Znečištění vody se čím dál více skloňuje v médiích, protože má závažné následky a měli bychom se mu snažit vyhnout. Naše společnost však dělá pravý opak. Podívejme se na hlavní příčiny znečištění vody a na to, jaké jsou následky.
Příčiny znečištění vod
Zemědělství
Zemědělský sektor je největším spotřebitelem globálních sladkovodních zdrojů. Zemědělství a živočišná výroba využívá přibližně 70 procent zásob povrchové vody na Zemi. Zemědělský sektor je také vážným znečišťovatelem vody a po celém světě je zemědělství hlavní příčinou degradace vody. Ve Spojených státech je zemědělské znečištění hlavním zdrojem kontaminace v řekách a potocích, druhým největším zdrojem v mokřadech a třetím největším zdrojem v jezerech. Rovněž významně přispívá ke kontaminaci ústí řek a podzemních vod.
Pokaždé, když prší, splachují se hnojiva, pesticidy a živočišný odpad z farem, s čímž unikají i patogeny a viry do našich vodních cest. Znečištění živinami způsobené přebytkem dusíku a fosforu ve vodě nebo ve vzduchu je celosvětově největší hrozbou pro kvalitu vody a způsobuje především rozkvět řas, z nichž mnohé mohou být nebezpečné.
Kanalizace a odpadní vody
Použitá voda se nazývá odpadní voda. Vychází z našich dřezů, sprch a toalet i z komerčních, průmyslových a zemědělských činností. Termín také zahrnuje odtok dešťové vody, ke kterému dochází, když srážky přinášejí do našich vodních cest silniční soli, olej, mastnotu, chemikálie a úlomky z nepropustných povrchů.
OSN uvádí, že více než 80 procent světových odpadních vod proudí zpět do životního prostředí, aniž by byly čištěny nebo znovu použity; v některých nejméně rozvinutých zemích dosahuje toto číslo až k 95 %. Ve Spojených státech zpracovávají čistírny odpadních vod denně zhruba 34 miliard galonů odpadní vody. Tato zařízení snižují množství znečišťujících látek, jako jsou patogeny, fosfor a dusík v odpadních vodách, stejně jako těžké kovy a toxické chemikálie v průmyslovém odpadu, před vypuštěním upravených vod zpět do vodních toků.
Čtěte také: Životní Prostředí a jeho Znečištění
Podle odhadů některých odborníků však stárnoucí a snadno přemožené systémy čištění odpadních vod, s kterými v současnosti lidstvo pracuje, také každoročně uvolňují jen v USA více než 850 miliard galonů nezpracované odpadní vody.
Znečištění ropou
Na titulních stránkách mohou dominovat velké skvrny, ale spotřebitelé představují drtivou většinu znečištění ropou v našich mořích, včetně ropy a benzínu, které denně kapají z milionů osobních a nákladních automobilů. Kromě toho téměř polovina z odhadovaného 1 milionu tun ropy, která se každoročně dostane do mořského prostředí, nepochází z úniků tankerů, ale z pozemních zdrojů, jako jsou továrny, farmy a města.
Na moři tvoří úniky tankerů asi 10 procent ropy ve vodách po celém světě, zatímco pravidelná provozování odvětví námořní dopravy - prostřednictvím legálních i nelegálních vypouštění - přispívá asi jednou třetinou. Ropa se také přirozeně uvolňuje zpod oceánského dna zlomeninami známými jako prosakování.
Radioaktivní látky
Radioaktivní odpad je jakékoli znečištění, které emituje záření nad rámec toho, co je přirozeně uvolňováno prostředím. Generuje ho těžba uranu, jaderné elektrárny a výroba a testování vojenských zbraní. Dále také jako univerzity a nemocnice, které používají radioaktivní materiály pro výzkum a medicínu. Radioaktivní odpad může přetrvávat v životním prostředí po tisíce let, což činí jeho ukládání velkou výzvou. Náhodné uvolnění nebo nesprávná likvidace kontaminantů ohrožují podzemní vody, povrchové vody a mořské zdroje.
Následky znečištění vod
Dopad na lidské zdraví
Znečištění vody zabíjí. Ve skutečnosti podle jistých studií způsobilo v roce 2015 1,8 milionu úmrtí. Znečištěná voda způsobuje i nemoci a každoročně onemocní přibližně jedna miliarda lidí. Komunity s nízkými příjmy jsou nepřiměřeně ohroženy, protože jejich domovy jsou často nejblíže nejvíce znečištěným průmyslovým oblastem.
Čtěte také: Druhy dopravy a znečištění vody
Vodou přenosné patogeny ve formě bakterií a virů způsobujících choroby z lidského a zvířecího odpadu jsou hlavní příčinou nemocí z kontaminované pitné vody. Mezi nemoci šířené nebezpečnou vodou patří cholera, giardia a tyfus. Dokonce i v bohatých zemích náhodné nebo nezákonné úniky ze zařízení na čištění odpadních vod, stejně jako odtok z farem a městských oblastí, přispívají k šíření škodlivých patogenů.
I plavání může představovat riziko, protože čím dál méně vod je vhodných ke koupání. Mohou za to samozřejmě i další faktory, nicméně zejména v létě každý rok přibývá lidí se zdravotní problémy, jako jsou kožní vyrážky, zarudlé oči, či infekce dýchacích cest.
Dopad na životní prostředí
Aby se zdravé ekosystémy mohly rozvíjet, spoléhají na složitou síť zvířat, rostlin, bakterií a hub, které všechny přímo či nepřímo interagují. Poškození kteréhokoli z těchto organismů může způsobit řetězový efekt a narušit celé vodní prostředí.
Když znečištění vody způsobí rozkvět řas v jezeře nebo mořském prostředí, šíření nově zavedených živin stimuluje růst rostlin a řas, což zase snižuje hladinu kyslíku ve vodě. Tento nedostatek kyslíku, známý jako eutrofizace, dusí rostliny a zvířata a může vytvářet „mrtvé zóny“, kde jsou vody v podstatě bez života. V určitých případech mohou tyto škodlivé květy řas také produkovat neurotoxiny, které ovlivňují divokou zvěř, od velryb po mořské želvy.
Chemické látky a těžké kovy z průmyslových a komunálních odpadních vod také kontaminují vodní toky. Tyto kontaminanty jsou toxické pro vodní organismy - nejčastěji snižují délku života a reprodukční schopnost organismu - a dostávají se do potravinového řetězce, když dravec žere kořist. Takto tuňák a další velké ryby hromadí velké množství toxinů, jako je rtuť.
Čtěte také: Hlukové znečištění a velryby
Mořské ekosystémy jsou také ohroženy mořskými úlomky, které mohou zvířata uškrtit, udusit a vyhladovět. Hodně z těchto pevných úlomků, jako jsou plastové sáčky a plechovky od sody, je zameteno do kanalizace a bouřkových odtoků a nakonec do moře. Naše oceány se tak pomalu ale jistě mění v odpadkovou polévku. Na vině ale nejsou jen plastová brčka, jak se to někdy prezentuje. Největší problém představuje rybolov.
Oceány sice absorbují přibližně čtvrtinu uhlíkového znečištění vytvářeného každý rok spalováním fosilních paliv, ale jsou stále kyselejší. Tento proces ztěžuje vytváření měkkýšů a jiných druhů a může ovlivnit nervový systém žraloků, klaunů a dalších mořských tvorů.
Těžba ropy z ropných písků
Světové ekologické organizace považují za nejdestruktivnější těžbu ropných písků v kanadské Albertě, kde se rozkládají boreální lesy (tajga). Jde o největší industriální projekt na planetě, který se dotýká území většího než Česká a Slovenská republika dohromady. Kanada má hned po Saúdské Arábii největší těžitelné zásoby ropy na světě a s jejich čerpáním pozvolna začala už od poloviny devadesátých let. V současné době je největším dodavatelem Spojených států, čímž v posledním desetiletím předběhla Mexiko a Saúdskou Arábii.
Ropné písky leží v různé hloubce zemské kůry, podle čehož pak těžaři volí způsob, jak je získat. Povrchová těžba trochu připomíná severočeskou hnědouhelnou pánev: odlesněním povrchu prakticky zanikají místní ekosystémy, to znamená především boreální lesy a rašelinné mokřady. Elektrická rypadla dolují zeminu do hloubky několika desítek metrů a obří trucky ji převážejí k průmyslovému zpracování. Ze dvou až čtyř tun zeminy těžaři získají barel ropy. Většina (zhruba 80 %) ropných písků se však nachází hluboko pod zemí. K jejich těžbě je zapotřebí vysokotlaké injektáže.
Ekologičtí aktivisté upozorňují především na změny klimatu. Těžba ropných písků totiž uvolňuje třikrát až pětkrát více oxidu uhličitého než konvenční těžba; samotný ropný průmysl ovšem připouští navýšení o pouhých 10-15 %. Nadměrné čerpání vody ovlivňuje životní prostředí především na regionální úrovni. Pro každý barel ropy je potřeba 2-4 barely vody (podle jiných zdrojů 3-7). Z řeky Athabasca, hlavního zdroje, těžaři ročně odpumpují 539 milionů m3 vody, přičemž jen pouhých 5-10 % se vrací zpátky, protože má dostatečnou čistotu. Už dnes vykazuje tento říční ekosystém známky stresu.
Těžba za sebou navíc nechává velká toxická jezera tvořená pískem, jílem, bahnem a jedovatými látkami. Loni zabírala plochu 130 km2; údajně jsou viditelná i z vesmíru. Tím, že leží blízko řeky Athabasca, ohrožují nejen ji, ale také ekosystémy nacházející se po proudu. Původní boreální lesy padají nejen kvůli samotné těžbě, ale také kvůli infrastruktuře. Ta zároveň tajgu rozděluje na menší celky, což nevyhovuje už tak klesající populaci sobů karibu. Seismologická činnost vyvolaná těžbou způsobuje další odlesnění.
V blízkosti dolů se nacházejí tři chráněné oblasti: Wood Buffalo National Park, Clearwater River Provincial Park a Meadow Lake Provincial Park, které mohou být ohroženy kontaminací toxických látek. Devastací tajgy těžbou ropných písků však přicházejí zkrátka rovněž práva původních národů, které v Albertě žijí. Smlouvy podepsané v 19. století totiž indiánům zaručovaly „právo vykonávat jejich obvyklé činnosti jako lov, užívání pastí a rybaření“.
Analýzy potvrdily rizikové koncentrace jedovatých látek ve vodách, sedimentech i rybách. I Rada pro lidská práva Spojených národů v roce 2008 dala za pravdu indiánům: expanze těžby ropných písků probíhá bez jejich souhlasu, a přitom se bezprostředně dotýká jejich zdraví, způsobu obživy i prostředí, které po staletí obývají.
Hlubokomořská těžba
Současné technologie nám dovolují těžit dříve nedosažitelná naleziště, čímž lidstvo postupně vstupuje do éry hlubokomořské průmyslové těžby nerostných surovin. Podmořská naleziště se pomalu stávají tématem nejen akademického a průmyslové zájmu, nýbrž i široké veřejnosti a politiků. Do popředí neodborné avšak silně zainteresované veřejnosti se dostaly již i otázky Arktické a Antarktické zdrojové základny, která v současnosti nabízí dříve nedotčené těžařské možnosti, kdy tamní surovinová naleziště přitahují pozornost nadnárodních korporací, jež je chtějí v budoucnosti zužitkovat.
Všechny surovinové zdroje a ekonomické aktivity do vzdálenosti 200 námořních mil (tj. 370,4 km) od pobřeží daného státu mají totiž postavení Výlučné ekonomické zóny (tzv. Exclusive Economic Zone). Zdroje, které se nacházejí za touto hranicí, jsou považovány mezinárodní zdroje nacházející se na otevřeném moři, takže nemají svého definitivního majitele.
Mořská a oceánská ložiska bývají bohatší a čistší, než jakékoliv suchozemské naleziště. Hlubokomořská ropná a plynová pole mohou pokrýt světovou potřebu po nezměrné dekády. Právě z těchto důvodů se předpokládá, že hlubokomořská těžba bude mít významný dopad na bezpečnostní politiku celého světa.
Zvyšování kyselosti moře
Rostoucí hladina CO2 zajišťuje zvyšování kyselosti oceánu desetkrát rychleji, než doposud vědci předpokládali. Kyselost mořské vody je však nebezpečná zejména pro korály, ale i mušle a jiné mlže či korýše. Kyselostí moří je ovlivněna celá řada živočichů, protože organismy, jejichž tělo je pokryto pevnou schránkou, potřebují k tvorbě schránky hlavně zásadité prostředí.
Jedna třetina z celkového množství oxidu uhličitého, který vyprodukovali lidé, se rozpustila zejména v oceánech. Následně z oxidu vzniká kyselina uhličitá, která má za příčinu snižování zásaditosti vody a úrovně pH. Ke konci století zmizí většina korálových útesů, což je spojené s globálním oteplováním a také kyselostí.
Výzkumy potvrzují i pokles populace mušlí, jejichž schránku tvoří uhličitan vápenatý. Některé organismy mizí, ale jiné zažijí nárůst, a to hlavně řasy a menší svijonožci. Změní se tak rovnováha a některé druhy živočichů mohou vymírat mnohem rychleji. Je ohroženo mnoho druhů mořských živočichů, jejichž význam v potravním řetězci je nezastupitelný. Jestliže by tyto druhy vyhynuly, ekosystém by se zhroutil a následky v moři by byly obrovské.
Znečištění moře a zemědělství
Základ mořského života tvoří takzvaný fytoplankton, který je tvořen malými, volně se pohybujícími řasami. V těchto rostlinách žijí drobní živočichové, jejichž označení zní zooplankton. Jsou to nepatrní dospělí korýši, larvy korýšů a také malé medúzy. Mořští živočichové živící se zooplanktonem jsou sami potravou pro větší dravce a mořské ptáky. V současné době je však vysoké znečištění moří jedovatými látkami, které se pak shromažďují v tělech živočichů, jež se vyskytují na vyšších úrovních potravního řetězce. Živočichové, kteří jsou ve struktuře na úplném konci, může být dávka jedů, kterou stráví společně s jiným organismem, smrtelná.
Pro živočichy jsou v moři nebezpečné také pesticidy a těžké kovy, jako rtuť či kadmium - výskyt v odpadních vodách. Pesticidy jsou obsaženy v řekách, kam se dostávají dešťovou vodou, a následně odtékají do moře. Jsou natolik silné, že dokážou určité druhy ryb a korýšů zcela zahubit. Do řek jsou splavované dokonce i průmyslová hnojiva, která jsou charakteristická vysokou koncentrací fosfátů a dusičnanů. Když je teplo, působí tyto látky stimulačně zejména na růst mořských řas. Voda se pokryje takovým kobercem, který nepropustí dostatek světla a tepla, který mořští živočichové potřebují pro existenci.
Znečištění, které pochází z pevniny, tvoří podle odhadů zhruba 44 % celkového znečištění oceánů. Kdežto znečištění způsobené mořskou dopravou se podílí „pouze“ z 12 %. Znečištění zemědělstvím může způsobit nebezpečné kvetení řas v pobřežních vodách. Jakmile začnou řasy odumírat a rozkládat se, je spotřebováván kyslík, který se ve vodách vyskytuje. V některých oblastech se proto již vytvořily takzvané „mrtvé zóny“, v nichž se kyslík snížil na hranici, která není dostatečná pro život. Průmyslové znečištění k těmto místům jenom přispívá.
Moře a odpadky
Množství znečišťujících látek, které jsou vypouštěny do volného moře, se v tomto století dramaticky zvýšilo, což vede k přemnožení jedovatých řas a lidé koupající se v těchto vodách mohou zaznamenat zdravotní zhoršení. Rok co rok skončí v mořích několik milionů tun odpadků, které lodě k tomu určené transportují do moře. Sítě, lana a také různé plastové předměty způsobí za rok zahynutí sto tisíce mořských savců a smrt dvou milionů ptáků. Do rybářských sítí se ročně zaplete tisíce delfínů, z nichž většina zahyne, ale i mořské želvy, žraloci či ptáci.
Do oceánů se dostane široká škála chemikálií, které jsou výsledkem lidské činnosti. V současné době se v chemickém průmyslu vyskytuje 63 tisíc různých chemikálií. Chemikálie však zahrnují takzvané perzistentní organické znečišťující látky, které jsou odolné a nerozkládají se, což má za příčinu shromažďování látek v tkáních živých organismů.
Znečištění moří se nedá nikterak regulovat, oceány jsou bez hranic a jejich kontrola na nesmírné ploše je nepředstavitelná. Vědci se shodují na tom, že asi 80 % látek znečišťující vodu pochází z průmyslu, čističek a závodů.
Ropné havárie
Na světě se stává mnoho ropných havárii, protože součastný způsob využívání ropy jako výchozí suroviny na výrobu benzínu a nafty se neobejde bez její přepravy obrovskými tankery. Tento způsob dopravy však není bez rizika, vždyť jen v období 15-ti let, v letech 1970 až 1985 došlo k 186 velkým nehodám, které zavinily únik minimálně 1300 tun ropy. V březnu 1978 uprostřed vichřice plaval Lamanšským průlivem ropný tanker Amoco Cadiz. V mohutných vlnách selhalo řízení lodi. Tanke...
tags: #znecisteni #oceanu #tezbou #ropy #dopady
Oblíbené příspěvky:
Kontakt
Zelaná Hrebová, z.s.
[email protected]
IČ: 06244655
Paskovská 664/33
Ostrava-Hrabová
72000
Bc. Jana Veclavaková, DiS.
tel. 774 454 466
[email protected]
Jaena Batelk, MBA
tel. 733 595 725
[email protected]