Znečištění Vody Těžbou: Příčiny, Následky a Prevence

Těžba nerostných surovin a využívání litosférických zdrojů vždy znamená významný zásah do geologických poměrů území. Těžbou jsou přitom ohrožena jednak ložiska sama, jednak přírodní prostředí, a to i nepromyšleným situováním skládek a jiných zařízení. Ke škodám a devastaci přírodního prostředí docházelo těžbou již ve starověku a středověku, jak o tom svědčí dosud zachované „doly“ na pazourky.

Těžbou však zmizely z povrchu celé hory (Erzberg v Rakousku, Chlum u Chaber na Lounsku). Vznikají velké prolákliny, v Čechách např. po těžbě kaolinu na Plzeňsku a Karlovarsku, nebo po těžbě pyritu u Hromnic u Plzně. Obrovské krátery zbyly po těžbě diamantů v Jihoafrické republice (Big Hole s hloubkou cca tisíc metrů je nejhlubší, převážně ručně vykopaná jáma na světě), či po dobývání porfyrových měděných rud v USA a Kanadě a po těžbě páskovaných železných rud na Ukrajině (Krivoj Rog, Bělgorod).

Souborné vyhodnocení vlivu opuštěných důlních děl (hlavně po těžbě stavebních materiálů, rud, uhlí, uranu) na životní prostředí ČR ukázalo, že z 2000 důlních děl v ČR 79 % neovlivňuje prostředí vůbec, více než 20 % jen nepatrně a bez dlouhodobějších následků. Jen 0,5 % je kritických, s nebezpečnými odpady, struskami, kontaminanty apod.

Těžba by neměla být považována za zločin na přírodě, ale nesmí být ani bezohledným využíváním přírody (Reichmann 1994). Je zcela nezodpovědné těžit přírodní suroviny k účelům, pro které by stačily méně hodnotné. Od roku 1990 došlo v České republice k výraznému omezení těžby nerostných surovin, zejména rud a uranu. Známé zásoby mnoha surovin stačí jen na několik málo roků.

Negativní dopad těžby je také ve vlivech na hydrosféru a atmosféru. Dochází zejména ke změnám hladiny podzemních vod a v jejich důsledku k degradaci a destrukci půdních profilů a ke znečištění povrchových i podzemních vod. V Teplicích došlo v roce 1879 k destrukci Pravřídla průvalem na dole Döllinger, vzdáleném 7 km. Přes provedené reparace přetrvává ztráta přelivu a teplota poklesla z 49,5 oC na 43 °C. Hornickou těžbou byly zcela zničeny některé prameny radioaktivních vod v lázních Jáchymov a začátkem 20. století ohroženy Karlovy Vary (průval v Královském Poříčí).

Čtěte také: Životní Prostředí a jeho Znečištění

Závažným hydrogeologickým problémem je v České republice sanace důsledků těžby uranu na ložisku Stráž nad Nežárkou. Současná situace je důsledkem nevhodně zvolené strategie těžby. V jediném geologickém celku byly na tomto ložisku aplikovány dvě principielně odlišné metody, které se navzájem ovlivňují. V Hamru probíhala těžba klasickým způsobem, zatímco ložisko Stráž bylo exploatováno formou hydrochemické těžby (do ložiska je vtláčen kyselý loužicí roztok několikaprocentní H2SO4). Těžba loužením vrty z povrchu probíhala od roku 1967. Od roku 1972 začaly průniky loužicích roztoků do důlních děl ložiska Hamr.

Při haváriích pronikají znečišťující látky do podzemních vod. Pronikání ovlivňují hlavně vlastnosti hornin, propustnost a velikost zrna. Nebezpečné jsou zejména štěrky a porušené zeminy zasahující na povrch v místech zvýšené hladiny spodní vody. Vzhledem k samočisticí schopnosti vody se však po ukončení těžby složení vod ve štolách i v zatopených lomech poměrně rychle vyčistí a takové vody mohou být využívány jako zdroj pro vodovody.

Při těžbě a úpravě surovin dochází k rozsáhlému znečišťování atmosféry. Většina se usadí v blízkém okolí zdroje, ale aerosoly a částice menší než 0,005 mm zůstávají v ovzduší trvale a dostávají se do vzdálenosti až 2000 km od zdroje. Jejich celková produkce se odhaduje na 3. 105 tun za den.

Jak přitom dnes upozornil ředitel Těžební unie České republiky (TU ČR) František Janáč, přívaly vody při tání i vyšší hladina spodních vod se významně projevuje také v lomech při těžbě nerostných surovin. Těžaři jsou ale na ochranu vod trvale připraveni a poradí si i s jejím větším množstvím. Do krajiny ji pak vrací zpět v maximální kvalitě.

„Kritici těžby obvykle jednostranně poukazují zejména na údajné riziko těžební činnosti, která může podle jejich názoru negativně ovlivnit vodní zdroje. Samotní těžaři mají zájem na tom, aby proces těžby měl co nejmenší dopad na životní prostředí, a uvědomují si vzácnost a potřebnost nejen nerostných surovin, ale i vodních zdrojů, které se snaží maximálně chránit,“ uvedl Janáč. Upozorňuje také na fakt, že hrozba znečištění vod těžaři je několikanásobně menší než například průmyslovými objekty, které zpracovávají chemické látky.

Čtěte také: Druhy dopravy a znečištění vody

„Pokračování těžby je v některých lokalitách čím dál častěji blokováno pouze na základě neznalosti či negativních emocí a strašení veřejnosti mimo jiné ohrožením vodních zdrojů. Těžaři se přitom snaží o maximální ochranu vody i krajiny, kde se nerostné suroviny těží. Právě větší objem stavebních investic by měl v současné době podle jednoho z vládních plánů vyvést Českou republiku z ekonomické krize, která provází koronavirou pandemii. Bez dostatečného množství stavebního materiálu závislého na těžbě nerostných surovin to ale není možné.

Bezpochyby je možno konstatovat, že tam, kde dochází k těžbě nerostů, dochází ke změně krajinného rázu. Těžba zde probíhá i po několik dekád, v celém jejím průběhu i při následné rekultivaci však musí těžební společnosti dbát přísných zákonů. Příkladem dobré praxe jsou i rekultivace hnědouhelných lomů na severu Čech, které dlouhodobě patří k nejlepším v Evropě a krajinu po těžbě vrací zpět do užívání často v mnohem lepším stavu, než byla před samotnou těžbou. Na rekultivovaných plochách tak vznikají vodní prvky či funkční biotopy plné života.

Další příčiny znečištění vody

Zemědělství: Největší problém u zemědělství je fakt, že zemědělský sektor je největším spotřebitelem globálních sladkovodních zdrojů. Zemědělství a živočišná výroba využívá přibližně 70 procent zásob povrchové vody na Zemi. Po celém světě je zemědělství hlavní příčinou degradace vody. Pokaždé, když prší, splachují se hnojiva, pesticidy a živočišný odpad z farem, s čímž unikají i patogeny a viry do našich vodních cest. Znečištění živinami způsobené přebytkem dusíku a fosforu ve vodě nebo ve vzduchu je celosvětově největší hrozbou pro kvalitu vody a způsobuje především rozkvět řas, z nichž mnohé mohou být nebezpečné.

Kanalizace a odpadní vody: OSN uvádí, že více než 80 procent světových odpadních vod proudí zpět do životního prostředí, aniž by byly čištěny nebo znovu použity; v některých nejméně rozvinutých zemích dosahuje toto číslo až k 95 %. Ve Spojených státech zpracovávají čistírny odpadních vod denně zhruba 34 miliard galonů odpadní vody. Podle odhadů některých odborníků však stárnoucí a snadno přemožené systémy čištění odpadních vod, s kterými v současnosti lidstvo pracuje, také každoročně uvolňují jen v USA více než 850 miliard galonů nezpracované odpadní vody.

Znečištění ropou: Kromě toho téměř polovina z odhadovaného 1 milionu tun ropy, která se každoročně dostane do mořského prostředí, nepochází z úniků tankerů, ale z pozemních zdrojů, jako jsou továrny, farmy a města. Na moři tvoří úniky tankerů asi 10 procent ropy ve vodách po celém světě, zatímco pravidelná provozování odvětví námořní dopravy - prostřednictvím legálních i nelegálních vypouštění - přispívá asi jednou třetinou.

Čtěte také: Hlukové znečištění a velryby

Radioaktivní látky: Radioaktivní odpad je jakékoli znečištění, které emituje záření nad rámec toho, co je přirozeně uvolňováno prostředím. Generuje ho těžba uranu, jaderné elektrárny a výroba a testování vojenských zbraní. Radioaktivní odpad může přetrvávat v životním prostředí po tisíce let, což činí jeho ukládání velkou výzvou. Náhodné uvolnění nebo nesprávná likvidace kontaminantů ohrožují podzemní vody, povrchové vody a mořské zdroje.

Následky znečištění vod

Lidské zdraví: Znečištěná voda způsobuje nemoci. Nebezpečná voda každoročně způsobí onemocní přibližně jedné miliardě lidí. A komunity s nízkými příjmy jsou nepřiměřeně ohroženy, protože jejich domy jsou často nejblíže nejvíce znečištěným průmyslovým oblastem. Vodou přenosné patogeny ve formě bakterií a virů způsobujících choroby z lidského a zvířecího odpadu jsou hlavní příčinou nemocí z kontaminované pitné vody. Mezi nemoci šířené nebezpečnou vodou patří cholera, giardia a tyfus.

Životní prostředí: Poškození kteréhokoli z těchto organismů může způsobit řetězový efekt a narušit celé vodní prostředí. Když znečištění vody způsobí rozkvět řas v jezeře nebo mořském prostředí, šíření nově zavedených živin stimuluje růst rostlin a řas, což zase snižuje hladinu kyslíku ve vodě. Tento nedostatek kyslíku, známý jako eutrofizace, dusí rostliny a zvířata a může vytvářet „mrtvé zóny“, kde jsou vody v podstatě bez života. Chemické látky a těžké kovy z průmyslových a komunálních odpadních vod také kontaminují vodní toky. Tyto kontaminanty jsou toxické pro vodní organismy - nejčastěji snižují délku života a reprodukční schopnost organismu - a dostávají se do potravinového řetězce, když dravec žere kořist. Takto tuňák a další velké ryby hromadí velké množství toxinů, jako je rtuť.

Právní aspekty a legislativa

Problematika antropogenního znečištění těžbou, především acidita prostředí (Acid Mine Drainage - AMD), je v principu stará jako systematická těžba sulfidických rud. Příkladem řešení snah o eliminaci jsou ochranná opatření na těžených pyritových ložiskách v Čechách, např. v Lukavici u Chrudimi (Vodička 1953, Rambousek, Pošmourný 2008). Systematický výzkum mechanismů AMD, a s tím provázející kontaminaci dalšími toxickými prvky, započal v 70. letech minulého století. Během 90. let došlo k obrovskému rozvoji geochemických metodik v souvislosti s útlumem těžby a zajištěním území dotčených těžbou a dále se zdokonalilo přístrojové vybavení, které umožnilo využití dalších nových postupů pro monitoring a detekci kontaminace v územích dotčených těžbou.

Problém znečištění toxickými prvky ze zpracování nerostných surovin je též velice mladou aktuální problematikou, zakotvenou i mezinárodně ve Směrnici EU č. Legislativa k hodnocení kontaminace těžební činnosti je věcí interdisciplinární a relativně rozsáhlou. Komplexní zhodnocení této problematiky a rozbor jednotlivých právních norem všech stupňů na národní a evropské úrovni je spíše námětem pro samostatnou studii. K částečnému komplexnímu pohledu směřuje implementace směrnice EP a Rady č 2006/21/ES o nákládání s odpady z těžebního průmyslu.

Po celou dobu řešení však byla situace konzultována s pracovníkem ČBÚ (ing. Horní zákon č. 44/1988 Sb. v jeho aktuálním znění nezná termín odpad z těžby, v ustanovení § 4 považuje opuštěné odvaly, výsypky a odkaliště vzniklé hornickou činností za ložiska nerostů. Proto se na ukládání produktů hornické činnosti na odvalech, výsypkách a odkalištích na základě ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, nevztahoval režim zákona o odpadech.

Bílá místa v odpadové legislativě a nakládání s těžebními odpady nyní řeší zákon č. Přijetím zákona byla doplněna řada platných předpisů, které se zabývají problematikou provozu odvalů a odkališť jako míst, kam je ukládán odpad. S pojmy odval nebo odkaliště však zákon přímo nepracuje. Zavádí pro ně nový pojem - "úložné místo", která rozděluje do dvou rizikových kategorií. I. kategorii tvoří nebezpečné odpady a riziková úložiště, kategorii II. ostatní úložná místa. Zákon se přímo nevztahuje na nakládání s odpadem po těžbě radioaktivních nerostů.

Provozovatel po ukončení provozu úložného místa je povinen kontrolovat jeho geotechnickou a chemickou stabilitu a minimalizovat negativní vliv na životní prostředí, zejména s ohledem na podzemní a povrchové vody. Zajistí pravidelný monitoring, není-li určeno jinak, podává každé dva roky zprávu o výsledcích monitoringu báňskému úřadu. Novinkou je i to, že provozovatel je povinen tvořit finanční rezervu pro případ havárie, tvorba této rezervy je úměrná předpokládaným nákladům na sanaci potencionálních škod, vyplývající z modelové rizikové analýzy, schválené Českým báňským úřadem.

Ministerstvo životního prostředí ve spolupráci s Českým báňským úřadem zjišťuje výskyt uzavřených úložných míst a opuštěných úložných míst, která mají nebo by mohla mít závažný nepříznivý vliv na životní prostředí nebo lidské zdraví a vede registr úložných míst a zajišťuje jeho pravidelnou aktualizaci. Vedením registru může pověřit jinou právnickou osobu, v tomto případě ČGS - Geofond.

Přijetí zákona o těžebním odpadu si vyžádalo i dílčí změnu zákona č. 44/1988 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství (horní zákon). Dochází zejména k zakotvení výslovné kompetence obvodních báňských úřadů k povolování staveb úložných míst (s výjimkou odkališť) mimo hranice těžby. Bylo třeba novelizovat vodní zákon vzhledem k tomu, že mezi povolované činnosti podle vodního zákona se dostává i ukládání těžebního odpadu do povrchových vod (ty jsou definovány v § 2 vodního zákona), dále je to souhlas ke stavbám, k nimž není třeba povolení podle vodního zákona a které mohou ovlivnit vodní poměry, což tedy budou úložná místa - odkaliště.

Pro hodnocení toxicity haldového materiálu byla použita legislativní vyhláška MŽP č. V rámci vyhodnocování starých zátěží je užíván Metodický pokyn MŽP z 31. 7. 1996, zveřejněný ve Věstníku MŽP 3/1996. V oblasti půdy je novinkou vyhláška MŽP č. 17/2009 Sb. o zjišťování a nápravě ekologické újmy na půdě v návaznosti na Zák. č. 167/2008 o předcházení ekologické újmě a její nápravě. Znečištění z průmyslové činnosti je kodifikováno Nařízením vlády č. Hodnocení kontaminace neznámého původu, či přírodního pozadí, je srovnáváno s údaji Vyhlášky 13/1994 Sb. a její přílohy o úpravě podrobností zemědělského půdního fondu.

Problém důlních vod, jako jednoho z hlavních médií přenosu kontaminace, je obecně odvozen v Zák č. 44/1988 Sb. (horní zákon). Pojem důlních vod vymezuje též Zák. č.254/2001 o vodách a změně některých zákonů (vodní zákon), v jeho příloze 1 jsou vyjmenovány zvlášť nebezpečné a nebezpečné látky. Grmela a Blažko (2004) při diskusi o důlních vodách podotýkají, že mnohotvárnost forem důlních vod je příčinou problémů s vytvořením jednoduché definice, která by jednoznačně vystupovala v báňské, vodohospodářské, odpadové i environmentální legislativě.

Z celé řady dotýkajících se zákonů a vyhlášek má pro problematiku tématu vlivu těžby na životní prostředí největší význam Nařízení vlády č. 61/2003 o ukazatelích a hodnocení přípustného znečištění povrchových a odpadních vod.

Příklady kontaminantů

• Detergenty: Jedná se o čistící a mycí prostředky, které obsahují tzv. tenzidy, tedy povrchově aktivní látky, které zabraňují výměně plynů a jsou jedovaté.
• Polychlorované bifenyly: Tyto látky jsou součástí mazadel, nátěrových hmot a hydraulických kapalin. Jedná se o toxické a karcinogenní látky, které se hromadí v tukové tkáni.
• Těžké kovy: Kovy se do vodních toků dostávají z odpadů a imisí.
• Mechanické znečištění: Např.

Ohrožení zdroje pitné vody

Premiér Bohuslav Sobotka se bojí znečištění největšího zdroje pitné vody pro jižní Moravu, které by mohla způsobit těžba štěrkopísku v chráněné oblasti u Uherského Ostrohu. Předseda Českého hydrogeologického ústavu Josef V. Datel v rozhovoru pro Aktuálně.cz vysvětlil, že jsou premiérovy obavy oprávněné.

Vlastní těžba z hlediska směru proudění představuje malé riziko. Z hlediska preventivních opatření se připravují hydraulické bariéry. V tom je ale problém. Přes místo těžby do toho vodárenského prameniště přitéká většina vody, kterou vodárna odebírá. Buď by tam přitekla voda znečištěná, nebo by nepřitekla vůbec, pokud by fungovala hydraulická bariéra, protože by se ta voda odčerpala. Prameniště by tedy nebylo možné provozovat. Preventivní opatření, která připravuje těžební organizace, jsou v tomto směru nerealizovatelná. Stejně by to prameniště neochránila. Navíc vodárenské studny by začaly přitahovat vodu z jiných směrů, kde je voda horší kvality.

Sanace po těžbě uranu ve Stráži pod Ralskem

Představte si, že vám pod nohama syčí miliony tun kyseliny sírové. To je realita Stráže pod Ralskem. Hlavně za normalizace se v tomto severočeském městě dobýval uran. Těžaři k tomu používali speciální metodu - loužení rudy pomocí kyseliny sírové. Dnes je touto látkou kontaminováno 370 milionů kubíků podzemních vod. Odstranění kyselinového jezera začalo v roce 1996 a celkem vyjde daňové poplatníky na padesát miliard korun.

Na vyluhovacích polích ze země čouhají tisíce trubek. „Tímto vrtem se kyselina sírová tlačila do podzemí, naloužila uran a jiným systémem podzemních vrtů byla vyčerpána na povrch. Na chemické stanici byla zbavena uranu. Kyselina prý nepronikla do spodní vody jen proto, že většina látek je v dolní vrstvě spodní vody s názvem cenomanská. Nad ní se nachází další vrstva, turonská. V ní je asi půl procenta kontaminantů.

Na odboru ekologických škod ministerstva životního prostředí úředníci informují, že je Stráž pod Ralskem pod pravidelnou kontrolou.

Objemy odpadů uložených na odvalech, výsypkách a odkalištích v ČR

Kaňka (2009) konstatuje, že na území ČR existuje cca 8 500 objektů, z nichž 400 by mohlo být v kategorii nebezpečných. Ze starší publikace Dvořáka, Brádlerové a Kaňky (2004) vyplývá odhad, že v ČR je na odvalech, výsypkách a odkalištích uloženo více než 75 miliard m3 hmot vzniklých při hornické činnosti a to ve všech regionech ČR.

tags: #znečištění #vody #těžbou

Oblíbené příspěvky:

• Podívejte se na náhradní díly pro odpadkové koše
• Rekonstrukce odpadu panelového domu
• Eko-friendly sublimační tisk
• Příznaky diabetické ketoacidózy
• Recenze koše Hailo Öko duo Plus 22