních studií ojedinělé. Byly zjištěny koncentrace od desítek po tisíce částic na litr surové vody a v jednotkách až stovkách částic na litr upravené vody, přičemž úbytek mikroplastů mezi surovou a upravenou vodou dosahoval 70-88 %. Dominovaly mikroplasty menší než 10 µm, které tvořily až 95 % všech nalezených částic, zejména z materiálů jako PET (polyetylentereftalát), PP (polypropylen), PE (polyethylen), CA (acetát celulózy) a PVC (polyvinylchlorid).

Obsah mikroplastů v analyzovaných vodách:

• Odpadní voda (vstup na ČOV)
• Odpadní voda (výstup z ČOV)
• Povrchová voda (hranice města)
• Povrchová voda (centrum města)
• Slepý vzorek
• Pitná voda

V případě hodnocení tvaru mikroplastů převládaly u všech vzorků odebraných vod mikroplastová vlákna nad fragmenty. Analýza rovněž potvrdila, že většina mikroplastů zůstává v provozu ČOV a pravděpodobně dále přechází do čistírenských kalů.

Čtěte také: Hlukové znečištění a velryby

tags: #znečištění #oceánu #mikroplasty #studie

Oblíbené příspěvky:

• Jak správně třídit odpad
• Více o Ekosystému Lidských Obydlí
• Postupy recyklace kovového odpadu
• Vlastnosti tapioky
• Klimatické změny a chemie