V Nové ekologii médií, jedné ze svých posledních knih, Karol Jakubowicz, politolog a vůdčí osobnost středoevropského výzkumu médií po více než tři desetiletí, shrnuje stále složitější strukturu krajiny médií v Evropě, včetně vlivu, který média mají (nebo nemají) na demokratizaci společnosti.
Stejně jako ve svých dalších publikacích, i zde Jakubowicz nabízí řadu definic, analýz, diskuzí a závěrů. Čtenáři v této knize naleznou vynikající přehled o tom, odkud média pocházejí, a důkladně argumentované možnosti, kam kráčí.
Jak již název i podnázev napovídají, v případě Nové ekologie médií nejde o žádnou lehkou literaturu. Autor, polský specialista v oboru mediálních a komunikačních studií, politolog a novinář, byl i světově uznávaným odborníkem v oblasti médií.
Myslím však, že ke knize, která shrnuje velký objem informací o tomto rozsáhlém tématu, se může s důvěrou obrátit každý čtenář, který se bude chtít dozvědět více o trendech, kterými se ubírají média včetně internetu, jako jsou digitalizace, dematerializace (odpoutání se od tradičních nosičů), deinstitucionalizace a deintermediace, personalizace médií, individualizace, crowdsourcing („celé Polsko produkuje televizní seriál“) a především samotná společnost a její demokratické instituty v kontextu technologických změn médií.
Autor se věnuje konvergenci (sbližování) médií, jejím různým druhům a konečným důsledkům, vlivu na celý mediální systém i na systém fungování demokracie. Rozebírá média, nové typy médií, ekologii a ekosystém médií, podmínky, které utvářejí mediální systém a ovlivňují směřování jeho vývoje, hledá přístupy, teoretické rámce a metody analýzy technologické změny komunikačních prostředků.
Čtěte také: Dubi Skolka v Přírodě: Co nabízí?
Vychází z toho, že právě koncepce mediamorfózy umožňuje celkovou analýzu tohoto procesu. Upozorňuje na autora koncepce a pojmu mediamorfóza Rogera Fidlera (mediamorfóza jako „transformace komunikačních prostředků, obvykle způsobená složitým vzájemným působením potřeb, konkurenčních a politických tlaků i sociálních a technologických inovací“) a uvažuje o přístupech (mediocentrických a sociocentrických a v rámci nich pak o přístupech materialistických nebo kulturních), které umožňují analyzovat vztahy médií a společnosti.
Vztahu nových médií a demokracie je věnována celá sedmá, poslední a nejrozsáhlejší kapitola knihy. Jakubowicz v ní rekapituluje kritické názory na vývoj společnosti a obavy o osud demokracie, uvádí koncepce základních teoretiků demokracie (Robert Dahl, Mark Warren, András Köröseyi) v souvislosti s krizí demokracie, možným fungováním celé veřejné sféry společnosti a politiky v nových podmínkách.
Jiné uspořádání komunikačních prostorů, než jsme byli zvyklí v období „klasické demokracie“ („nostalgická verze demokracie“), fragmentarizace pozornosti a diskurzu ohrožující veřejnou sféru a tím i plnohodnotnou demokratickou debatu, nebezpečí vzniku „digitálních ghett“, „mentality enklávy“, vítězství médií konfliktu nad médii konsensu, destabilizace sociální komunikace, na druhou stranu rostoucí kulturní rozmanitost sociální komunikace, internet jako klíčové pole provozování politiky - to vše jsou otázky, které s médii dnes velmi úzce souvisí a je třeba je pečlivě studovat.
Nesází na technologické utopie, i když digitalizace transformuje stávající média, namísto toho ukazuje, že lidé a společnost nakonec rozhodnou, jakou podobu média budou mít.
Čtěte také: Studenti autooborů na exkurzi
Čtěte také: Škoda a emisní normy
tags: #nova #ekologie #medii #knihy