Vůbec první ministr životního prostředí ČR Bedřich Moldan se životnímu prostředí věnuje již od 70. let. Mým tématem jsou dlouhodobě indikátory udržitelného rozvoje, a tedy klíčovou je otázka dat, jejich pořizování a zpracování. Zajímá se o indikátory udržitelného rozvoje, tedy o klíčová data o životním prostředí. S ČSÚ spolupracuje od 90. let. První knížku na toto téma, kde jsem prvním autorem, jsme vydali už v roce 1997, vyšla v Londýně. To má samozřejmě ke statistice velmi blízko. Zcela zásadní. Česká republika přijala svou strategii, přihlásili jsme se i k celosvětovým iniciativám, a to všechno má smysl jen tehdy, bude-li to spočívat na pevných základech spolehlivých dat a indikátorů. Bez statistické služby se to nemůže obejít. Mnohé z toho jsou poměrně nové věci, které dosud naše statistika nesleduje.
Udržitelný rozvoj a jeho výzvy
Myšlenka udržitelného rozvoje vznikla jako reakce na velmi vážné upozornění autorů slavné knihy Meze růstu, která vyšla už v roce 1972, o nemožnosti sladit exponenciální ekonomický růst s účinnou ochranou životního prostředí a zachováním životně důležitých přírodních zdrojů. Neméně slavná kniha Naše společná budoucnost pak přišla s řešením: růst se nemá zastavit, ale změnit, má se stát trvale udržitelným. To znamená přizpůsobit se mezím, které poskytují přírodní podmínky. Teoreticky je to celkem jasné, ale jak to prakticky uskutečnit, jasné není. Jen si všimněte, jaký jekot vyvolal návrh Evropského parlamentu radikálněji omezit emise CO2 u nově vyráběných aut, ačkoliv to byl jen velmi dílčí návrh, který stejně nic radikálně neřeší. Celosvětově schválené Globální cíle udržitelného rozvoje mají 169 konkrétních podcílů, ke kterým jsou stanoveny indikátory, protože jen tak můžeme posoudit, zda se vývoj ubírá směrem k udržitelnosti.
V současné době je to oblast energetiky, kterou je nutno z gruntu přebudovat, protože se v krátké době několika málo desetiletí musíme úplně zbavit fosilních paliv, počínaje uhlím, ale i ropy a zemního plynu. To je obrovský úkol a bez mimořádně velkých investic do obnovitelných zdrojů, baterií, chytrých sítí atd. se to neobejde.
Znečištění ovzduší v Evropě a České republice
Podle Světové zdravotnické organizace dýchá více než 90 % dětí znečištěný vzduch, jedná se zejména o lidi v chudších zemích. Je to tak, a o děti jde především, ale nejen o ně. Evropa je na tom samozřejmě řádově lépe než obyvatelé chudých rozvojových oblastí v Indii, subsaharské Africe, ale to neznamená, že dobře. Také v Evropě umírají stovky tisíc lidí ročně předčasně v důsledku znečištění ovzduší a Česká republika je na tom ve srovnání spíše špatně.
Přetrvávajícím problémem v České republice je kvalita ovzduší. Znečištěný vzduch může způsobovat různé druhy zdravotních potíží. Jemné částice některých látek pronikají do plic a z nich do krevního řečiště. Dopady lze zkoumat přímo na případech jednotlivých lidí, ale především existují epidemiologické studie, které sledují širší populaci a výsledky porovnávají s daty o znečištění ovzduší. Špatný vzduch zabíjí.
Čtěte také: Životní Prostředí a jeho Znečištění
Historický kontext a vývoj znečištění ovzduší v Československu
V prvních fázích „budování socialismu“ se nepřipouštělo, že znečištění a jiné poškozování životního prostředí či ohrožení přírodních zdrojů může vůbec existovat v nejlepším ze všech politických a ekonomických režimů. Později o důležitých problémech vládcové prostě neinformovali. Například koncentrace nejvážnější škodliviny, oxidu siřičitého, dosahovala mnohdy hodnot, které si dnes už vůbec nedovedeme představit (až padesátinásobky hygienických norem). Nespokojenost vyvrcholila velkou demonstrací v Teplicích „za čistý vzduch“, která trvala od 11. do 13. listopadu 1989 a patřila k významným impulzům, ze kterých vzešel Listopad.
Po publikování studie o ekologickém stavu Československa ztratili občané vůči režimu zábrany. Jejich nespokojenost vyvrcholila demonstrací „za čistý vzduch“ 11. až 13. listopadu 1989 v Teplicích, která byla předzvěstí sametové revoluce. Od té doby nabyli lidé dojem, že se situace výrazně zlepšila.
Zlepšení a současné výzvy
Všeobecná nálada ve společnosti se úspěšně projevila v široké podpoře všech opatření ke zlepšení životního prostředí. Byly zřízeny nezbytné instituce včetně mocné inspekce a státního fondu. Například ČEZ pod tehdejším osvíceným vedením investoval více než 40 miliard korun do odsiřovacích a dalších potřebných zařízení. Výsledkem mohutné veřejné podpory a velkého úsilí mnoha lidí bylo masivní zlepšení životního prostředí v průběhu první dekády nového režimu. Zejména se dramaticky zlepšila kvalita ovzduší, například emise oxidu siřičitého - tehdy nejnebezpečnější škodliviny - klesly o 85 procent. Průzkumy veřejného mínění u nás v poslední dekádě pak systematicky ukazují, že lidé jsou se svým životním prostředím spokojeni, vláda se dokázala o situaci postarat, fungují městské a jiné samosprávy. Životní prostředí se do té míry výrazně zlepšilo, že lidé nabyli přesvědčení, že je v zásadě všechno v pořádku. Převážně soudí, že stav životního prostředí je u nás na takové úrovni, že vlastně není třeba nic vážnějšího řešit, a často považují snahy o radikálnější ochranu za „přehnané“ a kontraproduktivní.
Skutečností ovšem je, že vše v pořádku není. Po masivním zlepšení v 90. letech se po roce 2000 situace celkově lepší jen velmi pomalu a v některých ukazatelích, jako je například znečištění ovzduší nebezpečnými jemnými prachovými částicemi či stav zemědělských půd, se stav dokonce mírně zhoršuje.
Přispívá k tomu dále to, že zásadní omezení velmi masivního znečištění je na začátku celého procesu relativně snadné, ale odstranit relativně nízké, avšak pořád významné znečištění je mnohem náročnější. Svou roli hrají i další faktory, k nimž patří stále nízká úroveň environmentálního uvědomění. Příkladem je diskuse o obnovitelných zdrojích energie. Zatímco v 90. letech jsme mohli být na výkon České republiky co do zlepšování podmínek životního prostředí hrdi, dnes tomu tak rozhodně není. Řada případů z poslední doby, mezi něž patří třeba ochrana přírody na Šumavě či stav znečištění ovzduší, nám čest nedělá.
Čtěte také: Druhy dopravy a znečištění vody
Nová legislativa a budoucí výzvy
„České ovzduší se dvacet let od revoluce výrazně zlepšilo, stále však přetrvávají problémy, které je nutné řešit, a to nejlépe novou legislativou,“ komentoval hlavní myšlenky semináře ministr životního prostředí Ladislav Miko. Mezi nejdůležitější změny v zákoně, které ministr představil, patří revize systému poplatků za znečištění, snížení administrativní zátěže a samozřejmě transpozice evropských směrnic. Mezi nejdůležitější nástroje ochrany ovzduší pak patří zavedení nízkoemisních zón, kompenzace na novou výstavbu či regulace mobilních a malých zdrojů znečištění.
Znečištění ovzduší má celou řadu viníků - od domácností přes dopravu a průmysl až po zemědělství. V Česku má pomoci výměna kotlů, lepší kontrola aut nebo ukončování výroby elektřiny z uhlí. Snažit by se ale mělo i sousední Polsko, odkud k nám část znečištění přichází.
Ministr Miko dodává: „Zákon je nyní v mezirezortním připomínkovém řízení, po vyhodnocení a vypořádání připomínek ho chceme předložit vládě.“
Role jednotlivce a konzervativní přístup k ochraně životního prostředí
Především by si měl každý z nás uvědomit, kterými svými činnostmi přispívá ke znečištění ovzduší. Nejčastěji jde o topení a ježdění autem. Je potřeba se zamyslet nad tím, jestli jsou zvolené způsoby opravdu optimální, nebo zda by nebylo lepší je nějakým způsobem změnit. Při ježdění autem pak přemýšlet o tom, jestli ho využívám opravdu jen když je to nezbytně nutné. U topení je pak velký rozdíl v tom, jestli topím na pětadvacet stupňů, nebo na devatenáct.
Roger Scruton opírá své úvahy o pojetí „oikofilie“ (ekofilie) neboli lásky k domovu. V tom je obsažena esence jeho konzervativního pojetí vztahu k životnímu prostředí a k přírodě: pochopení úzké vazby mezi lidmi a jejich nejbližším okolím, živou přírodou, a ovšem i mezi lidmi samotnými. Klíčovou roli hraje lidská tvořivost, vymýšlení nových technologií, uplatňování netradičních inovací. Technologie představují jednu z přímých odpovědí na současné globální výzvy, zejména na krizi klimatu; klíčové je především zásadní přebudování energetiky.
Čtěte také: Hlukové znečištění a velryby
Konečně za páté se vracíme k základnímu konzervativnímu tématu, kterým je odpovědnost. Může být založena na lásce k domovu podle Scrutona, na křesťanské víře, na úctě k životu, na uznání „Matky Země“ či jinak, vždy však jde o individuální, jasně definovanou, adresnou odpovědnost: jednotlivého člověka, rodiny, obce či celého státu.
Závěr
Problematika znečištění ovzduší v České republice je komplexní a vyžaduje koordinované úsilí na všech úrovních - od jednotlivců po vládu. Historické zlepšení situace je povzbudivé, ale současné výzvy vyžadují aktivní přístup a implementaci účinných opatření.
tags: #znečištění #ovzduší #Moldán
Oblíbené příspěvky:
Kontakt
Zelaná Hrebová, z.s.
[email protected]
IČ: 06244655
Paskovská 664/33
Ostrava-Hrabová
72000
Bc. Jana Veclavaková, DiS.
tel. 774 454 466
[email protected]
Jaena Batelk, MBA
tel. 733 595 725
[email protected]