Znečišťování ovzduší

Ovzduší může být znečištěno jak přírodními procesy (např. vulkanická aktivita), tak činností člověka. Znečištění ovzduší chemickými látkami se označuje jako smog (kombinace slov smoke a fog). Ovzduší může být znečištěno jak ve venkovním prostředí, tak uvnitř budov. Do vnitřního ovzduší se mohou dostávat třeba látky z nábytku (např. formaldehyd) či uskladněných chemikálií (např. čisticích prostředků, rozpouštědel aj.).

Znečišťující látky

Mezi hlavní znečišťující látky patří:

• Oxid siřičitý (SO₂) - Vzniká při spalování fosilních paliv obsahujících síru. Dříve způsoboval kyselé deště. V současnosti se provádí odsiřování uhelných elektráren, díky čemuž lze.
• Oxidy dusíku (NO_x) - Obvykle značně jedovaté, vznikají zejména ve spalovacích motorech a podporují vznik přízemního ozonu.
• Přízemní ozon (O₃) - Ozon se přirozeně vyskytuje ve stratosféře, kde jeho vznik omezuje pronikání UV záření na povrch Země.
• Pevné částice (PM) - (např. prach, saze) se označují zkratkou PM (particulate matter), za tu se uvádí velikost částic v μm (např.
• Polycyklické aromatické uhlovodíky (PAU) - (např. benzo[a]pyren) - Vznikají obecně při hoření (např. v rámci kouření tabákových výrobků, spalování paliva v motorech, topení v kotlích na tuhá paliva).
• Některé freony (uhlovodíky obsahující F/Cl) - Dříve užívané jako hnací látky a chladiva, což vedlo ke zmenšování ozonové vrstvy a vzniku ozonové díry.
• Skleníkové plyny - Skleníkové plyny mohou prohlubovat klimatickou změnu. Patří mezi ně např. oxid uhličitý (CO₂) či methan (CH₄). Těmto plynům se věnuje kapitola klimatická změna.

Další znečišťující látky

• Benzen je v ovzduší přítomen zejména v důsledku antropogenní činnosti. Emise benzenu jsou do ovzduší vnášeny výfukovými plyny i odpařováním z palivových systémů vozidel. Benzen patří mezi karcinogenní látky pro člověka (IARC 2020).
• Olovo - Většina olova obsaženého v atmosféře pochází z antropogenních emisí. Při dlouhodobé expozici lidského organismu se projevují účinky na biosyntézu hemu, nervový systém a krevní tlak. Expozice olovem představuje riziko i pro vyvíjející se plod, může negativně ovlivnit vývoj mozku a následně ovlivnit duševní vývoj (Černá 2011; EEA 2013b). Olovo se může hromadit v tělech organismů (bioakumulace) jako jsou ryby, a může přecházet do potravního řetězce (Brookes et al.
• Kadmium je navázáno převážně na částice s aerodynamickým průměrem do 2,5 µm (EC 2001b). Dlouhodobá expozice kadmiu ovlivňuje funkci ledvin.
• Arsen se vyskytuje převážně v částicích s aerodynamickým průměrem do 2,5 µm (EC 2001b). Vysoké koncentrace způsobují postižení nervového systému (SZÚ 2015).
• Nikl se vyskytuje v částicích v několika chemických sloučeninách, které se liší svou toxicitou pro lidské zdraví i ekosystémy. Může ovlivnit dýchací soustavu a obranyschopnost člověka (WHO 2000; EEA 2013b).
• Oxid uhelnatý (CO) je plyn, který vzniká v důsledku nedokonalého spalování fosilních paliv. Váže se na krevní barvivo (hemoglobin) lépe než kyslík, a dochází tak ke snížení kapacity krve pro přenos kyslíku. Prvními subjektivními příznaky otravy jsou bolesti hlavy, poté zhoršení koordinace a snížení pozornosti. Nejvíce citliví k působení CO jsou opět lidé s kardiovaskulárním onemocněním (EEA 2013b). Toxické účinky CO se projeví nejvíce v orgánech a tkáních s vysokou spotřebou kyslíku, jako je mozek, srdce a kosterní svalstvo. CO může přispívat ke vzniku přízemního ozonu (EEA 2013b, Brookes et al.
• Elementární uhlík (EC) je produkem nedokonalého spalování organických materiálů (uhlí, oleje, benzínu, dřeva a biomasy) (Schwarz et al. 2008). EC je emitován do ovzduší pouze přímo (primární částice). Kromě termínu EC je používán také termín černý uhlík (BC). Černý a elementární uhlík v podstatě označují stejný komponent atmosféry. Zatímco EC obsahuje pouze uhlík, BC může obsahovat kromě EC i organické příměsi (Chow et al. 2009; Husain et al. 2007; Petzold et al. 2013). Používání terminologie pro označení elementárního a černého uhlíku se liší v pojetí charakteru této látky. EC je součástí jemné frakce aerosolových částic (PM2,5). Z hodnocení zdravotních dopadů PM2,5 na lidské zdraví vyplynulo, že variabilitu epidemiologických výsledků nelze vysvětlit pouze proměnlivostí koncentrací PM2,5 v prostoru. Příčinou mohou být právě více toxikologicky aktivní složky PM2,5 (Luben et al. 2017). EC (resp.
• Organický (OC) uhlík vzniká při nedokonalém spalování, produkcí biogenních částic (viry, bakterie, pyl, houbové spory a všechny druhy fragmentů z vegetace) a resuspenzí prachu spojené s dopravou (Schwarz et al. 2008). OC je jak primární, tak i sekundární částice tj. OC je součástí jemné frakce aerosolových částic (PM2,5). Organické částice (včetně organického uhlíku), jež mohou obsahovat mimo jiné frakce polycyklických organických uhlovodíků (PAH), jsou studovány pro jejich karcinogenitu a mutagenní účinky (Seinfeld, Pandis 2006; Satsangi et al.

Vliv znečištění ovzduší na zdraví a životní prostředí

Znečištěné ovzduší má prokazatelně nepříznivé účinky na lidské zdraví. Znečišťující látky mohou způsobit širokou škálu zdravotních problémů od méně závažných až po vážná onemocnění a zvyšují zátěž imunitního systému, což může vést k předčasné úmrtnosti. To vyvolává také značné ekonomické dopady, protože rostou náklady na zdravotní péči a snižuje se produktivita ve všech hospodářských odvětvích kvůli zvýšení pracovní neschopnosti.

Znečišťující látky nepříznivě působí i na vegetaci, mohou ovlivnit její růst a způsobit snížení výnosů zemědělských plodin a lesů. Jsou i příčinou eutrofizace a acidifikace půdních a vodních ekosystémů a následné změny druhové skladby a úbytku rostlinných a živočišných druhů. Řada znečišťujících látek má schopnost se v prostředí kumulovat, negativně ovlivňovat ekosystémy a přecházet do potravního řetězce.

Znečišťující látky jsou přenášeny v atmosféře a mohou tak ovlivňovat kvalitu ovzduší jak v nejbližším okolí samotného zdroje znečištění, tak ve vzdálenějších oblastech. Dále mají některé z nich přímý nebo nepřímý vliv na klimatický systém Země. Nutné je zmínit i poškozování materiálů a budov, často historického významu, působením znečišťujících látek v ovzduší.

Čtěte také: Definice znečištění

Měření znečištění ovzduší

Míra znečištění ovzduší je objektivně zjišťována pomocí sítě měřicích stanic, které monitorují koncentrace znečišťujících látek venkovního ovzduší (imise) v přízemní vrstvě atmosféry. Znečišťující látky, které jsou sledovány a hodnoceny vzhledem k prokazatelně škodlivým účinkům na zdraví populace nebo na vegetaci a ekosystémy, mají stanoveny imisní limity. Při hodnocení kvality ovzduší jsou především porovnávány zjištěné úrovně koncentrací s příslušnými imisními limity, případně s přípustnými četnostmi překročení těchto limitů, což jsou úrovně koncentrací, které by podle platné legislativy neměly být překračovány.

V ochraně ovzduší rozlišujeme dva základní druhy měření - emisní a imisní. měření provádí. kontinuálně nebo poloautomaticky. stanicích, nebo mobilními měřicími jednotkami. při měření emisních a imisních koncentrací základních znečišťujících látek. kontinuální. mohou sloužit jako jednorázová, orientační nebo kontrolní. Při emisních měřeních nejsou manuální metody často frekventované. emisní monitoring nezbytná přídavná zařízení. byly splněny všechny požadavky na stav plynu při vstupu do analyzátoru. být např. teplota, přítomnost rušivých složek a pod. koncentrace oxidů uhelnatého, siřičitého, dusnatého (příp. částic, a dále o koncentraci kyslíku jako vztažné hodnoty. totiž závisí na množství spalovacího vzduchu. měřené koncentrace vycházely nízké, třebaže hmotový tok emise by byl velký.

Imisní limity

Stručná charakteristika znečišťujících látek, přehled jejich emisních zdrojů a jejich dopadů jsou uvedeny v Tab. I.1 a I.2), případně s přípustnými četnostmi překročení těchto limitů, což jsou úrovně koncentrací, které by podle platné legislativy neměly být překračovány.

Tab. I.1 Přehled imisních limitů (IL) vyhlášených pro ochranu zdraví lidí a povolený počet překročení limitní hodnoty, horních a dolních mezí pro posuzování podle zákona č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší, v platném znění, a vyhlášky č. 350

V roce 2020 vstoupil v souvislosti s právními předpisy EU v platnost přísnější imisní limit 20 µg∙m^-3 pro roční průměrnou koncentraci PM2,5. Hodnoty imisních limitů vycházejí z doporučených hodnot Světové zdravotnické organizace (WHO), kterou byly určeny na základě řady epidemiologických studií. V případě bezprahově působících látek jsou imisní limity odvozeny ze stanovených hodnot karcinogenního rizika (Tab. I.3 a I.4).

Čtěte také: Jak bojovat se znečištěním ovzduší

Zdroje znečišťování ovzduší

Pojem znečišťování ovzduší (emise) zahrnuje celou řadu procesů, při nichž dochází k vnášení znečišťujících látek do ovzduší. Zdroje znečišťování ovzduší mohou být přírodního (např. sopečná činnost, požáry, produkce znečišťujících látek rostlinami) nebo antropogenního původu.

Hlavním zdrojem dat o znečišťování ovzduší je Registr emisí a stacionárních zdrojů (REZZO), který slouží k archivaci a prezentaci údajů o stacionárních a mobilních zdrojích znečišťování ovzduší. REZZO je součástí Informačního systému kvality ovzduší (ISKO) provozovaného ČHMÚ.

Opatření ke zlepšení kvality ovzduší

I přes řadu realizovaných opatření v minulých letech produkují jednotlivé typy zdrojů takové množství emisí, které je v kombinaci s meteorologickými a rozptylovými podmínkami příčinou překračování imisních limitů některých škodlivých látek. V současnosti představují ze sledovaných znečišťujících látek největší problém suspendované částice a na ně vázané polycyklické aromatické uhlovodíky. V jarním a letním období jsou na řadě lokalit překračovány imisní limity přízemního ozonu. Konkrétní podíl jednotlivých zdrojů na znečištění venkovního ovzduší je však v různých oblastech odlišný, záleží na skladbě zdrojů v dané lokalitě, ale také na přenosu škodlivin z jiných oblastí.

Kromě toho, významným zdrojem emisí těžkých kovů a dalších prvků spojených s vysokým ekologickým rizikem je černá a barevná metalurgie (černá-emise Cd, Co, Cr, Mn, Ni; barevná-Al, As, Cd, Cu, Pb, Se, Zn), výroba feroslitin, ale také procesy povrchových úprav ve strojírenství.

Základním strategickým dokumentem EU v oblasti posuzování a řízení kvality ovzduší je Tematická strategie o znečišťování ovzduší (dále Strategie). Cílem Strategie, v souladu s 6. akčním programem pro životní prostředí, je dosáhnout „úrovně znečištění jakosti vzduchu, které nepředstavuje rizika pro lidské zdraví a pro životní...

Čtěte také: Znečišťování ovzduší a jeho zdroje v ČR

Vzhledem k neustále se zvyšujícímu podílu skleníkových plynů, byl přijat tzv. Kjótský protokol k rámcové úmluvě OSN o změně klimatu v roce 1997.

tags: #znecistovani #ovzdusi #referat

Oblíbené příspěvky:

• Proč má vaše auto vysoké emise na volnoběh?
• Proč používat box na ostrý odpad?
• Nová pravidla pro odpadové hospodářství
• Bezobratlí v ČR
• Faktory ovlivňující biodiverzitu ČR