Znečištění ovzduší v České republice v číslech

10.03.2026

V současností mezi hlavní problémy kvality ovzduší v Česku patří podobně jako v dalších zemích Evropské unie zejména znečištění prachovými částicemi, oxidem dusičitým, benzo(a)pyrenem a ozonem. Většina obyvatel je u nás vystavena koncentracím těchto škodlivin, které překračují platné limity a bývají příčinou dýchacích onemocnění.

Miroslav Šuta je lékař, ekologický publicista a expert v oblasti vlivu životního prostředí na lidské zdraví, zejména chemických látek a znečištěného ovzduší. Většinou jsou to však města, kde už nějaké podobné pozitivní změny v minulosti byly, a COVID19 posloužil k jejich akceleraci, protože si to lidé již vyzkoušeli. Příkladem je Paříž nebo německá či holandská města.

Z analýz a údajů ČHMÚ vyplývá, jak dramaticky se snižovaly emise různých škodlivin po roce 1990. Po roce 2000 dochází víceméně ke stagnaci. Od roku 2008 do roku 2018 jsou změny v otázce kvality ovzduší relativně malé.

Řekl bych, že nejsme úplně nejhorší, a i proto jsme se žalobě vyhnuli. Ale patříme mezi země, které mají největší problémy. Evropská komise s námi vede infringement (řízení o nesplnění povinnosti, pozn. red.) kvůli porušování limitů pro prach a oxid dusičitý.

Česko určité sliby dalo, ale odmítlo nám (Centrum pro životní prostředí a zdraví, pozn. red.) sdělit, co vlastně Evropské komisi slíbilo. Jaká dodatečná opatření zavede, aby se žalobě vyhnulo. Máme dokonce oficiální odmítnutí od ministerstva životního prostředí, že nám informace nesdělí.

Čtěte také: Životní Prostředí a jeho Znečištění

Naše kritika vychází z toho, že se v České republice dlouho připravovaly programy zlepšování kvality ovzduší (PZKO) pro jednotlivé regiony, které ale byly velice obecné. Osobně jsem pomáhal některé z plánů analyzovat, a na základě připomínek byly ve čtyřech případech ze strany místních občanů podány žaloby proti ministerstvu životního prostředí. Pro čtyři regiony české soudy nakonec plány částečně zrušily, a to právě proto, že byly velmi obecné, a nedaly se vyhodnotit dopady opatření.

Když se po dvou letech začalo s aktualizací těchto plánů, tak samo ministerstvo konstatovalo, že je velmi obtížné vyhodnotit nakolik jsou průběžně naplňovány. Jak už jsem zmínil, jsou země jako Polsko nebo Bulharsko, kde je situace ještě horší než u nás, ale na druhou stranu v Polsku došlo k velkým změnám v posledních pěti, šesti letech.

Přesně tak, Poláci jsou hodně pragmatičtí. Sám jsem se narodil v Chomutově, v podstatě mezi dvěma hnědouhelnými doly, a můj otec pracoval jako horník, takže vím, jak těžké je se něčemu takovému postavit.

Kdybychom to brali absolutně, tak samozřejmě nulové znečištění dosažitelné není. Nicméně jako politický cíl ve smyslu přiblížit se co nejvíce nule mi to přijde ambiciózní. Pokud vím, zmíněný plán EU by měl být v detailech připraven do příštího roku. Připadá mi zajímavá skutečnost, že se má pojmout komplexně znečištění ovzduší, vody a půdy, což se většinou nedělá.

U nás je například už dlouhou dobu možnost zřizovat nízkoemisní zóny, nicméně žádné město dosud tuto zónu nevyhlásilo, ani se k tomu zřejmě nechystá. Další příklad je to, jak se u nás přistoupilo k aféře dieselgate, kdy se řešení nechalo na dobrovolnosti automobilek a majitelů aut. Co se týká osobní a městské dopravy, tak u nás se ve strategiích většinou uvádějí opatření typu, že se pořídí autobusy s menšími emisemi (např. EURO4 se vymění za EURO6) nebo že se pořídí elektrobusy.

Čtěte také: Druhy dopravy a znečištění vody

Pokud by česká městská cyklistika místo jednoho nebo tří procent dosáhla v dohledné době deseti, patnácti, dvaceti procent podílu, jako se to děje v Berlíně, tak by to znamenalo menší tlak na městskou dopravu a zároveň menší znečištění. U nás se tyto věci mění spíše kosmeticky, ale snaha změnit něco systémově neexistuje. Právě městská doprava je jednou z oblastí, kam směřují evropské fondy.

Karlovarský, Ústecký a částečně i Moravskoslezský kraj jsou dnes stále velmi závislé na fosilních palivech, a myslím si, že zde je velká příležitost využít evropského programu pro transformaci těchto regionů. S koncem doby uhelné mají českým regionům pomoci peníze z evropských fondů.

Co se týče kotlíkových dotací, tak tam je situace paradoxní v tom, že se rozdaly obrovské peníze, ale pokud dotace nejsou doprovázeny nějakými restrikcemi, tak je jejich efekt velmi sporný. Například Dánové zjistili, že se sice utratilo poměrně hodně peněz, ale topidla si pořídili především lidé, kteří si je stejně chtěli vyměnit, ale už ne ti, kteří o tom neuvažovali.

Já kotlíkové dotace neshazuji úplně, ale ze začátku byly nastaveny velice nešťastně, protože se za ně daly koupit kotle, které se například v Dánsku nebo Německu už vůbec nesměly prodávat. Dobrý příklad jsou Dánsko, Švédsko, Německo nebo Rakousko, kdy se vytápění řeší na komunální bázi - celá vesnice si například pořídí výtopnu na štěpku nebo slámu, a místo stovky kotlíkových dotací se zadotuje jeden zdroj, který vyřeší problém pro celou obec, a efektivita je mnohem vyšší.

Pro účely tohoto článku byly použity data o národních CO2 emisích za období 1960 až 2017 a data o počtu obyvatel zemí ve stejné periodě v ročním kroku (některé údaje jsou dopočteny, například emise pro ČR z období před rokem 1990 jsou dopočítány pro území dnešní ČR z emisí pro ČSR). Zároveň je hned na úvod důležité říci, že CO2 jako takový není považován za znečišťující látku a v rámci imisního monitoringu ČHMÚ nejsou koncentrace tohoto plynu sledovány, ani pro ně v legislativě nejsou stanoveny imisní limity.

Čtěte také: Hlukové znečištění a velryby

Jak vidíme na grafu, na rozdíl od grafů vývoje koncentrací a emisí znečišťujících látek, není zde žádný výrazný rozdíl mezi rokem 1960 (99 Mt) a 2017 (108 Mt). Jistý trend zde však patrný je - nejhorší situace byla přibližně mezi roky 1975 a 1990. Od roku 1990 došlo ke zlepšení, v posledních letech je trend spíše stagnující.

Jednoznačně nejvyšší emise CO2 tehdy produkovaly Spojené státy americké - přibližně 2890 Mt. S velkým odstupem pak na nelichotivém druhém místě bylo Rusko (oblast Ruska tehdejšího Sovětského svazu) s 890 Mt. Třetím největším producentem CO2 pak bylo Německo (814 Mt) a na čtvrtém místě Čína (780 Mt).

Nejhůře dopadlo Lucembursko, kde v roce 1960 vycházelo na jednoho obyvatele přibližně 36,6 t CO2 ročně. Druhá nejhorší situace byla v Kuwajtu (28,9 t) a až na třetím místě USA (16 t), které tehdy dominovaly, co se týče absolutních hodnot.

Nelichotivému žebříčku opět dominuje jedna země - tentokrát už to nejsou Spojené státy americké, ale vcelku očekávaně Čína (9840 Mt). USA se sice posunuly na druhé místo, celkové množství CO2 emisí USA je však téměř dvojnásobné v porovnání s rokem 1960. Situace v Číně po stránce emisí CO2 , ale i celkového znečištění ovzduší je špatná. Na druhou stranu je nutné vzít v potaz i fakt, že se jedná o nejlidnatější zemi světa.

V přepočtu na obyvatele měl loni ze zemí s dostupnými daty nejvyšší emise CO2 Katar (49,2 t), dále Kuvajt (25,2 t) a Spojené arabské emiráty (24,7 t). Pokud se podíváme na přepočet emisí CO2 na obyvatele, je na tom Čína s přibližně 7,1 t lépe i než Česká republika (10,2 t).

V grafu vidíme jasný trend - u Číny vystřídalo období výrazného růstu období mírného růstu či stagnace a u Indie dochází k růstu neustále, zatímco například u Německa je trend obdobný jako u ČR - po roce 1960 nárůst, do roku přibližně 1990, u Německa trochu dříve a pak postupný pokles a stagnace. U USA byl nárůst pozorován až do roku 2007, nyní jsou USA ve stadiu mírného poklesu.

V Indii jsou emise přepočtené na osobu výrazně nižší, ale trend je zde neustále stoupající, podobně jako v absolutních hodnotách. Černou čarou je v grafu vyznačen průběh emisí CO2 na osobu pro Českou republiku. Je vidět, že na začátku a na konci sledovaného období 1960 a 2017 jsou hodnoty téměř totožné se sousedním Německem.

Nejnižší emise CO2 na osobu připadají na málo vyspělé země v Africe, jako je Angola, Čad, Somálsko, Burundi nebo Demokratická republika Kongo. U Angoly je to pouze přibližně 0,02 t/osobu/rok.

Nejvíce CO2 v současnosti produkuje Čína, následovaná USA a Indií. Ač jsou však v Číně a Indii celkové emise vysoké, pokud vezmeme v potaz i počet obyvatel těchto států, jsou naopak relativně nízké. Z grafu trendů je už vidět snaha Číny redukovat emise CO2. To stejné však nelze říct například o Indii, kde dochází k neustálému nárůstu. Česká republika si dnes co do množství CO2 na osobu stojí v žebříčku zemí výrazně lépe - v roce 1960 patřilo území ČR k zemím s nejvyšší hodnotou.

Mezi země s vysokou hodnotou emisí CO2 na osobu patří kromě zemí arabského poloostrova například také USA, Kanada či Austrálie. Nelze proto říci, že je situace v těchto vyspělých zemích dobrá a problémem jsou pouze rychle se rozvíjející a lidnaté země Asie.

Celkové emise CO2 za rok jsou zde jen přibližně 1,1 Mt. Lesy Bhútánu však ročně vstřebají téměř 6 Mt CO2 a Bhútán tak není jen neutrální, co se týče bilance CO2 , ale je naopak negativní. Významná je zde i výroba elektřiny z obnovitelných zdrojů. Většina elektřiny generované z vodních elektráren je pak exportována do Indie. Skeptici ale oponují, že je tato situace možná jen díky tomu, že se jedná o zemi s velmi málo rozvinutým průmyslem a specifickým typem krajiny a právě tomu vděčí za takto příznivou bilanci.

V Praze se na překračování imisních limitů nejvíce podílejí auta, na venkově lokální topeniště. Jedním z největších problémů kvality ovzduší v České republice jsou vysoké úrovně znečištění ovzduší prachovými částicemi, jež jsou významným rizikovým faktorem s mnohočetným efektem na lidské zdraví. Největším rizikům jsou vystaveni právě lidé žijící ve velkých městech, v nichž se vyskytují různé zdroje znečištění (automobilová doprava, průmysl či domácnosti, které jsou vytápěné tuhými fosilními palivy) a kde dochází k častému překračování imisních limitů.

Zatímco velká města sužuje hustá doprava, která zahrnuje i další problémy, jako jsou stará auta či dieslové motory, vesnice ukazuje zcela jinou stranu mince. Měření kvality ovzduší na venkovských stanicích, kde se měří takzvané pozaďové koncentrace v zimě, často vykazují vysoké koncentrace znečišťujících látek. V zimě jsme zvyklí mít doma teplo, to je přirozené.

Oblast Ostravy obsazuje první příčku ve znečištění ovzduší, je uváděna jako nejvíce znečištěná oblast v České republice. Největší podíl na tom má velká hustota průmyslu jak na území Česka, tak v Polsku. Na Ústecku je hlavním zdrojem především těžba hnědého uhlí, které se spaluje v uhelných elektrárnách.

Česko-ukrajinský projekt

Česko-ukrajinský tým odborníků zkoumá dopady znečištěného ovzduší na ukrajinské životní prostředí. Analýza bezmála 90 vzorků půdy a říčních sedimentů v pěti hlavních průmyslových městech - Dnipru, Kryvém Rihu, Záporoží, Charkově a Mariupolu (1) - přinese přesné údaje o hloubce problému. Ukrajina trpí silnou kontaminací vzduchu, která způsobuje desítky tisíc úmrtí ročně (2), zároveň je dvanáctým největším producentem oceli na světě (3).

"Kryvyj Rih je v současné době jedním z nejznečištěnějších míst v zemi," uvádí Anna Ambrosová ze sdružení Dost bylo trávení Kryvého Rihu. Městu se přezdívá "ocelové srdce Ukrajiny", většina ukrajinské produkce železné rudy totiž probíhá právě zde.

Toxické ovzduší způsobuje vážné zdravotní problémy, jak prokázali aktivisté v Charkově, kde kromě koksového závodu působí také výrobce tepelných izolací Termolife. Ukrajina trpí statisticky jedním z nejhorších znečištění ovzduší na světě.

Odběr vzorků ve vybraných oblastech poskytne vědecká data o život ohrožující problematice. "Shromážděné vzorky budou analyzovány na obsah těžkých kovů a vybraných organických polutantů. Cílem našeho výzkumu je odhalit, jaký dopad má znečištěný vzduch na celkový stav životního prostředí v průmyslových městech," vysvětluje Martin Skalský, vedoucí Centra pro podporu občanů spolku Arnika.

Například v záznamech Charkovské kliniky č. 22 v Červonozavodském okrese (který je přilehlý k okresu Zhovtnevyi, kde se nachází koksovna v Charkově a Termolife) byl zjištěn výskyt zkoumaných chorob 15-20krát častěji než v Charkovské klinice č. 9, která se od továren nachází 10 km.

Díky dostupnosti systému třídění v ČR může svůj vyprodukovaný odpad vytřídit v podstatě každý! Dle statistik má možnost třídit své odpady díky dostupnosti sběrných míst 99 % obyvatel České republiky - však k nejbližšímu sběrnému místu to v průměru máme necelých 90 metrů (podrobněji v článku Třídění, recyklace a jiné využití odpadu v roce 2021), víceméně stejné údaje platí pro rok 2022 (novější data nejsou zatím k dispozici).

Stav životního prostředí není dle nejnovější zprávy MŽP v ideální rovnováze v oblasti kvality a stavu ovzduší a vod, stále u nás dochází k neudržitelnému využívání přírodních zdrojů, a to vše spolu s dalšími faktory se promítá do neutěšeného stavu ekosystémů a ztráty biodiverzity. Samosebou i podpora čisté energie přispívá ke zlepšení stavu životního prostředí v ČR.

Na změnu klimatu má nemalý vliv přístup k hospodaření s primárními zdroji - pokud už jednou suroviny vytěžíme, přepravíme a zajistíme jejich zpracování, měli bychom se v maximální míře snažit o jejich opětovné využití jako zdroje pro další výrobu v podobě tzv. druhotné suroviny. Právě proto je velmi podstatné prvotní třídění odpadů například do barevných kontejnerů, sběrných dvorů nebo na místech zpětného odběru.

Recyklací železného šrotu můžeme totiž ušetřit až 90 % primárních zdrojů. Dřevo je primární surovinou potřebnou k výrobě papíru - vytříděním 1 tuny papíru ušetříme přibližně 2 tuny dřeva.

V ČR se i nadále vyrábí více elektrické energie, než je domácí spotřeba, a proto ji exportuje. Materiálová i energetická náročnost spotřeby primárních energetických zdrojů v ČR klesá. Roste využívání obnovitelných zdrojů, které jsou potřeba k výrobě tepla a elektřiny. Díky třídění, recyklaci a energetickému využití obalových odpadů bylo v ČR v roce 2021 ušetřeno 6 639 420 MWh.

Například tříděním a recyklací kovů můžeme snížit znečištění vzduchu o 86 %. V roce 2021 byla díky třídění a recyklaci či energetickému využití obalových odpadů snížena produkce CO2 o 987 597 tun CO2 ekv.

Klimatické změny může každý z nás pomoci zmírnit různými způsoby - změnou dopravy, vytápění, ale právě i tříděním odpadu. Díky tomu totiž umožníme jeho efektivní využití namísto uložení na skládku odpadu, kde se v průběhu jeho rozkladu uvolňují plyny - například metan, jenž je jedním z nejvýznamnějších zástupců tzv. skleníkových plynů, které jsou s klimatickými změnami spojovány?Díky třídění a využití obalových odpadů je v ČR v přepočtu každoročně uchráněno přibližně 30 km² přírody?

Třídění odpadu má smysl, malý krok pro nás, je velkým krokem pro přírodu a lepší stav životního prostředí - pomoci může každý! Ostatně je to to nejmenší, co může každý z nás udělat jako částečnou kompenzaci našeho konzumního životního stylu. Je důležité předcházet vzniku odpadů, a když už vzniknou, tak je podstatné je vytřídit!