Znečištění vody ve Vietnamu: Příčiny a důsledky

S rostoucím počtem obyvatel v jihovýchodní Asii roste i poptávka po vodě. O mnohém vypovídá situace na Mekongu, desáté nejdelší řece světa a třetí největší v jihovýchodní Asii. Povodí Mekongu zahrnuje území několika států: Čínské lidové republiky, Laosu, Barmy, Thajska, Kambodže a Vietnamu. Většina vody přitom pochází z povodí dolního toku Mekongu. Od Tibetské vrchoviny až po Mekongskou deltu v současnosti žije více než 71 milionů obyvatel, z nichž více než 56 milionů je na ní existenčně závislých.

V oblastech dolního toku Mekongu žije kolem 60 milionů obyvatel, tedy převážná většina. Změny nejvíce postihují dolní tok Mekongu, kde se nedostatek vody podílí na poklesu výnosů ze zemědělství a rybolovu, což vede sekundárně k poklesu HDP, konkurenceschopnosti a ohrožení potravinové bezpečnosti. V původně agrárně zaměřených zemích jako Barma, Thajsko a Laos dochází ke změně dosavadní politiky směrem ke komerčnějším způsobům energetického, agrárního a jinak navazujícího průmyslu. S rozvojem systému vodních elektráren, zejména v Číně, Thajsku a Laosu, dochází k postupnému zvyšování vodní hladiny, která umožňuje lodím přepravovat větší objem zboží.

První posun v angažovanosti nestátních aktérů přišel již v roce 1957 prostřednictvím Mekongské komise. Z původně ambiciózní organizace zůstala během let 1957-1978 zachována jen komunikační platforma, a to ještě jen u některých zemí. K oživení platformy došlo až po roce 1995 v souvislosti s transformací Mekongské komise na Mekongskou říční komisi. Ani zde však nedošlo k jednoznačnému konsensu nad správou a regulací Mekongu. Tato organizace v současnosti stále existuje. Jejím zásadním limitem zůstává fakt, že Čína a Barma nemají plné členství, čímž dochází pouze k částečné regulaci říční správy.

Roztříštěnost národních zájmů, včetně benevolentní aplikace různých konvencí, mnohdy protichůdných, vytváří překážky pro využití a rozvoj Mekongu. Přestože by někteří autoři označili Mekongskou říční komisi za zcela nefunkční instituci, nelze opomenout určitý přínos v oblasti monitoringu, částečné koordinaci některých vodních projektů, a do jisté míry i zajištění bezpečnosti prostřednictvím budování dopravního značení a systému automatické identifikace lodí (AIS). Mekongská říční komise je stále důležitým komunikačním kanálem při jednání s Čínskou lidovou republikou. Obava ze sílícího „mírového růstu“ Číny vyvolává dohady, do jaké míry si okolní země zajistí nezávislost na vodních a jiných surovinových zdrojích.

Ke kontroverzním vodním projektům patří například výstavba Mekongské kaskády. Kvůli rostoucí spotřebě energie a nerovnoměrné distribuci vody Čína začala stavět 23 km3 přehrad. Podle odhadů by po dostavbě Mekongské kaskády mělo ročně dojít až k 30% redukci vody pro dolní tok Mekongu. Dostavba Mekongské říční kaskády je skutečným geopolitickým fenoménem v uplatňování vodní diplomacie, která bude mít ve střednědobém horizontu zásadní dopad. Jak je možné, že se okolní země proti tomuto projektu již dříve jednoznačně nepostavily? Ostatní státy limitovaly tři okolnosti. První z nich je mocenský vliv Číny, proti němuž se okolní země v povodí Mekongu snaží bránit bilaterálními dohodami či skrze Mekongskou říční komisi. Druhým faktorem je čínský ekonomický vliv. Čína investuje značné finanční prostředky do jednotlivých zemí k podpoře svých zájmů. Posledním z těchto aspektů je nejednotná percepce vyhodnocování vodních rizik. Zatímco většina obyvatel (49 %) při dolním toku Mekongu je existencionálně i hospodářsky závislá na agrárním sektoru, tak Laos, Barma Thajsko se postupně přeorientovávají na energetický průmysl, jenž nevyžaduje tak vysokou kvalitu i kvantitu vody jako v zemědělství.

Čtěte také: Životní Prostředí a jeho Znečištění

Vodní diplomacii lze vymezit jako: „všechny kontakty mezi státními a nestátními aktéry, přičemž alespoň jeden ze z nich je státního charakteru, kde jsou hlavním předmětem mezistátních sporů zdroje pitné vody“. Současná koncepce čínského „mírového růstu“ je jedním z takových příkladů uplatňování vodní diplomacie, jež narušuje bezpečnostní integritu okolních zemí.

Síla vody jako nejistý zdroj energie ve Vietnamu

Síla vody je ve Vietnamu považovaná za nejistý zdroj energie. Tématu se věnuje německý deník Die Tageszeitung. Důvod, proč Vietnamci vodní energetice nevěří, je možné hledat v severní hornaté části země. Právě tuto oblast totiž zásobují energií vodní elektrárny. V případě, že málo prší, ale dochází především ve večerních hodinách k častým výpadkům elektřiny. Například v turisticky velmi vyhledávané lázeňské oblasti Sapa se stává, že okolo osmnácté hodiny zhasnou všechna světla a z kohoutků teče pouze studená voda. Turistické obchody pak musí zavřít, aby se v potemnělých prodejnách nekradlo. Restaurace, v nichž hosté sedí při svíčkách, se zase spoléhají na studenou kuchyni nebo využívají plynové vařiče.

Také v pobřežním městě Hội An ve středním Vietnamu se o elektrárnách, které nedávno vznikly ve vnitrozemí na řece Thu Bồn, nemluví příliš v dobrém. Oblast každoročně na podzim sužují mohutné přílivy, které jsou kvůli klimatickým změnám silnější než v minulosti a ukrajují stále více pevniny. Historické centrum města tak pokaždé čelí záplavám, během nichž stojí přízemní části domů pod vodou. Povodně si navíc žádají lidské oběti. V Hội Anu už trvale uzavřeli některé hotely na pobřeží a město nechalo vystavět protipovodňové hráze, které mají zabránit dalším sesuvům půdy do moře. Obyvatelé města však za situaci neviní pouze změny klimatu, ale také zmíněné vodní elektrárny na horním toku Thu Bồnu. Kvůli nim totiž řekou nedoputují nánosy bahna, ze kterého se poté na pobřeží stávala bariéra proti mořskému živlu.

Mohutné přílivy dlouhá staletí rozprostíraly naplavený písek po pobřeží. Říčním sedimentům ale dnes stojí v cestě četné přehrady. I proto nyní vietnamská vláda i mnozí občané vidí jako jistější a modernější energetickou alternativu uhlí a ropu.

Ekonomický růst a znečištění

Die Tageszeitung připomíná, že Vietnam kdysi patřil mezi deset nejchudších států světa, během posledních pětadvaceti let se ale díky enormnímu hospodářskému růstu stal takzvanou nově industrializovanou zemí. Vládní plány navíc předpokládají, že se hospodářský výkon Vietnamu do roku 2030 ztrojnásobí. Významnou roli v tom má hrát právě uhlí. Vláda chce během příštích deseti let vystavět třicet uhelných elektráren, naopak pouze jednu starou uzavřít. Celkových 65 uhelných zdrojů pak prý pokryje polovinu vietnamské spotřeby energie.

Čtěte také: Druhy dopravy a znečištění vody

Stinné stránky takového vývoje popisuje studie Harvardovy univerzity. „V roce 2030 bude Vietnam ze všech zemí regionálního Sdružení národů jihovýchodní Asie (ASEAN) trpět nejvíce v oblasti předčasných úmrtí způsobených znečištěním z uhelných elektráren. Toto znečištění každoročně způsobí předčasnou smrt dvaceti tisíc lidí, což bude pětinásobný nárůst oproti roku 2011,“ píše se ve zprávě. Podle světového indexu kvality ovzduší patří už dnes vietnamské metropole Hanoj a Ho Či Minovo Město k dvaceti nejvíce znečištěným oblastem světa.

Ve skutečnosti ovšem stále platí, že hospodářský růst je ochraně klimatu nadřazený. A pokud už někde platí přísná pravidla, firmy je s pomocí peněz jednoduše obcházejí. Například v říjnu, kdy v částech Hanoje týdny tekla špinavá a zapáchající voda, reagovala radnice až poté, co už nebylo možné ignorovat naštvání obyvatel na sociálních sítích. Zdrojem znečištění tehdy bylo chování jedné firmy, která do čistírny vypouštěla starý olej, aniž by použila filtry, jak nařizují zákony.

Dalším původcem špatného ovzduší ve Vietnamu je zvyšující se podíl automobilové dopravy. Mopedy a auta vytlačily tradiční rikši. Problém představuje také chybějící veřejná doprava - například termín dokončení nadzemní dráhy v osmimilionové Hanoji se neustále posouvá. Množství emisí z dopravy se tak mezi lety 2014 a 2030 může ztrojnásobit. Velké mezery přitom panjí ve sběru dat o produkovaných emisích.

Mezinárodní pomoc a Agent Orange

Mezinárodní pomoc pro sběr dat, zalesňování a přechod na obnovitelnou energii je pro Vietnam zásadní. Mnoho Vietnamců ale na druhou stranu podvědomě přenechává odpovědnost za své životní prostředí zahraničí.

V jistém ohledu však podle Die Tageszeitungu mají pravdu. Vietnam totiž například nenese vinu za to, že američtí vojáci při svém angažmá v zemi používali směs jedovatých herbicidů známou jako Agent Orange, jejíž účinky zničily podstatnou část původního pralesa, tedy zelených plic Vietnamu. To se negativně projevuje na bilanci oxidu uhličitého.

Čtěte také: Hlukové znečištění a velryby

Celkově se jeho emise ve Vietnamu od začátku devadesátých let zdesetinásobily. V poměru na obyvatele každý Vietnamec za rok vyprodukuje 2,2 tuny oxidu uhličitého. Ve srovnání s Evropskou unií je to sice necelá třetina, je ale nutné zohlednit fakt, že z pohledu ekonomického výkonu se Vietnam nachází až na 139. místě na světe. Navzdory všem svým environmentální hříchům však Vietnam změnami klimatu více trpí, než jakou měrou k nim přispívá. A v některých částech země se už mění myšlení společnosti, jako například v deltě řeky Mekong, kde se pěstuje největší podíl kukuřice v zemi.

Lze to pozorovat například na plážích, které slouží jako odkladiště starých ledniček a jiných spotřebičů. Kvůli lhostejnosti obyvatel Vietnamu v zemi nepůsobí ani ekologická hnutí jako například organizace Fridays for Future. Aktivistům se tu zkrátka nedaří.

Plastové znečištění v Asii a Vietnamu

Zhruba osm miliónů tun plastového odpadu je každý rok vysypáno do světových moří. Plastová pohroma dosáhla do všech koutů Země, hlásí OSN. Tyto země patří k nejrychleji se rozvíjejícím ekonomikám Asie, kde se většina světových plastů vyrábí, spotřebovává a likviduje.

Kilometr dlouhá pláž je zaneřáděna sandály, obaly potravin, tubami japonské zubní pasty, rybářskými sítěmi, nábytkem a hromadami vyhozeného oblečení. Jednou z hlavních příčin zkázy je v mnoha částech Asie zcela nedostatečný proces odvážení a likvidace odpadu. Ve zmíněné pětici zemí se s odpadem zachází řádně jen ve čtyřiceti procentech případů. Velká část plastů a dalších nebezpečných látek tak putuje do řek a moří. Zvlášť alarmující situace panuje v rychle rostoucích megapolích, která se v některých asijských zemích rozrůstají jako houby po dešti.

Organizace Ocean Conservancy předpokládá, že při současném tempu znečišťování se celkové množství plastových odpadů v oceánech do roku 2025 zdvojnásobí na 250 milionů tun. Za dalších pětadvacet let by pak mohlo ve světových mořích být více odpadu než ryb. Ochránci životního prostředí nyní apelují na Čínu, aby šla v řešení problému příkladem.

Dioxiny a chemické znečištění

Dioxiny prosluly jako zákeřné toxické látky způsobující závažná onemocnění. Společně s DDT patří k nejznámějším tzv. perzistentním organickým látkám (POPs), které díky své odolnosti vůči rozkladu v přírodě putují na velké vzdálenosti a mohou tak otrávit prostředí i tisíce kilometrů daleko od místa jejich zdroje. Hlavními zdroji dioxinů jsou spalovací procesy a chemický průmysl, kde se používá chlor (při výrobě pesticidů, bělení papíru chlorem apod.). Dalšími místy, kde mohou vznikat, jsou různé metalurgické procesy, ať už jde o výrobu železa anebo neželezných kovů. Proto při přepalování měděných drátů s PVC izolací vzniká enormní množství dioxinů.

Dioxiny jsou nebezpečné již ve stopovém množství. Dioxiny a příbuzné perzistentní organické látky (POPs) při chronické (opakované) expozici již velice malým koncentracím způsobují hormonální poruchy, narušují například správné fungování štítné žlázy. Kontaminace potravního řetězce dioxiny představuje pro člověka největší riziko, protože právě potravinami do našeho těla přichází až 99% veškerého příjmu dioxinů a dioxinům podobných látek (například PCB).

Znečištění v Číně a jeho dopad na Vietnam

Zatímco ekologicky stále více uvědomělá města na východním pobřeží se továren a dalších zdrojů znečištění rychle zbavují, v chudé střední a západní Číně je obyvatelstvo nadšeně vítá jako cestu k prosperitě. Také znečištění čínských řek a jezer je dnes tíživým problémem. Podle údajů Státního úřadu pro životní prostředí trpí vysokým stupněm vodního znečištění 90 % všech čínských měst.

Většina z 20 milionů tun odpadů (množství srovnatelné s tím, kolik jej vyprodukují USA, Japonsko a Indie dohromady) ze stále rostoucích čínských měst totiž končí právě v řekách a jezerech. Odborníci odhadují, že 700 milionů Číňanů konzumuje vodu kontaminovanou lidskými a zvířecími výkaly a že zemědělci v okolí velkoměst celkem běžně užívají k zavlažování odpadní vodu z průmyslu.

Důležitou roli v tomto procesu sehrál rostoucí počet občanských protestů zaměřených proti znečišťujícím továrnám. Ze 74 tisíc demonstrací, k nimž loni v Číně oficiálně došlo, se ze třetiny jednalo o protesty namířené proti znečišťujícím továrnám či dolům. Znečištění vody se čím dál více skloňuje v médiích, má totiž závažné následky a měli bychom se mu snažit vyhnout. Naše společnost však dělá pravý opak.

Plastový odpad v oceánech a mikroplasty

Odhaduje se, že každý rok doputuje do oceánů 8-12 milionů tun plastů (asi z 27 % se jedná o odpad spojený s rybářstvím). Pokud by současné tempo znečištění moří a oceánů pokračovalo, bude do roku 2050 v oceánech co do hmotnosti více plastů než ryb. Plastovým odpadem je ohroženo více než 700 druhů mořských živočichů.

Další studie totiž odhadují, že až 70 % plastů končí na mořském dně, a to dokonce až 6 000 metrů pod hladinou. Na jižní polokouli je pak nejznečištěnějším místem Indický oceán. Zde nalezneme více plastů než v jižní části Atlantiku a Pacifiku dohromady. Více než polovina všech plastů, které skončí v mořích, pochází z Číny, Indonésie, Filipín, Thajska či Vietnamu. Tři čtvrtiny plastu pocházejícího z těchto zemí je odpad, který lidé jen tak vyhodí ven. Většina lidí totiž nemá možnost využívat komplexní systém pro zpětný odběr obalů, jako je tomu v ČR.

Mikroplasty se dnes nacházejí nejen v mořských plodech, ale i v pitné vodě, v tkáních živočichů i lidí a i ve vzduchu. Jsou tak drobné a lehké, že mohou být přenášeny vzduchem a dostat se i do oblastí, kde je přítomnost plastových produktů nulová. Mikroplasty jsou všude - a dostávají se i do lidského těla! Mikroplasty byly nalezeny v dešťové vodě na místech, kde bychom to neočekávali - například v odlehlých oblastech, jako je Národní park Rocky Mountains v USA, nebo dokonce na Antarktidě.

V roce 2022 překročila celosvětová produkce plastů 400 milionů metrických tun. Čína byla s podílem 32 % největším výrobcem, následoval zbytek Asie s 19 %, Severní Amerika se 17 % a Evropa se 14 % celosvětové produkce plastů. Celkově se odhaduje, že se v EU/EHP každý rok vyprodukuje přibližně 145 000 tun mikroplastů.

Atmosférou mohou urazit značné vzdálenosti, a proto je lze nalézt po celé planetě, dokonce i v nepřístupných horských povodích a v polárních polohách. V důsledku toho jsou mikroplasty v ovzduší zdrojem znečištění v suchozemském i vodním prostředí. Mikroplasty byly taktéž nalezeny ve všech vodních ekosystémech včetně moří, oceánů, řek, jezer a nádrží, které slouží jako zdroje pitné vody. Mikroplasty (potažmo potencionálně nebezpečnější nanoplasty) jsou všudypřítomné a představují vážné riziko pro lidské zdraví.

Mikroplasty v životním prostředí vstupují do lidského těla stravou, vodou, vdechováním vzduchu i kontaktem skrze syntetické oblečení či kosmetické produkty. Dle studie z roku 2019 bylo vědci odhadnuto, že lidé mohou průměrně zkonzumovat až 5 g mikroplastů za týden, což je ekvivalent váhy kreditní karty, The University of Newcastle,2019. Částice mikro a nanoplastů byly nalezeny mnoha vědeckými týmy napříč světem v různých částech lidského těla, např. v plicích, játrech, ve slezině, v ledvinách a dalších orgánech, CIEL. Ovšem přelomové zjištění představil Ostravský vědecký tým, kdy jako jako první na světě přednesl důkazy o přítomnosti mikroplastů v lidské plodové vodě a v placentě. U 9 z 10 žen byla potvrzena přítomnost mikroplastů a aditiv v plodové vodě či placentě, kdy množství těchto částic bylo větší v placentě než v plodové vodě. Nejčastěji byly nalezeny částice o velikosti 10 až 50 µm, přičemž nejčetněji identifikovaným materiálem byl polyetylen (běžně se vyskytující plast), Halfar a kol., 2024.

Studie ukazují, že vysoké koncentrace některých nanoplastů a mikroplastů mohou vyvolat biochemické reakce, jako je oxidativní stres a zánět, přičemž tyto efekty mohou být způsobeny jak fyzikálními vlastnostmi částic, tak chemickými přísadami, které obsahují. Výzkum také naznačuje, že tyto částice mohou fungovat jako nosiče chemických kontaminantů a mikroorganismů, což přidává další vrstvu rizika. Přičemž jedna ze studií upozorňuje, že u myší se objevily změny v chování a ztráta přirozených instinktů, což naznačuje závažné dopady na jejich zdraví. Data o skutečné (reálné) expozici a jejích zdravotních důsledcích jsou nicméně stále nedostatečná, což ztěžuje přesné hodnocení rizik.

Další zdroje znečištění vody

Znečištění oceánů pochází z různých zdrojů, nejen z plastů. Mezi další významné příčiny patří:

• Zemědělství: Zemědělský sektor je největším spotřebitelem globálních sladkovodních zdrojů a také vážným znečišťovatelem vody. Hnojiva, pesticidy a živočišný odpad se splachují do vodních toků.
• Kanalizace a odpadní vody: Více než 80 procent světových odpadních vod proudí zpět do životního prostředí, aniž by byly čištěny nebo znovu použity.
• Znečištění ropou: Spotřebitelé představují drtivou většinu znečištění ropou v našich mořích, včetně ropy a benzínu, které denně kapají z milionů osobních a nákladních automobilů.
• Radioaktivní látky: Radioaktivní odpad je jakékoli znečištění, které emituje záření nad rámec toho, co je přirozeně uvolňováno prostředím.

Následky znečištění vod

Znečištění vody má dalekosáhlé následky pro lidské zdraví a životní prostředí:

• Lidské zdraví: Znečištěná voda způsobuje nemoci a úmrtí. Vodou přenosné patogeny jsou hlavní příčinou nemocí z kontaminované pitné vody.
• Životní prostředí: Znečištění vody narušuje ekosystémy a ohrožuje mořský život. Může způsobovat eutrofizaci, vytvářet „mrtvé zóny“ a kontaminovat vodní toky chemickými látkami a těžkými kovy.

Jak proti tomu bojovat?

Jednoduchá rovnice: velký vliv má omezení používání plastů. Mnoho zemí a společností již přistoupilo k regulaci některých jednorázových plastových výrobků, případně k jejich naprostému nahrazení šetrnější variantou.

Ať už mají země přímý přístup k mořím, nebo ne, mohou přispět ke globálnímu řešení prostřednictvím udržitelnějšího zacházení s plasty, recyklací plastového odpadu i používáním alternativních materiálů a postupů. Snížení množství odpadu z plastů je zásadní pro omezení znečištění moří. To vyžaduje zvýšení povědomí spotřebitelů, podporu cirkulární ekonomiky a zavedení předpisů zakazujících jednorázové plasty. Recyklace a vývoj alternativních biologicky rozložitelných materiálů jsou také možnosti, které je třeba prozkoumat. Je třeba zlepšit čištění odpadních vod z domácností, průmyslu a zemědělství, aby se snížil jejich dopad na oceány.

tags: #znečištění #vody #ve #Vietnamu #příčiny #a

Oblíbené příspěvky:

• Průvodce Instalací Click-Clack Sifonu
• Jak vybrat správný sprchový žlab?
• Ostrovy odpadu v Tichém oceánu
• Informace o Stanovišti 6
• Ekologičnost vodíkového pohonu: fakta a mýty