Znečištění ovzduší v ČR pevnými částicemi a jeho zdroje

08.03.2026

Znečištěné ovzduší je problém, se kterým se Česká republika vypořádává dlouhodobě. A zatím ne moc úspěšně. V 70. a 80. letech patřila ČR k zemím s nejhoršími výsledky v Evropě. Po roce 2000 ale začaly koncentrace škodlivin v ovzduší zase stoupat a situace se teď lepší jen pomalu.

Podle studie Global Air Quality City Ranking 2018 patří mezi stovku nejznečištěnějších měst v Evropě neuvěřitelných 31 měst a obcí v Česku. Kvalita vzduchu v ČR se pomalu zlepšuje, rozhodně však nemáme důvod k oslavám. Nejvíce znečištěné oblasti stále překračují limity až desetinásobně.

Co je polétavý prach (PM)?

Polétavý prach (PM z anglického názvu "particulate matter") je pojem pro mikročástice o velikosti několika mikrometrů (µm). Je to tedy směs částic různého chemického složení, kterou spojuje právě jejich velikost. Jako suspendované (laicky prachové) částice PM2,5 označujeme částice pevného a kapalného skupenství (tzv. aerosol) v ovzduší o průměru do 2,5 µm.

Velikost částic je klíčová pro dopady na zdraví - obecně platí, že čím menší částice je, tím je potenciálně nebezpečnější, protože proniká hlouběji do dýchacího systému nebo až přímo do krevního oběhu. Frakce PM2,5 jako celek je potenciálně nebezpečnější než frakce PM10, protože zahrnuje pouze menší částice. Koncentrace částic PM2,5 se často používají jako obecný indikátor kvality ovzduší.

Částice atmosférického aerosolu se usazují v dýchacích cestách. Místo záchytu závisí na jejich velikosti. Větší částice se zachycují na chloupcích v nose a nezpůsobují větší potíže. Částice menší než 1 µm mohou vstupovat přímo do plicních sklípků, proto jsou tyto částice nejnebezpečnější.

Čtěte také: Životní Prostředí a jeho Znečištění

Vliv polétavého prachu na zdraví

Inhalace PM10 poškozuje hlavně kardiovaskulární a plicní systém. Dlouhodobá expozice snižuje délku dožití a zvyšuje kojeneckou úmrtnost. Může způsobovat chronickou bronchitidu a chronické plicní choroby. Vliv konkrétní částice na zdraví se odvíjí jak od jejího chemického složení, tak její morfologie (velikost a tvar).

Frakce PM2,5 jsou částice o velikosti pouze do 2,5 µm, pronikají tedy hluboko do dýchacího systému, kde mohou mít řadu negativních dopadů. Neexistuje bezpečná spodní hranice koncentrace. Negativní účinky částic zahrnují mj. vyšší úmrtnost na kardiovaskulární a dýchací choroby, chronický zánět průdušek, dráždění sliznic atd.

Víte, že dlouhodobé vystavení znečištěnému ovzduší může mít na plíce podobný dopad, jako když člověk téměř 30 let kouří krabičku cigaret denně?

Aerosolové částice obsažené ve vdechovaném vzduchu mají široké spektrum účinků na srdečně-cévní a respirační ústrojí. Dráždí sliznici dýchacích cest, mohou způsobit změnu struktury a funkce řasinkové tkáně, zvýšit produkci hlenu a snížit samočistící schopnosti dýchacího ústrojí. Tyto změny omezují přirozené obranné mechanismy a usnadňují vznik infekce. U prašného aerosolu nebyla zjištěna prahová hranice jeho působení. Předpokládá se, že působení částic PM2,5 se začne projevovat už od koncentrací 5 µg.m-3.

Imisní limity v ČR

V ČR je určen limit pro znečištění ovzduší pevnými částicemi (polétavý prach). Denní imisní limit je 50 µg/m3. Překročení tohoto limitu je tolerováno max. 35 dní v roce.

Čtěte také: Druhy dopravy a znečištění vody

Pro představu opět příklad z Ostravska: Limit pro znečištění ovzduší prašnými částicemi je v ČR 50 mikrogramů/m3. Překročit limit by oblast neměla na více než 35 dní.

Imisní limit pro ochranu zdraví průměrná roční koncentrace je 20 µg.m-3 pro PM2,5. V roce 2020 byl imisní limit pro roční průměrnou koncentraci PM2,5 překročen pouze na 2 % stanic, celkově na 0,04 % území. O rok dříve to bylo rovněž 0,04 % území (0,1 % obyvatelstva), avšak v roce 2019 ještě platil starší imisní limit pro průměrnou roční koncentraci PM2,5, a to 25 µg∙m-3.

Zdroje znečištění ovzduší pevnými částicemi

Polétavý prach vzniká téměř výhradně jako produkt lidské činnosti - při spalovacích procesech, tavení rud, ale také z půdy zbavené vegetačního krytu. Částice PM2,5 mohou vznikat jak antropogenně (činností člověka), tak přirozeně. Hlavním zdrojem těchto částic jsou domácnosti, zejména vytápění ve starých kotlech na tuhá paliva (uhlí, dřevo).

Tento sektor je v rámci České republiky zodpovědný za více než 70 % veškerých emisí částic PM2,5. V konkrétních lokalitách se může tento podíl lišit - například ve větších městech je významnější podíl dopravy, a naopak méně významný podíl lokálního vytápění. Zdrojem těchto částic jsou tedy zejména spalovací procesy. Z přirozených zdrojů jsou to například lesní požáry.

Veškeré výrobní a spalovací procesy v průmyslu jsou pro ovzduší velká zátěž. Největší znečištění ale pravděpodobně nevzniká kvůli průmyslu. Produkují přímo domácnosti. Vědci z Českého hydrometeorologického ústavu nedávno zjistili, že na znečištění ovzduší se vytápění domácností podílí více než průmysl (průzkum probíhal na Ostravsku). Situaci zhoršují kotle na tuhá paliva, hlavně uhlí, ale i biomasu. Znečištění způsobené dopravou trápí velká města, hlavně Prahu. Osobní i nákladní automobily zvyšují koncentraci prachových částic, oxidů dusíku i dalších plynů.

Čtěte také: Hlukové znečištění a velryby

Problém ale rozhodně nemá jen Ostravsko. Představují druhé z největších rizik znečištění ovzduší v ČR. Pocházejí hlavně ze spalovacích procesů v energetice a z vytápění domácností. Ke znečištění prachem také hojně přispívá doprava, která částice nejenom vytváří, ale navíc víří ty již usazené zpátky do ovzduší.

Antropogenním zdrojem jsou také částice, které vznikají větrným odnosem ze stavenišť, ze skládek stavebních surovin, z demolovaných staveb, z nezpevněných polních cest a z obdobných míst, která vznikla v důsledku lidské činnosti.

Příčina znečištění ovzduší přírodními procesy může být chemické, fyzikální nebo biologické povahy. Mohou to být například zrna z větrných erozí půdy, obvykle z oblastí pokrytých řídkou vegetací, nebo zcela bez pokryvu vegetace (prachové bouře). Typickým příkladem, kdy se dostává do vznosu velké množství písku, je poušť. Důležitým přírodním zdrojem prachových částic je také kosmický prach. Dalšími přírodními zdroji látek, které znečišťují ovzduší, jsou například metan, uvolňovaný v průběhu trávení potravy zvířaty nebo hnitím biomasy, radioaktivní plyn radon, který se uvolňuje ze zemské kůry, sopečná aktivita a bioaerosol.

Regionální rozdíly v znečištění ovzduší

Oblast Karvinná/Ostrava/Frýdek-Místek je krajem s nejznečištěnějším ovzduším v ČR. Největší problémy způsobují pevné prachové částice a rakovinotvorný benzo(a)pyrenu. Důvodem je velké množství domácností, které používají kotle na tuhá paliva, průmysl, ale také znečištění z polské strany. Situaci ještě zhoršují podmínky krajiny, ve které se Ostravsko nachází. Ovzduší v tomto kraji znečišťuje hlavně průmysl, konkrétně těžba hnědého uhlí a jeho následné spalování.

Hlavní město nejvíc trápí znečištění způsobené dopravou. Pravidelně se zde měří hodnoty polétavého prachu, které překračují imise.

Podle průzkumů a měření dýchají Češi nejzdravější vzduch v Jihočeském kraji, Plzni a na Vysočině.

Jak můžeme zlepšit kvalitu ovzduší?

Dlouhodobě se koncentrace částic PM2,5 v České republice snižují, a to zejména díky postupnému snižování emisí souvisejícím s obnovou starých kotlů, vozového parku, ale například i modernizaci technologických procesů v průmyslu. Meziroční variabilita koncentrací souvisí zejména s meteorologickými a rozptylovými podmínkami. Nepříznivě se v tomto směru projevuje tuhá zima (zvyšuje potřebu a intenzitu vytápění), dlouhá topná sezóna a zhoršené rozptylové podmínky.

Vzniká tím hustý toxický kouř, který může mít karcinogenní účinky. Vezmi změnu v České republice do svých rukou. Pojď s námi měnit nejen čistotu ovzduší, ale celé krajiny.

Tipy pro zdravější ovzduší v domácnosti:

Při vaření zapněte digestoř a otevřete okna.
Oblečení nesušte doma, ale venku na čerstvém vzduchu. Ve velmi vlhkém prostředí se totiž mohou objevit například plísně.
Pravidelně větrejte, v zimě krátce a intenzivně, v létě nechte okna otevřená klidně celý den.
Uklízejte s šetrnými čisticími prostředky, které neobsahují agresivní chemikálie.
Pokud máte doma příliš suchý vzduch, pořiďte si zvlhčovač a pár pokojových rostlin.
Pravidelně doma uklízejte.
Nezapalujte aromatické svíčky a nepoužívejte osvěžovače vzduchu.
Zajímejte se o moderní technologie, které přispějí k lepšímu ovzduší ve vašem domově.

Funkční nátěry představují nízkonákladovou, bezhlučnou a ekologickou čističku vzduchu, která je bezúdržbová a k provozu potřebuje jen malé množství světelné energie. Jsou ideální všude tam, kde trávíme hodně času - v domácnosti, kanceláři, školách i ve veřejných budovách. Nano nátěry jsou založeny na čistém a ekologicky velmi šetrném fyzikálním jevu, takzvané fotokatalýze, která dokáže odstranit znečištění a škodlivé mikročástice ze vzduchu. Tato česká certifikovaná technologie pracuje bez chemických látek a jedna aplikace funguje až 15 let.

Co může udělat jednotlivec:

Používej hromadnou dopravu nebo jezdi na kole.
Vytápěj ekologicky.
Nespaluj plasty a odpadky.

Naměřené hodnoty znečištění ovzduší v obci

Na závěr uvedu několik hodnot znečišťujících látek PM10, které dokumentují reálné prostředí v obci. Hodnoty byly změřeny přístrojem DustTRAK 8530 s odečtem hodnot z obrazovky, který je k dispozici v BAT centru Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích, v laboratoři Hluk a prach.

Pokud není v měřené oblasti inverze, lze naměřit hodnoty PM10 v rozmezí 11 až 20 μg/m3.
Pokud je obec zasažena mírnou inverzí, dojde k nárůstu na hodnoty PM10 115 až 150 μg/m3.
Dne 18. listopadu 2011 byla v jižních Čechách inverze, kdy mimo obydlí byla naměřena průměrná hodnota 223 μg/m3 (čili čtyřikrát překročen limit). V ten samý okamžik byly v místnosti, kam obyvatelé běžně vchází dveřmi (troje dveře !), průměrná hodnota PM10 159 μg/m3 (takže byl limit také překročen). V místnosti, do které nebylo od začátku inverze vcházeno, byla naměřena průměrná hodnota 85 μg/m3.
Při manipulaci s uhlím (nabírání uhlí Ořech II lopatkou do nádob) byly naměřeny hodnoty PM10 v místě dýchacích orgánů v rozmezí 537 až 985 μg/m3 (částice jsou tvořeny uhelným prachem).
Při zatápění v kachlových kamnech, kdy do místnosti unikl kouř, byla naměřena hodnota PM10 170 μg/m3.
Při vysávání domácím vysavačem se zvýší hodnoty PM10 na 40 až 65 μg/m3 z hodnoty PM10 před vysáváním 23 μg/m3.
Při oblékání oděvů se zvýší hodnota PM10 na 0,53 μg/m3 z hodnoty PM10 před oblékáním 23 μg/m3 (částice jsou tvořeny především vlákny textilií).
Průjezd vozidla kategorie N na nečištěné silnici emitoval prachové částice na průměrnou hodnotu 148 μg/m3. Na vyčištěné cestě to byla průměrná hodnota 48 μg/m3, při hodnotách 12 μg/m3 bez pohybu vozidla.

Důležité informace o znečištění ovzduší

Jízda autem, průmyslová výroba, ale také soused, který topí ve starém kotli, mají negativní vliv na čistotu vzduchu, který dýcháme. Jeho kvalita má přitom na nás stejný vliv jako vyvážený jídelníček nebo dostatek pohybu. Podle nové zprávy o kvalitě ovzduší však 99 procent populace na světě dýchá znečištěný vzduch.

Více než polovinu měst v Evropě trápí špinavý vzduch. Navzdory snížení emisí z dopravy a omezení průmyslu během pandemie není vzduch na našem kontinentu lepší. Údaje z 323 evropských měst v letech 2019 a 2020 ukázaly, že jen ve 127 z nich byla úroveň jemných prachových částic pod limity, které doporučuje Světová zdravotnická organizace. Polétavý prach přitom může způsobovat bolest hlavy, astma i nemoci srdce. Nejlepší kvalitu ovzduší mají skandinávská města, naopak nejhorší je situace ve východní Evropě, kde elektrárny, teplárny a domácnosti spalují uhlí.

Zhruba tolikrát se každý den nadechneme. Už jen proto by nám mělo záležet na tom, co dýcháme.

Vzduch je směs různých plynů. Zhruba 78 procent tvoří dusík, 21 procent kyslík a 1 procento představuje několik dalších plynů a drobných prachových částic, které zahrnují i škodliviny. Vzduch je neustále v pohybu a odnáší tyto částice daleko od místa, kde vznikly. Proto i obyvatele Česka může ovlivnit písečná bouře na Sahaře stejně jako rozsáhlé požáry v Austrálii.

Znečištění ovzduší způsobují různé pevné i kapalné částice. Mohou pocházet z výfuků aut a továren, ale také z aktivních sopek a požárů. V Česku patří mezi největší znečišťovatele ovzduší vedle průmyslu a dopravy také domácnosti, které využívají k topení kotle na uhlí.

Jde o malé částice prachu rozptýlené ve vzduchu. Jejich velikost se měří v mikrometrech. To je jednotka tisíckrát menší než milimetr. Čím jsou tyto částice menší, tím jsou škodlivější. Ty nejmenší z nich proniknou až hluboko do plic, odkud se dostanou i do krevního oběhu. Mezi tyto částice patří i benzo(a)pyren, který se do ovzduší dostává při nedokonalém spalování. Objevuje se třeba ve výfukových plynech, v emisích uhelných elektráren, ale třeba i když grilujete steak.

Je plyn, který vzniká při spalování fosilních paliv. Způsobuje kyselé deště a výrazně přispívá k tvorbě přízemního ozonu. Od počátku průmyslové revoluce se zvýšila jeho koncentrace v atmosféře zhruba o 50 procent. To je více, než k čemu došlo přirozenou cestou v průběhu předchozích 20 000 let.

Je další nebezpečnou látkou, která vzniká účinkem UV záření na vzduch znečištěný výfukovými plyny. Dráždí sliznice dýchacích cest. Kromě lidí a zvířat škodí také rostlinám. Nejvyšší koncentrace přízemního ozonu ve vzduchu bývají hlavně v letních měsících.

Vytápění v kotlích na dřevo nebo uhlí znečišťuje vzduch hlavně na venkově. Jemné saze, které se dostávají do ovzduší, obsahují již zmíněný karcinogenní benzo(a)pyren a miniaturní prachové částice.

Silniční doprava zamořuje vzduch hlavně ve městech. Nejde ale jen o výfukové plyny. Velká část škodlivých částic vzniká také otěrem pneumatik nebo brzdových destiček.

Rovněž průmysl a energetika přispívají ke znečištění ovzduší, a to tím, že do něj vypouštějí například oxid siřičitý a oxidy dusíku (NOx).

Nemalou měrou se na znečišťování vzduchu podílejí také lesní požáry. Například v loňském roce vyprodukovaly dvojnásobek emisí skleníkových plynů, než kolik jich ročně vypustí do ovzduší celé Německo.

V posledních několika letech přibývá vědeckých poznatků o tom, že ovzduší v interiéru může být mnohokrát více znečištěné než to venkovní. Odborníci poukazují na to, že vzduch v okolí dálnic či rušných městských komunikací je tak paradoxně zdravější než ten v obývacím pokoji, kanceláři nebo v divadle. Kromě vnějšího znečištění z dopravy, průmyslu a vytápění se na vzduch v interiéru nabalí ještě další nečistoty. Mohou to být viry, plísně, různé mikroorganismy i toxické těkavé látky. Ty se do vzduchu uvolňují z osvěžovačů vzduchu, různých nátěrů nebo třeba při úklidu. Pokud navíc málo větráte nebo máte v místnosti příliš vlhký či suchý vzduch, koncentrace škodlivých látek ve vzduchu prudce roste.

Dopady znečištění ovzduší na zdraví: