Znečištění ovzduší v ČR: Největší zabijáci a aktuální data

Stav ovzduší se na území České republiky v průběhu posledních sedmdesáti let v mnohém proměnil. Po druhé světové válce se na jeho kvalitě podepsalo především zaměření na těžký průmysl v kombinaci s výstavbou hnědouhelných elektráren v oblasti tehdejší Severočeské hnědouhelné pánve.

„Narodil jsem se v Chomutově, v severních Čechách. Je to město, které má kolem sebe zprava i zleva uhelné doly a v okolí čtyři uhelné elektrárny. Když jsem byl dítě, vyráběly tyto elektrárny třetinu veškeré energie v socialistickém Československu. Bylo tam velice znečištěné ovzduší, často jsem měl záněty průdušek a někdy v první nebo druhé třídě jsem prostonal víc hodin, než jsem chodil do školy. Za komunistů se sice něco měřilo, data ale nebyla veřejná a oficiálně se říkalo, že je to všechno v pořádku a znečištění se řeší. V 80. letech bývaly v zimě smogové situace, kdy z pouliční lampy, která stála ve výši našeho okna, byla vidět jen oranžová mlha. Znečištění bylo i cítit, kolem navíc mřely lesy.

Po převratu, na začátku 90. let, prosytil atmosféru českého politického prostředí optimismus. Dříve tabuizovaná environmentální témata vyplula na hladinu veřejné debaty a dala společnosti pocit, že nyní bude možné měnit i to, co dřív nešlo. V severních Čechách se zrodilo Ekofórum pánevních okresů, které ve spolupráci s vládou připravovalo opatření, jež měla snížit znečištění v kraji, vznikaly nové zákony a zavedlo se povinné odsiřování elektráren.

„Politici i někteří odborníci měli koncem devadesátých let pocit, že vše potřebné k ochraně ovzduší už bylo uděláno. Až někdy v roce 2005 se ukázalo, že znečištění opět stoupá. Sice se zavedly katalyzátory do benzínových aut, ale automobilky začaly vyrábět mnohem víc dieselových vozů, obecně aut ohromně přibylo a samozřejmě se taky zprivatizoval průmysl. Průmysl si mohl více diktovat podmínky a žádat výjimky. Hodně pozdě jsme také zjistili, že velký problém jsou lokální topeniště. V 90. letech se všechny peníze sunuly továrnám na snížení emisí.

Za znečištěným ovzduším v České republice stojí mix výše zmíněných zdrojů. Zatímco v industriálních regionech převažují průmyslové zdroje znečištění, u větších a rozvinutých aglomerací představuje problém především doprava. Kolem sedmé ráno začíná v druhém největším městě republiky první dopravní špička. Během nejvytíženějších hodin prosviští po větších brněnských tepnách stovky aut, zatímco ve vzduchu za nimi zůstává neviditelná stopa škodlivin. Zákonem stanovený limit pro znečištění polétavým prachem se letos v Brně na ulici Zvonařka povedlo vyčerpat už začátkem dubna. Mikroskopický prach plnými doušky vdechují taktéž obyvatelé ulice Svatoplukova a lidé v okolí Dětské nemocnice. Zdrojům znečištění v tomto velkoměstě kraluje doprava, v celorepublikovém měřítku však představuje jen malý dílek v mozaice příčin žalostného stavu českého ovzduší.

Čtěte také: Životní Prostředí a jeho Znečištění

Sledované látky a imisní limity

Mezi sledované látky patří oxid siřičitý, oxidy dusíku, oxid uhličitý, přízemní ozon, olovo a prachové částice PM10 a PM2,5. Evropská agentura pro životní prostředí považuje z hlediska dopadu na lidské zdraví za nejvýznamnější tři znečišťující látky - jemné prachové částice, oxid dusičitý a benzo[a]pyren. Platí pro ně zákonné imisní limity, vyplývající z české i evropské legislativy.

„Lidé mají pocit, že limity jsou něco, o čem rozhodují odborníci. Ve skutečnosti je to však věc politiků, a ti buď respektují, nebo nerespektují jejich doporučení. Běžně do toho navíc mluví také automobilový a uhelný průmysl. V případě imisních limitů je rozdíl nejvýraznější u jemného polétavého prachu. WHO doporučilo limit 10 (mikrogramů miniaturních popílků PM 2,5 na metr krychlový - pozn. red.), Česká republika a Evropská unie se rozhodly pro limit 25.

Množství imisí, tedy škodlivin rozptýlených v ovzduší, začala v 50. letech monitorovat hygienická služba. Od 60. let bylo měření kvality ovzduší svěřeno především Českému hydrometeorologickému ústavu (ČHMÚ). V 90. letech byl ČHMÚ přesunut pod nově vzniklé ministerstvo životního prostředí a na celém území České republiky vznikla automatizovaná síť sledování kvality ovzduší. Pro většinu sledovaných látek jsou určeny roční limity koncentrací, pro některé z nich, například suspendované částice PM2,5 a oxid dusičitý, však existují limity dva.

„Máme limity pro průměrné znečištění za dvacet čtyři hodin, ty by nás měly chránit před akutními účinky, jako jsou záněty dýchacích cest, astmatické záchvaty a další okamžité projevy. Druhý, tedy roční limit, slouží k ochraně před dlouhodobými účinky. Pokud dlouhodobě dýcháme relativně nízkou koncentraci prachu, dochází k poškozování cév, zvyšuje se krevní tlak a nedostatečné okysličování srdečního svalu může vést k infarktu," vysvětluje Šuta.

V případě, že úroveň znečištění oxidem siřičitým, oxidem dusičitým, částicemi PM10 nebo přízemním ozonem překročí pro ně stanovenou prahovou hodnotu, vyhlašuje ČHMÚ podle zákona smogovou situaci. Znečištění ovzduší je během smogové situace mimořádně velké a může se dotknout citlivé skupiny populace, tedy dětí, těhotných žen, seniorů a nemocných.

Čtěte také: Druhy dopravy a znečištění vody

Monitorování kvality ovzduší

Na území České republiky se nachází 127 měřicích stanic spravovaných ČHMÚ, monitorovací síť však doplňují další stanice, spadající především pod Státní zdravotní ústav. Rozmístěny jsou tak, aby naměřené hodnoty byly reprezentativní pro větší územní celky v rámci České republiky, v místech se zvýšenou mírou znečištění je proto hustota stanic vyšší.

Měření znečištění se věnuje i nevládní organizace Centrum pro životní prostředí a zdraví (CpŽPZ), jejímž spoluzakladatelem je také Miroslav Šuta. „V minulosti jsme měřili ultrajemné prachové částice. V souvislosti s kauzou Dieselgate se přišlo na to, že auta s naftovými motory vypouštějí do ovzduší mnohonásobně víc zplodin, než kolik je povoleno v oficiálních testech, a tak se dostal do popředí oxid dusičitý. Automobilky upravily vozy tak, aby byly schopny rozpoznat, že jsou podrobeny zkoušce emisí výfukových plynů, a produkovaly během ní výrazně méně škodlivin. V Německu například několik desítek měst splňuje limity pro prach, ale ne ty pro oxid dusičitý, právě kvůli velkému množství dieselových aut. Na jaře jsme v Česku provedli měsíční měření oxidu dusičitého na dvou stech místech v devíti krajských městech. Podle očekávání jsme nejhorší výsledky naměřili v Praze a Brně, překvapily nás ovšem vysoké hodnoty v dalších místech. Podle oficiálních měřicích stanic ČHMÚ jsou roční limity překračovány jen na několika málo z nich. Vyšší hodnoty jsme navíc naměřili i ve městech, kde monitorovací stanice vůbec nejsou, například v Karlových Varech,“ hodnotí výsledky Šuta.

Dopady na lidské zdraví

Podle poslední zprávy Evropské agentury pro životní prostředí (EEA) byly v roce 2017 překročeny zákonné limity pro znečišťující látky obsažené v ovzduší v místech pobytu asi 60 procent lidí a v České republice tak kvůli znečištěnému vzduchu zemřelo předčasně kolem 11 tisíc lidí. Nejvíce z těchto úmrtí způsobil mikroskopický prach, oxidy dusíku a benzo[a]pyren. Data o vlivu na zdraví jsou běžně dostupná především souhrnně pro celou republiku, CpŽPZ si však v roce 2017 nechalo zpracovat hodnocení zdravotních rizik vyplývajících ze znečištění ovzduší prachovými částicemi konkrétně pro město Brno.

Z hodnocení vyplývá, že každý rok může být více než 600 obyvatel Brna hospitalizováno pro vážná onemocnění srdce a cév, navíc prachové částice v ovzduší způsobí více než 160 nemocničních příjmů pro vážné nemoci dýchacího systému a téměř stovku předčasných úmrtí. Přesto znečištění ovzduší v Brně dlouhá léta a pravidelně překračuje zákonné imisní limity. Kritika však stále zaznívá pouze ze strany nevládních organizací a občanských spolků.

Studie publikovaná v European Heart Journal (2019) uvádí, že znečištění ovzduší je spojováno se zvýšeným rizikem srdečních onemocnění, infarktu a mrtvice. Studie publikovaná v American Journal of Respiratory and Critical Care Medicine (2018) potvrzuje, že vysoká koncentrace jemných částic PM2.5 a dalších znečišťujících látek může vést k zhoršení stavu pacientů s astmatem a chronickými respiračními onemocněními.

Čtěte také: Hlukové znečištění a velryby

Pro ilustraci, jak se znečištění ovzduší může projevovat, můžeme uvést konkrétní příklad z České republiky. Studie prováděná v Ostravě ukázala, že v oblastech s vyšší koncentrací průmyslových emisí je výskyt respiračních onemocnění u dětí výrazně vyšší než v ostatních částech země. Z těchto důvodů se monitorování a regulace kvality ovzduší pomocí technologií IoT dotýká nejen životního prostředí, ale také lidského zdraví.

Je prokázáno, že vinou znečištěného ovzduší jsou hloupí dospělí, obézní děti, častější cukrovka, zásadně se zvyšuje riziko spontánního potratu. I takové mohou být důsledky znečištění ovzduší, na jehož následky také v České republice každoročně umírá přes 10 tisíc lidí. Znečištěný vzduch toxickými látkami a drobnými prachovými částicemi, jež mají v našem prostředí na svědomí zejména automobily, uhelné elektrárny a domácí kotle na tuhá paliva, se dostává do našich plic a přes krevní řečiště proniká do všech orgánů od jater až po mozek.

Koncentrace B[a]P (benzo[a]pyrenu) > 1 ng/m3 (standard EU) jsou dlouhodobě překračovány u 50 % populace ČR. Proto lze zátěž populace B[a]P považovat za nejvýznamnější riziko znečištěným ovzduším v ČR. Pro většinu oblastí ČR představují největší zátěž B[a]P lokální topeniště, v Praze doprava, pro moravskoslezský kraj průmyslové zdroje.

Znečištěné ovzduší je větší problém pro veřejné zdraví než užívání tabáku, zjistila nová studie provedená Institutem pro měření a vyhodnocování zdraví (IHME) při Washingtonské univerzitě. Každý den ve světě umírá na problémy spojenými se špatnou kvalitou ovzduší dva tisíce dětí mladších pěti let. Přes 90 procent všech úmrtích spojených se špatnou kvalitou ovzduší souvisí s jemnými prachovými částicemi (PM 2.5) uvolňovanými při spalování fosilních paliv.

Analýza IHME provedená ve spolupráci s Dětským fondem OSN (UNICEF) prošla data z roku 2021 a určila 8,1 milionu úmrtích spojených se znečištěným ovzduším. Znečištěné ovzduší ročně zabije přes 8 milionů lidí. Malé děti jsou zvláště ohrožené, po nich následují starší lidé. Mezi hlavní problémy spojené se znečištěným ovzduším patří nemoci plic a srdce, cukrovka, mrtvice, demence a zvýšená rizika potratu.

Možnosti řešení a zlepšení kvality ovzduší

Ministerstvo životního prostředí vyhlásilo v roce 2014 dotační program, známý jako kotlíkové dotace. Jeho cílem je do roku 2020 snížit emise z lokálních topenišť výměnou nejméně 85 z 350 tisíc neekologických kotlů. Čisté nebe efekt kotlíkových dotací konkrétně v Moravskoslezském kraji oceňuje. V Ostravě je podle něj pro majitele kotlů rozhodující nejen finanční, ale i praktická dostupnost paliv.

„Kdyby nebyly dotace, lidé si kotle nevymění vůbec. Protože nechtějí nebo nemůžou. Elektřina je drahá a tady moc variant není, na periferiích jsou domky v krajině rozmístěny daleko od sebe, což znemožňuje plynofikaci. Kraj navíc nabízí bezúročné půjčky, v nejvíce znečistěných místech doplácí obce cenu kotlů až do 100 procent. Když ale lidé budou spalovat špatně, nepomůže ani ekologický kotel, proto je důležitá osvěta,“ připomíná Kozina.

Osvětu a informovanost obyvatel Moravskoslezského kraje se Čisté nebe pokouší podpořit v mezinárodním projektu Clean Air.

Na jedné straně je to stát, který dotacemi podporuje přechod na ekologické způsoby vytápění. V současné době je podporovaným zdrojem vytápění tepelné čerpadlo. Na druhé straně jsou to nejrůznější uskupení, která si uvědomují, jak je důležité mít přesná data o stavu ovzduší.

Měření kvality ovzduší díky internetu věcí může probíhat v reálném čase. Senzory pro měření kvality ovzduší jsou nízkoenergetické, nízkonákladové, není pro ně potřeba složitá kabeláž. Jako další vývoj se ukazují mobilní měřící stanice, pro které lze využít například vozidla technických služeb města. Díky GPS čipu dodávají svou přesnou polohu, zároveň jde o zařízení, která svou vahou vozy nijak nezatíží. Takto lze měřit pružně stovky míst v jednom městě a zjistit tak přesný zdroj znečištění.

Senzorické sítě umožňují široké zapojení všech možných zájemců. Vznikají na mnoha místech po celé České republice. Senzory na stanicích měří částice prachu, ale také ozón, oxidy dusíku a oxid uhelnatý.

Výsadbou zeleně lze výrazně přispět k čistotě ovzduší. Rostliny pohlcují oxid uhličitý a produkují kyslík, čímž přirozeně kvalitu ovzduší zlepšují.

Vedle péče o co nejčistší vytápění, které při topení tuhými palivy zejména uhlím a dřevem, spočívá v používání kvalitního paliva, moderního kotle, způsobu jeho údržby a šetření, lze také dlouhodobě snižovat množství polétavého prachu v ovzduší.

„K tomu pomůže úklid městských či obecních komunikací nebo firemních prostor, vše tkví ve strategickém a systematickém přístupu k úklidu. Profesionální péče o venkovní čistotu totiž zamezí dalšímu víření zdraví škodlivého polétavého prachu. Záchytu prachu pomůže i zeleň.

Aktuální situace a výhled do budoucna

Na konci letošního ledna zveřejnil Nejvyšší kontrolní úřad výsledky prověrky, podle které Česko neplní opatření pro zlepšení kvality ovzduší, a hrozí, že nebude schopno splnit limity stanovené pro rok 2020. Pro přípravu národních opatření na zlepšování ovzduší doporučilo ministerstvu úzce spolupracovat s Polskem. Přeshraniční přenos škodlivých látek v ovzduší je totiž za určitých rozptylových podmínek v ...

Začátkem roku 2022 zaznamenaly monitorující stanice zlepšení hlavně díky teplejší zimě, kdy nebylo nutné tolik vytápět. Podle zprávy Českého hydrometeorologického ústavu byl během listopadu 2022 počet překročení hodnoty 24hodinového imisního limitu pro PM10 (částice menší než 10 mikrometrů, které se mohou usazovat v průduškách a způsobovat zdravotní problémy) na stanicích nejvyšší za poslední tři roky. Připomeňme, že zatímco velcí znečišťovatelé musí platit tzv. emisní povolenky a znečišťování ovzduší se jim značně prodraží, malí znečišťovatelé neplatí vůbec nic.

O výjimečné kvalitě ovzduší v letošním roce svědčí data, která vyhodnocovali odborníci za první tři čtvrtiny roku. Odborníci vyhodnocovali dostupná data z reprezentativních stanic automatického imisního monitoringu Českého hydrometeorologického ústavu. Čerpali jak z dopravních městských stanic, tak takzvaných pozaďových venkovských.

Odpověď na otázku, jaké jsou příčiny zlepšení kvality ovzduší, není podle Krejčí jednoduchá. Vliv měl i jarní nouzový stav, a to zejména u poklesu koncentrací oxidů dusíku.

„V neposlední řadě se projevuje i celkový pokles emisí, ke kterému v posledních letech dochází díky prováděným opatřením podporujícím obměnu zdrojů vytápění lokálních topenišť, snižování emisí z dopravy obměnou vozového parku, investicím do nízkoemisní dopravy či výstavbou obchvatů. Příznivou situaci ilustrují počty překročení imisního limitu nečistot v největších městech. U škodliviny PM10, prachové částice do 10 mikrometrů, je v ČR tolerováno překročení imisního limitu pro 24 hodinový průměr 35krát ročně. Nejvýše v tabulce skončila Olomouc (stanice Hejčín), kde byl do úterka překročen imisní limit 11krát.

tags: #znečištění #ovzduší #ČR #největší #zabijáci #data

Oblíbené příspěvky:

• Metody měření v ovzduší
• Svoz odpadu Pardubice - harmonogram
• Recenze květinky do odpadu
• Průvodce Likvidací Odpadu v Kamenici
• Příklady adaptací živočichů v ekologii