Znečištění životního prostředí automobily: Fakta a čísla

13.03.2026

Nečistoty v ovzduší patří k základním ekologickým problémům, které viditelně ovlivňují zdraví a životy lidí. Znečištění ovzduší dosáhlo svého nejhoršího stavu v období průmyslové revoluce.

Nejnovější zjištění o stavu životního prostředí v naší zemi každoročně shrnuje a hodnotí Zpráva o životním prostředí České republiky. Přípravu tohoto oficiálního vládního dokumentu zajišťuje od r. 2005 CENIA, česká informační agentura životního prostředí, která odpovídá za shromažďování, vyhodnocování a šíření informací o životním prostředí v ČR.

Zpráva za r. 2007 uvádí, že stav životního prostředí v ČR je stabilizovaný a pozvolna se zlepšuje. Ve vývoji některých ukazatelů, zejména u kvality ovzduší, se vyskytují výraznější meziroční výkyvy oběma směry, ovlivněné zejména přírodními podmínkami, které však představují pouze oscilaci okolo dlouhodobějšího trendu.

Je však třeba zdůraznit, že problematické trendy antropogenních zátěží, identifikované už v předchozích letech, jsou naléhavější a představují hrozbu pro vývoj stavu životního prostředí. Jde o stagnující a v posledních letech i rostoucí emise skleníkových plynů a dynamický rozvoj silniční dopravy s dopady na kvalitu ovzduší, krajinu i lidské zdraví. Česká republika zvyšuje svůj příspěvek k zátěžím klimatického systému.

Zastavil se pokles emisí skleníkových plynů a po r. 2005 dokonce došlo k jejich nárůstu. Stalo se to až poté, co ČR splnila závazky spojené s přijetím Kjótského protokolu, a to díky výhodné výchozí pozici a vysokým emisím v referenčním r. 1990. Navíc máme jedny z nejvyšších měrných emisí v Evropě, a to 14,5 t CO2 ekv./obyv., zatímco průměrná hodnota v EU se pohybuje okolo 10 t CO2 ekv./obyv.

Čtěte také: Životní Prostředí a jeho Znečištění

Největší růst zaznamenávají emise skleníkových plynů (CO2 a N2O) z dopravy, jejichž podíl stoupl ze 4,7 % r. 1990 na 13 % r. 2006 (asi 19,6 milionů tun CO2 ekv.).

Pokud se však podíváme na vývoj průměrných koncentrací suspendovaných částic, zjistíme, že průměrné roční i 24hodinové koncentrace poklesly pouze nevýrazně, ovšem i to stačilo ve většině lokalit k tomu, aby stanovené limity nebyly překročeny.

Jednou z největších současných zátěží životního prostředí je doprava. Výkony individuální automobilové dopravy narostly od r. 1990 o 80 % a r. 2007 tvořily 63,4 % celkového objemu osobní dopravy. Počet osobních automobilů se zvýšil za posledních 15 let téměř dvojnásobně a dosahoval r. 2007 celkem 4,28 milionu vozidel, což představuje přibližně 1 automobil do 3,5 t na 2 obyvatele ČR.

I přes průběžné zlepšování struktury vozového parku (přibývá automobilů vyhovujících standardům EURO, podíl vozidel vybavených katalyzátorem stoupl z 6,8 % r. 1993 na 61,4 % r. 2006) je stáří vozového parku v ČR nadále velmi vysoké (13,88 roku u osobních automobilů r. 2007) a jeho struktura zatím není srovnatelná se strukturou vozového parku v EU.

Nákladní doprava v ČR se vyznačuje dominancí pro životní prostředí značně škodlivé silniční přepravy (v roce 2007 asi 72 %).

Čtěte také: Druhy dopravy a znečištění vody

Výsledky Zprávy o životním prostředí České republiky v roce 2007 i přes řadu pozitivních zjištění naznačují, že další významnější a dlouhodobější zlepšování stavu životního prostředí u nás bude možné pouze za předpokladu efektivních opatření k potlačení popsaných negativních trendů. Rychlé zlepšování v závěru 20. století, které znamenalo přiblížení průměrným hodnotám stavu životního prostředí v EU, je totiž již minulostí.

Bylo to v důsledku zvýšené těžby uhlí a jeho následného spalování, které způsobovalo intenzivnější výskyt oxidu siřičitého, sazí a popela ve vzduchu. Největší katastrofou byl takzvaný londýnský smog v roce 1952, kdy znečištění dosáhlo takového stupně, že na následky chorob dýchacích cest zemřelo 2000 lidí.

Látky, jejichž zvýšená přítomnost v ovzduší může ovlivňovat životní prostředí a životy lidí, jsou především chlorovodíky, oxidy síry a dusíku, fluór, chlór a další, například neviditelné a o to nebezpečnější radioaktivní částice. Hrozbu představují i freony, které poškozují ozónovou vrstvu.

Počet aut v České republice, potažmo hlavním městě, již přes 20 let utěšeně roste. Celkem jich tu jezdí téměř pět milionů, z toho milion jen v Praze.

Znečištěné ovzduší stále představuje vážnou hrozbu zdraví a životy obyvatel České republiky.

Čtěte také: Hlukové znečištění a velryby

Znečištění ovzduší představuje pro Evropany největší zdravotní riziko spojené se životním prostředím.

Podle Zprávy o stavu životního prostředí, kterou každý rok dostává na stůl vláda, se kvalita ovzduší v ČR výrazně zhoršují, a to už několik let v řadě. A může za to především automobilová doprava jako celek, informuje server Aktuálně.cz.

„Zpráva o stavu životního prostředí v roce 2007 upozorňuje rovněž na to, že kvůli nárůstu automobilové a letecké dopravy se v posledních letech nedaří omezovat skleníkové plyny,“ píše se mimo jiné v obsáhlém článku. Zajímavé je srovnání s rokem 1990, kdy byl podíl dopravních emisí na veškerém množství skleníkových plynů v ČR pouze čtyři procenta, zatímco dnes už je to asi 13%. Výrazně se zvýšily také emise stále rostoucí letecké dopravy.

Jistě nikdo netušil, že jejich vynálezy se ve dvacátém století stanou hrozbou pro životní prostředí, ale i pro člověka samotného. Je velmi náročná na spotřebu primární energie (spotřebuje polovinu na světě vytěžené ropy). Průměrný automobil každoročně vypustí do atmosféry tolik oxidu uhličitého, že to více než 4× přesahuje jeho vlastní hmotnost.

Průměrný český i moravský osobní automobil jezdí méně, každoročně způsobí exhalace zhruba 1,7 tuny oxidu uhličitého. Doprava dále zamořuje ovzduší oxidem uhelnatým, oxidy dusíku, uhlovodíky a polétavým prachem. Podílí se na tvorbě tzv. fotochemického smogu.

Moderní katalyzátory sice snižují množství emisí, ale pouze u zahřátého motoru. Například pokud automobil urazí cestu kratší než asi 4 km, nepracuje katalyzátor tak, jak by měl. Právě v městském provozu je přibližně čtvrtina cest kratší než tato vzdálenost, a katalyzátor tak není dobrým nástrojem na snižování emisí. Dnešní benziny jsou bezolovnaté, ale zase obsahují více jiných škodlivých látek.

Škodliviny vznikající při automobilové dopravě a jejich negativní vlivy

Dvacet až třicet procent obyvatel, především ve městech, je vystaveno nadlimitní hladině hluku (65 dB). Škody způsobené hlukem se v rámci Evropské unie odhadují na desítky miliard eur vinou snížené schopnosti pracovat, nemocí a úmrtí.

Auto zabere na parkovišti místo pro cca 10-14 kol. Při výrobě auta se spotřebuje takové množství energie, které je potřeba pro výrobu 70-100 jízdních kol. Ročně zemře na následky dopravních nehod kolem 1 milionu lidí.

Letecká doprava je nejvíce poškozující způsob dopravy. Letadla kromě CO2 vypouští další látky, které v součtu způsobují, že klimatické dopady letectví jsou nejméně dvakrát vyšší než účinek samotného vypouštěného CO2.

Osobní automobily, autobusy, nákladní vozidla (mnohdy zcela nesmyslně převážející zboží z jednoho konce republiky či Evropy na druhý a prakticky stejné zboží směrem opačným) i motorky vypouštějí své výfukové škodliviny do přízemních vrstev atmosféry, kde škodí všemu živému.

Ve většině měst se právě auta nejvíce podílejí na znečištění životního prostředí. Lokálně jsou nejhorší jemné prachové částice a za letních dnů též ozon vznikající vinou emitovaných oxidů dusíku atd. Přemíra aut kromě toho dopravu ve městě zpomaluje až znemožňuje, nejen tu hromadnou, ale i např.

I kdyby naše vozidlo nevypouštělo skoro žádné škodliviny, skoro žádné emise CO2, stále zůstává řada negativních dopadů - bariérovost (fragmentace prostoru - města i krajiny), hluk, ohrožení lidí a zvířat (srážky se zvířaty, úmrtí při dopravních nehodách), zábor přírodních míst na stavbu nových silnic, dálnic, obchvatů, narušení migračních tras (koridorů) zvěře v souvislosti se stavbou nových silnic, energie a materiály potřebné na výrobu aut atd.

Sluší se podotknout, že nejjednodušší formou car-sharingu je spolujízda, zejména do práce a zpět. I tahle zdánlivá drobnost je vůči životnímu prostředí rozhodně ohleduplnější než sólová jízda nebo-li „jednoválec“ (v autě se válí pouze jeden - řidič jako jediný pasažér).

Při provozu auta se spalovacím motorem přichází většina energie obsažené v palivu nazmar, uniká jako teplo do ovzduší. Pokud se ale napájí elektřinou, ta může pocházet výhradně z obnovitelných zdrojů (fotovoltaika, vítr, biomasa, menší vodní elektrárny). Popř. může být vyrobena v teplárnách, které teplo místo do vzduchu posílají do potrubních sítí. Pro současnost a budoucnost není jiný než elektrický pohon myslitelný.

Nejnovější výpočty ukazují, že průměrný elektromobil v Evropské unii je z hlediska dopadu na klima již dnes téměř třikrát lepší než ekvivalentní konvenční automobil.

A teď jen pro ty, kteří se zatím bez auta se spalovacím motorem nedokáží obejít: Motorové vozidlo nepoužíváme na krátké vzdálenosti; studený motor spotřebuje o 40 % paliva více než motor zahřátý na provozní teplotu, plodí mnohem více škodlivin a více se opotřebuje.

Olejové filtry a filtry pohonných hmot, stejně jako všechny obaly, hadry, papíry a autosoučástky znečištěné minerálními oleji, organickými rozpouštědly atd. je třeba pokládat za problémové látky a zacházet s nimi s nejvyšší opatrností. Z důvodu ochrany životního prostředí by měly být všechny servisní práce včetně výměny olejů, konzervování a mazání podvozků, mytí karoserií i motorů prováděny ve specializovaných firmách vybavených náležitou technikou včetně recyklace užitkové vody. Časté používání autokosmetiky je zcela zbytečné.

Spotřeba paliva je závislá také na správném nahuštění pneumatik, na rychlosti jízdy a na technice jízdy. Snažíme se jezdit plynule (nikoliv způsobem „brzda-plyn“) a dbát doporučení uváděných výrobcem.

Dlouhodobá expozice nadměrnému hluku způsobuje hypertenzi (vysoký krevní tlak), poškození srdce včetně zvýšení rizika infarktu, snížení imunity organismu, chronickou únavu a nespavost.

Odoláme tomuto pokušení a volíme jiný druh veřejné dopravy. Letecká doprava znečišťuje ovzduší škodlivinami vznikajícími při spalování leteckého paliva, způsobuje nebezpečný hluk a vibrace, znečišťuje vodu a půdu v okolí letišť. Bohužel má navíc významný přínos ke globálnímu oteplování.

Za rok 2019 byly „naše“ národní emise samotného CO2 z letecké dopravy více než milion tun CO2 (zdroj: Cenia), asi 6 % všech emisí oxidu uhličitého z dopravy. Celkový klimatický dopad dálkového letu je kolem 200 až 320 g ekv. CO2 na kilometr a osobu.

Škodlivý dopad znečištění ovzduší je potvrzen nedávnými studiemi Světové zdravotnické organizace (WHO), které odhadují, že každoročně je ve 27 zemích EU a ve Velké Británii znečištěním malými částicemi přímo způsobeno 376 000 předčasných úmrtí. Počet úmrtí souvisejících se znečištěním se nicméně za posledních 30 let snížil na polovinu.

Aktivní mobilita namísto osobních vozidel může mít dva pozitivní výsledky: zlepšení fyzického zdraví a omezení emisí výfukových plynů. Pětiletá britská studie dospěla k závěru, že lidé dojíždějící na kole mají o 52 % nižší riziko úmrtí na srdeční chorobu a o 40 % nižší riziko úmrtí na rakovinu.

Z ekonomického hlediska je sedavý životní styl nejen škodlivý pro zdraví, ale také způsobuje Evropské unii celkové ekonomické ztráty přesahující 80 miliard eur ročně.

Pro mnohé starší lidi je cyklistika fyzicky namáhavější, a proto může být pro tuto věkovou skupinu přínosné zvýšení dostupnosti elektrokol za příznivější ceny. V tomto segmentu lze pozorovat celkový nárůst poptávky, přičemž tržby se za posledních deset let zvýšily šestinásobně a podle prognóz se od roku 2020 do roku 2025 opět zdvojnásobí. Podle nedávných studií z Německa vlastní věková skupina 65-69 let nejvyšší počet elektrokol, konkrétně 16 %. Polovinu cest na elektrokolech v Německu podnikají lidé nad 60 let a 29 % cest na elektrokolech podnikají lidé ve věku nad 70 let.

Automobilová doprava je napříč světem považována za velké ohrožení životního prostředí, a tak jednotlivé vlády stále zpřísňují normy, aby vozy vypouštěly stále méně a méně emisí. Na světě přitom existují mnohem větší znečišťovatelé životního prostředí, třeba obří lodě. Ani ty už naštěstí nezůstávají bez povšimnutí a také je čeká důraz na nižší vypouštěné emise. Tato snaha ale podle nás přichází pozdě a normy jsou zaváděny jen pomalu.

Nejen Evropská unie volá po stále přísnějších emisních normách pro automobily, které se v případě vznětových motorů dostaly vlastně už na hranici jejich možností, a přitom na moři plují obří lodě, které vypouštějí mnohonásobně více emisí.

V roce 2009 byla dokonce dánskou vládní agenturou pro ochranu životního prostředí vydána studie tvrdící, že pouhých 15 největších lodí světa zatěžuje životní prostředí více než všechny automobily na světě, kterých v té době bylo asi 760 milionů. A to není řeč o sice menších, ale stále velice „špinavých“ lodí, kterých plují tisíce. Ve výsledku tak lodní doprava znečišťuje životní prostředí výrazně více než auta.

Ve srovnání s automobily totiž obří lodě používají mnohem méně kvalitní palivo. Tzv. zásobníkové palivo jsou vlastně nepoužité zbytky při rafinaci nafty z ropy, které jsou plné nebezpečných látek, jako je třeba síra. Podle odhadů tento olej může obsahovat až 3.500krát více síry než nafta používaná osobními automobily. Lodě přitom nevyužívají filtry pevných částic jako automobily, a tak tyto látky vlastně nic nezachytává.

Druhým důvodem zatěžování životního prostředí obřími loděmi je vedle spalování nekvalitního paliva jejich kontinuální práce. Lodní motory většinu roku pracují 24 hodin denně, což je samo o sobě pro životní prostředí vysoká zátěž. Navíc tyto agregáty jsou doslova obří.

Navíc i ve světě lodí se experimentuje s alternativními palivy a technikou snižující spotřebou paliva. Začíná se využívat těžký olej s nízkým obsahem síry, systémy využívající vzduchovou a solární energii nebo rekuperace odpadního tepla.

IMO schválilo normy, na jejichž základě budou muset lodě s tonáží nad 5.000 tun budou muset sbírat data o spotřebě všech typů používaného oleje. Zjištěné údaje chce IMO následně použít pro další regulaci. S ohledem na to, že podle odhadů IMO takto velké lodě představují 85 % emisí CO2 mezinárodní lodní dopravy, zdá se nám to zatím trochu málo.

A právě snižování spotřeby paliva a technika zachytávající nejnebezpečnější látky je jediným řešením, jak zátěž lodní dopravy snížit.

Když se na internetu objeví text o škodlivých dopadech automobilové dopravy nebo přechodu na elektromobilitu, téměř záhy se v diskuzích objeví námitka: „K čemu je nějaké omezování automobilové dopravy, když lodě ničí planetu mnohem víc?“ Někteří autoři jdou tak daleko, že prezentují bombastické titulky typu „Patnáct největších nákladních lodí znečišťuje ovzduší jako 760 milionů aut“.

Zásadní informace je, že pomocí námořní dopravy dnes přepravujeme přibližně devadesát procent veškerého nákladu a zboží.

Pro celkové zhodnocení je proto třeba porovnat různé typy znečištění.

tags: #znečištění #životního #prostředí #automobily #fakta #a