Znečištění vody a jeho dopad na zvířata

Znečištění vody se čím dál více skloňuje v médiích, protože má závažné následky, kterým bychom se měli snažit vyhnout. Naše společnost však dělá pravý opak. Co jsou hlavní příčiny znečištění vody? A jaké jsou následky? Na to se podíváme v tomto článku.

Příčiny znečištění vody

Jakost vod ovlivňují bodové zdroje znečištění (města a obce, průmyslové závody a objekty soustředěné zemědělské živočišné výroby). Jakost povrchových a podzemních vod významně ovlivňují plošné zdroje znečištění, mezi něž patří hlavně znečištění ze zemědělského hospodaření, atmosférická depozice a erozní splachy z terénu. Dalším z faktorů, negativně ovlivňujících jakost povrchových i podzemních vod, je havarijní znečištění.

Zemědělství

Největší problém u zemědělství je fakt, že zemědělský sektor je největším spotřebitelem globálních sladkovodních zdrojů. Zemědělství a živočišná výroba využívá přibližně 70 procent zásob povrchové vody na Zemi. Když k tomu připočteme to, že zemědělský sektor je také vážným znečišťovatelem vody, je jasné, proč jsme ho umístili na první místo. Po celém světě je zemědělství hlavní příčinou degradace vody. Ve Spojených státech je zemědělské znečištění hlavním zdrojem kontaminace v řekách a potocích, druhým největším zdrojem v mokřadech a třetím největším zdrojem v jezerech. Rovněž významně přispívá ke kontaminaci ústí řek a podzemních vod. Pokaždé, když prší, splachují se hnojiva, pesticidy a živočišný odpad z farem, s čímž unikají i patogeny a viry do našich vodních cest. Znečištění živinami způsobené přebytkem dusíku a fosforu ve vodě nebo ve vzduchu je celosvětově největší hrozbou pro kvalitu vody a způsobuje především rozkvět řas, z nichž mnohé mohou být nebezpečné.

Kanalizace a odpadní vody

Použitá voda se nazývá odpadní voda. Vychází z našich dřezů, sprch a toalet i z komerčních, průmyslových a zemědělských činností. Termín také zahrnuje odtok dešťové vody, ke kterému dochází, když srážky přinášejí do našich vodních cest silniční soli, olej, mastnotu, chemikálie a úlomky z nepropustných povrchů. OSN uvádí, že více než 80 procent světových odpadních vod proudí zpět do životního prostředí, aniž by byly čištěny nebo znovu použity; v některých nejméně rozvinutých zemích dosahuje toto číslo až k 95 %. Ve Spojených státech zpracovávají čistírny odpadních vod denně zhruba 34 miliard galonů odpadní vody. Tato zařízení snižují množství znečišťujících látek, jako jsou patogeny, fosfor a dusík v odpadních vodách, stejně jako těžké kovy a toxické chemikálie v průmyslovém odpadu, před vypuštěním upravených vod zpět do vodních toků. Podle odhadů některých odborníků však stárnoucí a snadno přemožené systémy čištění odpadních vod, s kterými v současnosti lidstvo pracuje, také každoročně uvolňují jen v USA více než 850 miliard galonů nezpracované odpadní vody.

Znečištění ropou

Na titulních stránkách mohou dominovat velké skvrny, ale spotřebitelé představují drtivou většinu znečištění ropou v našich mořích, včetně ropy a benzínu, které denně kapají z milionů osobních a nákladních automobilů. Kromě toho téměř polovina z odhadovaného 1 milionu tun ropy, která se každoročně dostane do mořského prostředí, nepochází z úniků tankerů, ale z pozemních zdrojů, jako jsou továrny, farmy a města. Na moři tvoří úniky tankerů asi 10 procent ropy ve vodách po celém světě, zatímco pravidelná provozování odvětví námořní dopravy - prostřednictvím legálních i nelegálních vypouštění - přispívá asi jednou třetinou.

Čtěte také: Životní Prostředí a jeho Znečištění

Radioaktivní látky

Radioaktivní odpad je jakékoli znečištění, které emituje záření nad rámec toho, co je přirozeně uvolňováno prostředím. Generuje ho těžba uranu, jaderné elektrárny a výroba a testování vojenských zbraní. Dále také univerzity a nemocnice, které používají radioaktivní materiály pro výzkum a medicínu. Radioaktivní odpad může přetrvávat v životním prostředí po tisíce let, což činí jeho ukládání velkou výzvou. Náhodné uvolnění nebo nesprávná likvidace kontaminantů ohrožují podzemní vody, povrchové vody a mořské zdroje.

Následky znečištění vod

Dopad na lidské zdraví

Znečištění vody zabíjí. Ve skutečnosti podle jistých studií způsobilo v roce 2015 1,8 milionu úmrtí. Znečištěná voda způsobuje ale i nemoci. Nebezpečná voda každoročně způsobí onemocní přibližně jedné miliardě lidí. A komunity s nízkými příjmy jsou nepřiměřeně ohroženy, protože jejich domy jsou často nejblíže nejvíce znečištěným průmyslovým oblastem. Vodou přenosné patogeny ve formě bakterií a virů způsobujících choroby z lidského a zvířecího odpadu jsou hlavní příčinou nemocí z kontaminované pitné vody. Mezi nemoci šířené nebezpečnou vodou patří cholera, giardia a tyfus. Dokonce i v bohatých zemích náhodné nebo nezákonné úniky ze zařízení na čištění odpadních vod, stejně jako odtok z farem a městských oblastí, přispívají k šíření škodlivých patogenů. I plavání může představovat riziko, protože čím dál méně vod je totiž vhodných ke koupání. Mohou za to samozřejmě i další faktory, nicméně zejména v létě každý rok přibývá lidí se zdravotní problémy, jako jsou kožní vyrážky, zarudlé oči, či infekce dýchacích cest.

Dopad na životní prostředí

Aby se zdravé ekosystémy mohly rozvíjet, spoléhají na složitou síť zvířat, rostlin, bakterií a hub - které všechny přímo či nepřímo interagují. Poškození kteréhokoli z těchto organismů může způsobit řetězový efekt a narušit celé vodní prostředí. Když znečištění vody způsobí rozkvět řas v jezeře nebo mořském prostředí, šíření nově zavedených živin stimuluje růst rostlin a řas, což zase snižuje hladinu kyslíku ve vodě. Tento nedostatek kyslíku, známý jako eutrofizace, dusí rostliny a zvířata a může vytvářet „mrtvé zóny“, kde jsou vody v podstatě bez života. V určitých případech mohou tyto škodlivé květy řas také produkovat neurotoxiny, které ovlivňují divokou zvěř, od velryb po mořské želvy. Chemické látky a těžké kovy z průmyslových a komunálních odpadních vod také kontaminují vodní toky. Tyto kontaminanty jsou toxické pro vodní organismy - nejčastěji snižují délku života a reprodukční schopnost organismu - a dostávají se do potravinového řetězce, když dravec žere kořist. Takto tuňák a další velké ryby hromadí velké množství toxinů, jako je rtuť. Mořské ekosystémy jsou také ohroženy mořskými úlomky, které mohou zvířata uškrtit, udusit a vyhladovět. Hodně z těchto pevných úlomků, jako jsou plastové sáčky a plechovky od sody, je zameteno do kanalizace a bouřkových odtoků a nakonec do moře. Naše oceány se tak pomalu ale jistě mění v odpadkovou polévku. Na vině ale nejsou jen plastová brčka, jak se to někdy prezentuje. Největší problém představuje rybolov. Oceány sice absorbují přibližně čtvrtinu uhlíkového znečištění vytvářeného každý rok spalováním fosilních paliv, ale jsou stále kyselější. Tento proces ztěžuje vytváření měkkýšů a jiných druhů a může ovlivnit nervový systém žraloků, klaunů a dalších mořských tvorů.

Jak zabránit znečištění vody

Téma ekologie je velmi složité a jednotlivec může mít pocit, že nic nezmůže. Voda je ale základní tekutinou a potřebujeme ji k životu. Zásobování chovů pro drůbež pitnou vodou představuje významnou oblast, které je nezbytné, v rámci řešení úrovně hygieny na farmě, věnovat odpovídající pozornost. Je možno rozlišit pět stádií:

1. Vznik odpadů exkrementů - úpravou krmné dávky je možné ovlivnit jejich složení.
2. Proces sběru exkrementů - zde je možné zlepšit mnohé, zejména je třeba za každou cenu zabránit úniku do okolí a kontaktu s dešťovou vodou.
3. Skladování exkrementů - je míněno dočasné skladování, např. v průběhu roku, než nastane potřeba hnojit. Prevence - např. zabránit přetékání nádrží v období dešťů.
4. Zpracování exkrementů - snížení toxicity obsahu, oddělení pevné a kapalné složky, koncentrace. Často zdroj energie - bioplyn. Existuje řada metod: aerace, sedimentace, přidání chemických látek - např. vápno, kompostování, sušení.
5. Zlepšení využití exkrementů - Použití jako hnojivo, krmivo pro ryby, zdroj energie. Hnojení - je zapotřebí postupovat opatrně, dodržovat dávkování. Farmáři ale obecně preferují minerální hnojiva, protože je s nimi jednodušší manipulace. U zvířecího hnoje přibývají starosti se skladováním, dopravou atd.

Zejména je třeba zabránit nadměrnému vypásání, aby nedocházelo k narušení vegetace. Rotační vypásání je jednou z možností. Vytyčení cest pro zvířata může zabránit živelnému poškozování terénu. Pokud se má poškozený ekosystém zotavit, je třeba zabránit tomu, aby jej dobytek dále nepoškozoval a tedy minimalizovat jeho pohyb v okolí.

Čtěte také: Druhy dopravy a znečištění vody

Podle nové zprávy publikované Organizací pro výživu a zemědělství OSN (FAO), produkují chovy hospodářských zvířat více emisí skleníkových plynů než doprava - 18% při přepočtu na ekvivalentní množství CO2. Jsou také nejčastější příčinou poškozování půdy a znečišťování vody.

Koloběh vody v přírodě má zásadní význam pro fungování života na Zemi. Vodní zdroje jsou po planetě rozmístěny nerovnoměrně, mnoho zemí se potýká s nedostatkem - nedostatečný přístup k vodě se týká asi 1 miliardy lidí. Nejvíce vody se každoročně spotřebuje v zemědělství - v roce 2000 to bylo asi 70%, rozloha zavlažovaných ploch se navíc neustále zvětšuje. V některých jiných oblastech je ale vzestup spotřeby vody ještě výraznější. Světová spotřeba vody by se do roku 2025 měla zvýšit o asi 22%, proto hrozí její globální nedostatek. Ten může ohrozit produkci potravin v některých zemích, které je pak budou muset dovážet. Toto nebezpečí se může ještě znásobit v případě nesprávného obdělávání půdy, kdy je narušen přirozený koloběh vody apod. Pak dochází k ohrožení citlivých ekosystémů, např. mokřadů. Při plánování budoucí výstavby není obvykle zohledněna náročnost chovu hospodářských zvířat na vodu. V této kapitole je nastíněn dopad odvětví na hospodaření s vodou a její znečišťování.

Pití a čistění jsou dvě oblasti, ve kterých je spotřeba vody nejvíc markantní. Nedostatek pitné vody se rychle projeví na zdraví zvířat. Pastva nebo zelené krmivo sice poskytují zvířatům značné množství vody, pokud ovšem dostávají krmivo sušené, je třeba jim pitné vody podávat mnohem více. Hromadný chov vyžaduje vodu i pro chlazení a čištění. Za určitých okolností může být toto množství vody až sedminásobně vyšší než potřeba vody k pití. Nároky na vodu se pochopitelně velmi liší podle typu chovu a druhu hospodářských zvířat.

Většina vody spotřebované zvířaty se znovu vrací do přírody. Pokud ale dojde k jejímu znečištění, z koloběhu se ztrácí. Mechanismy znečištění mohou být klasifikovány jako bodové a nebodové. V prvním případě je znečistění dobře patrné a viditelné. Nebodové znečištění je naopak méně intenzivní a týká se zejména pastvin.

Zvířecí exkrementy představují vážnou hrozbu pro životní prostředí, zejména pokud jsou koncentrované. Hrozbu představují zejména havárie - úniky exkrementů z budov nebo skladů. Jednu skupinu tvoří živiny podávané zvířatům - zejména dusík (N) a fosfor (P), kterým patří v exkrementech zvířat významný podíl. Např. množství fosforu v exkrementech 1 krávy odpovídá přibližně množství v exkrementech 20 lidí. Vysoký podíl těchto živin způsobuje živelný růst vodních řas - eurifikaci. Jedná se o přírodní proces, mající někdy kladný přínos pro životní prostředí, ovšem v případě nadměrného množství živin se stává nekontrolovatelným, s velmi negativními dopady - vymírání vodních rostlin, ryb, omezení rekreačního využití vodních ploch. Tento problém se týká jak vody sladké, tak i moří. Dusík (N) - se v přírodě vyskytuje v mnoha různých formách. Některé z nich jsou zcela neškodné, jiné naopak velmi nebezpečné. Nesprávný způsob skladování chlévské mrvy může např. vést ke vzniku škodlivého N2O. NO3 je rozpustný ve vodě, kde může představovat významná zdravotní rizika. V okolí farem dochází prokazatelně ke kontaminaci vodních zdrojů. Fosfor (P) - nepředstavuje ve vodě zdravotní riziko, váže se ovšem v částicích půdy. Uhlík (C) z organických sloučenin snižuje množství kyslíku obsaženého ve vodě. Tím přispívá k množení vodních řas. Jeho výskyt je v okolí farem opět zvýšený.

Čtěte také: Hlukové znečištění a velryby

Ve zvířecích exkrementech se nachází řada mikroorganismů, které jsou pro člověka nebezpečné. Voda představuje pro šíření těchto patogenů ideální prostředí. Nejvýznamnějšími jsou Campylobacter, Esterichia Coli, Salmonella, Clostridium botulinum, viry, parazité atd.

Nejčastěji používány jsou antibiotika a hormony. Antibiotika slouží k léčbě, ale v nižších koncentracích i k prevenci. Hormony se používají zejména při produkci zvířat pro maso, zvyšují přírůstek. V Evropské unii jsou zakázány. Např. v USA spotřebují zvířata každý rok asi 23 milionů kg léčiv, v Evropě je to cca 5 milionů kg. Hormony mohou zvýšit váhový přírůstek o 8 - 15%. Léčiva ani hormony nejsou zvířaty zcela spotřebovávány, ale dostávají se do okolního prostředí, zejména do vody. Ve vodě následně probíhá přírodní výběr - přežívají jen ty baktérie, které jsou vůči léčivům rezistentní. Hormony mohou v přírodě samozřejmě vyvolat nežádoucí změny, např. u ryb. Určité riziko představuje i používání dezinfekce, např. v mlékárenském průmyslu.

Do krmiva pro zvířata je přidávána i celá řada stopových prvků - měď, zinek, selen atd. Zlepšuje se tím jejich zdravotní stav i váhový přírůstek. Těžké kovy se do zvířat dále dostávají i z vody a z korodujících konstrukcí ve stájích. Vysoké koncentrace těžkých kovů byly laboratorně zjištěny například v prasečích exkrementech.

Bodové znečištění - intenzivní zdroj na malé ploše - zejména velkochovy. V rozvinutých zemích sice existují hygienické předpisy, ty jsou ale často obcházeny, rovněž přibývá vážných havárií. V rozvojových zemích končí často odpad bez jakékoli úpravy v nejbližším vodním toku. I pokud se odpady koncentrují např. ve sběrné laguně, dochází často k jejich průsakům do půdy.

Hnojení pomocí zvířecích exkrementů je laciné a zároveň řeší problém, jak naložit s těmito odpady. Celosvětově sice podíl organických hnojiv klesá, činí asi 30%, v některých oblastech je ovšem velmi významný - např. v Africe. Organická hnojiva mají proti anorganickým určité výhody, ovšem jsou zde i rizika, zvláště pokud mají někteří farmáři tendenci překračovat doporučené dávkování. V současnosti existuje v přírodě nadměrně vysoká hladina N i P - rostliny nejsou schopny přísun těchto živin dostatečně rychle vstřebávat.

Silný znečišťující účinek má například zvířecí krev. Zpracování kůže - silný zdroj organického i chemického znečištění. Často se používají soli chromu - karcinogen. Alternativně je možné pro činění kůží používat přírodní látky - kůra stromů. I ty však mohou představovat riziko.

Pro názornost jsme tuto otázku rozdělili na dvě podotázky. Od 50. let 20. století se výrazně rozšířilo používání minerálních hnojiv. Situace je v současnosti taková, že lidé vypouštějí do přírody více N a P, než všechny přirozené přírodní zdroje dohromady. Ve vyspělých zemích sice tyto hodnoty v poslední době stagnují, ovšem např. Asie a Jižní Amerika prožívají významný vzestup. V některých zemích souvisí více než 50% dávek N a P s chovem dobytka. Odstraňování nitrátu z pitné vody je finančně velmi nákladné.

Pesticidy ve výrobě krmiv jsou používány pro zvýšení výnosů. Mnohdy dlouho zůstávají v půdě a nejsou biologicky odbouratelné. Značné množství pesticidů se nachází v kukuřici a sóje - krmivo pro dobytek - aktuální zejména v USA.

Eroze půdy může být způsobena buď člověkem (zvířaty) nebo přírodními procesy. Kromě ztráty půdy se jedná i o zanášení vodních toků. Tyto sedimenty jsou zároveň silně kontaminovány. V USA např. na cca 90% plochy polí v současnosti ubývá půda. Studie z USA prokázaly, že chov dobytka má na erozi půdy výrazný negativní vliv. Pokud je následkem toho půda méně úrodná, je třeba používat více minerálních hnojiv.

Díky vypásání klesá absorbční schopnost trávy a voda tak mění své trasy. Právě vypásání trávy dobytkem takovéto změny působí - mění se druhová skladba, terén je udupán, atd. Noha dobytka může za určitých okolností (např. ve svahu) vyvinout stejnou tlakovou sílu jako pneumatika traktoru. Vyšlapané stezky zvířat pak přejímají funkci koryt vodních toků. Zvířata se navíc podvědomě stahují do blízkosti vodních toků, protože zde bývá stín a dostatek vody k pití. Tato koncentrace je ovšem z výše uvedených důvodů škodlivá.

Pastviny se mění na pole pro pěstování krmiva, ubývá lesa. Změny v krajině vedou i k narušení koloběhu vody. Pokud je půda narušena, při dešti se například dostatečně nedoplní hladina spodní vody a v suchých obdobích hrozí katastrofální sucha.

Dopad sektoru je ve všech oblastech značný. Podíl vody potřebné pro fungování sektoru je možné spočítat (cca 8% světové spotřeby), ale podíl sektoru na úbytku a znečištění vodních zdrojů je jen těžko určitelný. Tzv. nebodové znečištění je velmi záludné, protože se vyvíjí velmi pomalu a je jen těžko zjistitelné. Bodové znečištění se pak týká zejména příměstských oblastí.

Virtuální náklady - např. k produkci 1 litru mléka je zapotřebí asi 990 litrů vody. Tato voda se však nemusí nutně nacházet v místě, kde je mléko produkováno. V souvislosti s tím je možné sledovat trend geografického rozdělení na oblasti produkující krmivo a oblasti produkce zvířecích produktů.

Např. účinnost zavlažování - v současnosti činí asi 38%. Tam, kde je vody opravdu málo, je voda pro zavlažování využívaná téměř na 100%. Zvýšení „produktivity“ vody - tzn. zvýšení jednotkového množství, k jehož produkci je třeba jednoho litru vody. V průmyslu i zemědělství - např. zkrmování rostlinných zbytků zvířaty. Lepší koordinace prací, dokonalejší odrůdy, načasování - možností je řada, je možno dosáhnout zlepšení cca 10 - 20%.

Potřebné technologie jsou dostupné, je ovšem třeba je zavádět v rozvojových zemích. Příklad - snížit množství P v krmivu - v okolním prostředí je ho již teď nadbytek, těžké kovy, atd. Nové odrůdy krmiv, které jsou lépe stravitelné - např. kukuřice s nízkým obsahem fytátů. zde je možné zlepšit mnohé, zejména je třeba za každou cenu zabránit úniku do okolí a kontaktu s dešťovou vodou. Zpracování exkrementů - snížení toxicity obsahu, oddělení pevné a kapalné složky, koncentrace. Hnojení - je zapotřebí postupovat opatrně, dodržovat dávkování. Farmáři ale obecně preferují minerální hnojiva, protože je s nimi jednodušší manipulace.

Zejména je třeba zabránit nadměrnému vypásání, aby nedocházelo k narušení vegetace. Rotační vypásání je jednou z možností. Vytyčení cest pro zvířata může zabránit živelnému poškozování terénu. Pokud se má poškozený ekosystém zotavit, je třeba zabránit tomu, aby jej dobytek dále nepoškozoval a tedy minimalizovat jeho pohyb v okolí. Na teoretické úrovni byla vypracována řada metod. Nejběžnějším postupem je ohrazování. Jinou možností je mezi pastviny vkládat nárazníkové pásy přirozené vegetace, které jsou zároveň i jakýmisi filtry znečišťujících látek. I záměrné poskytování vody v určitých oblastech - např. vyvrtání studny na pastvině, může jednak ušetřit čas, jednak zlepšit situaci v blízkosti vodního toku. Zvířata také ráda vyhledávají stín, který nemusí nutně najít jen u vodního toku - užitečné jsou přístřešky na pastvinách.

Obecná doporučení: Podporovat ekologické zemědělství, omezovat používání chemikálií, nepoužívat fosfáty v pracích prostředcích, šetřit vodou, třídit odpad, recyklovat, podporovat místní výrobce.

tags: #znecisteni #vody #dopad #na #zvirata

Oblíbené příspěvky:

• Recenze: Emise CO2 192 g/km
• Svoz odpadu Janovice nad Úhlavou
• Průvodce tříděním odpadu
• Odpadkové koše: design a praktičnost
• Komplexní přehled otázek environmentalni