Hydrosféra, vodní obal Země, zahrnuje veškerou vodu na planetě - povrchovou, podpovrchovou, atmosférickou a vodu v živých organismech. Celkové zásoby vody činí přibližně 1 385 989 600 km³, přičemž sladká voda tvoří jen 2,53 %. Světový oceán obsahuje asi 96,54 % slané vody a 2,5 % sladké vody.
Většinu vody obsahují oceány a moře, které tvoří souvislou vodní plochu známou jako Světový oceán. Vodní plocha Světového oceánu pokrývá zhruba 71 % zemského povrchu. Tato vodní hmota je kontinenty rozdělena do tří oceánů: Atlantského, Tichého (Pacifického) a Indického. Na severu severní polokoule se nachází Severní ledový oceán. Oceány jsou od sebe odděleny prahy a hřbety a okrajové části oceánu se nazývají moře.
Spolu s nejhlubším místem, Mariánským příkopem s hloubkou více než 11 km, činí tyto parametry podmořský svět mnohem rozsáhlejším a méně probádaným než suchozemská část. Vodní plocha zaujímá více než 70 % povrchu planety Země.
Průmyslová produkce zplodin vznikajících spalováním fosilních paliv má za následek znečištění nejen ovzduší, ale i vodního prostředí. V posledních dekádách došlo k významnému (nikoliv pozitivnímu) vývoji ve smyslu znečištění světových oceánů. Oceány a vodní plochy absorbovaly za posledních padesát let více než čtvrtinu (25-33 %) všech průmyslových emisí. Zatímco tento proces působil jako pufr na změny klimatu, ekosystémy světových oceánů se s postupnou acidifikací vyrovnávaly a vyrovnávají mnohem obtížněji.
Vodní organismy, které stojí na začátku potravního řetězce a jsou závislé na striktním rozmezí pH, byly touto rapidní změnou zásadně ovlivněny. Negativní vliv změn chemismu vody tak nepřímo ovlivňuje přežití dalších druhů.
Čtěte také: Životní Prostředí a jeho Znečištění
Více než 30 miliónů tun plastového odpadu je každoročně vypuštěno do světových oceánů. Jednorázové igelitové tašky, plastové lahve, plastová brčka, nádoby od mléčných výrobků a mnohé další se ve vodním prostředí, vlivem agresivní kombinace UV záření a fyzikálních/chemických vlastností slané mořské vody, pozvolna rozkládají na tzv.
Dnešní (pod)vodní prostředí je také velice vzdálené obrazu „tichého světa“. Hlukové znečištění, dané efektivnějším šířením zvuku ve vodě, je mnohdy opomíjeným problémem. Mnozí vodní savci jsou komunikačně, navigačně a/nebo nutričně závislí na využívání rozmanitých zvuků, které vydávají. Hlukové znečištění vznikající kombinací více než 60 tisíc komerčních (ropných) tankerů a nespočtem menších lodí má za následek přímé či nepřímé negativní ovlivnění výše uvedených druhů.
Voda patří k nejrozšířenějším látkám na Zemi a je v neustálém oběhu. Pod pojmem hydrosféra (vodní obal Země) rozumíme tedy vodu v oceánech mořích, na povrchu souše, vázanou v ledovcích a organismech, půdní, podzemní a atmosférickou vodu.
Světový oceán zaujímá 71 % zemského povrchu a má nesmírný význam pro život na Zemi. Oceán pohlcuje až 85 % dopadajícího slunečního záření a představuje tak pro celou planetu obrovskou zásobárnu tepla. Současně působí jako regulátor teploty ovzduší, zapojuje se do oběhu vody na Zemi, ovlivňuje pobřeží a v neposlední řadě v něm vznikl život, který teď slouží lidstvu jako zdroj obživy.
Světový oceán se dělí do čtyř hlavních oceánů - Atlantský, Tichý, Indický a Severní ledový, částmi oceánů jsou okrajová a vnitřní moře.
Čtěte také: Druhy dopravy a znečištění vody
Voda se skládá z 96,5 % vody a 3,5 % solí, rozpuštěných plynů (N2, O2, CO2) a organických látek. Nejvýznamnější je přítomnost soli NaCl. Objem rozpuštěných solí v 1 kg mořské vody se nazývá salinita. Činí v průměru 35 ‰ a kolísá mezi 33 - 37 ‰. Salinita oceánské vody se mění s místními podmínkami - řeky nebo tající led ji snižují, zatímco v oblastech s malými srážkami a vysokým výparem salinita vzrůstá.
Ovšem mořská voda neobsahuje pouze soli, nacházejí se v ní téměř všechny prvky (73 z 93 přírodních chemických prvků), ve stopovém množství i hliník, mangan, měď a zlato. Ačkoliv zlato tvoří jen 0,000004 miliontiny objemu oceánské vody, je ho v ní 100 krát více než zlata, které člověk vlastní.
Teplota vody při povrchu kolísá mezi -2 a 29 °C. Většina vody v oceánu má pozoruhodně stálou teplotu - více než tři čtvrtiny vody včetně těch nejhlubších má teplotu mezi -1 a 5 °C, přičemž průměrné denní kolísání teploty na hladině dosahuje jen 0,2 °C. Jestliže teplota klesne na -2 °C, tvoří se led.
Znečištění sladkých vod ovlivňuje potoky, řeky a zamořuje rovněž volné vodní plochy, jako jsou rybníky a umělé přehradní nádrže. Toto znečištění není většinou viditelné, proto škodlivé látky jsou rozpuštěny ve vodě. Výjimku ovšem tvoří čistící a prací prostředky, které vytvářejí pěnu, a dále ropa, oleje a nezpracované kanalizační splašky. Zdrojů znečištění je několik, přičemž hlavní příčinou je člověk.
Zemědělci používají herbicidy, insekticidy, fungicidy, podporují růst plodin dusičnany a fosfáty, čímž dochází k významnému uvolňování toxické kapaliny ze silážových jam, z prasečinců a drůbežáren.
Čtěte také: Hlukové znečištění a velryby
Průmysl je zodpovědný za jiné znečišťující látky, např. těžké kovy. Dalším významným činitelem jsou kyselé deště, způsobované spalováním fosilních paliv, které způsobují nárůst kyselosti povrchové i podpovrchové vody. Ve vodních nádržích následkem dochází k vymírání fauny i flóry.
Lidé byli vždy fascinováni velikostí oceánu, a proto si ho bohužel zvykli používat jako skládku. Už si ovšem neuvědomili, jak tím negativně ovlivní nejen přírodní prostředí oceánu, ale i okolní faunu a flóru.
Znečištění mořské vody je v jednotlivých částech oceánů a moří velmi rozdílné. Je závislé na tom, zda se na jejich pobřežích rozkládají průmyslově vyspělé státy, zda jsou oblastmi intenzivní lodní dopravy a rekreace, a v neposlední řadě zda do nich ústí řeky a v jakém směru a rozsahu dochází k výměně vody mořskými proudy, které mohou znečišťující látky přenášet daleko od místa jejich původu. Mezi nejpostiženější oblasti patří pobřežní vody kolem Evropy a východního pobřeží Severní Ameriky.
Množství ropy, které se kvůli haváriím tankerů, vrtných plošin čí vymývání nádrží tankerů na moři dostává do světového oceánu za rok, se odhaduje asi na 10 milionů tun. To má za následek snížení výparu, zvýšení teploty vody v oceánech, úbytek zelených rostlin produkujících kyslík a současně pohlcujících atmosférický CO2. Přitom znečištění může postihnout vrstvu vody až do hloubky 200 metrů a ropa je přenášena mořskými proudy i na velké vzdálenosti.
Jinou vrůstající formou znečištění oceánů je kvetení řas a příliv plný planktonu. Vědci se domnívají, že důvodem je vysoký výskyt stopových kovů vypouštěných do řek a do moře průmyslem. Tyto kovy se chovají vůči planktonu jako biostimulátory. Když řasy odkvetou, hynou a rozkládají se, což umožňuje bakteriím se na nich rozmnožovat, a tak spotřebovávat životně důležitý kyslík.
Obzvláště nebezpečnou formou znečištění oceánů je ukládání jedů a radioaktivního odpadu ve speciálních sudech na mořské dno. Aktivita většiny radioaktivních prvků, které jsou takto odstraňovány, trvá staletí až tisíciletí. Nádoby, do nichž se odpad ukládá, sotva vydrží tak dlouho odolávat korozi.
V Sanfranciském zálivu bylo z 16 tis. vyšetřených ryb 12 % s rakovinovými nádory. Kontaminujeme tím potravu sami sobě vlastními odpady.
tags: #znečištění #oceánů #seminární #práce