Znečištění pobřeží Evropy: Příčiny a důsledky

Ekologická katastrofa po zničení přehrady Nová Kachovka na jižní Ukrajině letos v červnu se s odstupem několika měsíců projevuje naplno. Povodeň způsobená destrukcí přehradní hráze zabila stovky lidí, desetitisíce vyhnala z domovů a prohloubila humanitární krizi v regionu způsobenou ruskou invazí. Důsledky zničení Kachovky však pocítily i další země po celém černomořském pobřeží.

Dopady zničení Kachovské přehrady

Jaké dopady mělo zničení Kachovské přehrady na ekosystém, zemědělství i turistiku podél Černého moře, zmapovali ve společném projektu novináři z Ukrajiny (Novyny Donbasu), Rumunska (G4Media), Bulharska (Nauka) a Gruzie (Jam News) ve spolupráci s organizací Free Press for Eastern Europe. HlídacíPes.org přináší přehled jejich hlavních zjištění.

Příliš sladká voda a kontaminace

V důsledku protržení přehrady došlo k záplavám, které do regionu přinesly řadu znečišťujících látek. Významně to ovlivnilo kvalitu vody, podmořský život i zdraví místních lidí. Hlavní obavu vzbuzovala od začátku kontaminace povodňovou vodou.

Ukrajinský ministr zdravotnictví Viktor Ljaško varoval před „výraznou kontaminací fekáliemi“ a doporučil zasažené vodní plochy nijak nevyužívat ani se v nich nekoupat, především kvůli riziku šíření infekčních onemocnění. V důsledku zatopení několika chemických a petrochemických závodů došlo rovněž k průmyslovému znečištění vody. Kontaminovaná voda následně ústím řeky Dněpr vtekla do Černého moře, což vedlo k zákazům koupání a rybaření v Oděské oblasti. Testy odhalily přítomnost salmonely, rotavirů, Vibrio cholerae a nadměrného množství fekálních koliformních bakterií. Masivní příliv sladké vody navíc snížil slanost severní části Černého moře, což mělo negativní dopad na místní faunu a flóru. Zředěná voda byla pro mořské organismy smrtící a způsobila značný úhyn některých druhů, jako třeba škeblí.

Úhyn mořských organismů

„Je potřeba zjistit, kolik škeblí a jejich kolonií u nás uhynulo. To, co je do vzdálenosti sto metrů od pobřeží, vidíme dobře, ale co se děje dál, to ještě nevíme. Já jsem se tam potápěl a v hloubce do pěti metrů jsem pozoroval úhyn kolem dvaceti procent. U Oděského zálivu se ale bavíme o hloubce až čtrnáct metrů. Co se dělo v jiných oblastech, to teprve musíme zjistit,“ poznamenává oděský ekologický aktivista a zástupce veřejné organizace Zelený list Vladislav Balinský.

Čtěte také: Životní Prostředí a jeho Znečištění

Podle něj nejvíce utrpěla kolonie na vlnolamu, kde uhynula asi polovina škeblí. Kombinace znečištění a snížené salinity vody může narušit křehký ekosystém Černého moře na mnoho let. Nejvíce utrpěl úsek Černého moře od mysu Adžijask k Severooděskému mysu. Právě tam vědci zaznamenali největší množství odpadků a nejvýraznější míru odsolení moře. Vědci hovoří o úhynu jiker a mláďat ryb i celých drobných druhů, které nedosáhnou větších hloubek. „Odsolená voda přišla právě v období líhnutí. Ryba sice dokáže od břehu odplout, ale potěr a jikry ne. Mnoho jiker uhynulo. Ryby se vrátí a budou se třít znova, ale struktura celého ekosystému se mezitím změnila,“ poznamenává mořský biolog Jurij Kvač, vedoucí výzkumný pracovník Ústavu mořské biologie ukrajinské Národní akademie věd.

Monitoring a opatření

Ve snaze zmírnit dopady protržení přehrady na obyvatelstvo Světová zdravotnická organizace (WHO) spustila rychlé dodávky zdravotnického materiálu do oblasti.

Bulharské a rumunské organizace pečlivě sledovaly kvalitu vody v Černém moři a prováděly rozsáhlý monitoring situace podél evropského pobřeží. Jejich výsledky ukázaly přijatelné hodnoty těžkých kovů, polycyklických aromatických uhlovodíků a dalších prvků stanovené Evropskou unií. Ředitelství pro oblast povodí Černého moře ve Varně provádělo pravidelný monitoring a výsledky analýz sdílelo na svých internetových stránkách. Zatímco na některých místech byly zjištěny vyšší hodnoty dusíku a mědi, hladiny ostatních prvků a mikrobiologický monitoring zůstaly v normě.

Kromě monitorování zavedly příslušné orgány také opatření, která měla za cíl ochránit život v moři a životní prostředí. V Oděské oblasti byl vyhlášen zákaz koupání a rybolovu, aby se zabránilo konzumaci potenciálně kontaminovaných ryb.

Uklidnění veřejnosti

Nikolaj Valčev z Ústavu oceánologie na Bulharské akademii věd v souvislosti se zničením přehrady upozorňuje na pomalý pohyb znečištění podél bulharského pobřeží způsobený silným větrem. Podle Valčeva silné větry vytlačují znečištění zpátky k pobřeží.

Čtěte také: Druhy dopravy a znečištění vody

„Problém by nastal, kdyby se znečištění dostalo do hlavního proudu v Černém moři, který je velmi silný a pokrývá celou oblast moře,“ vysvětlil profesor Valčev pro Radio Free Europe/Radio Liberty. Aktuálně je však podle něj taková situace nepravděpodobná.

Adrian Stănică z rumunské organizace GeoEcoMar odhaduje, že největší ekologické dopady bude mít znečištění na oblast kolem Oděsy a ústí Dněpru a že s přibývající vzdáleností budou slábnout. Podle Violina Rajkova z Bulharské akademie věd rozsáhlý monitoring podél pobřeží Černého moře ukazuje, že hodnoty znečišťujících látek jsou v mezích norem EU a že Rumunsko před znečištěním chrání Dunaj jako přirozená bariéra. Mořský ekolog Dimitar Berov veřejnost ujišťuje, že není důvod k panice, protože koncentrace znečišťujících látek směrem k jihu klesá a riziko pro lidské zdraví je minimální. Gruzínské ministerstvo pro ochranu životního prostředí na základě oficiálních studií tvrdí, že vody Černého moře u gruzínského pobřeží jsou bezpečné. To však ani zdaleka neznamená, že v Černém moři je všechno v pořádku.

Válka a její dopady

Ráno 14. srpna došlo poblíž rumunského letoviska Costinesti k explozi, kterou pravděpodobně způsobila námořní mina. Byla to další připomínka, jaké důsledky má Ruskem rozpoutaná válka na Ukrajině pro celý černomořský region. „Historickým neštěstím jsme dnes svědky ekocidy vyvolané ruskou invazí v sousední zemi. Dopad války na lidi je samozřejmě katastrofální, na což nesmíme nikdy zapomínat. Ale mnoha způsoby ovlivňuje také životní prostředí,“ uvedl Adrian Stănică, ředitel rumunského Národního institutu mořské geologie a geoekologie ‒ GeoEcoMar. Válka podle něj ničí životní prostředí mnoha způsoby. Výbušné látky, paliva a další produkty spalování znečišťují vzduch a povrchové i podzemní vody.

Znečištění moří v Evropě

Všechna moře v Evropě v současnosti čelí rozsáhlému problému se znečištěním, které se pohybuje od 75 % do 96 %. Znečištění způsobuje rybolov, lodní doprava, cestovní ruch nebo těžba ropy a zemního plynu. Vznikají tak vysoce koncentrované škodlivé chemické látky, které se dál pohybují v mořském ekosystému.

Mořské trávy a jejich ochrana

Mořské trávy, které tvoří husté podmořské louky, mají zásadní význam pro udržení rybolovu, pohlcování uhlíku a ochranu pobřeží před erozí a hrají i řadu dalších důležitých rolí. Tyto trávy rostou v mělkých pobřežních vodách ve všech regionech kromě Antarktidy. Slouží jako jakési podmořské lesy nebo louky, kde nacházejí zdroje pro život stovky druhů mořských živočichů, od malých rybek přes chobotnice a sépie až po tresky, tedy jednoho z nejvíce lovených druhů na světě.

Čtěte také: Hlukové znečištění a velryby

Jen ve Středozemním moři pochází nejméně 30 procent hodnoty úlovků komerčního rybolovu z ryb, které jsou závislé na mořské trávě jako potravě a ochraně v době, kdy jsou mladé. Rostliny také poskytují důležitá loviště pro rekreační rybolov.

Mořské trávy celosvětově čelí rostoucímu stresu způsobenému lidskou činností. Podvodní louky jsou někdy ničeny, aby uvolnily místo nové infrastruktuře, například hrázím, přístavům nebo mořským valům, přestože tyto rostliny chrání pobřeží před erozí způsobenou bouřemi.

V oblastech, kde jsou mořské trávy chráněny zákonem, včetně zemí Evropské unie, je musejí ti, kdo je poničili, uvést opět do původního stavu, případně vysadit stejné množství jinde. Jenže pokusy o to až příliš často selhávají, upozorňuje Francesca Rossiová z francouzského Národního střediska pro vědecký výzkum.

Laura Soissonsová z Healsea zkoumala dopad dalšího stresového faktoru, který ovlivňuje mořské trávy: znečištění hnojivy. To může snížit množství světla, které se k listům trávy dostává, a zpomalit tak jejich růst. Soissonsová zjistila, že mořské trávy často vypadají jako zcela zdravé a tento stres se na nich nijak neprojevuje - dokud najednou nezkolabují.

Navzdory zásadní roli, kterou hrají, jsou údaje o existenci a úbytku mořských trávníků omezené. Přesto se objevuje obraz rostlin, které v mnoha regionech bojují o přežití.

Studie, která popisovala situaci ve Středozemním moři, zjistila, že mezi lety 1842 a 2009 došlo u jednoho druhu mořské trávy, posidonie oceánské, k úbytku její rozlohy o 13 až 50 procent. Zbývající louky jsou zase výrazně řidší, a stávají se tak stále více fragmentovanými.

Podle jiné studie dochází celosvětově k úbytku mořské trávy v průměru o sedm procent ročně.

Klimatické změny a mořské trávy

Tento úbytek by se mohl ještě zhoršit v souvislosti se změnou klimatu, která již nyní způsobuje oteplování mořských vod a zvyšuje jejich okyselování. Nick Kamenos koordinoval projekt nazvaný Seamet, který zkoumal dopad klimatických změn na mořské trávy v Atlantském, Tichém a Indickém oceánu a Středozemním moři. Rostliny výzkumníci testovali také v laboratořích.

Zjistili, že rostliny reagují na zvyšování teploty různě v závislosti na druhu a lokalitě. Mnohé z nich jsou ale oteplováním ohrožené, zejména ty, které již žijí na hranici své tepelné tolerance, zdůrazňuje Kamenos.

Velmi ohrožené jsou podle něj také louky mořských trav v Arktidě. V této oblasti se předpokládá nejrychlejší oteplování v průběhu století a také rychlé okyselování.

Kombinace rychlého oteplování a zvýšené proměnlivosti teplot „může některé z těchto systémů posunout na hranu vymření“, míní vědec. Další hrozbou je podle něj okyselování. Poškozuje rostliny a živočichy se strukturou uhličitanu vápenatého, včetně drobných mořských rostlin zvaných korálové řasy, které žijí v loukách mořské trávy. Také tyto řasy jsou důležité pro pohlcování uhlíku.

Opatření na ochranu mořských trav

Jedním z důležitých způsobů, jak pomoci mořským trávám vyrovnat se s jejími dopady, je chránit je před dalšími stresovými faktory, včetně znečištění a poškození stavbami a loděmi.

EU si stanovila cíle chránit 30 procent své mořské oblasti, obnovit mořské ekosystémy a omezit znečištění svých vod.

Zlepšení jejich životního prostředí poskytne mořským trávám „velmi malý prostor k dýchání navíc, dokud se nám nepodaří zvládnout změnu klimatu“, řekl Kamenos.

Kvalita vod ke koupání v Evropě

Ze zveřejněné výroční zprávy o vodách ke koupání vyplývá, že v roce 2020 splňovalo téměř 83 % evropských lokalit ke koupání ty nejpřísnější normy Evropské unie, které zajišťují výbornou kvalitu vody. Poslední posouzení, které vypracovala Evropská agentura pro životní prostředí (EEA) ve spolupráci s Evropskou komisí, vychází z monitorování 22 276 lokalit v celé Evropě v průběhu roku 2020. Výsledky monitorování za celý rok 2020 pokrývají členské státy EU spolu s Albánií a Švýcarskem.

Podíl pobřežních a vnitrozemských lokalit ke koupání s výbornou kvalitou vody se v posledních letech ustálil na přibližně 85 %. V roce 2020 přitom v Evropě dosahoval 82,8 %. Normy zajišťující minimální, přijatelnou kvalitu vody byly v roce 2020 splněny u 93 % monitorovaných lokalit. V pěti zemích - na Kypru, v Rakousku, Řecku, na Maltě a v Chorvatsku - pak byla v 95 i více procentech případů zjištěna výborná kvalita vody ke koupání.

Naopak nevyhovující byla kvalita vody v Evropě v roce 2020 u 296, čili 1,3 % lokalit ke koupání. Zatímco podíl lokalit s nevyhovující kvalitou vody od roku 2013 mírně poklesl, problémy přetrvávají zejména při posuzování zdrojů znečištění a zavádění opatření pro integrované hospodaření s vodou. V lokalitách, u kterých je obtížné určit původ nebo příčiny znečištění, jsou zapotřebí zvláštní studie o jeho zdrojích.

Legislativa a monitoring kvality vod

Kvalita evropských vod ke koupání se za posledních 40 let značně zlepšila, mimo jiné díky směrnici EU o vodách ke koupání. Na základě směrnice bylo zavedeno účinné monitorování a řízení, které společně s další unijní environmentální legislativou, jako je směrnice o čištění městských odpadních vod (1991), vedlo k výraznému snížení objemu nezpracovaných nebo částečně zpracovaných komunálních a průmyslových odpadních vod, které původně končily ve vodě ke koupání.

Všechny členské státy EU, Albánie a Švýcarsko monitorují kvalitu svých lokalit ke koupání právě na základě ustanovení směrnice EU o vodách ke koupání.

Legislativa stanoví, kdy kvalitu vody ke koupání lze klasifikovat jako výbornou, dobrou, přijatelnou nebo nevyhovující, a to v závislosti na zjištěné míře znečištění fekálními bakteriemi. V případech, kdy je voda klasifikována jako nevyhovující, by členské státy EU měly přijmout určitá opatření, např. vydat zákaz koupání nebo varování před koupáním.

Nové technologie pro čištění vod a ovzduší

Projekt ALFA se zaměřuje na efektivní likvidaci nežádoucích látek obsažených ve vzduchu v interiérech. Cílem projektu byl návrh, konstrukce a výroba prototypu čističky vzduchu, která pracuje na principu fotokatalýzy. Dalším výstupem projektu byl vývoj technologie a výroba prototypu čističky odpadních vod. Fotokatalytické čističky vody mohou v praxi využít mnohá průmyslová odvětví, například v procesu čištění oplachových vod. Unikátní metoda fotokatalýzy a její využití při čištění vzduchu a vody je atraktivní i pro mezinárodní trh. Je vysoce účinná, protože likviduje škodlivé látky i ve velmi nízké koncentraci.

Znečištění způsobené zemědělstvím

Způsob, jakým využíváme krajinu, často přináší další nepřirozené látky do ekosystémů. Jejich cílem je především chránit vybrané plodiny nebo jim dodávat živiny. Polutanty se potom mohou šířit ve velkých vzdálenostech vodou nebo vzduchem a ukládat se po celém zemském povrchu, kde ovlivňují půdní organismy, případně kontaminují potraviny a pitnou vodu. Pro zajištění zdravé půdy, a tím pádem také čistější vody a ovzduší, zůstává z dlouhodobého hlediska nejúčinnějším a nejlevnějším způsobem prevence.

Snižování hluku ve městech

Podle Světové zdravotnické organizace má dlouhodobá expozice hluku, a to i na úrovních, na které jsme zvyklí v městských oblastech, výrazně negativní dopady na lidské zdraví - může způsobit srdeční nemoci nebo chronické narušení spánku. Podle odhadů je dlouhodobé celodenní hlukové zátěži z dopravy nad 55 decibelů vystaveno 113 milionů Evropanů.

K nejoblíbenějším opatřením ve městech patří nahrazení staršího dláždění ulic hladším asfaltem nebo snížení nejvyšší povolené rychlosti na 30 km/h. Některá města se snaží zvýšit povědomí o méně hlučných způsobech přeprav a podporují využívání kola, chůze a elektrických vozidel. Pro snížení hluku z dopravní cesty se v současné době využívají materiály umožňující pohlcování akustické energie. Jedním z takových materiálů je drcená guma vyrobená z vyřazených automobilových pneumatik.

Syntetické chemické látky

Syntetické chemické látky jsou všude okolo nás. Těm zdraví škodlivým lze podle některých odhadů připsat přibližně 6 % celosvětové zátěže způsobených nemocí včetně chronických a nádorových onemocnění nebo neurologických a vývojových poruch. Příkladem jsou perfluorované a polyfluorované alkylové látky (PFAS), které mohou být v pitné vodě, potravinách, obalech, prachu, kosmetice nebo textiliích. Některé chemické látky zase narušují fungování hormonálního systému těla.

Jisté druhy látek určených k hubení škůdců v zemědělství dramaticky ohrožují včely, které mají v produkci potravin klíčovou roli. V roce 2013 Evropská komise výrazně omezila používání přípravků na ochranu rostlin a ošetřeného osiva, které obsahují určité neonikotinoidy na ochranu včel medonosných.

Opatření EU proti znečištění moří ropou

Po ropných skvrnách, které zdevastovaly pobřeží Evropy za posledních deset roků, se Komise rozhodla přijmout opatření ke zvýšení námořní bezpečnosti. Chce tak zamezit nehodám a znečištění a lépe kontrolovat jejich dopady. Mezi poslední katastrofy v teritoriu EU patří havárie jednokomorových ropných tankerů Erika (1999) a Prestige (2002). Vyteklo z nich do moře asi 22, respektive 20 tisíc tun ropy.

Komise se poprvé rozhodla pro společnou námořně-bezpečnostní politiku v roce 1993. Nehody tankerů Erika a Prestige definitivně otevřely Komisi oči a upozornily na rizika spojená s námořní dopravou. Exekutivní orgán Unie pak přijal sérii preventivních opatření známých pod názvem „balíky Erika I a Erika II“. Jejich cílem je snížit riziko náhodného znečištění životního prostředí námořními haváriemi. I přes pokles počtu námořních havárií, některé bezpečnostní hrozby nadále přetrvávají. I proto přijala Komise 23.

Kromě těchto preventivních opatření vydala Komise i návrh zaměřený na zlepšení reakcí Unie na nehody znečišťující životní prostředí. Podle plánu by mělo dojít k navýšení objemu finančních prostředků pro EMSA tak, aby tato agentura mohla poskytnout plavidla určená pro boj se znečištěním v postižených zemích. EMSA by též měla zajišťovat centrální službu, jejíž součástí budou satelitní snímky umožňující urychlenou lokalizaci incidentu a identifikaci plavidla, které je za něj zodpovědné.

Od jednotlivých zemí současná legislativa požaduje, aby ověřily, zda všechny lodě plující pod jejich vlajkou vyhovují bezpečnostním standardům (kontrola vlajkových států). Komise ve třetím „balíku“ Erika navrhuje, aby pravidla IMO o zodpovědnosti vlajkových států byla včetně auditů a hodnocení povinná pro všechny členy EU. Chce také posílit dozor nad nezávislými institucemi, na které unijní státy delegují velkou část svých kontrolních pravomocí jako např.

Unie proto v roce 1995 představila systém kontroly v evropských přístavech, který má zajistit kontroly cizích lodí. Po incidentu tankeru Erika se EU rozhodla zvýšit počet kontrol - požaduje od členských států inspekce na nejméně 25% cizích lodí. Tento kvantitativní systém kontroly však značně zvýšil náklady a navíc do jisté míry zatěžuje i bezpečné lodě, které se musí podrobovat opakovaným kontrolám. Komise proto navrhuje nový režim, ve kterém by 100% lodí procházelo individuální kontrolou. Tento sytém by bral v úvahu míru potencionálního nebezpečí a zaměřoval by se především na velmi riziková plavidla a dále na ta určená k přepravě pasažérů, ropy a chemikálií, jejichž stáří převyšuje 12 let.

Po nehodách těchto dvou plavidel se EU rozhodla zakázat převoz ropy v unijních vodách jednokomorovým tankerům a do roku 2010 chce odstavit všechny vlastní plavidla tohoto typu. Nicméně tým odborníků působící při EMSA publikoval studii, podle které používání tankerů s dvojitým pláštěm sice povede k redukci znečištění, ale není to všelék. V případě havárie je nejlepším způsobem, jak zabránit šíření škod urychlený transfer nákladu a oprava plavidla. To se dá nejlépe uskutečnit na bezpečném místě např. v přístavu. Nicméně přijetím poškozené lodi se členské státy vystavují finančním a environmentálním rizikům.

V září 2005 přijala EU v oblasti znečištění moře loděmi opatření, které přenášejí plnou zodpovědnost za znečištění způsobené úmyslně, z nedbalosti nebo zanedbáním povinností, na majitele lodí. Určuje také sankce pro pachatele těchto přečinů. Komise momentálně připravuje doplnění legislativy o zavedení odpovědnosti majitelů lodí za škody způsobené třetí straně.

Bezpečnost na moři a terorismus

Plavidla, lidé, infrastruktura, životní prostředí, stejně tak jako obchod mohou být vážně ohroženy terorismem nebo pirátstvím. A proto Unie v roce 2004 ustanovila povinné standardy směrem ke zlepšení bezpečnosti plavidel i přístavů. Každá loď, která se chystá k vplutí do přístavu některého státu EU musí nejméně s čtyřiadvacetihodinovým předstihem podat příslušným orgánům zprávu o bezpečnosti plavidla a jeho nákladu. V říjnu 2005 navíc Unie přijala směrnici, která nařizuje členským státům vypracování bezpečnostních plánů přístavů.

tags: #znečištění #pobřeží #Evropy #příčiny #a #důsledky

Oblíbené příspěvky:

• Spalování propan-butanu a životní prostředí
• ČSAD Liberec a STUDENT AGENCY
• Praktické řešení pro třídění odpadu
• Rozměry HTB kolena DN 50
• Průvodce tříděním odpadu