Znečištění oceánů plasty a jeho dopad na zvířata

Znečištění plasty se stalo jedním z nejnaléhavějších environmentálních problémů díky ohromujícímu nárůstu výroby jednorázových plastových výrobků. Značná část oceánů je znečištěna plastovým odpadem, který poškozuje zdraví zvířat a možná i lidí.

Proč byl plast vynalezen?

Plasty vyrobené z fosilních paliv jsou staré jen něco málo přes století. Belgický chemik Leo Baekeland vytvořil první plně syntetický plast v roce 1907. Výroba a vývoj tisíců nových výrobků z umělých hmot se zrychlily po druhé světové válce, což transformovalo moderní věk natolik, že život bez plastů by byl dnes nepoznatelný.

V syntetických materiálech našli vynálezci lehký, odolný materiál, který lze použít ve všem od dopravy po medicínu. Plasty způsobily revoluci v medicíně pomocí zařízení zachraňujících životy, umožnily cestování do vesmíru, odlehčily auta a letadla - čímž ušetřily palivo a znečištění - a zachránily životy pomocí přileb, inkubátorů a vybavení pro čistou pitnou vodu.

Pohodlí, které plasty nabízejí, však vedlo ke kultuře jednorázového použití, která odhaluje temnou stránku tohoto materiálu: dnes tvoří jednorázové plasty 40 procent umělých hmot vyrobených každý rok. Mnoho z těchto výrobků, jako jsou plastové tašky a obaly na potraviny, má životnost pouhých minut až hodin, přesto mohou v životním prostředí přetrvávat stovky let. Proto některé vlády podnikly kroky k omezení nebo zákazu používání plastových tašek. Nejnověji Kalifornie schválila legislativu zakazující všechny plastové tašky do roku 2026.

Polovina všech plastů, které kdy byly vyrobeny, vznikla v posledních 20 letech. Výroba se exponenciálně zvýšila z 2,3 milionu tun v roce 1950 na 448 milionů tun v roce 2015. Očekává se, že se výroba do roku 2050 zdvojnásobí. Každý rok unikne z pobřežních zemí do oceánů přibližně osm milionů tun plastového odpadu. To je ekvivalent umístění pěti pytlů plných odpadků na každých 30 centimetrů pobřeží po celém světě.

Čtěte také: Životní Prostředí a jeho Znečištění

Plasty často obsahují aditiva, která je činí pevnějšími, flexibilnějšími a odolnějšími. Ale mnohá z těchto aditiv mohou prodloužit životnost plastových výrobků, pokud se stanou odpadky, přičemž některé odhady uvádějí, že k rozložení je potřeba nejméně 400 let.

Jak se plastové znečištění šíří po celém světě

Většina plastového znečištění v oceánech, posledním útočišti odpadu na Zemi, přitéká z pevniny. Odpad je do moře také přenášen velkými řekami, které fungují jako dopravní pásy a cestou po proudu nabírají stále více a více odpadu. Jakmile se plastový odpad dostane do moře, velká část zůstává v pobřežních vodách. Ale jakmile je zachycen mořskými proudy, může se mořské plastové znečištění rozšířit po celém světě.

Jihotichomořský vír (South Pacific Gyre), kruhový mořský proud, přenáší plastové znečištění na ostrov Henderson, neobydlený atol v izolované skupině ostrovů Pitcairn nacházející se na půli cesty mezi Chile a Novým Zélandem. Tam vědci našli plastové předměty z Ruska, Spojených států, Evropy, Jižní Ameriky, Japonska a Číny.

Velká tichomořská odpadková skvrna je mořská skládka tak obrovská, že by se do ní třikrát vešlo území Francie. Jde o smrtící past pro řadu mořských zvířat. Tímto nelichotivým dílem se lidstvo krutě podepsalo na světovém ekosystému.

Jak mikroplasty ovlivňují naše zdraví

Jakmile se plasty dostanou do oceánu, sluneční světlo, vítr a působení vln rozkládají mořské plastové znečištění na malé částice, často menší než 5 milimetrů. Tyto takzvané mikroplasty se šíří celým vodním sloupcem a byly nalezeny v každém koutě zeměkoule, od Mount Everestu, nejvyššího vrcholu, až po Mariánský příkop, nejhlubší proláklinu.

Čtěte také: Druhy dopravy a znečištění vody

Mikroplasty se dále rozkládají na menší a menší kousky. Mezitím byla plastová mikrovlákna nalezena v městských systémech pitné vody a jsou přítomna ve vzduchu. Není žádným překvapením, že vědci našli mikroplasty v lidech. Tyto drobné částice jsou v naší krvi, plicích a dokonce i ve stolici. Přesně to, jak moc mohou mikroplasty poškozovat lidské zdraví, je otázka, na kterou vědci naléhavě hledají odpověď. Nedávné studie naznačují, že mikroplasty mohou narušovat hematoencefalickou bariéru.

Jak plastové znečištění škodí divoké přírodě

Plasty každoročně zabíjejí miliony zvířat, od ptáků přes ryby až po další mořské organismy. Je známo, že plasty ovlivnily téměř 2 100 druhů, včetně těch ohrožených. Většina úmrtí zvířat je způsobena zamotáním nebo hladověním. Tuleni, velryby, mořské želvy a další zvířata jsou uškrceni opuštěným rybářským vybavením nebo vyhozenými plastovými kroužky.

Mikroplasty byly nalezeny ve více než 100 vodních druzích, včetně ryb, krevet a mušlí určených na naše jídelní talíře. V mnoha případech tyto drobné kousky projdou trávicím systémem a jsou vyloučeny bez následků. Ale bylo také zjištěno, že plasty blokují trávicí trakty nebo propichují orgány, což způsobuje smrt. Žaludky naplněné plasty snižují pocit hladu, což vede k vyhladovění.

Plasty byly konzumovány suchozemskými zvířaty, včetně slonů, hyen, zeber, tygrů, velbloudů, dobytka a dalších velkých savců, v některých případech způsobují smrt. Testy také potvrdily poškození jater a buněk a narušení reprodukčních systémů, což nutí některé druhy, jako jsou ústřice, produkovat méně vajíček. Nový výzkum ukazuje, že rybí larvy požírají nanovlákna v prvních dnech života, což vyvolává nové otázky o účincích plastů na rybí populace.

Například mořské želvy často zaměňují plastové sáčky za jejich oblíbenou potravu. Ohroženi jsou tuleni i další mořští savci. Mohou se zamotat do opuštěných plastových rybářských sítí, ve kterých pak zahynou.

Čtěte také: Hlukové znečištění a velryby

Nová vědecká studie odhaluje další aspekt nebezpečí, které představují všudypřítomné plasty. Plasty nevratně poškozují zažívací ústrojí mořských ptáků. S takovým ortelem přišla studie mezinárodního týmu vědců. Ke studiu si výzkumníci zvolili buřňáky světlonohé, kteří žijí v Austrálii. Jakmile pták pozře kus plastu, tkáně jeho zažívacího traktu se zanítí. Zánět tkáně zjizví a poškodí. Plastikóza může vést až k postupnému rozpadu žláz, což může následně vést k menší odolnosti vůči infekcím a parazitům, stejně jako nižší schopnosti absorbovat živiny. Čím více plastu zvíře pozřelo, tím rozsáhlejší bylo poranění. Podle nich jde o první zdokumentovaný případ fibrózy způsobené plasty u divokých zvířat.

Do oceánů se dostává ohromné množství plastového odpadu, OSN rychlost znečišťování přirovnala k tomu, jako by se každou minutu do moře vysypal plast z korby jednoho nákladního vozu. Pokud se situace nezlepší, bude za třicet let v mořích více plastů než ryb. Plast z vody nikdy nezmizí. Rozpadá se na mikročásti o velikosti rýžového zrnka a navazuje se na kapky látek, jaké se nacházejí v kosmetice nebo čisticích prostředcích. V této podobě je konzumují volně žijící zvířata a z nich pak vstupují do potravinového řetězce, vysvětlila Gal Veredová.

Velryby, žraloci i rejnoci jsou podle čerstvě publikovaného výzkumu vážně ohroženi přibývajícím množstvím plastového odpadu v oceánech. Kosticovití kytovci, žraloci obrovský a veliký či některé druhy rejnoků se totiž živí namísto lovu filtrací mořské vody, a spolu s planktonem či drobnými korýši tak požírají ve stále vyšší míře i drobné částečky plastu. Studie vydaná v magazínu Trends in Ecology and Evolution volá především po dalším výzkumu. Zatím totiž není úplně jasné, jak přesně a jak rychle konzumace plastu mořskou faunu ovlivní. Vědci se obávají, že by nestravitelné mikroplasty mohly zvířatům bránit vstřebávat živiny.

V množství plastového odpadu, který se do oceánů dostává, se vyskytují také toxické látky, jež mohou podlomit zdraví zvířat, snížit jejich imunitu či narušit rozmnožování. „Přestože množství výzkumů ohledně vlivu mikroplastů na život v oceánech roste, dosud nevíme prakticky nic o tom, co konkrétně dělají velkým zvířatům živícím se filtrováním vody. Jasné je jen to, že mikroplasty mohou dále ztenčit populace těchto již tak ohrožených druhů, z nichž mnohé jsou výjimečně dlouhověké a během života se rozmnožují jen zřídka,“ uvádí spoluautorka výzkumu Elitza Germanovová. Velryby, rejnoky a obří žraloky navíc dnes ohrožují další problémy, zejména jiné druhy znečištění a nadměrný rybolov. Mikroplasty jsou faktorem, který jejich situaci dále zhorší a může být nakonec pomyslným jazýčkem na vahách, jež nepříznivé trendy stavů některých druhů postrčí až k vymření.

Míra znečištění životního prostředí, a zejména moří, plastem poutá nezvykle velkou pozornost od minulého roku. Právě loni publikované výzkumy totiž přinesly důkazy, že plastová vlákna jsou prakticky všudypřítomná a vyskytují se již i v pitné vodě, mořské soli, pivu či tělech běžně pojídaných ryb. Specifické zděšení vzbudil pak nález několika mrtvých velryb, jež měly trávící trakt zcela zanesené odpadem. Z jistého plejtváka nalezeného na pobřeží Francie bylo vytaženo na osm set kilogramů plastu.

Proslulá kalkulace odhaduje, že při pokračování současných trendů znečišťování a nadměrného rybolovu, by z hlediska váhy mohlo být do poloviny tohoto století ve světových oceánech více plastů, než ryb. Jaké přesně mohou mít chemikálie v plastech účinky na lidi, není prozatím jasné. Většina plastového odpadu roztroušeného v mořích sestává z běžných, každodenně užívaných jednorázových obalů. Smrt mořských živočichů v důsledku pozření plastu je smutnou realitou dnešní doby a nová studie ukazuje, že k fatálním následkům stačí překvapivě málo.

Podle výzkumu organizace Ocean Conservancy, zveřejněného v prestižním Proceedings of the National Academy of Sciences, může například papuchalka severního (Fratercula arctica) a podobně velké mořské ptáky zabít množství plastu menší než tři kostky cukru. Vědci zanalyzovali data z více než 10 000 pitev mořských zvířat z celého světa, u nichž byla známá příčina smrti i množství pozřeného plastu. Na základě těchto dat vytvořili model, který ukazuje, kolik a jaký druh plastového odpadu je vzhledem k velikosti jejich trávicího traktu pro různá zvířata smrtící. Studie ukázala, že kritické množství plastu se liší podle druhu i typu materiálu.

Mořští ptáci jsou mimořádně citliví na tvrdé plastové kousky a pryž. Mořské želvy jsou zase nejvíce ohroženy měkkými plasty, zejména taškami, které snadno uvíznou v jejich trávicím traktu. Na měkké plasty doplácejí také mořští savci, které navíc ohrožuje také ztracené rybářské vybavení. Autoři studie doufají, že jejich výsledky pomohou zpřesnit monitoring plastového znečištění i vytvořit efektivnější regulační opatření. Výzkum se přitom zaměřil pouze na akutní úhyny způsobené poškozením trávicího traktu. Nezahrnuje dlouhodobé chemické účinky mikroplastů ani riziko zamotání do velkých kusů odpadu. Podle OECD se v roce 2019 dostalo do vodních ekosystémů kolem šesti milionů tun plastu.

Vědci zabývající se studiem mořských živočichů si čím dál častěji všímají změn v jejich chování, ke kterým dochází poslední dobou. Největším problémem je požívání plastů těmito tvory, což má závažné dopady. Vede u nich ke ztrátě výživy, vnitřním poraněním, zablokování střev, hladovění a v některých případech i smrti.

Lidé ohrožují moře a oceány nejen skrz globální oteplování, které má za následek vyšší teplotu a kyselost mořské vody, ale i znečišťováním moří plastovým odpadem. Plasty jich konzumuje 180 druhů, a to z nejrůznějších důvodů. Plankton si například potravu vybírá podle velikosti. Pokud mají plastové částice správné parametry, považují je tito tvorové za jídlo. Želvy si plasty často pletou se svojí oblíbenou pochutinou, medúzami. Plastové kuličky zase mohou svým tvarem připomínat rybí vajíčka, kterými se živí mnoho druhů živočichů. Chemická sloučenina dimethylsulfid, obsažená v plastech, dosahuje bodu varu už při teplotě 37 °C, přičemž u toho voní jako některé druhy vařené zeleniny. Také albatrosům mohou kusy plastu připínat svým tvarem rybu či plankton, kterými se běžně živí.

Znečištění oceánů mikroplasty stále stoupá, věda ale dosud plně neodhalila, jak velký je dopad těchto miniaturních umělohmotných částic na zdraví organismů. Změnit to chtějí izraelští biologové, kteří tento fenomén studují na sumkách, bezobratlých tvorech evolučně podobných člověku. Sumky jsou mořští živočichové velcí jako dlaň. „Jsou přisedlé k jednomu místu po celý svůj život a podobně jako pumpa filtrují vodu. Mohou nám poskytnout informaci o tom, jak vypadal ekosystém v jejich okolí po dobu jejich života,“ říká spoluautorka studie Gal Veredová z univerzity v Tel Avivu. Sumkám se daří stejně v křišťálově čisté vodě jako ve vodách znečištěných průmyslovým odpadem. Rozborem jejich těl je možné zjistit množství znečištění v jednotlivých částech moří. Podle vědců je dobré využívat právě sumky, protože byť vypadají zcela odlišně než lidé, z evolučního hlediska jsou člověku podobné. „I když vůbec nevypadáme jako oni, náš systém je podobný,“ vysvětluje Noa Šenkarová z oddělení zoologie telavivské univerzity. Poznatky získané z jejich organismů tak mohou být užitečnější než ty získané studiem jiných mořských živočichů, například ryb nebo mlžů.

V Ejlatu v Rudém moři prohledávala mola a skály a na jedné cihle našla přisedlý celý trs sumek. V laboratoři v jejich tělech našla mikroplasty, jež kdysi možná tvořily původně plastové lahve nebo sáčky, které jsou odhozeny všude u pobřeží Izraele. „Člověk vytvořil materiál, který je schopen přetrvat stovky, tisíce let. Materiál, který přetrvá stovky let, používáme jednorázově, upozorňují vědci

Zastavení plastového znečištění

Jakmile se plasty dostanou do oceánu, je velmi obtížné až nemožné plastový odpad získat zpět. Mechanické systémy, jako je zařízení Mr. Trash Wheel, zachycovač odpadu v baltimorském přístavu v Marylandu, mohou být účinné při sbírání velkých kusů plastů, jako jsou polystyrénové kelímky a nádoby na jídlo, z vnitrozemských vod. Ale jakmile se plasty rozloží na mikroplasty a unášejí se vodním sloupcem v otevřeném oceánu, je prakticky nemožné je získat zpět.

Nejlepší způsob, jak snížit plastové znečištění, podle mnoha vědců a ochranářů, je v první řadě zabránit tomu, aby se plasty dostaly do vodních toků, a to prostřednictvím lepších systémů nakládání s odpady a recyklace, lepšího designu výrobků a snížení výroby jednorázových plastů. Znečištění plasty je nejviditelnější v rozvojových asijských a afrických zemích, kde jsou systémy sběru odpadu často neefektivní nebo neexistují vůbec. Ale i rozvinuté země, zejména ty s nízkou mírou recyklace, mají problémy se správným sběrem vyhozeného materiálu.

Tento odpad se stal tak všudypřítomným, že podnítil snahy o sepsání globální smlouvy vyjednávané Organizací spojených národů. Program OSN pro životní prostředí (UNEP) shrnul, že se na světě ročně vyrobí kolem 500 milionů tun plastu.

tags: #znečištění #oceánu #dopad #na #zvířata

Oblíbené příspěvky:

• Svoz tříděného odpadu: podrobný průvodce
• Ekologická katastrofa Bečvy a Valašské Meziříčí
• Prodej kompostu - legislativa
• Zpětné vedení výfukových plynů VW Passat
• Životní prostředí a igelitové sáčky