Znečištění podzemních vod: Příčiny a důsledky

Voda je základní složkou života na Zemi. Doby, kdy byla voda tak čistá, že se každý pocestný mohl bez obavy napít z potůčku, jsou už minulostí. Proto si musíme dávat pozor, co pijeme.

Znečištění vody je kontaminace řek, jezer, moří a podzemních vod škodlivými látkami. Je způsobeno především lidskou činností, jako je zemědělství, průmysl a městské odpadní vody. Hnojiva, pesticidy, odpad a chemické látky se mohou dostat do vodních toků a nádrží, čímž se voda stává nebezpečnou a škodlivou. Pokud je voda znečištěná, nelze ji bezpečně používat ani pro lidi, ani pro živočichy a rostliny, které jsou na ní závislé.

Příčiny znečištění podzemních vod

Úroveň ochrany vod před znečištěním se nejčastěji hodnotí podle vývoje produkovaného a vypouštěného znečištění. Zdrojem jsou města a obce, průmyslové závody, objekty soustředěné zemědělské živočišné výroby… Nejčastější zdroje tohoto znečištění jsou především čistírny odpadních vod. Jedná se ale i odpad z domácností a továren.

Velmi nebezpečné je znečišťování podzemních vod, které má velmi dlouhodobé následky. Dochází k němu zejména při přehnojování polí, při ropných haváriích.

Znečištění podzemní vody je každá významná změna její jakosti, většinou způsobená člověkem (antropogenní znečištění). Někdy se jako znečištění označuje takový stav vody, kdy změna složení nebo vlastností způsobí překročení limitů platných právních předpisů.

Čtěte také: Metodiky analýzy podzemních vod

Hydrogeolog řeší vždy současně kvantitu i kvalitu podzemní vody. K antropogennímu ovlivnění se mohou přidávat i přirozené zdroje znečištění, například ložiska rud nebo infiltrace mořské vody. Znečišťující látka může horninovým prostředím procházet buď rozpuštěná ve vodě, nebo může horninou nad hladinou podzemní vody prosakovat ve formě samostatné fáze (nafta, olej). V rozpuštěné formě se látka šíří stejnou rychlostí a směrem, jakým teče podzemní voda. Pokud je kontaminant zhruba stejné hustoty jako voda nebo menší (například ropné znečištění), zůstává u hladiny podzemní vody, pokud má hustotu výrazně vyšší, znečišťuje celý zvodnělý kolektor až na dno, kde se pak hromadí ve formě fáze.

Specifické znečišťující látky

Potůčky, potoky, řeky, přehrady, rybníky, jezera (povrchovou vodu) znečišťují různé průmyslové odpadní vody, látky vyplavené z polí i nečistoty z dopravy. Jedovaté látky ničí život ve vodě a narušují, až znemožňují samočisticí procesy ve vodě.

• Detergenty - Jedná se o čistící a mycí prostředky, které obsahují tzv. tenzidy, tedy povrchově aktivní látky, které zabraňují výměně plynů a jsou jedovaté.
• Polychlorované bifenyly - Tyto látky jsou součástí mazadel, nátěrových hmot a hydraulických kapalin. Jedná se o toxické a karcinogenní látky, které se hromadí v tukové tkáni.
• Těžké kovy - Kovy se do vodních toků dostávají z odpadů a imisí.

Mechanické znečištění

Splavování zbytků hnojiv z polí vede k přemnožení řas a vodní hladina jimi zarůstá. Tím se znemožní výměna plynů mezi vodou a ovzduším. Přitom ve vodě ubývá kyslík, protože se spotřebovává na hnilobné procesy. Voda se stává mrtvou.

Globální příčiny znečištění vody

Podívejme se na globální příčiny znečištění vody:

• Zemědělství: Zemědělský sektor je největším spotřebitelem globálních sladkovodních zdrojů. Zemědělství a živočišná výroba využívá přibližně 70 procent zásob povrchové vody na Zemi. Po celém světě je zemědělství hlavní příčinou degradace vody. Pokaždé, když prší, splachují se hnojiva, pesticidy a živočišný odpad z farem, s čímž unikají i patogeny a viry do našich vodních cest. Znečištění živinami způsobené přebytkem dusíku a fosforu ve vodě nebo ve vzduchu je celosvětově největší hrozbou pro kvalitu vody a způsobuje především rozkvět řas, z nichž mnohé mohou být nebezpečné.
• Kanalizace a odpadní vody: OSN uvádí, že více než 80 procent světových odpadních vod proudí zpět do životního prostředí, aniž by byly čištěny nebo znovu použity; v některých nejméně rozvinutých zemích dosahuje toto číslo až k 95 %.
• Znečištění ropou: Kromě toho téměř polovina z odhadovaného 1 milionu tun ropy, která se každoročně dostane do mořského prostředí, nepochází z úniků tankerů, ale z pozemních zdrojů, jako jsou továrny, farmy a města. Na moři tvoří úniky tankerů asi 10 procent ropy ve vodách po celém světě, zatímco pravidelná provozování odvětví námořní dopravy - prostřednictvím legálních i nelegálních vypouštění - přispívá asi jednou třetinou.
• Radioaktivní látky: Radioaktivní odpad může přetrvávat v životním prostředí po tisíce let, což činí jeho ukládání velkou výzvou.

Důsledky znečištění vody

Důsledky znečištění vody jsou velmi závažné jak pro životní prostředí, tak pro lidské zdraví. Vodní živočichové mohou onemocnět nebo uhynout a celé ekosystémy mohou být poškozeny. V mnoha případech nadbytek hnojiv způsobuje rychlý růst řas. Tyto řasy spotřebovávají kyslík ve vodě, což ztěžuje přežití rybám a dalším organismům.

Čtěte také: Příčiny znečištění podzemních vod

Znečištěná voda může také kontaminovat podzemní vody a zemědělské plodiny, čímž ohrožuje lidské zdraví. Čištění znečištěné vody trvá dlouho a vyžaduje značné finanční prostředky.

Znečišťující látky, jako jsou pesticidy a dusičnany, se mohou hromadit v půdě a následně pronikat do vodních systémů, což zvyšuje dlouhodobá environmentální a zdravotní rizika.

Lidské zdraví: Znečištěná voda způsobuje nemoci. Nebezpečná voda každoročně způsobí onemocní přibližně jedné miliardě lidí. Mezi nemoci šířené nebezpečnou vodou patří cholera, giardia a tyfus.

Životní prostředí: Poškození kteréhokoli z těchto organismů může způsobit řetězový efekt a narušit celé vodní prostředí. Když znečištění vody způsobí rozkvět řas v jezeře nebo mořském prostředí, šíření nově zavedených živin stimuluje růst rostlin a řas, což zase snižuje hladinu kyslíku ve vodě. Tento nedostatek kyslíku, známý jako eutrofizace, dusí rostliny a zvířata a může vytvářet „mrtvé zóny“, kde jsou vody v podstatě bez života. Chemické látky a těžké kovy z průmyslových a komunálních odpadních vod také kontaminují vodní toky. Tyto kontaminanty jsou toxické pro vodní organismy - nejčastěji snižují délku života a reprodukční schopnost organismu - a dostávají se do potravinového řetězce, když dravec žere kořist.

Legislativní snahy o ochranu podzemních vod

V poslední době jsme byli svědky vášnivých diskusí, které se rozpoutaly kolem novely vodního zákona předložené Ministerstvem životního prostředí a to zejména v části poplatků za odběr podzemní vody, je ovšem chybou vidět tento dopad jako jediný, neboť původní novela totiž počítala i se zásadním zvýšením zátěže stočného v poplatcích za vypouštění vod odpadních a spotřebitelé by tak byli v roce 2023 navíc zatíženi 3,3 miliardami korun.

Čtěte také: Příčiny znečištění vod

Dne 5. 10. 2016 pak vláda schválila upravenou novelu vodního zákona, která reaguje na proces implementace evropského práva a zpřesňuje současný stav zákona. Snahou předkladatele bylo do roku 2022 navýšit poplatky za odběr podzemních vod o 300 % z 2 Kč/m3 původně na 8 Kč/m3 a po úpravě z meziresortního připomínkového řízení na 6 Kč/m3. Jako hlavní motivaci tohoto kroku předkladatel uváděl snahu více využívat povrchové zdroje pro výrobu vody pitné a zabránit údajnému nadměrnému využívání vod podzemních.

V prvé řadě je nutné si uvědomit, že členění odběrů podzemních a povrchových vod v České republice je dáno především místními podmínkami, vodnatostí toků v regionech, vybudovanými kapacitami úpraven a vodárenských nádrží a také snahou zajistit obyvatelstvu co nejlepší kvalitu těchto vod. Řada měst a obcí jednoduše nemá možnost jakýmkoliv způsobem ovlivnit svůj zdroj pitné vody. Počet obyvatel zásobovaných výhradně vodou z podzemního zdroje přesahuje 4 miliony [1]. Tato skutečnost dokládá, že pro značnou část obyvatel, a to zejména v malých aglomeracích, nelze zajistit zásobování pitnou vodou jiným způsobem než z podzemního zdroje vod. V absolutní většině těchto případů je zajištění jiného zdroje nereálné a ekonomicky neobhajitelné.

Z těchto důvodů se v České republice dlouhodobě pohybuje poměr mezi pitnou vodou vyrobenou z povrchových vod a podzemních vod cca 1 : 1. Tento poměr je dlouhodobý a i přes různé výkyvy ve prospěch povrchových či podzemních vod v průběhu uplynulých let relativně neměnný. Například v roce 2015, kdy Česká republika čelila následkům sucha, došlo po mnoha letech k nárůstu výroby pitné vody, oproti roku 2014 o 4,2 %. Nárůst výroby pitné vody z vody povrchové činil 6,7 %, zatímco nárůst z vody podzemní pouze 1,8 %.

Ministerstvo životního prostředí ve svých vyjádřeních rovněž soustavně bagatelizovalo dopad zvýšení poplatku za odběr podzemních vod na výši plateb za vodné. Dopad na konečného spotřebitele by nebylo prosté zvýšení poplatku, ale konečné promítnutí v ceně za vodné a stočné, které je díky technologické spotřebě vody při úpravě, ztrátám v distribuci, zisku a DPH o více jak 70 % vyšší, tedy nárůst poplatku o 4 Kč za m3 je fakticky nárůstem ceny o 7 Kč za m3! Navíc novela navrhovala snížení limitu zpoplatnění menších odběrů, které by pro malá sídla znamenalo nárůst rovnou o 6 Kč za m3 (fakticky 10 Kč za m3).

Jako další důvod pro zvyšování poplatků za odběr podzemních vod byla snaha předkladatele srovnat její výši s platbami za odběr vod povrchových. Vyrovnání výše plateb lze vnímat jako krok správným směrem, nejprve je ale nutné vzít v potaz rozdílný charakter plateb za odběr vod podzemních a povrchových. Zatímco poplatek za odběr vod podzemních je z 50 % příjmem Státního fondu životního prostředí a z 50 % příjmem kraje, poplatek za odběr povrchových vod je příjmem příslušného státního podniku Povodí. V současné době poplatky za odběr povrchových vod tvoří více jak 70 % všech jejich příjmů. Ostatní příjmy jsou tvořeny platbami za vyrobenou elektrickou energii (cca 12 %), příjmy z pronájmu nemovitého majetku atd. Příspěvek od státu činí cca 7 %, a to pouze v případě, kdy podniky Povodí mohou využívat programové financování [2].

Takto nastavené financování podniků Povodí má za následek, že poplatek za odběr povrchových vod má v dnešní době téměř výhradně fiskální charakter, regulační role poplatku je téměř potlačena. Snižování odběru povrchových vod ať už ze strany vodáren, či průmyslu a energetiky má dopad na konstantní růst výše poplatků za odběr povrchových vod. Například na území působnosti podniku Povodí Moravy tento poplatek již dnes činí 6,65 Kč bez DPH a srovnání výše plateb za odběr podzemních a povrchových vod by tak tato novela rozhodně nepřinesla.

Souhrnné ukazatele položek ve vyúčtování pro pitnou a odpadní vodu za rok 2014 (skupina 50 největších provozovatelů)

Struktura nákladů vodného a stočného za rok 2014 pro skupinu 50 největších provozovatelů je patrná na obrázcích 1 a 2. Zajímavé je především srovnání kalkulačního zisku jednotlivých společností a celkové výše DPH.

Obr. 1: Souhrnné ukazatele položek ve vyúčtování pro pitnou vodu za rok 2014 - skupina 50 - (v mil. Kč)

Obr. 2: Souhrnné ukazatele položek ve vyúčtování pro vodu odpadní za rok 2014 - skupina 50 - (v mil. Kč)

V návrhu novely vodního zákona zůstal podíl příjmu z poplatků za odběr podzemních vod pro Státní fond životního prostředí mimo primární určení na výstavbu a obnovu vodohospodářské infrastruktury a naopak byla uvedena vágní formulace, že nový příjem může být (ovšem také vůbec nemusí) použit především na zlepšování ochrany kvality a množství vod a sledování množství a kvality vod. Určení podílu příjmu pro státní rozpočet pak nebylo definováno vůbec. Předkládaná novela významným způsobem rovněž zvyšovala poplatky za vypouštění odpadních vod do vod povrchových - jen poplatek za objem vypouštěných odpadních vod byl původně navržen ve zvýšené podobě o 900 % z 0,1 Kč/m3 na 1 Kč/m3 a po meziresortním připomínkovém řízení zvýšený dvojnásobně na 0,2 Kč/m3. U poplatků za konkrétní parametry znečištění (např. celkový dusík, fosfor, AOX) se navýšení pohybovalo v několikanásobcích stávajícího stavu a paralelně byly více jak o polovinu sníženy koncentrační i bilanční hladiny zpoplatnění. Přitom již dnes patří ČR co do limitů a výše těchto poplatků na úplnou špici v rámci střední a východní Evropy i bohužel celé EU.

Je nutné vnímat, že samotné zvýšení poplatků by se promítlo do zvýšení nákladů za stočné, a to zejména v menších lokalitách, kde pro konkrétní lokality navýšení plateb za stočné může dosáhnout až 15 Kč za m3.

Prevence znečištění vody

S její ochranou by měl ale začít především každý sám u sebe:

• Vlhčené ubrousky (ať už pro osobní hygienu, čistící, dezinfekční), vlhčený toaletní papír, hygienické potřeby, dětské pleny, separační pleny, vatové tyčinky a jiné čistící textilní materiály nepatří do záchodové mísy.
• Lehkomyslná likvidace olejů, tuků, barev, ředidel, čističů a jiných chemikálií z domácností - z nichž některé jsou vysoce jedovaté a výbušné - vyléváním do našich záchodů a odpadů může způsobit rozsáhlé škody v čistírnách odpadních vod a v našich vodních tocích.
• 50 % chemikálií, které jsou určeny našim trávníkům, zahradám a úrodě na ochranu před hmyzem a škůdci nebo na zvýšení růstu, končí v podzemních a povrchových vodách.

Znečištění ve stavebnictví

Znečištění ve stavebnictví je velký problém, který nelze ignorovat. Nejčastěji je znečišťován vzduch a voda, ale nezanedbatelným zdrojem je také hluk. Pokud nezavedete preventivní opatření pro nakládání s nebezpečným odpadem, může to mít přímý dopad na zaměstnance a lidi žijící v okolí. Znečištění může z dlouhodobého hlediska způsobovat nezvratné poškození zdraví, v některých případech dokonce velmi závažné.

1. Znečištění ovzduší představují emise způsobené člověkem, které se uvolňují do atmosféry. Špatná kvalita ovzduší představuje celosvětové zdravotní riziko, které v roce 2016 způsobilo přibližně 4,2 milionu předčasných úmrtí. Vzhledem k tomu, že stavební průmysl významně přispívá ke znečištění ovzduší, mají organizace v tomto odvětví společnou odpovědnost za omezení množství, které produkují.
   • Používání vozidel a různých stavebních zařízení a strojů - nákladní auta, buldozery, bagry, sklápěcí vozy, centrální generátory apod. Vzhledem k rozmachu stavebnictví způsobují některé stroje a zařízení dlouhodobé znečištění. Protože mnoho z nich pracuje na dieselový pohon, uvolňují do ovzduší znečišťující látky, např.
   • Terénní úpravy a demolice budov. Vzhledem k tomu, že u většiny stavebních projektů je nutné provést terénní úpravy, případně demolici starého objektu, musí být tento proces proveden tak, aby dopad na životní prostředí byl co nejmenší.
   • Chemikálie. Je pravděpodobné, že na staveništích budete používat nebezpečné chemikálie. Ty mohou zahrnovat barvy, lepidla, oleje, ředidla a plasty, které produkují škodlivé výpary.
   • Velké množství stavebního prachu z cementu, betonu, siliky a dřeva jsou souhrnně klasifikovány jako polétavý prach (označováno také jako PM 10). Jedná se o částice s průměrem menším nebo rovným 10 µm (mikrometrů), které jsou pouhým okem neviditelné.
2. Znečištění vody nastane, když toxické látky skončí ve vodních útvarech, jako jsou řeky, jezera apod. Znečištění může být viditelné, a to buď na hladině nebo dně vody, ale také pouhým okem neviditelné, což jsou většinou chemikálie, které se ve vodě rozpustí. Všechny tyto kontaminanty mají potenciál skončit ve vodě v důsledku odtoku ze stavebních prací. Škodlivé látky ze staveniště se mohou vsáknout do podzemních vod. Asanace podzemních vod je však mnohem složitější a nákladnější než čištění povrchové vody. Voda kontaminovaná znečišťujícími látkami ze stavebnictví představuje vážné nebezpečí pro životní prostředí. Jakmile se znečištění dostane do vodního systému, může poškodit nebo zahubit ryby a jiné živočichy, které v něm žijí nebo vodu pijí.
3. Znečištění hlukem je typ znečištění, které negativně působí téměř okamžitě. Zařízení, které se na stavbách používají, mohou být obzvlášť hlasité, což působí zejména na okolí, tedy veřejnost bydlící v sousedství. Zvažte možné dopady hlukové zátěže také na dělníky, kteří pracují na stavbě v těsné blízkosti zdroje hluku. Nepodceňujte používání osobních ochranných pracovních prostředků (OOPP), v tomto případě chráničů sluchu, jako jsou například ušní ucpávky, mušlové chrániče, akustické helmy apod. K řízení hlukové zátěže a pro snížení hlukového znečištění používejte tiché elektrické nářadí a vybavení. Naplánujte si práci spíše v době, kdy je většina lidí v práci, než v době, kdy všichni ještě pravděpodobně spí. Informujte místní obyvatele o pracovní době a průběžně i o celém projektu. Zajistěte, aby zaměstnanci používali správné OOPP.

Kontrola kvality vody ve studních

Zatímco kvalita pitné vody ve vodovodním řadu je pravidelně kontrolována a upravována, kvalitu vody ve vaší studni musíte pro své vlastní dobro kontrolovat sami. Její složení se totiž např. vlivem nového zdroje znečištění ve vašem okolí může změnit. V případě využívání studny lze doporučit analýzu základního chemického rozboru cca 1x ročně, a to v rozsahu: bakteriologický rozbor, Fe, Mn, pH, CHSK-Mn, Ca, Mg, dusičnany, dusitany, As, pH, chloridy a sírany. Oslovte laboratoř ve svém okolí, ve většině velkých měst dobře fungují komerční laboratoře nebo systém laboratoří Státního zdravotního ústavu. Na příjmu vzorků si vyzvedněte vzorkovnice, při té příležitosti vás laboranti poučí, jak máte odběr provést. Ideální je zdroj cca 15 min čerpat či odpouštět vodu z kohoutku, a poté teprve vodu nabrat. Na vzorkovnice na bakteriologický rozbor nesahejte holýma rukama, mohli byste je kontaminovat bakteriemi ze své kůže.

Co můžeme dělat?

Abychom chránili vodní zdroje, je nezbytné zavádět udržitelnou politiku hospodaření s vodou, používat zodpovědnější zemědělské postupy a rozvíjet čisté technologie. Tyto kroky pomáhají zachovat a obnovit vodní ekosystémy pro budoucí generace.

Změna začíná u tebe doma, v tvé kuchyni, na tvé cestě do práce. Nečekej na globální dohody. Zaměř se na snižování toho, co vyhazuješ. Třídění odpadu je jen začátek. Přemýšlej o principu „Znovu použij, než vyhodíš“. Nakupuj ve větším balení, používej vlastní látkové tašky a vyhni se jednorázovým plastům. Kup si kvalitní lahev na vodu a naplňuj ji kohoutkovou vodou, pokud je pitná. Zvaž, odkud tvé jídlo pochází. Upřednostňuj lokální a sezónní produkty. Tím snižuješ uhlíkovou stopu spojenou s dlouhou přepravou. Když jdeš nakupovat, choď pěšky nebo jezd na kole. Pro delší cesty zvaž veřejnou dopravu. Pokud kupuješ nové spotřebiče, dívej se po energetické účinnosti. Každý watt se počítá. Mluv o tom. Sdílej své poznatky s rodinou a přáteli. Zapoj se do lokálních úklidových akcí, kde se sbírá nelegálně vyhozený odpad. Tvým hlasem můžeš podpořit místní iniciativy za čistší technologie.

Často je to doprava a lokální topení fosilními palivy, zejména v zimních měsících. Ano, můžeš. Vyhni se kosmetice obsahující mikroperly a nakupuj méně oblečení z umělých vláken, která se praním uvolňují do vody. Recyklace je velmi účinná, protože snižuje potřebu těžit nové suroviny a šetří energii potřebnou k výrobě z nuly.

tags: #znečištění #podzemních #vod #příčiny #a #důsledky

Oblíbené příspěvky:

• Zjistěte více o ekologických médiích
• Praktický odpadkový koš CURVER
• Hustopeče nad Bečvou: Dopad nehody na životní prostředí
• Definice emise cenných papírů
• Uhlíková stopa