Zatímco po průmyslové revoluci se znečištění ovzduší s pýchou bralo jako známka pokroku, dnes už víme, že bychom se měli snažit znečištění omezit a že škodí nám i přírodě.
Znečištění ovzduší se dá třídit na několik druhů:
Vypouštění nebo vnášení znečišťujících látek do ovzduší se nazývá znečišťování ovzduší. Dochází ke změnám v přírodních vlastnostech atmosféry. Antropogenní zdroje jsou zdroje způsobené lidskou činností.
Hlavním antropogenním zdrojem znečištění v atmosféře je nedokonalé spalování uhlí, ropy, dřeva, odpadu a podobně.
Zkratka PM pochází z anglického particulate matter, které bychom doslovně přeložili jako částicová hmota. Oficiálně se ale jako český ekvivalent pro PM používá označení suspendované, pevné či prachové částice. Číslo za PM upřesňuje o jak velkých částicích se bavíme - PM10 značí částice s průměrem 10 µm nebo menší, PM2.5 jsou částice menší než 2.5 µm a podobně. Protože částice nemají pravidelný tvar, měří se jejich tzv.
Čtěte také: Životní Prostředí a jeho Znečištění
Další rozdíl mezi přírodním a antropogenním znečištěním je ten, že větší částice mají menší vliv na lidské zdraví. Sekundární zdroje jsou ty, které rozvíří suspendované částice, které se již usadily na zemi.
Smog je specifický stav znečištění ovzduší, který vzniká při nepříznivých meteorologických stavech vzájemným působením vzdušné vlhkosti, tuhých částí (zejména popílku a sazí) a ostatních plynných škodlivin. Vyskytuje se v oblastech, kde se spalují především tuhá paliva s obsahem síry. Vzniká oxid siřičitý, který se za pomocí sazí a popílku oxiduje na slabou kyselinu sírovou, ta se pak rozpouští v mlze. Vzniká při inverzních stavech atmosféry v oblastech s vysokou hustotou automobilového průmyslu.
Výfukové plyny motorových vozidel obsahují složenou směs z potenciálně patogenních chemických látek vznikajících při spalování paliv. Tyto látky zahrnují benzen, oxid dusičitý, oxid siřičitý, polycyklické uhlovodíky či formadehyl, které se mohou dostat dýchacím systémem do krevního oběhu.
Téměř 2,5 milionů životů ročně si vyžádají nemoci dýchacího ústrojí a související choroby, které jsou důsledkem znečištěného vzduchu. Škodliviny obsažené ve vzduchu se nacházejí jak uvnitř domů, tak i venku. Antropogenními (lidské znečištění) zdroji znečištění jsou hlavně emise z automobilů a továren.
Kyselý déšť je déšť, který má vyšší kyselost způsobenou nižším pH. Vzniká spalováním fosilních paliv, při kterém se do ovzduší dostávají znečišťující látky jako je oxid siřičitý a oxidy dusíku. Kyselé deště ohrožují lesy, mají negativní vliv na vodní organismy.
Čtěte také: Druhy dopravy a znečištění vody
Ačkoli je vědecky prokázána přítomnost kyselých dešťů již v polovině 19 století, až do 60. let minulého století nebyly považovány za ekologický problém. Kyselé deště vznikají především chemickými reakcemi v atmosféře mezi jednotlivými škodlivinami (populanty), zejména mezi oxidem siřičitým a oxidy dusíku pocházejícími z průmyslu a automobilové dopravy.
Vzdušné populanty, sluneční záření a další atmosférické složky se účastní na vzniku kyselých srážek. Ty potom dopadají na pevninu i na moře, kde škodí organismům i jejich životnímu prostředí. Lesy ve vyšších nadmořských výškách jsou více zranitelné kyselými dešti, jež ničí jejich listy či jehlice, a kvůli okyselené půdě hynou i další rostliny.
Základní dvě hrozby týkající se vody, které mohou ovlivnit kvalitu lidského života, je její nedostatek a její znečištění. Kvalitní pitná voda chybí nejvíce na africkém kontinentě a ve střední Asii, s těmito problémy se však potýká polovina světové populace. Dalším faktorem, v němž voda představuje hrozbu, jsou záplavy, tsunami a další. Jde o jevy přírodní, které jsou v poslední době umocňovány činností člověka. Například zástavba, kácení lesů způsobují menší vsak dešťové vody, což může být příčinou či zhoršení průběhu povodní.
Přirozený ráz krajiny a vodních toků, které se využívají jako zdroje zavlažování, podmínky pro dopravu a další jsou ohroženy důlní činností a nadměrným využíváním těchto vodních zdrojů. Předcházet nadměrnému užívání vody a jejímu znečištění lze různým způsobem. Na mikroúrovni je třeba zavádět ekologicky šetrnější způsoby využívání vody, ne tak náročné na její spotřebu, šetřit s výrobky, k jejichž výrobě vodu využíváme, nepoužívat kvalitní vody tam, kde lze sáhnout k využití vody méně kvalitní, používat různorodé zdroje vody (např. zákon č. 254/2001 Sb. zákon č. 274/2001 Sb.
Řada našich měst buď nečistí odpadní vody vůbec nebo je kapacita městských kanalizačních čistíren nedostatečná.
Čtěte také: Hlukové znečištění a velryby
Když se řekne znečišťování životního prostředí, většina lidí si nejspíše vybaví smog z aut, elektráren nebo spaloven uhlí. Znečišťovatelem však může být i světlo. Světelné znečištění oblohy je stále aktuálnějším tématem nejen pro astronomy, ale i zákonodárce. Nadměrné svícení totiž ohrožuje přírodní tmu i práci hvězdářů.
„Víme, že ve městech hvězdy už téměř nejsou vidět. Samozřejmě my můžeme jít někam do vzdálených končin, astronomové to ostatně dělají, ale normální člověk je bohužel vystaven množství světla, které zbytečně svítí na oblohu, tam se rozptyluje a vlastně nás zcela odřízlo od pohledu na hvězdy,“ uvedl astronom Jan Palouš.
Jako první se nadbytku světelných zdrojů začalo bránit Slovinsko. Konkrétně šlo o astronomy ze Slovinska, kteří před dvěma lety prosadili antisvětelný zákon. Na prosby o ochraně tmy začaly slyšet i české paragrafy, do slovinských kolegů ale zatím mají daleko.
„U nás je světelné znečištění definováno v zákoně o ochraně ovzduší z roku 2002 a zároveň je tam i dána pravomoc obcím, aby si závaznou vyhláškou upravili, jak chtějí se světelným znečištěním nakládat a co chtějí zakázat,“ uvedla Jarmila Krejsová z Ministerstva životního prostředí.
Podle Palouše vše ztroskotalo právě u prováděcí vyhlášky: „Myslím, že by bylo velmi dobře, kdyby ministerstvo životního prostředí a další orgány trošku uvedly tuto věc v život.“
Řešení se nabízí v omezení svítidel směrovaných na oblohu. „Do budoucna by se měla z provozu vyřadit svítidla, jež svítí do horního poloprostoru, tzn. směrem k obloze, tam, kde svítit nepotřebujeme. Dále by bylo vhodné, aby byla správně směrována,“ řekl v pořadu Milénium na ČT24 Lumír Honzík z Hvězdárny a planetária Plzeň.
Za problém posledních let označil Honzík výškové prosklené budovy, které jsou osvětleny zevnitř a produkují světelné znečištění horizontálního směru. Právě světelné znečištění oblohy se stalo také hlavním tématem Mezinárodního roku astronomie, kterým rok 2009 vyhlásilo UNESCO ve spolupráci s OSN. Zákon na ochranu noční oblohy tak možná po vzoru Slovinska přijmou i další státy.
Člověk tvoří s prostředím dynamický systém vázaný výměnou látek, zprostředkovanou jak příjmem potravy a vody, tak ovzduším. Člověk je se svým okolím pořád v interakci. Na jedné straně je okolím pozitivně nebo negativně ovlivňován a na druhé straně toto prostředí neustále pozměňuje, ať kladně nebo záporně. Člověk velmi aktivně zasahuje do prostředí s cílem adaptovat jej svým potřebám.
Z dlouhodobého hlediska je řada těchto změn nepříznivá, často s katastrofálními důsledky, jako např. gigantická vodní díla, která zejména v suchých oblastech ztrácejí svůj původní zavodňovací význam díky zasolování půdy. Stejný osud postihl i řadu zavodňovacích soustav od starověku až do dnešních dnů. Část středomoří je poznamenána zemědělskou činností a zejména bezohlednou těžbou dřeva v období rozkvětu Římské říše.
Pokroky techniky a zkracující se intervaly inovace v rozvoji průmyslu mění přitom prostředí člověka tak rychle, že se prakticky každá nová generace musí vypořádat s novými podmínkami své existence. Ve vztahu ke konzervativní biologické podstatě člověka se tyto velmi rychlé změny mohou stát jedním z limitujících faktorů dalšího rozvoje společnosti. Objevuje se hrozba opotřebování řady neobnovitelných přírodních zdrojů.
Prostředí se projevuje ve svém ovlivnění na člověka mnoha stránkami (funkcemi). Je to např. stránka zdravotní, estetická, psychologická, ekonomická, užitková apod. Uplatňování hygienických požadavků v péči o životní prostředí se opírá o znalost vlivů, které prostředí vykonává na lidské zdraví.
Účinky prostředí se prolínají se způsobem života i v působení na zdravotní stav tak těsně, že v běžných podmínkách je často nesmírně obtížné určit jejich reálný podíl na zjištěném stavu.
Příklad, k čemu vede odkládání investic nezbytných pro ochranu prostředí a pro ochranu zdraví člověka před důsledky jeho znečištění, je i u nás. Severozápadní Čechy a severní Morava byly spolu s územím Německa a Polska označovaném jako „špinavý trojúhelník" jednou z nejvíce znečištěných oblastí.
Vyhodnocení ekologických a zdravotních rizik plánovaných projektů průmyslových, dopravních či jiných stavebních aktivit se stává nezbytnou součást jejich auditu - je prováděno okresními či krajskými hygieniky v rámci preventivního dozoru. Zatímco počáteční fáze hodnocení rizika, jmenovitě jeho identifikace a hodnocení expozice, má ryze přírodovědný charakter, vlastní hodnocení rizika, jež zahrnuje v rostoucí míře arbitrární hlediska (např. koeficienty bezpečnosti), dále jeho sdělování (risk communication) a hlavně jeho kontrolu, či lépe zvládání (risk management).
tags: #znečištění #přírody #wikipedie