Znečištění životního prostředí v provozu podniku a legislativa v České republice

Kvalita ovzduší patří v posledních letech jednoznačně k největším problémům, které české životní prostředí má. Problematická je především imisní zátěž obyvatel, což vede i k prokazatelným zdravotním dopadům, jako je zvýšený výskyt respiračních onemocnění, včetně chronických. Česko proto patří mezi země EU s nejhorší kvalitou ovzduší.

Legislativa a ochrana ovzduší

V České republice vznikl první zákon o odpadech v roce 1991. V současnosti nakládání s odpady upravuje zákon č. 541/2020 Sb., o odpadech, který je účinný od 1. 1. 2021. Právním základem pro činnost tohoto oddělení je zákon o odpadech.

Oddělení ochrany ovzduší se podílí na vlastní ochraně ovzduší, ochraně klimatického systému a ochraně ozonové vrstvy Země. Slouží mu k tomu zákon o ochraně ovzduší, nařízení Evropského parlamentu o látkách, které poškozují ozónovou vrstvu a nařízením Evropského parlamentu o fluorovaných skleníkových plynech.

Ministerstvo životního prostředí dnes rozeslalo ostatním vládním resortům k připomínkám návrh nového zákona o ochraně ovzduší, který má přinést v příštích letech zásadní zlepšení kvality ovzduší a především efektivnější ochranu obyvatel České republiky před imisní zátěží.

Stávající právní úprava neumožňuje regulovat emisně a imisně významné sektory a skupiny zdrojů znečišťování ovzduší (zejména spalovací zdroje v domácnostech a dopravu). Stávající právní úprava ochrany ovzduší je natolik nepřehledná a nekonzistentní, že orientace v celé její šíři je krajně obtížná.

Čtěte také: Životní Prostředí a jeho Znečištění

Imisní limity a cíle

Imisní limity jsou závazné pro orgány ochrany ovzduší při výkonu jejich působnosti podle tohoto zákona a pro obce a kraje při výkonu jejich samostatné působnosti s dopadem na ovzduší. Imisní limity jsou uvedeny v příloze č. 1 k tomuto zákonu.

Národní cíl snížení expozice je hodnota, které má být dosaženo snížením průměrné expozice obyvatelstva částicemi PM2,5 pro období referenčního roku za účelem omezení škodlivých účinků na lidské zdraví. Národní cíl snížení expozice je uveden v příloze č.

Emisní limity a stropy

Emisní limity musí být dodrženy na každém komínovém průduchu nebo výduchu do ovzduší. Emisní stropy doplňují emisní limity s výjimkou stacionárních zdrojů uvedených pod kódy 9.1. až 9.24. v příloze č.

Pokud je pro stacionární zdroj stanoven jeden nebo více specifických emisních limitů nebo jeden nebo více emisních stropů, nevztahují se na něj obecné emisní limity. Specifický emisní limit stanovený v povolení provozu nesmí být stejný nebo vyšší než specifický emisní limit stanovený prováděcím právním předpisem pro daný stacionární zdroj.

Dělení stacionárních zdrojů

Stacionární zdroje se dělí na stacionární zdroje uvedené v příloze č. 2 k tomuto zákonu a na stacionární zdroje neuvedené v příloze č.

Čtěte také: Druhy dopravy a znečištění vody

Stacionární zdroje uvedené v příloze č. 2 k tomuto zákonu se zařazují pod příslušné kódy uvedené v této příloze na základě typu činnosti nebo typu stacionární technické jednotky s ohledem na celkové projektované parametry, jsou-li v příloze č. 2 k tomuto zákonu uvedeny. Pod kódy 11.1. až 11.9. a kód 12.1. lze stacionární zdroj zařadit pouze v případě, že jej nelze zařadit pod jiný kód uvedený v příloze č. 2 k tomuto zákonu podle věty první. Pod kód 13. lze zařadit pouze stacionární zdroj neuvedený jinde v příloze č. 2 k tomuto zákonu, pro který bylo požádáno o vydání povolení provozu podle § 11 odst. 2 písm.

Posuzování a vyhodnocování úrovně znečištění

Za účelem vyhodnocení úrovně znečištění ministerstvo zajišťuje posuzování úrovně znečištění pro znečišťující látky stanovené v prováděcím právním předpise a porovnání výsledné úrovně znečištění s imisními limity stanovenými v příloze č.

Posuzování a vyhodnocení úrovně znečištění se provádí pro území vymezené pro účely posuzování a řízení kvality ovzduší (dále jen „zóna“) a pro zónu, která je městskou aglomerací s počtem obyvatel vyšším než 250000 (dále jen „aglomerace“). Seznam zón a aglomerací je uveden v příloze č.

Posuzování úrovně znečištění provádí ministerstvo stacionárním měřením, výpočtem nebo jejich kombinací, podle toho, zda v zóně nebo aglomeraci došlo k překročení dolní nebo horní meze pro posuzování úrovně znečištění.

Povinnosti provozovatelů

Provozovatel je povinen zařadit zdroj znečišťování. Provozovatel je povinen uvádět do provozu a provozovat stacionární zdroj v souladu s podmínkami stanovenými zákonem o ovzduší, jeho prováděcími právními předpisy, výrobcem a dodavatelem. Provozovatel stacionárního zdroje je povinen dodržovat emisní limity, emisní stropy, technické podmínky provozu a přípustnou tmavost kouře.

Čtěte také: Hlukové znečištění a velryby

Provozovatel je povinen zařadit zdroj znečišťování. Provozovatel je povinen uvádět do provozu a provozovat stacionární zdroj v souladu s podmínkami stanovenými zákonem o ovzduší, jeho prováděcími právními předpisy, výrobcem a dodavatelem.

Provozovatel stacionárního zdroje je povinen dodržovat emisní limity, emisní stropy, technické podmínky provozu a přípustnou tmavost kouře. Provozovatel je povinen spalovat ve stacionárním zdroji pouze stanovená a povolená paliva. Provozovatel stacionárního zdroje je povinen provést kompenzační opatření uložená krajským úřadem.

Provozovatel stacionárního "malého" spalovacího zdroje je povinen dodržovat minimální emisní požadavky a provádět pravidelné kontroly zdroje. Provozovat vyjmenovaný zdroj pouze na základě povolení k provozu. Provozovatel vyjmenovaného zdroje je povinen zjišťovat množství emisí.

Zjišťování úrovně znečišťování

Provozovatel zjišťuje úroveň znečišťování měřením nebo výpočtem. Výpočet se použije, pokud tak stanoví krajský úřad na základě žádosti provozovatele v povolení provozu, pokud nelze s ohledem na dostupné technické prostředky měřením zjistit skutečnou úroveň znečišťování nebo jde-li o stacionární zdroje, ze kterých jsou vnášeny do ovzduší těkavé organické látky, stanovené v prováděcím právním předpisu.

Měření se provádí v místě, za kterým již nedochází ke změnám ve složení odpadních plynů vnášených do ovzduší, nebo v jiném místě, které je přesně definováno obsahem referenčního kyslíku. Dochází-li u stacionárního zdroje ke znečišťování prostřednictvím více komínů nebo výduchů, zjišťuje se úroveň znečišťování na každém z nich, pokud není v povolení provozu podle § 11 odst. 2 písm.

Úroveň znečišťování se zjišťuje jednorázovým měřením emisí v intervalech stanovených prováděcím právním předpisem nebo kontinuálním měřením emisí. V případech, kdy provozovatel zjišťuje úroveň znečišťování pravidelným jednorázovým měřením emisí, provádí rovněž nepřetržité sledování a zaznamenávání provozního parametru pro kontrolu správné funkce technologie ke snižování emisí nebo opatření ke snížení emisí stanoveného v povolení provozu, a to v případě stacionárních zdrojů uvedených v příloze č. 2 k tomuto zákonu, u kterých tak stanoví prováděcí právní předpis.

Kontinuálním měřením emisí se zjišťují emise znečišťujících látek a provozní parametry uvedené v příloze č. 4 k tomuto zákonu. Ověření správnosti výsledků kontinuálního měření zajistí provozovatel jednorázovým měřením emisí provedeným autorizovanou osobou podle § 32 odst. 1 písm. a) jednou za kalendářní rok. Každé 3 kalendářní roky provozovatel zajistí kalibraci kontinuálního měření emisí.

Programy ke zlepšení kvality ovzduší

Program zlepšování kvality ovzduší pro zónu nebo aglomeraci vydává ministerstvo v případě, že je v dané zóně nebo aglomeraci překročen imisní limit stanovený v bodech 1 až 3 v příloze č. 1 k tomuto zákonu nebo v případě, že není dosažen národní cíl snížení expozice. Obsahové náležitosti programu zlepšování kvality ovzduší jsou uvedeny v příloze č.

Program zlepšování kvality ovzduší zpracuje ministerstvo ve spolupráci s příslušnými ústředními správními úřady, jinými příslušnými správními orgány, příslušným krajem a příslušnými obcemi bez zbytečného odkladu, nejpozději však do 24 měsíců od konce kalendářního roku, ve kterém došlo k překročení imisního limitu nebo nebyl dosažen národní cíl snížení expozice. Program zlepšování kvality ovzduší vydává ministerstvo formou opatření obecné povahy.

Součástí programu zlepšování kvality ovzduší jsou taková opatření, která zajistí, aby bylo imisního limitu nebo cíle snížení expozice dosaženo co nejdříve. Pro dosažení imisních limitů a cíle snížení expozice se opatření uvedená v programu zlepšování kvality ovzduší a opatření uvedená v národním programu navzájem doplňují.

Programy zlepšování kvality ovzduší jsou závazné pro orgány ochrany ovzduší při výkonu působnosti podle tohoto zákona, pro ústřední správní úřady a jiné správní orgány při výkonu působnosti s dopadem na úroveň znečištění nebo znečišťování a pro obce a kraje při výkonu samostatné působnosti s dopadem na úroveň znečištění a znečišťování. Opatření uvedená v programu zlepšování kvality ovzduší musí být prováděna tak, aby bylo imisního limitu nebo cíle snížení expozice dosaženo co nejdříve.

Smogová situace

Smogová situace je stav mimořádně znečištěného ovzduší ohrožující lidské zdraví, kdy úroveň znečištění oxidem siřičitým, oxidem dusičitým, částicemi PM10 nebo troposférickým ozonem překročí informativní, regulační nebo varovnou prahovou hodnotu uvedenou v příloze č. 6 k tomuto zákonu a jsou splněny podmínky uvedené v této příloze.

Vznik smogové situace a její ukončení vyhlašuje ministerstvo neprodleně způsobem umožňujícím dálkový přístup a v médiích. Současně neprodleně informuje inspekci, dotčené kraje, dotčené obce, které mají vydaný regulační řád, dále obce, které mají stanovenu nízkoemisní zónu, a dotčené provozovatele stacionárních zdrojů, kterým byly uloženy zvláštní podmínky provozu podle odstavce 5.

Integrovaná prevence

Základní směrnicí pro zavedení integrovaného systému prevence znečištění v EU je Směrnice Rady ES 96/61/EC ze dne 24. 9. 1996 o integrované prevenci a omezování znečištění (IPPC). Vstup České republiky do EU znamená začlenit, mimo jiné, více než 200 právních aktů komunitárního práva do české environmentální legislativy. Nejvýznamnějším zásahem je přijetí Směrnice 96/61 EC o integrované prevenci a omezování znečištění (IPPC).

Parlament ČR schválil tento návrh jako zákon č. 76/2002 dne 5. 2. 2002 (hypertextová verze zákona). Nově zaváděný proces integruje pro dotčená zařízení povolení dle složkových zákonů. Výstupem procesu bude integrované povolení, bez kterého po roce 2007 nelze provozovat zařízení.

Cílem směrnice je dosáhnout vysoké úrovně ochrany životního prostředí jako celku, tj. neposuzovat odděleně dopad činnosti na jednotlivé složky životního prostředí, ale vycházet ze široké škály možných vlivů činnosti na kvalitu životního prostředí a lidské zdraví.

Směrnice stanoví požadavky, které mají členské státy přijmout pro to, aby se zamezilo znečišťování ovzduší, vody a půdy, případně, aby se toto znečištění co nejvíce omezilo.

Podmínky povolení musí především obsahovat emisní limity pro látky vyjmenované ve směrnici, pokud budou vypouštěny ve významném množství a vzhledem k jejich schopnosti přenášet znečištění z jednoho média do druhého. Parametry a technická opatření doplňující emisní limity musí vycházet z požadavku nejlepších dostupných technik.

Přehled povinností dle legislativy

Následující tabulka shrnuje vybrané povinnosti, které stanovuje legislativa o ovzduší:

tags: #znecisteni #zivotniho #prostredi #provoz #podniku #legislativa

Oblíbené příspěvky:

• Přehled mapových akcí
• Přehled ekologické daně
• Důležitost ekologie
• Klimatické změny: Nové poznatky
• Systém hodnocení terorismu