Znečišťující látky v ovzduší: Seznam a dopady

Kvalita ovzduší závisí na stupni znečištění některými látkami (plyny nebo prachovými částicemi), které jsou škodlivé lidskému zdraví a kvalitě života a které, pokud překročí rizikové či prahové hodnoty, mají negativní vliv na přírodní ekosystémy.

Abychom omezili riziko akutních případů znečištění a snížili dlouhodobé vystavování těmto škodlivinám, Světová zdravotnická organizace (WHO) definuje a pravidelně reviduje pomocné doporučené hodnoty pro každou znečišťující látku na základě epidemiologických studií a studií řízené expozice.

Normy kvality ovzduší, které by se neměly překračovat, stanoví Evropská směrnice nebo národní a/či místní orgány.

Tento indikátor se soustředí na hlavní zdroje znečištění ovzduší v městských oblastech, zejména na ty spojené s procesy spalování v dopravě, vytápění a průmyslu.

Hlavními škodlivinami, které jsou vypouštěny přímo nebo jako vedlejší produkt následných chemických reakcí, jsou oxid siřičitý; oxid dusičitý; oxid uhelnatý; těkavé organické látky (např. benzen); prachové částice, ozón a olovo.

Čtěte také: Více o znečišťujících látkách

Ty mají negativní vliv na lidi, kulturní památky a ekosystémy. Dýchání zamořeného vzduchu může způsobit celou škálu zdravotních problémů, od astma až po rakovinu. Nepřímo mohou škodliviny v ovzduší zapříčinit ztrátu místní pracovní síly a zvýšené lékařské výdaje, stejně jako ztrátu produktivních a ochranných ekosystémů.

Plán nebo program řízení musí obsahovat opatření pro hlavní zdroje škodlivin. Opatření se mohou vztahovat přímo k řízení mobility (včetně opatření týkající se přepravy cestujících a zboží, individuálního využití automobilů, hromadné přepravy, zavádění alternativních dopravních prostředků), topných systémů (ve vhodných případech propagace alternativních zdrojů energie jako sluneční, tepelná energie nebo využití dálkového vytápění) nebo průmyslové výroby.

Evropské směrnice uvádějí, že se pro zóny a aglomerace, kde jsou překračovány mezní hodnoty jedné či více škodlivin, musí vypracovat plán či program k dosažení stanovených mezních hodnot.

Řízení kvality ovzduší zahrnuje hodnocení jeho kvality a přípravu a zavádění plánu či programu, který určí opatření nebo projekty, jenž je potřebné přijmout k dosažení mezních hodnot v oblastech, kde jsou překračovány.

Plány nebo programy řízení poskytují kontrolní údaje a podle potřeby mohou až omezit činnosti přispívající k překračování mezních hodnot, např. Podle Rámcové směrnice o kvalitě ovzduší (Community Framework Directive on Ambient Air Quality, 96/62/EC), související dceřiné směrnice zavádějí mezní hodnoty pro odstranění, prevenci či snížení škodlivých vlivů na lidské zdraví a životní prostředí jako celek.

Čtěte také: Znečištění ovzduší: Praha

První dceřiná směrnice (1999/30/EC) definuje mezní hodnoty koncentrací oxidu siřičitého, oxidu dusičitého a oxidů dusíku, prachových částic a olova v ovzduší. Směrnice 2000/69/EC zavádí mezní hodnoty oxidu uhelnatého a benzenu. Směrnice 96/62/EC vyžaduje stanovení mezních hodnot pro ozón (vyjednává se v Evropské komisi), poly-aromatické uhlovodíky; kadmium; arzén; nikl a rtuť.

Mezní hodnoty stanovené ve výše uvedených směrnicích jsou minimální požadavky, které umožňují členským státům zavést přísnější limitní hodnoty a ochranná opatření.

Směrnice 96/62/EC definovala na evropské úrovni základní principy společné strategie dosažení cílů kvality ovzduší v Evropském společenství. Strategie má za cíl "zabránit, předcházet či snížit škodlivé vlivy na lidské zdraví a životní prostředí jako celek".

Směrnice zjišťuje kvalitu okolního ovzduší na základě společných metod a kritérií, získává příslušné informace o kvalitě ovzduší a zajišťuje, že tyto informace jsou dostupné veřejnosti. Udržuje dobrou kvalitu ovzduší a zlepšuje ji v místech, kde je ovzduší znečištěno.

Existují různé způsoby hodnocení kvality ovzduší v závislosti na hustotě obyvatel a/nebo hustotě a existujících úrovních jednotlivých škodlivin. V prostředí České republiky měří kvalitu ovzduší zejména ČHMÚ a další státní organizace (např. ČGS, SZÚ, HS ...).

Čtěte také: Emise znečišťujících látek: přehled

Počet případů, kdy byly překročeny limitní hodnoty vybraných látek znečišťujících ovzduší: základním údajem je počet případů překročení mezní hodnoty jednotlivých látek znečišťujících ovzduší.

Počet případů se vypočítá podle časového období určeného mezní hodnotou: denní (pokud je mezní hodnota založena na denní koncentraci), 8-hodinové (pokud je založena na průměrné 8-hodinové koncentraci) a hodinové (pokud je založena na hodinové koncentraci).

Stálá místa odběru vzorků s minimálním sběrem dat a metody hodnocení odchylky musí odpovídat dceřiným směrnicím směrnice 96/62/EC (pro více podrobností viz bod 4). Pokud je vdané zóně či aglomeraci kdispozici více než jedno stálé místo odběru vzorků jedné znečišťující látky, musí se použít výsledky z toho, které během roku vykazuje nejvíce případů překročení mezních hodnot.

Tudíž, indikátor pro každou vybranou látku znečišťující ovzduší vypočítáme jako počet případů překročení mezních hodnot mínus počet případů připuštěných dceřinými směrnicemi 96/62/EC (více podrobností viz bod 4) za kalendářní rok.

Pro měření a) jsou vybrané látky znečišťující ovzduší měřeny každou hodinu na stálých místech odběru vzorků a výsledky jsou vykazovány jednou ročně. Počet případů překročení mezních hodnot vybraných škodlivin vovzduší: údaje se zpracovávají do sloupcového diagramu, kde každý sloupec představuje počet případů překročení mezních hodnot (mínus počet případů povolený směrnicemi) pro jednotlivé škodliviny za rok.

Existence a stupeň implementace plánu/programu řízení kvality ovzduší: Vprvním roce postačí hodnocení: "ano, plán řízení kvality ovzduší existuje" nebo "ne, neexistuje žádný plán řízení kvality ovzduší".

Informační systém řízení ovzduší (Air Management Information System) vytvořený v rámci programu WHO Zdravá města umožňuje výměnu informací o kontrole kvality ovzduší mezi městy a státy.

Mechanismus podávání zpráv z oblasti dopravy a životního prostředí (Evropská agentura pro životní prostředí a Evropská komise) a Evropská iniciativa srovnávacích testů místní dopravy (Evropská komise, Generální ředitelství pro dopravu a energetiku) - obě studie využívají hodnocení překračování norem kvality ovzduší jako indikátor na městské úrovni.

Hlavní indikátory životního prostředí (společná iniciativa členských států, Evropské komise a Evropské agentury pro životní prostředí) zavádí indikátor kvality ovzduší jako: "průměrný počet dnů, kdy byly překročeny vybrané škodliviny v ovzduší v městských oblastech".

Integrovaný registr znečišťování (IRZ)

Integrovaný registr znečišťování (IRZ) poskytuje podrobné informace o používání a vypouštění nebezpečných látek do životního prostředí. Najdete tak na jednom místě shromážděné údaje o tom, kolik těchto látek ročně vypouští konkrétní průmyslový či zemědělský provoz do ovzduší, vody a půdy a jaké látky předává dále v odpadech a odpadních vodách.

V Integrovaném registru znečišťování (IRZ) je v současné době zařazeno 93 chemických látek či skupin s různými dopady na životní prostředí a lidské zdraví.

Arnika již od roku 2005 zveřejňuje žebříčky největších znečišťovatelů z průmyslových a zemědělských provozů právě na základě jejich hlášení úniků a přenosů škodlivých látek do IRZ. Aby takové hodnocení bylo možné, musíme látky seskupit podle toho, jak působí na životní prostředí a lidské zdraví.

U většiny skupin látek vyhodnocujeme jejich celkové úniky do ovzduší, vody a půdy podle dat zveřejněných v IRZ. Nezapočítáváme přenosy látek v odpadech a odpadních vodách, protože z IRZ není zřejmé, zda pak dochází k jejich přímým únikům do životního prostředí anebo nikoliv. Většinou by k nim docházet nemělo.

1. Rakovinotvorné látky mají svůj název odvozený od zjištění, že mohou vyvolat onemocnění rakovinou. Do této skupiny řadíme chemické látky či jejich sloučeniny klasifikované Mezinárodní agenturou pro výzkum rakoviny (IARC) jako karcinogenní (1), pravděpodobně (2A) a možná (2B) karcinogenní pro člověka. Do skupiny 1 náležejí tyto chemické látky nebo jejich sloučeniny ohlašované do IRZ: arsen, azbest, benzen, ethylenoxid, formaldehyd, chrom, kadmium, polychlorované bifenyly (PCB), trichlorethylen a vinylchlorid. Při porovnání žebříčků u této skupiny látek je nutné mít na paměti, že jejich klasifikace IARC se může v průběhu let měnit.
2. Do této skupiny patří látky či jejich sloučeniny klasifikované Mezinárodní agenturou pro výzkum rakoviny (IARC) jako karcinogenní (1) pro člověka. Při porovnání žebříčků u této skupiny látek je nutné mít na paměti, že jejich klasifikace IARC se může v průběhu let měnit.
3. Zařazení látek mezi reprotoxické (poškozující rozmnožování) vychází z hodnocení EPA státu Kalifornie a z profilů látek uvedených na internetových stránkách Integrovaného registru znečišťování.
4. Při vyhodnocování jsou odděleně vyhodnoceny emise oxidu uhelnatého, který poměrně rychle reaguje a je emitován ve vysokých množstvích.
5. Zařazení látek mezi mutagenní vychází z profilů látek uvedených na internetových stránkách IRZ.
6. Jako endokrinní látky označujeme ty, které narušují fungování hormonálního systému (tedy žláz s vnitřní sekrecí), někdy se pro ně používá název endokrinní disruptoři (tvrdý český přepis anglického názvu). Zařazení látek mezi endokrinní vychází z klasifikace látek v EU a USA.
7. Ke skleníkovým plynům se počítají látky, které způsobují oteplování atmosféry Země (globální klimatické změny) prostřednictvím tzv. skleníkového efektu. Pořadí provozoven podle množství vypouštěných skleníkových plynů (oxid uhličitý, oxid dusný, methan) vyjadřujeme v přepočtu na jejich potenciál přispívat ke skleníkovému efektu.
8. Kyselé srážky jsou mimo jiné zodpovědné za oslabení a odumírání smrkových lesů v našich horách. Způsobují je emise plynů, k nimž počítáme následující látky ohlašované do IRZ: amoniak, oxidy dusíku, oxidy síry, fluorovodík a chlorovodík.
9. Do této skupiny patří plyny, které se díky své odolnosti dostávají do vyšších vrstev atmosféry a až v nich se rozkládají a uvolňují chlor, který pak reaguje s ozonem, váže jeden atom kyslíku a ničí tak ozonovou vrstvu chránící Zemi před ničivým tvrdým UV zářením. Jeden atom chlóru takto může rozložit až 10 000 molekul ozónu. V žebříčcích uvádíme množství látek v přepočtu na jejich potenciál přispívat k poškozování ozónové vrstvy Země v celkových únicích do ovzduší. Jedná se pouze o čtyři látky (nebo jejich skupiny) ohlašované do IRZ: halony, hydrochlorofluorouhlovodíky (HCFC), chlorofluorouhlovodíky (CFC) a tetrachlormethan (TCM). Potenciál poškozování ozónové vrstvy je vztažen k účinkům CFC (tzv. tvrdé freony), jejichž potenciál je 1. Pro HCFC (tzv.
10. Do této skupiny jsme vybrali látky hlášené v emisích do vody a klasifikované některou z R-vět jako nebezpečné pro vodní organismy či vodní prostředí:R50: Vysoce toxický pro vodní organismy, R51: Toxický pro vodní organismy, R52: Škodlivý pro vodní organismy a R53: Může vyvolat dlouhodobé nepříznivé účinky ve vodním prostředí.
11. Do skupiny POPs jsme zařadili látky uvedené na seznamech Stockholmské úmluvy a POPs protokolu ke Konvenci o dálkovém přenosu škodlivin v ovzduší. Jedná se o 1,2,3,4,5,6-hexachlorcyklohexan (HCH), aldrin, bromované difenylétery (PBDE), DDT, dieldrin, endosulfan, endrin, heptachlor, hexachlorbenzen (HCB), hexachlorbutadien (HCBD), chlordan, chlordecon, lindan, mirex, organické sloučeniny cínu, pentachlorbenzen (PeCB), polycyklické aromatické uhlovodíky (PAU), polychlorované bifenyly (PCB) a toxafen. U perzistentních organických látek do přenosů odpady nepočítáme obsah polychlorovaných bifenylů (PCB) a bromovaných difenyléterů (PBDE), jež podle našeho odhadu nemusely vzniknout jako vedlejší produkt výroby v provozech. Jinak v případě POPs započítáváme i jejich přenosy v odpadech.
12. Pod zažitým zkráceným termínem dioxiny se skrývají dvě rozsáhlé skupiny chemických látek: polychlorované dibenzo-p-dioxiny (PCDD) a polychlorované dibenzofurany (PCDF). Aby se v výsledných hodnotách koncentrací dioxinů v životním prostředí odrazila i jejich rozdílná toxicita, vyjadřuje se jejich množství zásadně v přepočtu na toxický ekvivalent (TEQ). Jeho hodnota je stanovena vynásobením skutečné koncentrace toho kterého kongeneru dioxinů v měřeném vzorku (matrici) odborně stanoveným koeficientem toxicity kongeneru, přičemž hodnotu 1 má koeficient pro nejtoxičtější dioxin, kterým je 2,3,7,8-TCDD.

Od roku 2007 mají podniky povinnost hlásit i do evropského registru znečišťování (E-PRTR, European Pollutant Releases and Transfer Register).

Legislativa v České republice

Legislativa (zákon 201/2012 Sb. v platném znění) vyžaduje, aby primárním zdrojem hodnocení byly výsledky stacionárních měření. Naměřené koncentrace mohou být při tvorbě map znečisťujících látek doplněny modelováním a indikativním měřením, aby výsledný odhad poskytoval dostatečné informace o prostorovém rozložení koncentrací znečišťujících látek v ovzduší. V ČR je využíván zejména Eulerovský chemický disperzní model CAMx, doplňkově též Gaussovský model SYMOS a evropský Eulerovský model EMEP. Dále jsou to v případě jednotlivých znečišťujících látek např. nadmořská výška či populační hustota.

V souladu se zákonem 123/1998 Sb. o právu na informace o životním prostředí, v platném znění. ČHMÚ zpřístupnil verifikované primární a agregované údaje pro látky znečišťující venkovní ovzduší. Jedná se o základní znečišťující látky s imisním limitem dle současné legislativy: arsen (As), benzen, benzo[a]pyren, kadmium (Cd), oxid uhelnatý (CO), nikl (Ni), oxid dusičitý (NO2), oxidy dusíku (NOX), přízemní ozon (O3), olovo (Pb), suspendované částice PM10, suspendované částice PM2,5, oxid siřičitý (SO2).

Údaje vycházejí z naměřených dat na stanicích ve vlastnictví ČHMÚ za období 1969-2022. Primární data jsou uvedena v intervalech měření: 30min, 1h nebo 24h dle typu měření. Agregovaná data jsou vypočtena z výše uvedených primárních dat. Jedná se tyto údaje: denní průměry, měsíční průměry, roční průměry a počty překročení hodnoty imisního limitu.

Verifikovaná data za další kalendářní roky počínaje rokem 2020 budou vždy dostupná k 1. 7. roku následujícího.

Vrstva zón a aglomerací pro hodnocení a řízení kvality ovzduší na území České republiky. Zóny a aglomerace jsou vymezeny na základě legislativních specifikací Směrnice EU 2008/50/EC a zákona č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší.

tags: #znecistujici #latky #v #ovzdusi #seznam

Oblíbené příspěvky:

• Inovace pro ekologii Mexika
• Problém s odpadky v chráněných oblastech
• Stavební Práce Nupaky
• Udržitelné cestování
• Přežití ve volné přírodě: Průvodce