Znečištění ovzduší a jeho procentuelní podíl

Znečištění ovzduší je naléhavým problémem, který má závažné důsledky na globální úrovni. Ovzduší obsahuje různé škodlivé látky, které mohou negativně ovlivnit lidské zdraví a životní prostředí. Znečištění ovzduší představuje hlavní environmentální rizikový problém celého světa. Zdravotní problémy mohou nastat v důsledku krátkodobého i dlouhodobého vystavení se znečišťujícím látkám v ovzduší. U některých látek přitom stačí pouze velmi malá expozice na to, aby se projevil jejich negativní efekt.

Dopady znečištění ovzduší

Znečištěné ovzduší si může vybrat svou daň v různých podobách od respiračních onemocnění po kardiovaskulární problémy. Má vliv i na neurologický vývoj dětí. Účinná opatření k omezení emisí a podpora udržitelných postupů jsou nezbytné pro ochranu našeho zdraví a budoucnosti planety. Závažnější dopady postihují lidi, kteří jsou již nemocní. Děti, senioři a chudí lidé jsou náchylnější. Dlouhodobé dopady znečištěného ovzduší podle statistik zkracují lidský život v průměru až o deset měsíců.

Znečištění ovzduší rovněž poškozuje suchozemské a vodní ekosystémy. Odhady WHO ukazují, že asi 6,7 milionu úmrtí způsobených převážně neinfekčními chorobami lze přičíst společným účinkům znečištění vzduchu v okolním prostředí a v domácnostech, WHO. V infografice můžeme sledovat zdravotní dopady znečišťujících látek na lidský organismus. Znečištění ovzduší je rizikovým faktorem mnoha hlavních příčin úmrtí, včetně např.

Globální a lokální statistiky

V roce 2020 vedlo znečištění ovzduší k významnému počtu předčasných úmrtí ve 27 členských státech EU (EU-27). Expozice jemným částicím nad úrovní směrnice WHO (z roku 2021) měla za následek 238 000 předčasných úmrtí, expozice oxidu dusičitému nad příslušnou směrnou úroveň vedla k 49 000 předčasným úmrtím. Zejména v městských oblastech v roce 2020 vedla expozice PM2,5 v koncentraci nad úroveň směrnic WHO (z roku 2021) k 238 000 předčasných úmrtí v EU-27. V roce 2020 poklesla předčasná úmrtí připisovaná expozici PM částicím o 45 % v EU-27 ve srovnání s rokem 2005.

V roce 2019 zemřelo po celém světě v důsledku působení znečištěného ovzduší přibližně 6,7 milionu osob. Situace v Česku je oproti světu poněkud příznivější. Zde v roce 2019 došlo k poklesu v počtu úmrtí z důvodu znečištěného ovzduší od roku 1990 o 51,50 %. V roce 2019 došlo k přibližně 6 607 úmrtím v důsledku znečištěného ovzduší, z toho 6 255 úmrtí bylo přičteno přítomnosti prachových částic ve venkovním ovzduší a pouze 352 vnitřnímu.

Čtěte také: Životní Prostředí a jeho Znečištění

Znečištěné ovzduší lidem odebírá nejen roky života, ale má také velký vliv na kvalitu jejich života. Znečištění ovzduší je zdravotní a ekologický problém ve všech zemích světa, ale s velkými rozdíly v závažnosti. Nejvyšší úmrtnost na znečištění ovzduší evidujeme v zemích s nízkými až středními příjmy.

Znečištění vnitřního ovzduší

Znečištění vzduchu v interiéru je jedním z největších světových ekologických problémů zejména pro nejchudší obyvatelstvo světa, které často nemá přístup k čistým palivům na vaření. Přibližně 1/3 světové populace vaří na otevřeném ohni nebo na neefektivních kamnech poháněných petrolejem, biomasou (dřevo, zvířecí trus a rostlinný odpad) a uhlím, což způsobuje škodlivé znečištění ovzduší v domácnostech. Ženy a děti, které jsou obvykle odpovědné za domácí práce, jako je vaření a sběr dřeva, nesou největší zdravotní zátěž z používání znečišťujících paliv a technologií v domácnostech. Téměř polovina (44 %) všech úmrtí na infekce dolních cest dýchacích u dětí do 5 let je způsobena vdechováním pevných částic (sazí) ze znečištěného ovzduší domácností.

Znečišťující látky a jejich zdroje

Pod pojmem emise označujeme množství škodlivin vypouštěných daným zdrojem do ovzduší. Uvádí se v jednotkách hmotnosti za rok (např. t/rok). Pojem imise vyjadřuje stav znečištění, tedy koncentraci škodlivin v ovzduší. Imise vznikají rozptylem a promícháním emisí v atmosféře.

• PM (particulate matter): Tyto zkratky označují polétavý prach. Jedná se o částice s nejvýznamnějším rizikem pro zdraví. Částice jsou značeny podle velikosti v mikrometrech (µm) a právě částice menší než 10 µm jsou pro naše zdraví nejškodlivější, protože se nezachytí v horních cestách dýchacích (např. v nose), ale pronikají hluboko do plic a mohou se dostat až do krevního oběhu. Důsledkem jsou respirační dopady a kardiovaskulární a cerebrovaskulární onemocnění: ischemická choroba srdeční a mozková mrtvice. V roce 2013 byly tyto částice zařazeny také jako příčina rakoviny plic.
• Polyaromatické uhlovodíky (PAU): Jedná se o skupinu látek, z nichž řada má toxické, mutagenní či karcinogenní vlastnosti. Mezi jejich hlavní zdroje v Česku patří vytápění domácností tuhými palivy a silniční doprava (nedokonalé spalování). Patří mezi tzv. endokrinní disruptory, látky poškozující funkci žláz s vnitřní sekrecí, tlumí náš imunitní systém a u těhotných žen ovlivňují růst plodu. Prenatální expozice PAU pak může souviset s výrazně nižší porodní hmotností a pravděpodobně také s negativním ovlivněním kognitivního vývoje dětí.
• Oxid dusičitý (NO2): Je agresivní prudce jedovatý plyn, jehož koncentrace nad 200 μg/m3 může způsobovat vážné záněty dýchacích cest a souvisí s výskytem bronchitidy a astmatu u dětí. Vzniká ve spalovacích motorech a v domácnostech v kotlích, krbech, plynových sporácích a troubách. Jeho koncentrace v ovzduší proto kulminuje v dobách dopravní špičky.
• Přízemní ozon (O3): Je jednou z hlavních složek fotochemického smogu. Vzniká fotochemickou reakcí slunečního svitu a nečistot (např. oxidů dusíku) v ovzduší. Proto je znečištění ozonem nejčastější během slunečných dní. Koncentrace ozonu v ovzduší může způsobovat dýchací problémy, astma, omezovat činnost plic nebo způsobovat plicní choroby.
• Oxid siřičitý (SO2): Vzniká spalováním fosilních paliv nebo zpracováváním minerálních rud obsahujících síru. SO2 ovlivňuje dýchací soustavu a funkci plic a způsobuje podráždění očí.
• Radon: Je radioaktivní plyn, který vychází z určitých skalních a půdních útvarů a soustřeďuje se v suterénech nebo v přízemí domů. Radon může být jednou z hlavních příčin rakoviny plic. Studie v Evropě, v Severní Americe a v Číně navíc potvrdily, že zdravotní rizika představuje i nízká koncentrace radonu.

Ve venkovním prostředí jsou hlavními zdroji znečištění vzduchu lokálně specifické zdroje především z dopravy, průmyslu, elektráren, ze stavenišť, spalování odpadů, z požárů nebo z práce na polích.

Smogová situace je stav mimořádně znečištěného ovzduší, kdy úroveň SO2, NO2, částic PM10 nebo O3 překročí některou z tzv. informativních prahových hodnot uvedených v Zákoně o ochraně ovzduší. Upozornění se vyhlašuje, když je hodnota 12hodinového průměru těchto škodlivých látek překročena na většině měřicích stanic v dané oblasti a dosahuje hodnoty 100 μg/m3.

Čtěte také: Druhy dopravy a znečištění vody

Vývoj znečištění ovzduší a evropské normy

Vývoj úrovně znečišťování ovzduší je úzce spjat s ekonomickou a společensko-politickou situací i s rozvojem poznání v oblasti životního prostředí. Historicky mělo Česko v období těžkého průmyslu problémy se znečištěním ovzduší, zejména oxidy síry a oxidy dusíku. Po roce 1989 docházelo ke snižování emisí znečišťujících látek díky modernizaci průmyslových zařízení a k přizpůsobení ekonomiky evropským standardům. Významný vliv měla též plynofikace lokálních topných systémů.

V současnosti jsou v Česku hlavním zdrojem znečišťujících látek PM částice, které vznikají při vytápění domácností při spalování dřeva, uhlí nebo odpadů. Následují emise z průmyslu a dopravy. Mezi další znečišťující látky, které vyvolávají velké obavy, patří přízemní ozon (O₃) a polycyklické aromatické uhlovodíky (PAU).

Normy, které bývají převážně právně závazné, musí zohledňovat technickou proveditelnost, náklady a přínosy jejich dodržování. Evropská unie v minulosti přijala řadu opatření, kterými se se znečištěným ovzduším snaží vypořádat. Z evropských opatření vychází Imisní limity vyhlášené pro ochranu zdraví lidí a maximální počet jejich překročení v Česku. Tyto limity sice do značné míry reflektují poznatky a pokyny WHO, i tak ale mnohonásobně Evropské limity převyšují a připouští tak vyšší míru znečištění.

Graf zobrazuje vývoj podílu úmrtí (ze všech příčin) připisovaných znečištění ovzduší v Česku, v Evropě a ve světě v letech 1990-2019. Poskytuje také bližší vhled do specifických trendů pro znečištění vnitřního ovzduší a expozici prachovým částicím či přízemního ozonu. Jedná se o věkově standardizovaná data. V celosvětovém měřítku můžeme vidět, že se dopady znečištěného ovzduší na úmrtnost dlouhodobě snižují, pouze v podílu úmrtí způsobených PM částicemi ve venkovním prostředí je ve světovém průměru mírně stoupající trend, ačkoli v Česku i Evropě je trend spíše klesající. Celkově lze také říci, že zatížení znečištěným ovzduším je v Česku a v Evropě nižší než světový průměr.

Znečištění ovzduší je jedním z hlavních rizikových faktorů úmrtí. Ve studii Global Burden of Disease je znečištěné ovzduší (ve vnitřním i venkovním ovzduší v kombinaci s přízemním ozonem) celosvětově 3. nejrizikovějším faktorem úmrtí.

Čtěte také: Hlukové znečištění a velryby

Aktuální situace v Evropě

Téměř všichni obyvatelé Evropy žijí v oblastech, kde je vzduch vysoce znečištěn jemnými prachovými částicemi. Na spoustě míst jejich koncentrace několikanásobně překračuje limit stanovený Světovou zdravotnickou organizací. Každý rok kvůli nim jenom v Česku umře kolem deseti tisíc lidí.

Velmi znečištěný vzduch dýchá 98 procent Evropanů, ukázala analýza satelitních dat Copernicus Atmospheric Monitoring Service. Přibližně dvě třetiny lidí žijí v oblastech, kde koncentrace PM2,5 překračuje limit Světové zdravotnické organizace více než dvojnásobně.

Evropská unie a snahy o zlepšení

Evropská unie hodlá do roku 2030 limit pro koncentraci jemných prachových částic upravit. Z dosavadních dvaceti by se měla snížit na deset mikrogramů na metr krychlový. Experti však požadují rychlejší postup a přísnější hranici.

Výzkumy ukazují, že mikročástice PM2,5 mohou ovlivnit téměř všechny orgány v těle a způsobit velkou škálu zdravotních problémů, jako jsou srdeční, plicní a nádorová onemocnění nebo cukrovka. „Limity EU nejsou jen o zdraví, ale berou v potaz i ekonomické otázky. Limity Světové zdravotnické organizace naopak stanovují odborníci, kteří hledí pouze zdravotní stránku,“ uvedl Mark Nieuwenhuijsen, ředitel Institutu globálního zdraví v Barceloně (ISGlobal) pro televizní stanici Deutsche Welle.

Podle zprávy o kvalitě ovzduší Evropské agentury pro životní prostředí z roku 2019 zemře v Česku předčasně 10,2 tisíce lidí, protože dýchají nekvalitní vzduch. „Kvůli drobnému polétavému prachu dříve zemře 9 600 lidí, kvůli emisím dusíku 240 lidí, nadměrná koncentrace přízemního ozonu způsobí smrt 350 lidem,“ popisuje Lažan.

Nicméně, Česká republika dlouhodobě investuje do ochrany životního prostředí významně nad průměrem Evropské unie. Přesto investice vždy nepřinášejí očekávané dopady a v řadě oblastí zůstávají plánované strategické cíle nenaplněné. Stav životního prostředí v roce 2024 odpovídal 6. nejhorší pozici v rámci unijní sedmadvacítky. Například v oblasti recyklace komunálního odpadu Česko recykluje pouze 38,3 %, přestože cílem je dosáhnout 60 % do roku 2030. Skoro polovina odpadu stále končí na skládkách a kapacita recyklačních linek zůstává nedostatečná.

Významným zdrojem znečištění ovzduší je stále vytápění domácností, často v energeticky neefektivních budovách. Počet předčasných úmrtí způsobených znečištěním ovzduší se v celé Evropě snížil o 10 %. Příčinou předčasných úmrtí jsou tzv. jemné partikulární částice s průměrem do 2,5 mikrometru. Lidé zpravidla umírají v důsledku nemocí, k jejichž vzniku zásadně přispěje vdechování jemných částic. Jde nejčastěji o srdeční choroby a mrtvice, ale také onemocnění plic včetně rakoviny.

I když se situace zlepšuje, EEA varuje, že většina zemí Evropské unie stále překračuje doporučené limity znečištění.

Znečištění ovzduší v Praze

V Praze byla v roce 1997 provedena inventarizace emisí znečišťujících látek. Data byla získána z různých zdrojů, včetně Českého hydrometeorologického ústavu (ČHMÚ) pro velké zdroje (REZZO 1) a z databáze REZZO 2 a REZZO 3 pro střední a malé zdroje. Aktualizace emisní bilance byla provedena modelovým výpočtem pro Pražskou plynárenskou a.s.

Z údajů vyplývá, že největší podíl na emisích v Praze mají kotelny s výkonem 0,2 - 5 MW (REZZO 2), což představuje zhruba 55 % celkových emisí. Celkový pokles počtu kotelen na území Prahy je způsoben přepojením odběratelů na tepelný přivaděč z Mělníka.

Trend celkové spotřeby paliv od roku 1985 do roku 1997 je sestupný, což je ovlivněno rostoucím využitím tepla z přivaděče Mělník a úspornými opatřeními. Zvyšování tempa plynofikace je patrné především po roce 1992.

Došlo k výraznému snížení emisí SO2, a to především v kategorii velkých zdrojů REZZO 1. K poklesu došlo v roce 1997 i u emisí prachu, a to ve zdrojích REZZO 1 a REZZO 2.

Tabulka: Podíl emisí vybraných látek v Praze v roce 1997

Následující tabulka shrnuje podíl emisí vybraných látek v Praze v roce 1997:

Zdroj: IMIP, VUPEK, OŽP MHMP,ČSÚ, PP a. s., PT a. s., M.

Závěrem lze konstatovat, že znečištění ovzduší je komplexní problém s dalekosáhlými dopady na lidské zdraví a životní prostředí. Je nezbytné pokračovat v úsilí o snižování emisí a podporovat udržitelný rozvoj, aby bylo možné zajistit čistší a zdravější budoucnost pro všechny.

tags: #znečištění #ovzduší #procentuelní #podíl

Oblíbené příspěvky:

• Udržitelné materiály pro jógové podložky
• Dopad administrativní práce
• Ohrožení výchovy dítěte
• Zkušební stanoviště spalovacích motorů
• Dopad třídění odpadu na přírodu