Znečištěný pramen: Kniha Johna Laughlanda o evropské integraci

02.04.2026

Práce Johna Laughlanda z roku 1997 odpovídá směru uvažování, který vůči projektům Evropské unie zastává euroskeptické křídlo britských konzervativců. Filozoficky autor vychází z britské tradice politické filozofie (Hobbes, Locke, Burke) a konstitucionalismu, které kladou velký důraz na pojem suverenity. V sedmi kapitolách se věnuje historickým kořenům evropské myšlenky, roli Německa v evropské politice od středověku po současnost a dnešní evropské ideologii.

V roce 1995 mi jeden anglický přítel věnoval knihu The death of politics under Mitterrand, kterou napsal John Laughland. Bystrost a pronikavost analýzy fenoménu "François Mitterrand" mne tehdy velmi zaujala a autora jsem zařadil na seznam těch, jejichž knihy je třeba pozorně číst. Je škoda, že tato první Laughlandova kniha dosud nebyla přeložena do češtiny a širší veřejnost se s ní nemůže seznámit.

Laughlandova kniha má celkem 341 stran, z čehož je 289 stran textu a 52 stran podrobného poznámkového aparátu a odkazů na zdroje. Důležité je sdělení editora na konci knihy, kde se čtenář dozví, že kniha sice vychází z anglického originálu vydaného v roce 1998, ale autor zcela přepracoval I., VI. a VII. kapitolu. Reagoval tím na rychlý vývoj událostí po roce 1999 a zvláště na důsledky tzv. kosovské války. Cílem bylo učinit knihu co nejaktuálnější a tohoto cíle se dosáhnout rozhodně podařilo. Text skutečně promlouvá k dnešním problémům v míře českému prostředí velmi málo známé.

V této souvislosti je nutné říci, že Laughlandova kniha se velmi obtížně zařazuje do nějaké u nás obvyklé kategorie. Rozhodně se nejedná o literaturu faktu nebo o klasickou vědeckou práci. Spíše bychom mohli hovořit o knize politické. V britském prostředí je tento žánr velmi populární, ale u nás dosud téměř neznámý. Text je rozčleněn do sedmi samostatných kapitol, které spolu souvisejí velmi volně a mohly by být bez problémů a bez ztráty souvislosti otištěny samostatně jako politicko-historické eseje. Názvy kapitol odpovídají poměrně přesně pojednávanému tématu.

Pokud si ale položíme otázku, o čem Laughlandova kniha vlastně pojednává, zjistíme, že odpověď není vůbec jednoduchá. Autor má, jak je ostatně patrné ze závěru jeho knihy, ke stávajícímu vývoji v Evropě ostře kritický postoj. Příliš věc nezjednoduším, když řeknu, že obhajuje klasické liberální stanovisko a akcentuje blahodárnost konfliktu a nejistoty. Tvrdě se naopak staví proti všem pokusům o jejich nepolitické překonávání, které je dle jeho soudu základem evropské integrace.

Čtěte také: Účinné čištění záchodu

Velmi výmluvné jsou v tomto smyslu poslední dvě věty z jeho knihy: "Naproti tomu každý pokus o odstranění nejistoty umělými politickými prostředky je škodlivý a je v rozporu s lidskou povahou. Jediným místem, kam lze uniknout před nejistotou, je hřbitov." (s.

Kapitoly knihy a jejich témata

Úvodní kapitola je stejně jako všechny následující uvozena zajímavým citátem. Ten první zní: "Stateční lidé zajisté dají přednost svobodě v počestné chudobě před hanebným a blahobytným otroctvím" a pochází z pera Edmunda Burka. Je otázkou, proč autor zvolil právě tento citát hned na začátek knihy. Napadají mne dvě vysvětlení. Jedno optimistické a druhé pesimistické. Také Laughland nejspíše patří k těm, kteří trpí podobnou nejistotou. Hned na druhé straně říká jednoznačně: "Právě z tohoto důvodu duní v posledních letech evropská politika tupým, stále se opakujícím zvukem hřebíků zarážených do rakve demokracie." (s. 18)

Těmi kroky, které Laughland takto vidí, jsou:

Postup evropské integrace v rozporu s vůlí voličů vyjádřenou ve francouzských parlamentních volbách v roce 1997.
Opakování referenda o EMU v Dánsku.
Dle autora je po celá 90. léta veden frontální útok na instituce národního státu i na jeho samotnou podstatu. Motivací tohoto procesu je neschopnost reformovat sociální státy většiny západoevropských zemí na národní úrovni.

Laughland věci pojmenovává tvrdě a nekompromisně: "všichni západní lídři jsou dnes v zajetí staré brežněvovské doktríny omezené suverenity". (s.

Druhá kapitola nazvaná "Fašisté a federalisté" je uvozena citátem Josepha Goebbelse z roku 1940, ve kterém říká: "Jsem přesvědčen, že za padesát let již lidé nebudou uvažovat z hlediska zemí." Autor v této kapitole upozorňuje na několik přehlížených nebo špatně interpretovaných skutečností z historie fašismu a nacismu. První z nich je jejich opovrhování koncepcí národního státu a druhou je snaha podřídit peníze politickým potřebám. Velmi důkladně se věnuje rovněž nacistické posedlosti moderní technologií, která údajně "zkracuje vzdálenosti" mezi lidmi, státy a kontinenty.

Čtěte také: Jak vyčistit zašlé obklady?

Pro českého čtenáře budou mimořádně zajímavé informace o vztahu R. Schumana k Československu. Laughland na toto téma píše: "Roku 1938 sehrál Schuman významnou roli v souvislosti s Mnichovskou dohodou. V článku v listu Le Lorrain z 11. září 1938 podpořil ústupky Německu. Tvrdil, že Německo nepodnikne nevyprovokovaný útok na Francii a že proto bude lépe, když mu nebude poskytnuta záminka." (s. 87) Autor své hodnocení shrnuje do věty: "Mezi nacistickým, vichystickým a fašistickým myšlením a dnešní ideologií evropské integrace existují tedy určité spojitosti." (s.

Třetí kapitola "Kdo drží střed" je uvozena citátem Immanuela Kanta a fotografiemi kardinála Richelieua a Karla Haushofera. Zatímco druhá kapitola je věnována myšlenkám, kapitola třetí se věnuje moci a jejímu uplatňování v evropských dějinách. Otázka v názvu kapitoly "Kdo drží střed" tedy směřuje k samé podstatě mocenského uspořádání Evropy. Dle autora se v evropských dějinách minimálně v posledních deseti stoletích střídají období rovnováhy moci zajišťované periferními mocnostmi s obdobími snah o hegemonii imperiálního středu. Jedním z těchto pokusů byl i Hitlerův plán vybudování "Třetí říše".

Zatím posledním pokusem o zorganizování Evropy z německého středu je projekt "tvrdého jádra", který vznikl v roce 1994 v táboře CDU/CSU pod vedením K. Lammerse a W. Schäubleho. Laughland o této koncepci, která se nyní víceméně realizuje, píše: "Pevné jádro je tedy nástrojem, který Německu umožní, aby se vymanilo ze současných omezení evropského práva a institucí (a z vet uvalovaných jinými státy) a aby namísto toho utvářelo evropské instituce k obrazu svému." (s.

Čtvrtá kapitola "Evropská ideologie" je uvozena citátem Edmunda Burka "My jsme se naučili hovořit pouze primitivním jazykem práva a ne zmateným žargonem jejich babylonských kazatelen" a obrazem Lorenzottiho alegorie Dobré vlády. V jistém smyslu se zde jedná o jádro Laughlandovy argumentace. V této kapitole totiž podrobuje kritickému zkoumání všechna obvyklá evropská klišé, která v poslední době slýcháme téměř každý den. Zdaleka největší význam však má Laughlandova filipika proti útoku na koncept suverenity. Evropská ideologie je založena na implicitním odmítnutí koncepce národního státu a jeho suverenity.

Pátá kapitola má název "Jde o peníze" a je uvozena citátem Aristotela "proto všechno musí mít svou cenu: vždyť tak bude vždy možná výměna, a když tato, bude možné i společenství". V této kapitole autor rozebírá nejdůležitější současný projekt evropské integrace, kterým je zavedení společné měny. Autor na toto téma říká: "Neexistuje žádný evropský Garibaldi či Bismarck, který by otevřeně vyhlašoval úmysl vytvoření nového státu. Existuje pouze technokratický plán, podle něhož má být potají, zadními vrátky zavedena politická unie vytvořením Evropské centrální banky a náhradou národních měn novou, ústředně řízenou evropskou měnou. Jinak řečeno Evropa stojí před návrhem, aby vytvořila aparát státní (nebo nadstátní) moci, aniž by tato moc byla vykonávána strukturami, jejichž autorita by byla založena na politicky legitimní ústavě." (s.

Čtěte také: Jak poznat znečištěný diesel

Poté se Laughland obsáhle věnuje historii západního finančního systému. Autor obhajuje zlatý standard, který fungoval v klasické podobě až do roku 1914. Tento systém dle Laughlanda přinášel dlouhodobou cenovou stabilitu a podporoval rozvoj svobodného obchodu v celosvětovém měřítku. S tím ostře kontrastuje cenová nestabilita, která nastala po 1. světové válce a trvá dodnes.

Tento vývoj dobře dokumentuje tabulka světové inflace od roku 1661 do současnosti otištěná na straně 228. Nepřekvapuje proto, že se autor staví k projektu jednotné evropské měny kriticky.

Šestá kapitola nazvaná "Nový světový řád" je uvozena citátem Strobe Talbotta, náměstka ministra zahraničí USA za prezidenta Clintona, "Vsadil bych se, že v příštích sto letech dnešní národy zastarají. Všechny státu budou uznávat jedinou globální autoritu". V této kapitole autor analyzuje charakter nového světového řádu, který se vytvořil v průběhu 90. let 20. století. Tvrdí, dle mého soudu správně, že evropská integrace je součástí ještě rozsáhlejší koncepce tzv. "Ideologicky čerpá globalismus často ze stejných idejí jako evropská integrace. Zvláště patrná je jeho nedůvěra k politice a víra v řízení shora." (s. 257)

Nový světový řád, který se nyní tvoří, je charakterizován radikálním rozchodem s dosavadním systémem založeným na státní suverenitě. Důkazem rozkladu tohoto systému je dle Laughlanda především válka proti Jugoslávii z jara 1999, ale také postupný růst moci mezinárodních organizací, jako je například OBSE. Podstatou nového světového řádu je opuštění principu státní suverenity a jeho nahrazení aktivistickým prosazováním lidských práv vojenskými prostředky, které je přítomno v projevu téměř všech klíčových politických postav Západu.

"Transformovali tak NATO z obranné aliance, jejíž moc byla zaměřena proti vnějšímu útočníkovi, v pravý opak - v útočníka. Jejich čin byl flagrantním porušením zakládající listiny NATO, v níž je stanoveno, že vojenské akce lze podnikat pouze v případě útoku ...