Znečištění toxickými látkami: Zdroje a dopady

Znečištění toxickými látkami představuje závažný problém pro životní prostředí a lidské zdraví. Tyto látky se mohou dostávat do životního prostředí z různých zdrojů, včetně průmyslu, zemědělství a odpadních vod.

Zdroje toxických látek

Mezi hlavní zdroje toxických látek patří:

• Průmysl: Průmyslové provozy mohou uvolňovat do ovzduší, vody a půdy řadu toxických látek, jako jsou perfluorované látky (PFAS), bromované zpomalovače hoření (BFR) a dioxiny.
• Zemědělství: V zemědělství se používají pesticidy, herbicidy a hnojiva, které mohou obsahovat toxické látky a znečišťovat půdu a vodu.
• Odpadní vody: Odpadní vody z domácností a průmyslu mohou obsahovat toxické látky, jako jsou PFAS a BFR. Znečištění pochází s největší pravděpodobností z nahromaděné průmyslové zátěže z minulosti a odpadních vod domácností.
• Spalovny odpadu: Spalování odpadu může vést k uvolňování dioxinů a dalších perzistentních organických látek (POPs) do ovzduší.
• Hasičské pěny: Dlouhodobé používání hasicích pěn, zejména na letištích, je významným zdrojem PFAS.

Dopady toxických látek

Toxické látky mohou mít negativní dopady na životní prostředí a lidské zdraví:

• Kontaminace vody: Zmíněné látky se každopádně v přírodě nerozkládají, hromadí se a podle odborných výzkumů kontaminují pitnou vodu a potraviny. Nejvyšší naměřené koncentrace ve vodě byly zjištěny v Kopaninském potoce. Příčinou kontaminace je dlouhodobé používání hasicích pěn na nedalekém Letišti Václava Havla. Hodnota 164,34 ng/l se blíží znečištění velkých průmyslových aglomerací. Z vody se pak látky přenášejí i do ryb. Nadlimitní hodnotu 17,4 ?g/kg mokré hmotnosti Arnika naměřila v okounu evropském odloveném na soutoku Vltavy a Rokytky. Znečištění nejspíše pochází z průmyslové zóny Vysočan. Kontaminace ostatních vzorků vody a ryb je srovnatelná se znečištěním ostatních českých i velkých evropských řek.
• Kontaminace půdy: Chemické látky jako insekticidy, herbicidy atd. se dostávají do půdy ve velké míře postřikem a jejich zbytky zůstávají v půdě a mohou vstupovat potravinovým řetězcem do organismu.
• Vliv na lidské zdraví: Látky ze skupiny PFAS přispívají k onemocnění hormonálního systému a nabourávají imunitu. Bromované zpomalovače poškozují imunitní, endokrinní a reprodukční systém, u malých dětí způsobují ADHD a mají negativní vliv správný vývoj plodu.
• Kontaminace potravin: Z vody se pak látky přenášejí i do ryb. Kontaminace ostatních vzorků vody a ryb je srovnatelná se znečištěním ostatních českých i velkých evropských řek.
• Environmentální dopady: Vysoké riziko ohrožení zejména kvality vod, půd a okolních ekosystémů. Riziko znehodnocení zdrojů pitné vody. Možná následná nebezpečnost.

Konkrétní příklady toxických látek a jejich dopadů

Perfluorované látky (PFAS)

PFAS odpuzují vodu a mastnotu. Hlavním zdrojem znečištění PFAS jsou hasicí pěny, najdeme je ale i v oblečení s nepromokavou vrstvou nebo v teflonovém nádobí. Do životního prostředí se dostávají při výrobě nebo s odpadními vodami z našich domácností omýváním nebo praním outdoorového oblečení.

Bromované zpomalovače hoření (BFR)

BFR byly zjištěny ve všech vzorcích sedimentů a ryb a naměřené hodnoty překročily úrovně pro znečištění stanovené evropskou směrnicí. Zabraňují nebo omezují vznícení hořlavého materiálu, a využití proto našly v elektronice, textilu, nábytku, podlahových krytinách a objevují se v široké škále produktů z recyklovaného plastu. Do pražských vod se dostávají obdobným způsobem jako PFAS.

Čtěte také: Životní Prostředí a jeho Znečištění

Dioxiny

Dioxiny a příbuzné perzistentní organické látky (POPs) jsou nejsilnějšími karcinogeny na světě. Studie varuje, že politika založená na podpoře spalování odpadů může mít negativní vliv na lidské zdraví. A zdůrazňuje neslučitelnost politik založených na pálení odpadů s agendou EU směřující k nulovému znečištění. Mezi zdroje dioxinů a POPs patří obecně spalování, nejen odpadů. A to jak průmyslové spalovací zdroje, tak i domácí topeniště.

Zemědělství a chemické látky

V zemědělství jsou používány různé nebezpečné chemické látky a směsi, přičemž práce s nimi představuje specifický zdroj ohrožení zdraví, případně i života. Je v zájmu každého, kdo s těmito látkami pracuje, ochránit se před škodlivými účinky všech používaných látek.

Mimo přípravků na ochranu rostlin, na které se vztahuje zákon č. 326/2004 Sb., jsou v zemědělství, zejména při dopravě materiálů a opravách mechanizace, používány chemické látky a směsi, na které se vztahuje zákon č. 350/2011 Sb., jako např. čisticí a dezinfekční prostředky, rozpouštědla, pohonné hmoty, chladicí kapaliny, kapaliny do nemrznoucích směsí (fridex), brzdové kapaliny, elektrolyty v bateriích, které jsou vzhledem ke svým vlastnostem látkami nebezpečnými. V důsledku používání obou skupin látek a přípravků se pak v zemědělství vyskytují nebezpečné odpady.

Chemické přípravky na ochranu rostlin

Chemické přípravky sloužící k ochraně rostlin se nazývají pesticidy, podle svých účinků a podle účelu použití se rozdělují na:

• insekticidy působící proti hmyzu
• akaricidy působící proti zárodkům hmyzu
• rodenticidy působící proti škodlivým hlodavcům
• herbicidy působící proti plevelům
• arboricidy působící proti nežádoucím dřevinám
• fungicidy působící proti parazitujícím houbám
• mořidla osiv působící proti původcům chorob rostlin
• desikancia používaná k vysušování rostlin
• defoliancia používaná k odstraňování listů

Tyto látky jsou vzhledem ke svým nebezpečným vlastnostem často klasifikovány jako vysoce toxické, toxické, zdraví škodlivé, dráždivé, senzibilizující při styku s pokožkou nebo sliznicemi.

Čtěte také: Druhy dopravy a znečištění vody

Přípravky k ochraně rostlin musí být uskladněny v originálních obalech podle jejich druhů, odděleně od jiných výrobků a mimo dosah zdrojů, které by mohly negativně ovlivnit vlastnosti skladovaných přípravků. Přípravky s s prošlou dobou použitelnosti musí být skladovány odděleně a přípravky s toxickými účinky musí být zabezpečeny proti zcizení.

Základní vybavení zaměstnanců pro činnosti s nebezpečnými látkami a směsi, které se používají převážně v zemědělství:

• ochranný oděv s kapucí dle vlastností používané nebezpečné látky
• obličejový štít
• ochranná polomaska s filtrem dle vlastností používané nebezpečné látky
• ochranné rukavice dle vlastností používané nebezpečné látky
• pryžové holínky

Prevence a řešení

Je nutné přijmout opatření ke snížení znečištění toxickými látkami, včetně:

• Omezení používání toxických chemikálií ve výrobě a zboží.
• Zavedení kontroly úniků PFAS z průmyslových zdrojů.
• Zlepšení čištění odpadních vod.
• Podpora udržitelného zemědělství.
• Monitorování a hodnocení kontaminace životního prostředí.
• Zvýšení povědomí veřejnosti o rizicích spojených s toxickými látkami.

Evropská komise navrhuje omezit celou skupinu PFAS především v textilu, obalových materiálech na potraviny, kosmetice a všude tam, kde není jejich použití nezbytné, např. ve zdravotnictví.

Desatero zásad BOZP pro zacházení s nebezpečnými látkami, směsi a odpady, používanými či vznikajícími v zemědělství

1. Nakupovat a používat nebezpečné látky a směsi, které vykazují co nejmenší intenzitu nebezpečných vlastností (z nabídky nebezpečných látek a směsí dodávaných výrobci a prodejci na trh vybírat látky s nejnižšími parametry nebezpečnosti).
2. Pověřovat činnostmi s nebezpečnými látkami a směsi (např. používání, skladování, balení, označování, vnitropodniková přeprava a zneškodňování) jen osoby odborně způsobilé.
3. Pověřovat činnostmi s nebezpečnými látkami a směsi (např. používání, skladování, balení, označování, vnitropodniková přeprava a zneškodňování) jen osoby zdravotně způsobilé, tj. osoby, u nichž byla zdravotní způsobilost k výkonu této činnosti schválena lékařem.
4. Pověřovat činnostmi s nebezpečnými látkami a směsi jen osoby, které jsou seznámeny s právními a ostatními předpisy k zajištění bezpečnosti práce,bezpečnosti technických zařízení a ochrany zdraví při práci, vztahujícími se k činnosti s nebezpečnými látkami a směsi.
5. Vyhledat rizika při činnostech, které budou prováděny, rizika na pracovištích, u strojů a zařízení, související zejména s nebezpečnými látkami a směsi, zjistit jejich zdroje a příčiny a přijmout opatření k jejich odstranění.

Toxiny, jedy a strava

Ve spojitosti s potravinami se často v neblahém kontextu používá slovo toxin. Toxiny jsou látky přírodního původu produkované živými organismy. Termín toxin je laiky často zaměňován s pojmem jed. Nejde však o slova stejného významu. Termín jed je spíše vyhrazen pro popis akutně působících látek, které i v malé dávce dokážou v krátkém čase vážným způsobem poškodit zdraví či ohrozit život. Poškození zdraví v důsledku otravy akutně působícím jedem je málo časté.

To, co je pro zdraví nejškodlivější, je špatný životní styl a špatné složení stravy. Zdraví škodlivé látky, které ve stravě jsou, například mykotoxiny z plísní nebo rezidua pesticidů, nemají na zdravotní stav člověka z hlediska celkového obrazu v podstatě žádný vliv. Dnes žijeme v prostředí, které je velmi kontrolované.

Čtěte také: Hlukové znečištění a velryby

Kontrola kvality potravin

Pro potenciálně rizikové látky se počítá tzv. akceptovatelný denní příjem (zkratka ADI z anglického acceptable daily intake). ADI je pak využíván při tvorbě limitů regulujících výskyt škodlivin v jednotlivých potravinách. Při výpočtu těchto limitů je zohledněno, v jakém množství typický spotřebitel danou potravinu konzumuje.

Typickými kontaminanty potravin jsou rezidua pesticidů, téměř pro každý pesticid najdete akceptovatelný denní příjem. Další jsou třeba kovy, látky, které mohou prosakovat do potravin z obalů, nebo antibiotika, jež jsou poměrně častým kontaminantem masných výrobků zachyceným Státní veterinární správou.

Tepelné zpracování a kontaminanty

Látek, které mohou potraviny kontaminovat, je velké množství a každá se při zahřívání chová jinak. Některé je možné varem zlikvidovat. Ale jiné toxické látky mohou tepelným zpracováním zase vznikat, třeba špatnou úpravou. Například když maso při pečení, smažení nebo grilování spálíte, mohou vzniknout karcinogenní polycyklické aromatické uhlovodíky (PAU).

Rtuť v rybách

Mořské plody, nejen tedy ryby, mohou obsahovat těžké kovy - například právě rtuť. Ale fakt, že v nějakém výrobku najdete rtuť, ještě neznamená, že je v ní obsažena na úrovni, která je zdravotně riziková. U potravin je vždy potřeba zohlednit, kolik tam dané kontaminující látky je. Je tedy mnohem pravděpodobnější, že k poškození zdraví dojde v důsledku nízké konzumace ryb a nedostatečného příjmu výživově hodnotných složek v rybím mase obsažených, než že k poškození zdraví dojde v důsledku toxického účinku rtuti.

Dávka a toxicita

Všechny látky jsou jedy, toliko dávka rozhoduje o tom, kdy látka přestává být jedem. Vedle velikosti dávky hraje důležitou roli i frekvence dávkování.

Zdraví si ovšem můžeme poškodit jakoukoliv látkou. Syntetickou i přírodní. Proto je důležité dívat se na toxicitu prizmatem původu, tedy jestli se jedná o přírodní, nebo syntetickou látku.

Datum spotřeby

Na etiketách potravin bývá nápis „Spotřebujte do...“, který označuje datum, do něhož je garantována jejich zdravotní nezávadnost. Značí dobu, po kterou výrobce garantuje zdravotní nezávadnost, ale i senzorické vlastnosti výrobku. To znamená, že v den končící minimální spotřeby bude výrobek chuťově a výživově stejný, jako v den, kdy byl vyroben. Nejedná se tedy o zdravotně toxikologickou záležitost, ale o kvalitativní záležitost. Obecně nemusí být potravina ještě dlouho po datu minimální trvanlivosti zdravotně závadná.

Aditiva (éčka)

U některých přídatných látek jsou ovšem prokázány negativní účinky na zdraví, pokud jich spotřebujeme hodně. Některá „éčka“ mohou mít projímavé účinky, barviva mohou prohloubit hyperaktivitu nebo ADHD, siřičitany mohou způsobit otok hrdla, svědění úst a pokožky a podobně.

Biopotraviny

U biopotravin si můžete být mnohem jistější z hlediska určitých typů kontaminantů. Použití chemických látek je u nich výrazněji regulováno. Ale pozor: označení „bio“ nebo „eko“ automaticky negarantuje zdravotní nezávadnost. U těchto potravin může totiž vzniknout jiný problém. V 90. letech se v Anglii např. objevil případ otravy psoralenem z bioceleru. Psoralen je toxická látka, která se objevuje v celeru, když je napaden škůdci živícími se jeho dužinou.

Je tedy těžko říci, zda jsou biopotraviny zdravější, žádné odborné důkazy nejsou. Spíše naplňují naši psychologickou potřebu vyhnout se syntetickým látkám a určitě mají i jiné senzorické vlastnosti, zpravidla lépe chutnají.

Voda a znečištění

Voda patří mezi nejzákladnější složky životního prostředí. Bez ní by život nebyl možný. V přírodě existuje trvalý koloběh vody, kdy z povrchu řek a potoků dochází k odpařování vody, v atmosféře se kondenzuje na vodu srážkovou a část z ní se vrací zpět na povrch ve formě dešťů a sněhu, mísí se s povrchovou vodou nebo se opět odpaří nebo prosakuje půdou.

Povrchová voda se nachází v řekách, jezerech a v mořích. Tato voda má velmi proměnlivou kvalitu a ložení, pochází ze srážkové i podzemní vody. Při protékání povrchem krajiny s průmyslovou činností i zemědělstvím může být voda znečištěná a bez úpravy se nehodí k pití. Povrchová voda á samočisticí schopnost, může se do jisté míry sama zbavovat znečištění, samočisticí pochody jsou podmíněny přítomností kyslíku. Jedním z ukazatelů čistoty povrchové vody je měření spotřeby kyslíku, vyšší spotřeba ukazuje přítomnost organických látek a že je voda znečištěna. Při posuzování čistoty povrchových toků používáme řadu dalších ukazatelů a na jejich základě rozlišujeme čtyři stupně čistoty vody.

Podzemní voda vzniká prosakováním srážkových i povrchových vod. Kontaktem s půdou dochází k filtraci, přítomnost půdních mikrobů umožní mineralizaci v ní rozpuštěných organických látek a naopak se v ní rozpouštějí některé látky z půdy. Její kvalita se odvíjí od kvality půdy, voda v hlubpkých studnách se zpravidla svými vlastnostmi blíží vodě pitné, jestliže není v blízkém okolí studny zdroj znečištění (žumpa, suchý záchod, apod.).

Pitná voda je zdravotně nezávadná a ani při trvalém požívání nevycválá onemocnění nebo poruchy zdraví. Voda nesmí obsahovat žádné toxické látky, množství základních chemických látek je limitováno, stejně tak i povolené množství a druh mikroorganismů.

Zdroje pitné vody

Zásobování obyvatel pitnou vodou lze rozdělit na individuální zásobování a veřejné zásobování. Individuální zásobování se uskutečňuje zejména na venkově nebo v menších městech, zdrojem je voda podzemní. Správná studna má svým stavebním provedením a úpravou okolí zajišťovat ochranu pitné vody před okolním znečištěním. Za velmi rizikové jsou považovány studny ve starých zástavbách na venkově, kde byly vybudované v bezprostřední blízkosti od hnojiště, žumpy nebo suchého záchodu. Kvalita pitné vody z individuálních zdrojů se liší, v některých lokalitách neodpovídá hygienickým požadavkům.

Odpadní vody

Obsahují různé škodliviny podle charakteru výroby a představují daleko větší nebezpečí pro životní prostředí, protože je řada látek jedovatá a v přírodě mohou kontaminovat půdu i spodní vody.

Onemocnění z vody

Onemocnění z vody může být způsobeno vlivem chemických látek nebo může být uskutečněn přes přenos infekčních chorob. Chemická rizika mohou vzniknout při změněné skladbě vody, jako např. vysoký obsah dusičnanů nebo naopak nízký obsah jódu a fluoru. Voda s dusičnany nesmí bát používána k přípravě umělé výživy kojenců, protože dochází k vazbě na hemoglobin, vzniká methemoglobin a vázne přenos kyslíku krví. Tak vzniká onemocnění dusičnanová methemoglobinemie s typickými projevy cyanózy.

Riziko kontaminace zdrojů pitné vody pro veřejné zásobování je nízká, jednalo by se spíše o vliv havárie. S ohledem na to, že z veřejného zásobování je občas prokazován ve vodě nedostatkem aktivního chloru, nelze zcela jednoznačně vyloučit podíl pitné vody na vzniku infekcí, na druhé straně zachytit původce chorob v pitné vodě je velice obtížné. Za mnohem rizikovější jsou považovány individuální zdroje pitné vody, kde může dojít k prosakování fekálií do studny, ohrožena je však pouze malá skupina osob.

Půda a znečištění

Závisí na množství srážek, které prostupují půdními vrstvami a při prosakování mění své vlastnosti. Některé látky voda ztrácí a jiné látky přijímá z půdy. Pro biochemické pochody hraje velkou roli permeabilita, filtrací se zachycují také drobnější částice. Půda má schopnost za vhodných podmínek zbavit se nahromaděných látek zejména organického původu, které se do půdy dostaly z odumřelých rostlin a živočichů. Organickou hmotu je půda schopna přetvářet za pomoci mikroorganismů na základní minerální sloučeniny. Tyto samočistící pochody pomáhají uskutečňovat koloběh látek v přírodě. V půdě probíhá neustálý koloběh aerobního a anaerobního rozkladu.

Lesy a toxické látky

Častou příčinou chřadnutí lesa je působení toxických látek, jako jsou například oxidy síry a oxidy dusíku, na lesní porosty a lesní půdu.

Škoda způsobená na lese může spočívat v jeho zničení, v předčasném smýcení porostu, ve snížení přírůstku, produkce nebo kvality lesa. Pokud vlastníte les, který začíná chřadnout vlivem působení toxických látek, můžete uplatnit nárok na náhradu škody.

V případě škod za snížení přírůstu lesního porostu se náhrada počítá podle pásem ohrožení lesa stanovených v lesnických mapách. Poškozený musí prokázat, že škodu způsobil provozovatel a nikoliv jiná příčina.

Válka a znečištění

S boji je spojeno velké chemické znečištění. Mezi hlavní chemická rizika války patří bojové aktivity, provoz a oprava techniky a poškozování infrastruktury. Střelivo nebo exploziva využívané v bojích kontaminují životní prostředí organickými látkami a toxickými kovy. Příkladem znečišťovatelů je například olovo obsažené ve střelivu, tento kov je přitom kumulativní jed hromadící se v kostech. Trinitrotoluen (TNT) přítomný ve výbušninách je zase toxický, ovlivňuje játra a imunitu a může být karcinogenní.

Odstraňování kontaminace v přírodě ve vojenských oblastech je velice drahé. „Čím více máme moderní vojenskou techniku, tím větší mívá dopady na životní prostředí,“ řekl Lukasze Chrzanowského z polské Technické univerzity v Poznani.

Z pohledu práva neexistuje žádná univerzální úmluva, ale stovky dílčích úmluv na ochranu životního prostředí. Problémem je ale to, že s sebou nenesou žádné sankce nebo donucovací mechanismy při porušení.

Tabulka: Příklady nebezpečných látek a směsí běžně používaných v zemědělství

tags: #znecisteni #toxickymi #latkami #zdroje #a #dopady

Oblíbené příspěvky:

• Ochrana přírody v Beskydech
• Člověk a příroda – společenskovědní pohled
• Nebezpečný hořlavý odpad
• Využití zeminy v urbanistice
• Neziskové organizace a ekologie v Praze