Znečišťování ovzduší a emisní povolenky v České republice a Evropské unii

V roce 2005 zavedla Evropská unie poplatky za znečišťování ovzduší s cílem omezit emise skleníkových plynů. Od té doby se systém emisních povolenek vyvíjí a rozšiřuje na další sektory. Systém emisních povolenek (tak zvaný ETS), který je součástí balíčku opatření Fit for 55, byl zpočátku zaměřen především na průmysl (elektrárny, ropné rafinérie, železárny, cementárny, koksovny).

Povolenku za každou vypuštěnou tunu CO2 si muselo podle údajů EU zakoupit již více jak deset tisíc podniků. Tato povinnost má firmy motivovat k tomu, aby emise snižovaly. Celkem je do systému zahrnuto podle zprávy Evropské komise za rok 2021 zhruba 36 procent emisí skleníkových plynů produkovaných v Evropské unii.

Postupně však tempo snižování emisí přestalo stačit a evropské státy se dohodly na ambicioznějších klimatických cílech. EU proto přistoupila jak k přísnějším emisním stropům, tak k omezenějšímu přidělování povolenek zdarma a hlavně rozšíření na další sektory. A to jak ve větší míře na leteckou dopravu, námořní dopravu či na spalovny komunálního odpadu, tak od roku 2027 na silniční dopravu a budovy.

Emisní strop si přitom můžeme představit jako maximální množství emisí, jež mohou regulované subjekty vypustit. Odpovídá tak množství vydaných povolenek. To se se každoročně snižuje, aby bylo zajištěno plnění cíle EU v oblasti snižování emisí. Pro představu, zatímco v roce 2005 bylo vydáno 2,5 miliardy emisních povolenek, letos je to zhruba o jednu miliardu méně. Pokles se přitom podle plánu EU počínaje příštím rokem ještě zrychlí.

Vývoj ceny povolenek

Zásadní přitom je cena emisní povolenky. Ta se odvíjí od jejího obchodování, tedy od nabídky a poptávky po nich. Cena postupně s různými výkyvy rostla na dnešních zhruba 90 euro za tunu ekvivalentu oxidu uhličitého.

Čtěte také: Definice znečištění

V prvních letech však byla její cena nízká a podniky netlačila do změny. Proto EU přišla s tak zvaným systémem tržní rezervy, do které 24 procent povolenek odčerpala. Nyní byla v rámci poslední reformy celého systému její platnost prodloužena až do roku 2030.

Nyní už je cena povolenky tak vysoká, že činí například uhelné elektrárny v brzké době nekonkurenceschopnými. Podobný dopad bude mít systém emisních povolenek i na další průmyslové výroby, které patří k těm největším znečišťovatelům.

Tyto dopady jsou ale postupné a nepřichází najednou. Řadě podniků povolenky byly a nadále jsou přidělovány zdarma, a to proto, aby nepřesunuly výrobu do zemí s mírnějšími pravidly ochrany ovzduší anebo nezkrachovaly pod vlivem levnější konkurence.

I s tím však evropský systém počítá, a proto bude zavedeno tak zvané uhlíkové clo. Nejde o clo v pravém slova smyslu, ale o systém vyrovnávání uhlíku na hranicích (tak zvaný CBAM, carbon border adjustment mechanism). Cílem je zatížit výrobky, které se do Evropy dováží ze zemí s méně ambiciózními klimatickými cíli a které tak jsou v konkurenční výhodě vůči produktům z Evropské unie.

Takže zatímco na jedno straně bude klesat množství povolenek poskytovaných evropským podnikům zdarma (na nulu v roce 2034), na straně druhé bude postupně na další a další obory zaváděno uhlíkové clo. První na řadě, od roku 2026 bude šest komodit, jako je ocel, hliník, vodík, cement, elektřina a hnojiva. Už od roku 2024 ale budou muset firmy o těchto dovážených komoditách reportovat.

Čtěte také: Jak bojovat se znečištěním ovzduší

Rozšíření systému na další obory

Pod regulační systém povolenek spadá navíc stále větší počet oborů. Počínaje příštím rokem bude platit (s postupným náběhem) i na námořní dopravu a stejně tak na emise ze spaloven komunálního odpadu.

Úpravy se dočkala i letecká doprava. Zde byla většina povolenek zatím společnostem přidělována zdarma, což má do roku 2026 skončit. Zatím se však systém emisních povolenek stále týká jen letů v rámci Evropského hospodářského prostoru. Ale i na mezinárodní úrovni probíhají jednání, jak snižovat emise i u letů mimo Evropu.

Koncem loňského roku EU dále schválila rozšíření systému emisních povolenek na budovy a silniční dopravu, tzv ETS 2. Ten má přitom fungovat odděleně od prvního systému a cena povolenky by podle prvních informací měla být zhruba poloviční, kolem 45 eur za tunu oxidu uhličitého.

Emise skleníkových plynů v těchto sektorech mají do roku 2030 klesnout o alespoň 43 procent (ve srovnání s rokem 2005). Podle propočtů by tak při této ceně měli například motoristé připlatit za litr benzínu 2,5 koruny.

Emisní povolenky ve světě

Emisní povolenky, jak jejich kritici někdy uvádí, nejsou přitom jen evropská specialita. Dnes už jsou tyto systémy rozšířeny i v jiných částech světa. Podobné systémy jako je EU ETS fungují také v Austrálii, na Novém Zélandě či v některých provinciích Kanady. K těm nejvíce důvěryhodným a respektovaným patří ale kromě evropského britský systém či dva americké funkční systémy (v Kalifornii a RGGI ve státech jako Delaware, Maine či Connecticut).

Čtěte také: Znečišťování ovzduší a jeho zdroje v ČR

Možná překvapivě zavedla emisní povolenky od roku 2013 pro některá města i Čína, od roku 2021 celonárodně. Od té doby jde o největší povolenkový systém na světě, který zahrnuje zhruba třicet procent čínských emisí.

Evropský systém obchodování s emisemi (EU ETS)

• EU v roce 2005 zavedla tzv. Evropský systém obchodování s emisemi (European Union Emission Trading Scheme - EU ETS).
• Systém funguje na principu „cap and trade“.
• Na úrovni EU je tedy stanoven limit celkového množství CO2, jež může být vypuštěno do ovzduší elektrárnami, továrnami a dalšími velkými znečišťovateli.
• S ohledem na tyto limity společnosti dostávají a obchodují emisní povolenky tak, aby reálně pokryly skutečné emise CO2, které vyprodukovaly.
• Každá jedna povolenka, kterou subjekt disponuje, dává právo vypustit do ovzduší jednu tunu oxidu uhličitého.
• EU ETS se účastní více než 11 tisíc evropských subjektů z oblasti energetiky, ocelářství, chemického průmyslu, rafinérií nebo například letecké přepravy.
• V České republice se Evropský systém obchodování s emisemi týká zhruba 250 aktérů.
• Výnosy z emisních povolenek EU rozděluje mezi členské státy.

Ceny emisních povolenek

• Ceny emisních povolenek výrazně kolísají - slovy analytiků jsou volatilní.
• Mnoho let se zdálo, že nikoliv.
• Ceny emisních povolenek se dlouhodobě pohybovaly extrémně nízko a příliš nemotivovaly podniky k větší šetrnosti k životnímu prostředí.
• Nízké ceny měly více příčin, ale především za nimi stálo udělování různých výjimek, přílišné množství povolenek zdarma nebo ekonomická krize z let 2008-2009 a její důsledky.
• Evropská komise, vědoma si toho, že dosavadní fungování povolenek zdaleka neplní svůj účel, se rozhodla snížit přebytek emisních povolenek na trhu, a tím zvýšit jejich cenu.
• Na podzim roku 2018 se cena za jednu povolenku dostala přes 20 eur a od té doby pod tuto hranici až na několik krátkých výjimek neklesla.
• Rostoucí cena povolenek zasáhla především vysokoemisní subjekty vyrábějící elektřinu, což je projevilo rovněž v její ceně.

Firmy, které se podílejí na znečišťování ovzduší, pořád neznají definitivní povolené množství škodlivin. Přitom se měl podle původních předpokladů trh s emisními povolenkami rozběhnout od nového roku.

Emise škodí člověku i jeho prostředí. Proto vznikl evropský systém, kdy se emise mají snižovat. Naše země žádá pro letošní rok povolenky na 108 milionů tun oxidu uhličitého. Víc než polovinu z nich dostanou výrobci energie.

Tomáš Chmelík dodává, že počet povolenek dostanou podniky také podle toho, kolik emisí vypouštěly v letech 1999-2001. Vzorec pro výpočet zahrnuje i řadu dalších faktorů. Do příští středy mohou firmy požádat Ministerstvo životního prostředí o přehodnocení počtu přidělených povolenek.

Jednotlivé podniky mohou s povolenkami na vypouštění oxidu uhličitého obchodovat. Trh se otevřel od nového roku a začíná se čile rozjíždět. Zatím však bez našich podniků. Ty totiž fyzicky povolenky dostanou až na konci února.

Ladislav Kříž: Ta naše obnova bude pouze náhradou za ty stávající zdroje a to samozřejmě ne v plném rozsahu, takže pude zhruba o 60 procent. A samozřejmě, že pude i o daleko modernější elektrárny a technologie než jsou ty současné ze 60.

ČEZ bude podle Kříže rozvíjet také větrné elektrárny a výrobu z biomasy, solární zařízení má zatím ČEZ jedno v areálu jaderné elektrárny Dukovany, zatím prý ale výroba není v ekonomické návratnosti.

tags: #znecistovani #ovzdusi #povolenky #emise

Oblíbené příspěvky:

• Fenomén Stiflerovy Mámy
• Tříděný odpad v kuchyni: vestavné koše
• Kreslený obraz vs. realita znečištění ovzduší
• Emise vozidel a jejich kontrola
• Epizoda s Karolem Polákem