Žížaly v kompostu: Průvodce pro kvalitní půdu a efektivní vermikompostování

Žížaly jsou nepostradatelnými pomocníky každého zahrádkáře a hrají klíčovou roli v ekosystému. Lidově se jim říká rousnice nebo dešťovky a hojně se vyskytují v celé České republice. Na našem území se nachází přibližně 50 druhů žížal, kdy nejběžnější je žížala obecná a žížala hnojní. Dýchají celým povrchem těla a živí se organickou hmotou, drobnými mršinami v půdě a co nestráví, tak odnesou na povrch v hromádkách trusu.

Žížaly v kompostu znamenají vysokou kvalitu půdy. Pojďte si nalákat žížaly do kompostu pomocí kávy, ale i dalších fíglů! Budete velmi spokojení!

Proč jsou žížaly pro kompost důležité?

Při vermikompostování se využívá schopnost žížal přeměňovat biologické zbytky na organické hnojivo. Žížaly rychle a ochotně přemění bioodpad na tmavé, na živiny bohaté hnojivo. Používání vermikompostu rostlinám prokazatelně prospívá. Jsou to vlastně žížalí výměšky obsahující látky, které chrání rostliny před chorobami a zlepšují jejich růst.

Vermikompost má optimální poměr uhlíku a dusíku 15-10:1, obsahuje stopové prvky, hlavně mangan, bór, zinek. Je vhodný i jako substrát pro očkování sterilních půd, např. Dobrou a jednoduchou metodou na zjištění kvality kompostu je test klíčivosti rychloklíčivých semen (řeřicha, hrách, fazole). Po 3-4 dnech semena vyklíčí. Vytvoří-li pěkný zelený porost, je kompost vyzrálý, zatímco žluté a hnědé lístky či málo vyklíčených semen prozrazují nevyzrálost.

Jak nalákat žížaly do kompostu?

Jde vůbec žížaly nějak nalákat? Ano!

Čtěte také: Pravidla pro vjezd do rakouských ekologických zón

• „Natrhejte bílé papírové sáčky na malé kousky a přidejte je do kompostu, žížaly se k vám budou stěhovat po hejnech.“ tvrdí MUDr. Zbyněk Mlčoch.
• „Chcete-li na kompost nalákat žížaly, přidejte do něho větší množství kávové sedliny.“. I tuto radu poskytl MUDr. Zbyněk Mlčoch.
• Pokud máte na zahradě hutnou a suchou zeminu, žížaly se k vám jen tak nenastěhují. Přidejte do záhonů například listí jako mulč.
• Jestli nechcete čekat, vyrazte po dešti na lov. Nasbírejte si žížaly do krabičky a váš luxusní hotelový kompost jim nabídněte. Žížaly se dají pořídit i v rybářských potřebách, pokud se vám nechce na ten lov.

Vermikompostování: Kompostování s pomocí žížal

Vermikompostování je metoda kompostování, kdy dochází k rozkladu organického materiálu pomocí žížal. Slovo „vermikompostování" vychází z latinského vermes - červ, žížala.

Kompostovat pomocí žížal můžeme ve školách, školkách, kancelářích a domácnostech. Zapojit se může firma nebo třeba celý dům. Žížaly vyžadují minimum péče.

Jaké žížaly jsou vhodné pro vermikompostování?

V Česku žije zhruba 50 druhů žížal, ale zdaleka ne všechny se k vermikompostování hodí. Použít lze běžnou žížalu hnojní (Eisenia fetida), ideální jsou však kalifornské žížaly (Eisenia fetida andrei), které se rychle množí a dokážou intenzivně přeměňovat bioodpad na vermikompost. Tento druh byl vyšlechtěn v Kalifornii z žížaly hnojní.

K založení jednoho domácího vermikompostéru nám postačí přibližně 0,5 kg násady. Násada obsahuje hotový kompost, žížaly různých vývojových stadií včetně vajíček a pomocné organismy, jako jsou půdní bakterie, chvostoskoci a zárodky dalších rozkladačů. Množství žížal i dalších půdních organismů se časem přizpůsobí objemu přidávaného organického odpadu. Zdvojnásobení jejich počtu trvá přibližně tři měsíce.

Jaký vermikompostér si pořídit?

K vermikompostování se výborně hodí jednoduchá nádoba. Může být dřevěná (použijeme tvrdé dřevo, které lépe odolává hnilobě, nikdy ne dřevo, které bylo chemicky ošetřeno), ale i umělohmotná. Postačí i obyčejný plastový box s víkem. Žížaly ke svému životu potřebují dostatek vzduchu, proto je nutné při výběru nádoby dbát na to, aby byla dostatečně prostorná, avšak ne příliš hluboká. Vícepatrové kompostéry umožňují díky děrovaným dnům vertikální přesun žížal. Díky tomu odpadá práce s jejich přebíráním v hotovém kompostu. Velikost nádoby se odvíjí od množství kompostovaného bioodpadu. Na 1 kg týdně je potřeba zhruba 0,2 m2.

Čtěte také: Ohrožení lesů: mapy

Vermikompostér můžete umístit na chodbu, balkon, do garáže, dílny, ale i do kuchyně, kanceláře nebo do třídy ve škole. Důležitá je pouze teplota okolí, která by se měla pohybovat kolem 20 ° C a správná vlhkost substrátu.

• Žížaly nesnášejí světlo, proto by nádoba měla mít víko, které také zabraňuje vysoušení.
• Pod kompostér umístíme ještě sběrnou nádobu (například plech) na odchyt výluhu - žížalího čaje.

Co do vermikompostu patří a co ne?

Do kompostéru lze přidávat téměř veškerý kuchyňský odpad. Čerstvě přidaný odpad je dobré přihrnout vrstvou hlíny, aby nezplesnivěl nebo ho nenašly octomilky. Samotná plíseň však vadí především nám, lidem, nikoliv žížalám, které jsou schopné houbová vlákna trávit.

Určitě nedávat zbytečně velké kusy ovoce a zeleniny, zbytky je nejlepší nakrájet na kousky. Řekli jsme si, co žížalám dávat. Nic, co se nedá biologicky rozložit. Samozřejmě to jsou plasty, sklo, kovy, ale taky jedlé oleje, tuky a kapalné odpady obecně. Do vermikompostu nepatří ani mléčné výrobky a maso. Vyhnout bychom se měli i slaným zbytkům, protože žížaly jsou na sůl citlivé.

Metody oddělení žížal od hotového kompostu

Většina metod na oddělení žížal od hotového kompostu využívá přirozenou reakci žížal na světlo. Žížala vnímá světlo světločivnými buňkami, které jsou nerovnoměrně rozmístěny v pokožce: v přední části těla je světločivných buněk více, protože se častěji dostane na denní světlo. Z toho důvodu je při osvětlení přední části těla reakce na změnu světelných podmínek rychlejší než při osvětlení zadní části těla.

Metoda kupiček

Metoda kupiček je relaxační aktivita asi na hodinu. Od šesté minuty lektorka Marjorie Peronto odděluje žížaly tak, že si vytváří malé kupičky.

Čtěte také: Pravidla pro vjezd do německých měst

Metoda vrstev

Další metoda také využívá žížalí světloplachosti. Vermikompostér postavíte někam na světlo, třeba k oknu, a necháte otevřené víko, případně můžete umístit nad otevřeným vermikompostérem rozsvícenou lampu. V tomto případě je spodní patro nově založené s čerstvým bioodpadem a horní patro plné s žížalami a hotovým vermikompostem. Postupně pak můžete z povrchu shrabávat nevyšší vrstvy, ve kterých žížaly už nebudou. Kvůli své světloplachosti budou totiž postupně utíkat dolů. Jen je potřeba s každým shrabáním chvíli počkat, aby žížaly stačily popolézt zas o něco níže.

Metoda Popelka

Poslední možnost je opravdu meditační. Obsah vermikompostéru vysypete na karton či noviny a žížaly manuálně vyberete jako Popelka hrášek.

Co dělat s oddělenými žížalami?

Máte-li velké množství malých kalifornských žížal, můžete je věnovat. Pokud je nebude chtít nikdo z přátel, nabídněte je třeba kachnám nebo slepicím. Chováte-li ve vermikompostéru kalifornský hybrid, rozhodně je nepouštějte ven. Jedná se o druh, který u nás není původní, a do volné přírody tedy nepatří. Tento problém nemusíte řešit v případě, že zvolíte žížaly hnojní.

Proč žížaly vylezou po dešti z hlíny?

Odpověď je jednoduchá a logická. Jak už je psáno na začátku článku, žížala dýchá celým povrchem těla a pokud přijde déšť, který zatopí spletité chodbičky, žížala by se mohla jednoduše utopit (udusit), proto raději vyleze ven na povrch. Jakmile je to možné, zalézají honem pod zem, aby nebyly tak na očích.

tags: #žížaly #v #kompostu

Oblíbené příspěvky:

• Kulturní ekologie - přehled
• Recenze přírodní kosmetiky z DM
• Učebnice o ochraně přírody
• Současný stav ekologického zemědělství
• Řešení pro znečištění podzemních vod