Co platí na minerály v odpadu: Legislativa v České republice

23.03.2026

Produkce stavebních hmot je dosud převážně založena na využívání klasických nerostných surovin, které jsou neobnovitelné. Přesto dochází k rychlému nárůstu využití odpadních surovin jako druhotných surovin, které v těchto výrobcích primární suroviny částečně nebo i úplně nahrazují.

Za primární suroviny se považují přírodní látky anorganického nebo organického původu určené k dalšímu použití. Druhotné suroviny jsou suroviny nebo materiály získané z odpadů, které jsou využitelné k dalšímu zpracování.

Vzrůstající objem odpadních a druhotných surovin všeho druhu je doprovodným jevem ekonomicky rozvinuté společnosti a současně jedním z problémů ochrany životního prostředí. Značný podíl v objemech odpadů představuje stavební odpad.

Současně je stavebnictví schopno životnímu prostředí částečně odlehčovat, a to především schopností spotřebovávat průmyslové a stavební odpady jako náhradu přírodních surovin. Stavební a demoliční odpady představují v zemích Evropské unie nezanedbatelný podíl na celkové produkci odpadů (jde přibližně o 25 % odpadů). Tyto odpady však zároveň představují alternativní zdroj druhotných surovin a existují plány na jejich využívání.

V oblasti stavebních odpadů bylo stanoveno využití těchto druhotných zdrojů do konce roku 2005 na hodnotu 50 % a do konce roku 2012 na hodnotu 75 % hmotnosti vznikajících stavebních a demoličních odpadů. Toto opatření ke zvýšení podílu recyklované a znovu využité části by mělo vést k výraznému snížení zatížení životního prostředí - a to jak ve formě snížení produkce odpadů, tak také snížení objemu vytěžených primárních nerostných surovin. Nezanedbatelný je také vliv stavebních odpadů na náklady stavební výroby.

Čtěte také: Jak platit poplatky za odpad v Brně

Dostupnost stavebního kamene

Nejběžnější nerostnou surovinou využívanou ve stavebnictví je stavební kámen, o kterém panuje všeobecné povědomí, že jeho ložiska jsou relativně rovnoměrně rozložena a je jich dostatek. V porovnání s většinou atraktivnějších a vzácnějších nerostných surovin je výskyt ložisek stavebního kamene skutečně obvyklejší.

Při podrobné analýze však přesto vidíme, že je tato ustálená představa relativně dost vzdálená pravdě. Ložiska stavebního kamene jsou rozmístěna v závislosti na geologické stavbě daného území. V ČR proto existuje nejen řada oblastí, kde je nahromaděno velké množství ložisek, jejichž produkce sanuje spotřebu i v sousedních oblastech, ale také celé oblasti, kde je stavebního kamene nedostatek.

Výtěžnost ložisek je přitom v ČR stále větší. Proto je nutné hledat alternativní zdroje ve využití vedlejších produktů výroby, recyklovaných materiálů či odpadních surovin z primární těžby kameniva. Při těžbě i primárním zpracování surovin i využívání stavebních materiálů vzniká značné množství odpadu. Jeho efektivnější využití by umožnilo snížení spotřeby přírodních surovin.

Odpad při těžbě a úpravě stavebního kamene

Množství odpadů vzniká již při samotném získávání stavebních surovin. Převážná většina těchto odpadů je k dispozici, neboť přes 90 % evropské spotřeby je domácího původu. Skrývkové a odklizové materiály obvykle končí nevyužity na odvalech. Jejich kvalita a vlastnosti jsou poměrně variabilní.

Často obsahují vysoké procento přimísených jílovitých částic, které limitují jejich využití mimo samotné lomy maximálně jako podsypové zeminy. V některých případech však jde o relativně kvalitní kamenivo, jindy je nezbytné surovinu prát. Problémy limituje omezení se na využití hrubého drceného kameniva z odvalu. Přepracování odvalů by umožnilo získání značných množství někdy i poměrně kvalitní suroviny.

Čtěte také: Kde zaplatit ekodaň při prodeji auta?

Konkrétní objemy je obtížné odhadovat, zejména pokud jde o celkový potenciál. Podle evidence odpadů Českého ekologického ústavu by objem odpadů z úpravy a dalšího zpracování veškerých nerud měl činit něco přes 500 000 tun. Tento údaj je však patrně podhodnocený.

Množství odpadů vzniká při samotné úpravě stavebního kamene. Tvoří je surovina obsahující jílovité minerály a prosívky, jemné frakce z drcení, které jsou zachycovány v odlučovačích (většinou v suchých mechanických cyklonech). Rovněž jejich charakter (zrnitost, podíl nevyužitelných příměsí) může být poměrně variabilní.

Drcené kamenivo, převážně frakce 0 až 4 mm, tvoří kolem 80 % těchto odpadů. Na rozdíl od přírodních písků mají vyšší podíl frakce 0,25 mm (15 až 20 %) a frakce 0,125 mm (asi 10 až 12 %). Využití je limitováno mírou znečištění a náklady na jeho odstranění. Jejich aplikace zvyšuje potřebu vody na výrobu betonu.

Stabilizace odpadů

Další množství představuje stabilizace odpadů pojivem (cement, vápno, resp. také odpadní popílek). Touto možností se v České republice zabývá firma Lhoist, která zkoumá potenciálně využitelné materiály a jejich vlastnosti. Zkušenosti ze zahraničí ukazují, že zejména kvalitnější stabilizované odpady mohou substituovat štěrkopísky či drcené kamenivo.

Značná část doposud málo využívané suroviny se týká tzv. prosívek, které vznikají při drcení a následně třídění drcených kameniv v lomech. Při tomto procesu vzniká frakce 0 až 1 nebo 0 až 2 mm, která se většinou používá pouze jako málo hodnotný zásyp nebo pro rekultivace vytěžených ložisek.

Čtěte také: Nakládání s odpady Nýrsko-Hamry

Náhrada přírodního kameniva prosívkou může být ekonomicky výhodná, s přibývající dávkou prosívky se snižují náklady na vstupní suroviny - u transportbetonů přibližně až o 100 Kč/1 m3 a u zavlhlých betonů asi až o 150 Kč/1 m3. Prosívky jsou vhodné k výrobě betonů do pevnostní třídy C 30/37.

Na betonech s použitím těchto prosívek v dávce 50 % hm ke klasickému plnivu byly odzkoušeny i další vlastnosti. Výsledné betony byly mrazuvzdorné, měly srovnatelné pevnosti v tahu za ohybu s referenčními recepturami, vykazovaly poměrně malé smrštění, které se pohybovalo od 0,16 do 0,83 ‰ v závislosti na množství hrubší frakce.

Recyklace zbytkového betonu

Při výrobě betonu vzniká odpadní materiál, který se zachycuje na zařízeních (stacionární a pojízdné míchačky, čerpadla, zařízení na výrobu prefabrikátů). Tohoto tzv. Tradičně byly tyto odpady skládkovány jako stavební odpad. V posledních letech se však rozvíjí řada různých typů zařízení umožňujících recyklaci zbytkového betonu.

Odpad je v dnešní době prakticky eliminován. Zbytkové kamenivo, je-li dokonale omyté, lze při výrobě betonu využívat víceméně bez omezení. Musí však být rovnoměrně rozmícháno. Přidává se do zásobníků s největší frakcí drceného kameniva tak, aby nebyly překročeny povolené odchylky zrnitosti.

Betonárny, které u nás zbytkový beton recyklují, se na výrobě této stavební hmoty podílejí asi 70 %. Množství doposud nevyužívaného zbytkového betonu by proto mohlo činit zhruba 30 000 m3. Využití zbytkového betonu brání především ekonomické důvody.

Recyklují jej převážně moderní, větší betonárny s perspektivou dlouhé životnosti, které v posledních letech významněji investovaly do rozvoje technologie. Na staveništích vzniká množství odpadu. Jeho inertní část tvoří zbytky stavebních materiálů a v případě renovací vybourané původní stavební prvky opravované budovy (které zde ve skutečnosti dokonce převažují).

Není známo, že by v České republice existovala studie odhadující množství staveništních odpadů. Recyklace znamená znovuvyužití, znovuuvedení do cyklu. V celém procesu recyklace jednoznačně platí, že kvalita recyklátů a efektivnost celého procesu je přímo úměrná kvalitě demoličních prací, resp. třídění materiálů z demolice přímo v místě jejich vzniku.

Z hlediska recyklace je velmi výhodné zvolit takový postup demoličních prací, který by také umožňoval využití celých stavebních prvků a dílců. Při běžných demoličních pracích se ukázalo zcela nezbytné (z hlediska dalšího využití stavební sutě) provádět důsledné třídění. Je jednoznačně prokázáno, že třídění již na stavbě je mnohem účinnější a také levnější než u výrobce recyklátu.

Využití betonového recyklátu

Betonový recyklát je využíván jako kamenivo z ekologických důvodů; jednak dochází k úspoře přírodních zdrojů, jednak není nutné zabírat další půdu pro skládku stavebního odpadu asanovaných betonových konstrukcí. Použití drceného betonu jako kameniva do betonu naráží na některé problémy: odpad není dostatečně homogenní, zrna rozdrceného betonu mají menší pevnost a mrazuvzdornost, vzniká velký podíl frakce 0 až 4 mm, který je v betonu obtížně využitelný (tyto podíly jsou více pórovité a převážně obsahují cementový kámen), proto je nutná častější kontrola vlastností drceného betonu.

Drcený beton má zhruba stejnou měrnou hmotnost jako přírodní kamenivo, ale objemová hmotnost je o 7 až 10 % nižší. Sypná hmotnost ve zhutněném stavu bývá o 15 až 18 % nižší než u stejné frakce přírodního kameniva, zvláště u drobné frakce pod 4 mm bývá 4 až 7 %. Soudržnost cementového kamene se zrny recyklátu je velmi dobrá.

Mineralogické složení betonových recyklátů z různých recyklačních podniků se liší jen velmi málo. Zpravidla obsahují křemen, živce a jíloviny jako minerály z kameniva, ke kterým se mohou přidružovat v akcesorických podílech pyroxeny, amfiboly případně i sádrovec. I přes určité rozdíly mineralogického složení a granulometrie recyklátů jsou z hlediska chemizmu odchylky od aritmetického průměru v podílech sledovaných oxidů, tj. zvyšuje se smršťování, a to o 20 až 40 % [8].

Při použití betonového recyklátu jako náhrady plniva jsou vlastnosti výsledného betonu zcela závislé na kvalitě a vlastnostech dodávaného materiálu a na obsahu cizorodých částic. S přibývající dávkou betonového recyklátu klesá výsledná pevnost v tlaku, zvyšuje se nasákavost betonu a klesá objemová hmotnost z důvodu nízké objemové hmotnosti použitého plniva.

Nižší objemové hmotnosti lze využít u prvků nebo prefabrikovaných dílců, u kterých je vznesen požadavek na nižší hmotnost vzhledem k přitížení (únosnosti) stavební konstrukce. Betonový recyklát se musí před použitím zbavit jemné frakce do 4 mm, která v betonu působí velice negativně.

Použití tohoto recyklátu při výrobě transportbetonu je možné pouze u betonů s nízkými užitnými vlastnostmi, a to v dávce do 50 % hm. nahrazované frakce. Při výrobě prefabrikovaných betonových dílců je možno tento materiál použít u prvků, které neplní primární nosné účely a jsou pouze v omezené míře vystavovány působení vody a chemických rozmrazovacích látek.

Tyto betony by kvůli zvýšené nasákavosti měly být použity pouze v suchém nebo stále mokrém prostředí, aby neprobíhala rychlejší degradace betonu.

Legislativa odpadů v ČR

Celá problematika je v Česku upravena zákonem č. 541/2020 Sb. zákon o odpadech, který normuje základní pravidla pro nakládání s odpadem. Pro občany „fyzická“ povinnost ohledně odpadu končí tím, když jej jednoduše řečeno hodí do popelnice, kontejneru či jiné určené nádoby.

Ty jsou následně už předmětem odpadových firem, pro které je svoz odpadu byznysem. Právě výše poplatku bývá často předmětem politického boje místních politiků, neboť nikdo z nás neplatí rád daně (které jsou do jisté míry totožné s poplatky).

Výše poplatku je totiž odvislá výlučně od rozhodnutí jednotlivých obcí, stát do výše nikterak nepromlouvá, toliko stanovuje maximální částku - 1 200 Kč (§ 10h zákona č. o místních poplatcích), takže je na obcích, jak k výši poplatku přistoupí. Obce musí vážit na jedné straně finanční zatížení svých občanů, ale na druhé straně také bilanci svých rozpočtů.

Faktem totiž zůstává, že obce jsou v tomto směru deficitní - vyberou na poplatcích mnohem méně, než zaplatí svozovým firmám. Na obce se navíc během času valí nové a nové povinnosti co do typu odpadu, o který se musí postarat - od roku 2022 například přibyla povinnost zajistit odběr jedlých olejů a tuků, od roku 2023 dotřídění objemného odpadu, od roku 2025 platí povinnost třídit textil.

Veliký problém pro obce představují tzv. mrtvé duše, tím jsou míněni občané, kteří v obci žijí de facto, ale nemají v obci trvalé bydliště. V každém případě platí, že tříděním občané šetří peněženky své, obcí i státu. Současně tím přispívají ke zlepšení životního prostředí a též ke zlepšení výkonu ekonomiky, neboť vytříděný odpad může sloužit například jako palivo nebo může být znovu použit v rámci recyklování.

Zemina a stavební odpady v legislativě

1. Zemina není odpadem:Zákon o odpadech se nevztahuje na nekontaminovanou zeminu a jiný přírodní materiál vytěžený během stavební činnosti, pokud je zajištěno, že materiál bude použit ve svém přirozeném stavu pro účely stavby na místě, na kterém byl vytěžen. Tj. v tomto případě je to čistě jen zemina bez vazby na režim odpadů. Ve všech jiných případech zemina spadá pod zákon o odpadech (odpad, recyklát z odpadů nebo vedlejší produkt).

2. Určení původce odpadu:Původcem odpadu se rozumí každý, při jehož činnosti vzniká odpad. Tj. stavební firma provádí stavební práce a veškerý odpad, který při tom vzniká je v odpovědnosti stavební firmy (nezáleží tedy na tom, kdo byl majitelem původní věci/nemovitosti…).Od tohoto stavu se lze odchýlit, pokud se tak stanoví v písemné smlouvě pro případy, kdy odpad vzniká při činnosti více osob nebo při činnosti prováděné na základě smlouvy pro vlastníka věci (tj. pokud bude v písemné smlouvě např. s investorem upraveno, že původcem je investor, tak stavební firma nemá k odpadu odpovědnost).

3. Zemina jako vedlejší produkt (VP):Aby zemina byla vedlejším produktem musí být splněno:vzniká jako nedílná součást stavby,je její další využití je legálně zajištěno (např. terénní úpravy s platným povolením již v okamžiku vzniku zeminy-VP),její další využití je možné bez dalšího zpracování (tj. přímé použití bez nutnosti vytřídění příměsí apod.),je její využití v souladu s jinými předpisy - např. splnění vyhlášky č. 273/2021 Sb./ 294/2005 Sb. - sušina a výluhy.

4. Recyklát ze stavebních odpadů podle § 83 vyhl. 273/2021 Sb.:Do 31. prosince 2024 přestává být recyklát ze stavebního a demoličního odpadu, pokud jde o zeminu, přírodní kamenivo nebo inertní minerální materiálový výstup recyklace, při které dochází ke změně zrnitosti a roztřídění na velikostní frakce, odpadem v případě, že splňuje následující požadavky:

je vyroben výhradně z odpadu, který je minerálním inertním materiálem, katalogových čísel17 01 01, 17 01 02,17 01 03, 17 01 07, 17 05 04, 17 05 08, 19 12 09 nebo 20 02 02pocházejícího z dřívější stavební konstrukce nebo rostlého terénu,
je určen k využití některým z následujících způsobů, pro který splňuje požadavky jiných právních předpisů:
- recyklované kamenivo jako náhrada přírodního kameniva pro použití stanovená v technických normách,
- konstrukční nestmelené a prolévané vrstvy pozemních komunikací nižších tříd, místních komunikací, parkovišť a chodníků, letištních nebo obdobných dopravních ploch,
- ochranná vrstva pozemní komunikace či letištní nebo obdobné dopravní plochy,
- nestmelená konstrukční vrstva polních a lesních cest,
- obsypy inženýrských sítí a zásypy výkopů a rýh pro inženýrské sítě,
- nestmelené a prolévané konstrukční vrstvy stavby železničních tratí,
- nestmelené a prolévané vrstvy účelových komunikací a ploch na staveništích,
- podkladní konstrukční nestmelené a prolévané vrstvy pro vyrovnání terénu pro následné pozemní a inženýrské stavby a pod základové desky při stavbě nižších budov; pokud nedojde k následnému vybudování pozemní nebo inženýrské stavby nebo základové desky a budovy, musí být recyklát ze stavebního a demoličního odpadu z místa použití odebrán,
- zemní těleso pozemních komunikací prováděné v souladu s technickou normou ČSN 73 6133 Návrh a provádění zemního tělesa pozemních komunikací ze dne 1. února 2010,
obsah škodlivin v sušině nepřekročí nejvýše přípustné hodnoty podle tabulky č. 10.1přílohy č. 10 k vyhlášce č. 294/2005 Sb. avýsledky zkoušek akutní toxicity prováděných ekotoxikologickými testy nepřekročí limity stanovené v tabulce č. 5.3 sloupci II v příloze č. 5 k vyhlášce č. 273/2021 Sb.; do 31. prosince 2023 je dostačující, pokud výsledky zkoušek akutní toxicity prováděných ekotoxikologickými testy nepřekročí limity stanovené v tabulce č. 10.2sloupci II v příloze č. 10 k vyhlášce č. 294/2005 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti zákona.

Recyklát bude doložen průvodní dokumentací recyklátu ze stavebního a demoličního odpadu. Průvodní dokumentace recyklátu musí obsahovat:

název, identifikační číslo a adresu zařízení určeného pro nakládání s odpady, které vyrobilo recyklát ze stavebního a demoličního odpadu, a název nebo jméno a identifikační číslo osoby provozovatele tohoto zařízení,
popis recyklátu ze stavebního a demoličního odpadu, alespoň pokud jde o materiál a velikost frakce,
výčet způsobů použití podle písm. b), ke kterým je možné recyklát ze stavebního a demoličního odpadu použít,
dokumenty prokazující splnění požadavků na stavební výrobky umožňující dané způsoby použití,
hmotnost recyklátu ze stavebního a demoličního odpadu, ke kterému se průvodní dokumentace vztahuje,
podpis provozovatele zařízení nebo zástupce, který za provozovatele jedná, aprotokol o provedeném vzorkování a protokol o laboratorních zkouškách, na základě, kterých bylo ověřeno splnění podmínek podle písm. c) a d), nebo kopie těchto protokolů.

Znovuzískaná asfaltová směs

5.1 Znovuzískaná asfaltová směs jako vedlejší produkt:Do 31. prosince 2023 je znovuzískaná asfaltová směs vedlejším produktem, pokud splní požadavky vyhlášky č. 130/2019 Sb., o kritériích, při jejichž splnění je asfaltová směs vedlejším produktem nebo přestává být odpadem.Do 31. prosince 2023 přestává být znovuzískaná asfaltová směs nebo asfaltová směs vyrobená z odpadní asfaltové směsi odpadem, pokud splní požadavky vyhlášky č. 130/2019 Sb.

5.1 Kritéria, při jejichž splnění je asfaltová směs vedlejším produktem nebo přestává být odpadem podle vyhlášky č. 130/2019 Sb.

Upřesňující kritéria, při jejichž splnění:

je možné považovat znovuzískanou asfaltovou směs za vedlejší produkt a nikoliv odpad,
přestává být znovuzískaná asfaltová směs odpadem,
přestává být asfaltová směs vyrobená z odpadní znovuzískané asfaltové směsi odpadem.

Kritéria pro znovuzískanou asfaltovou směs (§ 3)

(1) Znovuzískaná asfaltová směs kvalitativní třídy ZAS-T1, ZAS-T2, ZAS-T3 a ZAS-T4 je vedlejším produktem nebo přestává být odpadem, pokud splňuje následující upřesňující kritéria:

a) není znečištěna jinými látkami než těmi, které se používají k její výrobě, pokládce, nebo při běžném provozu; toto znečištění je přípustné, pokud neohrožuje možnost využití znovuzískané asfaltové směsi způsobem, který je v souladu s vyhláškou č. 130/2019 Sb. (dále jen "vyhláškou"),
b) použije se výhradně způsobem stanoveným pro příslušnou kvalitativní třídu v § 4, 5 nebo 6 vyhlášky,
c) pro konkrétní způsob použití celkové množství polyaromatických uhlovodíků ve znovuzískané asfaltové směsi nepřesáhne celkové množství stanovené pro příslušnou kvalitativní třídu znovuzískané asfaltové směsi v tabulce č. 1 přílohy č. 1 k vyhlášce,
d) splnění požadavků na celkový obsah polyaromatických uhlovodíků je prokázáno vzorkováním a zkoušením, která byla provedena v souladu s § 7, pokud tato vyhláška nestanoví jinak, a
e) znovuzískaná asfaltová směs s výjimkou znovuzískané asfaltové směsi využívané technologií recyklace na místě je identifikována a doprovázena údaji stanovenými v příloze č. 2 vyhlášky.

(2) V případě znovuzískané asfaltové směsi z konstrukční vrstvy, která byla prokazatelně vybudována po 1. lednu 2000, nemusí být provedeno vzorkování a zkoušení. V takovém případě je tato znovuzískaná asfaltová směs pro účely této vyhlášky považována za znovuzískanou asfaltovou směs kvalitativní třídy ZAS-T3.

(3) Pokud se nejedná o případ podle odstavce 2 a není provedeno vzorkování a zkoušení podle § 7, je asfaltová směs pro účely této vyhlášky považována za znovuzískanou asfaltovou směs kvalitativní třídy ZAS-T4.

(4) Pokud se při vzorkování a zkoušení zjistí, že jednotlivé vrstvy naplňují podmínky pro zařazení do různých kvalitativních tříd a jednotlivé vrstvy nejsou vybourány odděleně, zařazuje se znovuzískaná asfaltová směs do kvalitativní třídy podle vrstvy s nejvyšším obsahem polyaromatických uhlovodíků.

(5) Aby bylo možné považovat znovuzískanou asfaltovou směs za vedlejší produkt, musí být vzorkování a zkoušení provedeno před zahájením stavebních prací, při nichž dochází ke znovuzískání asfaltové směsi, pokud vyhláška neumožňuje zařazení znovuzískané asfaltové směsi bez vzorkování. Odběr vzorků před zahájením stavebních prací se provádí formou zkušebních vývrtů tak, aby bylo možné posoudit samostatně každou asfaltovou vrstvu, která má být v rámci stavebních prací odstraněna.

Tabulka 1: Celkové množství polyaromatických uhlovodíků pro kvalitativní třídy znovuzískaných asfaltových směsí ZAS-T1, ZAS-T2, ZAS-T3 a ZAS-T4 (příloha č. 1 k vyhl. č. 130/2019 Sb.):