Znečištění oceánu Havaj: Závažný problém a snahy o řešení

Americké souostroví Havaj v Tichém oceánu čelí vážným problémům se znečištěním oceánů, které ohrožuje jeho jedinečné ekosystémy a ekonomiku.

Obří plovoucí ostrov plastů

Obří plovoucí ostrov plastů, špíny a nejrůznějšího odpadu stále více zamořuje Pacifik a přerůstá v bezprecedentní katastrofu. Nezamýšlená největší skládka světa s rozměry v řádech tisícovek čtverečních kilometrů ničí podmořskou přírodní rezervaci u Havajského souostroví. Rezervace se rozkládá na ploše velké zhruba jako Kalifornie a chrání na sedm tisíc mořských živočichů.

Smrtonosný odpadkový ostrov tvoří obsah kontejnerů, které se převrátily do moře společně s dalšími předměty a naplaveniny z různých přístavů, staré rybářské sítě a odpad z lodí.

"Je to obrovský záchod, který nesplachuje. Rybám a dalším mořškým živočichům hrozí při setkání s ostrovem smrt, protože i v něm hledají potravu.

Více než milion ptáků a přes sto tisíc mořských živočichů ročně zemře poté, co zkonzumuje něco z plovoucího odpadu.

Čtěte také: Životní Prostředí a jeho Znečištění

Například v roce 2014 narazili správci havajské rezervace Papahanaumokuakea na pláži na obří rybářskou síť ze syntetických vláken. Vážila 11,5 tuny, tedy zhruba stejně jako běžný autobus městské hromadné dopravy.

Na hladině moří a oceánů pluje více než 270 000 tun plastů. Plast středních a velkých rozměrů tvoří bezmála 90 % celkové hmotnosti plastů v mořích. Jde převážně o bóje, lana, sítě, nejrůznější obaly včetně láhví a sáčků.

Podle odhadů OSN zabije odpad z plastů ročně asi milion mořských ptáků, 100 000 mořských savců a bezpočet ryb. Ryby čelí tzv. ghost fishing čili „stínovému rybolovu“, když uvíznou ve ztracených rybářských sítích, ale i v nejrůznějších plastových nádobách, pytlích a dalších typech odpadu.

Svrchní vrstvy písku z pláže Kamilo na ostrově Havaj jsou z jedné třetiny tvořeny plastovými odpadky. To pláži vyneslo přízvisko „Nejšpinavější pláž světa“.

Znečištění z opalovacích krémů

Nová rozsáhlá studie zjistila, že chemické látky, které běžně obsahují opalovací krémy, masivně unikají do vody a akumulují se v mořské trávě.

Čtěte také: Druhy dopravy a znečištění vody

Vědci objevili látky, které v opakovacích krémech blokují ultrafialové světlo, ve stoncích trávy posidonie mořské rostoucí kolem pobřeží Mallorcy. Autoři tohoto výzkumu věří, že za znečištění může turistický ruch v této oblasti.

„Na tomto místě mají vliv nejrůznější aktivity spojené s přístavem, vypouštěním odpadních vod a s cestovním ruchem,“ popsala spoluautorka výzkumu Silvia Díaz Cruzová. „Vzhledem k tomu, že Středozemní moře je mělké, malé a velmi uzavřené, mohou koncentrace chemických látek pohlcujících UV záření dosahovat značně vysokých hodnot.“

V odebraných vzorcích našli vědci koncentrace nejrůznějších složek opalovacích krémů. Přestože celkový dopad těchto chemických látek na mořskou trávu zatím není znám, vědci se obávají možných škodlivých účinků.

„Pokud zjistíme, že opalovací krémy ovlivňují fotosyntézu a produktivitu mořských travin nad rámec jejich akumulace, budeme mít problém. Tyto mořské trávy totiž hrají důležitou ekologickou roli na pobřeží Středozemního moře,“ upozorňuje spoluautorka studie profesorka Nona Agawinová.

Posidonie tvoří rozsáhlé louky v pobřežních oblastech Středomoří a hraje klíčovou roli při udržování zdravého oceánského ekosystému. Louky s mořskou trávou jsou domovem různých podvodních druhů, slouží jako místo, kde se ukládá nadbytečný uhlík, a zároveň pomáhají chránit pobřežní oblasti před erozí.

Čtěte také: Hlukové znečištění a velryby

Předchozí výzkumy zjistily, že některé chemické látky na ochranu proti slunečnímu záření, které filtrují ultrafialové záření, mohou mít škodlivé účinky na ryby, želvy a delfíny, včetně narušení jejich reprodukčního systému a poškození jejich vývoje.

Postiženy jsou také korálové útesy, a proto už byly tyto chemikálie zakázány v několika významných turistických destinacích, jako jsou Havaj, Florida nebo Palau. Pro Středozemní moře zatím podobné regule neexistují.

Znečištění odpadními vodami

Havaj čelí závažným ekologickým a zdravotním problémům způsobeným více než 80 000 zastaralými septiky, které denně uvolňují do podzemních vod přibližně 190 milionů litrů neupravených odpadních vod. Tyto znečištěné vody ohrožují pitnou vodu, korálové útesy a rekreační oblasti, což má negativní dopad nejen na biodiverzitu, ale i na turistiku a rybářství, klíčové pilíře havajské ekonomiky.

Pro fiskální rok 2025-2026 stát Havaj vyčlenil na pilotní program 745 325 dolarů (přibližně 700 000 eur), který má za cíl otestovat inovativní a potenciálně levnější technologie čištění odpadních vod. Tradiční septiky totiž stojí 25 000 dolarů a více (asi 23 500 eur), což je pro mnoho domácností a komunit finančně náročné.

Pilotní projekt realizuje Výzkumné centrum pro vodní zdroje (Water Resources Research Center) ve spolupráci s programem Sea Grant University of Hawaiʻi, Fakultou inženýrství a státními agenturami, jako jsou Ministerstvo zdravotnictví a Úřad pro půdu havajských domorodců (Department of Hawaiian Home Lands). Hodnotí se především ekonomická dostupnost, účinnost čištění a praktická použitelnost jednotlivých technologií. Výsledky budou pravidelně předkládány havajskému zákonodárnému sboru a konečné shrnutí je plánováno na rok 2028.

Podzemní voda, která se dostává do oceánu, má složitý vliv na korálové útesy. Nový výzkum University of Hawaiʻi ukázal, že tzv. podmořský výtok podzemní vody může korálům poskytovat důležité živiny, které podporují jejich růst, avšak nadměrné množství znečištěných vod způsobuje acidifikaci a poškozuje korálové skeletové struktury. Znečištění z neupravených septiků a starých jímek přináší do oceánu živiny a organické látky, které narušují křehké rovnováhy korálových ekosystémů a vedou k erozi pobřeží, ohrožují rybí populace a snižují atraktivitu turistických lokalit.

Dopad plastů na mořské živočichy

Mořské živočichy ohrožují plasty několika způsoby. Celkem bylo zjištěno více než 700 druhů mořských živočichů, kteří se buď v plastech zachytí, nebo plast polykají.

Velryba grónská (Balaena mysticetus) či její příbuzná velryba černá (Eubalaena glacialis) nevidí barvy a žijí v černobílém světě. Mají zrak dobře přizpůsobený přítmí mořských hlubin; v silném slunečním jasu u hladiny však bývají oslněné. I proto se tak často zamotají do rybářských sítí. Prakticky nezničitelná syntetická vlákna sítí a lan velryba nedokáže přetrhnout a síť pak za sebou vláčí dlouhé měsíce a dokonce i celé roky. Jen někdy se jí podaří síť po nějaké době shodit. Jindy osvobodí velrybu lidé. Na vině je tah sítě, který zvíře brzdí, a bóje sítí, které mu brání v ponoru.

Velryba uvízlá v síti musí překonávat o polovinu větší odpor, než když plave volně. To představuje skutečně významnou zátěž pro pohyb jak na hladině, tak i pro potápění do hloubky. K dosažení stejné rychlosti vynakládá velryba zapletená do sítě dvojnásobek energie.

K polykačům plastů patří zejména mořští ptáci. Vzácné nejsou případy, kdy zbytky PET lahví, mikrotenových sáčků nebo umělohmotných tašek ucpou opeřencům žaludek natolik, že normální potrava se do něj už nevejde a ptáci uhynou. Proč ale odpad vůbec polykají? Albatrosi a buřňáci mají výborný čich. Loví korýše a ryby, jejichž přítomnost jim prozradí „vůně“ chemikálie zvané dimetylsulfid. Tuto látku vylučují do okolí mořské časy požírané korýši. Z vody uniká dimetylsulfid do ovzduší a tam ho ptáci zachytí čichem.

Plovoucí plastik nabízí mořským řasám podklad, na němž dobře rostou. Plast se pohupuje na hladině, částečně osychá a opět se máčí. Přitom část řas hyne a uvolňuje se z nich dimetylsulfid. Moře znečištěné plastem voní ptákům jako hejna korýšů popásajících se na řasách. Když tady „po čichu“ zaloví, snadno polknou plovoucí kusy plastu. Čiré polyetylénové sáčky jim mohou připomínat průsvitné medúzy. Barevné plasty vyvolávají v ptácích mylný dojem, že ve vodě plave ryba nebo jiný živočich.

Porost řas na plastových odpadech láká nejen ptáky, ale i podstatně menší tvory. Například hojně rozšířený necelé dva centimetry dlouhý mořský korýš Orchestia gammarella požírá plast bez ohledu na jeho složení. Zvláště mu chutnají plasty, na jejichž povrchu se už vytvořila jemná vrstvička mikroorganismů a řas. Tak vzniká tzv. mikroplastik, který je dnes v životním prostředí prakticky všudypřítomný.

Rozcupováním plastů na miniaturní částečky dramaticky stoupá jejich celková plocha. Trávení živočichů, ale i působení slunečního záření strukturu plastu narušuje a vyplavují se z něj nejrůznější látky. Mnohé z nich jsou toxické. Další patří do skupiny tzv. endokrinních disruptorů. Dopady endokrinních disruptorů na faunu jsou už dnes jasně patrné. Mnohé ryby mají narušenou plodnost a dochází u nich k defektům ve vývoji pohlavních orgánů. Například samcům se ve varlatech tvoří vedle mlíčí také jikry.

Například více než 80 % samic lososa čavyči (Oncorhynchus tshawytscha) táhnoucích z Pacifiku k tření do severoamerických řek Britské Kolumbie jsou geneticky samci, kteří prošli během čtyř let života v moři zvratem pohlaví.

Odpadkové skvrny

V souvislosti se zamořením oceánů plastovým odpadem si vydobyly smutnou popularitu tzv. odpadkové skvrny. Jde o oblasti oceánu, kde se vlivem převládajících mořských proudů a větrů hromadí odpad plující po hladině. Největší proslulosti dosáhla tzv. Velká pacifická odpadková skvrna v severní oblasti Tichého oceánu. Příhodné podmínky pro hromadění odpadků vládnou i v dalších oblastech světových oceánů. Past na plující odpad vytvářejí proudy a větry také v jižním Pacifiku, v severním a jižním Atlantiku a v Indickém oceánu.

Odpad putuje mořem často po hodně překvapivých trajektoriích. Například plast vyhozený na pobřeží Mosambiku a Madagaskaru většinou nekončí v pasti vytvořené proudy Indického oceánu.

Představy o „velkých odpadkových skvrnách“ ovšem bývají nejednou přehnané. Přední světová oceánoložka Angelicque Whiteová z Oregon State University, která se výzkumem znečištění moří zabývá říká: „Používání slovního spojení ´odpadková skvrna´ je zavádějící. Není vidět z kosmu, nejsou tam ostrovy odpadků.

Americká National Oceanic and Atmospheric Administration konstatuje: „Název Pacifická odpadková skvrna vede k tomu, že mnozí věří, že tato oblast je velká plocha souvisle pokrytá snadno pozorovatelným odpadem, jako jsou láhve a podobě - něco jako ostrov z odpadků viditelný ze satelitů a snímků pořízených z letadel.

V roce 1992 spláchla bouře u čínských břehů z paluby nákladní lodi zhruba 35 000 gumových kachniček. V roce 2005 našli vědci v žaludku albatrosa kus plastu s výrobním číslem, které ukázalo, že plast pochází z hydroplánu sestřeleného v bojích druhé světové války v roce 1944. Následná rekonstrukce pouti této součástky odhalila, že strávila asi deset let v tzv. Západní odpadkové skvrně jižně od Japonska a následně ji mořské proudy odnesly 6 000 kilometrů na východ k západnímu pobřeží USA, kde se dostala do tzv. Východní odpadkové skvrny.

Plasty v moderní době

„Ještě naši dědové a babičky jako děti plasty prakticky vůbec neznali,“ říká přední světový odborník na ochranu životního prostředí Jan Zalasiewicz z univerzity v Leicesteru. „Dnes si život bez plastů už ani neumíme představit. Jsou všude. Balíme do nich jídlo, lijeme do nich mléko i vodu, vyrábíme z nich obaly pro vejce, jogurty nebo čokoládu, ukládáme do nich léky a zdravotnický materiál, abychom je udrželi sterilní. Dokonce je z nich i většina oblečení, které máme na sobě. Plná polovina všech pryskyřic a vláken použitých v plastech byla vyrobena v posledních třinácti letech. Plastovou velmocí číslo jedna je bezesporu Čína.

Jenže všechny plasty jednou doslouží a mnohé mají doslova jepičí život. Pak se mění v odpad. Dřívější materiály, jako je ocel, slouží člověku dlouhá desetiletí. Naproti tomu více než polovina plastů se ocitá v odpadu dříve než za rok. Extrémní příklad představují tašky a sáčky, do nichž si balíme nákupy. Ročně se jich na Zemi použije kolem pěti trilionů kusů! Na jednorázově používané výrobky se ročně spotřebuje 120 milionů tun plastů.

To se promítá i do množství plastů v odpadech. Jestliže v roce 1967 tvořily jen 3 % z celkového objemu odpadů vyprodukovaných lidstvem, dnes je jejich zastoupení v neustále rostoucí hromadě odpadků trojnásobné. Přitom recyklace plastů se zatím příliš nerozšířila. Podle nejnovějších analýz lidstvo vyrobilo za svou existenci 8,3 miliardy tun plastů. Z toho skončilo v odpadu plných 75 %. Pokud bude tento trend pokračovat, tak budou v roce 2050 skládky tuhých odpadů skrývat 12 miliard tun plastů.

V recyklaci vede Evropa s 30 % plastů navrácených k opakovanému použití. Za ní je Čína recyklující čtvrtinu plastů. Jiné země jsou ale daleko za svými možnostmi. Věci, které člověk nerecykluje nebo neuloží na skládkách, skončí v přírodě.

O rozsahu zamoření souší plastovými odpady nemáme přehledné údaje. Mnohem přesnější údaje se nabízejí o plastech, které směřují do moří a oceánů. Ročně jich tam přibude osm milionů tun. Kdybychom vzali běžný nákupní mikrotenový sáček a naplnili ho umělohmotným odpadem, tak bychom z těch osmi milionů tun mohli na každý metr mořského pobřeží vyrovnat patnáct takových sáčků.

tags: #znečištění #oceánu #Havaj

Oblíbené příspěvky:

• Multibarierový koncept a jaderný odpad
• České národní parky
• Recenze košů na bioodpad
• Dopady znečištění ovzduší v Krupce
• Ohrožení v Star Trek Enterprise