Zpracování Ekologické Újmy: Legislativa v České Republice

18.03.2026

Dne 17. srpna 2008 vstoupil v účinnost zákon č. 167/2008 Sb., o předcházení ekologické újmě a o její nápravě a o změně některých zákonů. Zákon je implementací Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/35/ES o odpovědnosti za životní prostředí v souvislosti s prevencí a nápravou škod na životním prostředí, ve znění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/21/ES o nakládání s odpady z těžebního průmyslu a o změně směrnice 2004/35/ES.

Zákon upravuje práva a povinnosti osob při předcházení ekologické újmě a při její nápravě, došlo-li k ní nebo hrozí-li bezprostředně na chráněných druzích volně žijících živočichů či planě rostoucích rostlin, na přírodních stanovištích vymezených tímto zákonem, na vodě nebo půdě.

Zákon se vztahuje na ekologickou újmu nebo bezprostřední hrozbu jejího vzniku, jsou-li způsobeny provozní činností podrobně uvedenou v příloze č. 1 zákona. Týká se např. zařízení podléhající integrovanému povolení, zařízení k využívání, odstraňování sběru nebo výkupu odpadů, vypouštějící odpadní vody do vod povrchových nebo podzemních. Nápravná opatření v případě vzniku zjištěné ekologické újmy je provozovatel povinen neprodleně provést veškerá proveditelná nápravná opatření a neprodleně sdělit příslušnému orgánu informaci o důležitých okolnostech vzniku ekologické újmy.

Klíčové Principy Zákona

Princip prevence - provozovatel vybraných činností má v případě bezprostřední hrozby ekologické újmy povinnost provádět nezbytná preventivní opatření, nést s tím spojené náklady a informovat o tom příslušný orgán státní správy. Příslušný orgán může ukládat preventivní opatření, stanovit jejich podmínky a určit lhůtu k jejich provedení.
Princip „znečišťovatel platí“ - provozovatel, jehož činnost způsobila ekologickou újmu nebo bezprostřední hrozbu takové újmy, má být finančně odpovědný; tím mají být provozovatelé nuceni přijímat opatření a rozvíjet postupy ke snižování rizik vzniku ekologické újmy, aby riziko jejich finanční odpovědnosti bylo sníženo.
Princip naturální restituce - při nápravě závadného stavu se upřednostňují nápravná opatření před peněžní náhradou a klade se důraz na efektivní dekontaminaci a obnovení nebo nahrazení poškozeného přírodního zdroje uváděním nebo navrácením do původního stavu anebo směrem k tomuto stavu.
Princip objektivní odpovědnosti - z něj vychází povinnost prevence nebo nápravy ekologické újmy. Podstatnou změnou, kterou přináší tento zákon, oproti stávající legislativě je, že podmínkou provedení nápravných opatření provozovatelem vybraných činností uvedených v příloze č. 1 k zákonu není jeho protiprávní jednání. Ke vzniku odpovědnosti, resp. povinnosti provést nápravné opatření, postačuje prokázání příčinné souvislosti mezi provozní činností uvedenou v příloze č. 1.

Hodnocení Rizik Ekologické Újmy

Příslušný provozovatel provádí základní hodnocení rizik ekologické újmy (dále jen „základní hodnocení rizika“). V případě, že celkový počet bodů dosažených v základním hodnocení rizika je vyšší než 50, provádí příslušný provozovatel podrobné hodnocení rizika ekologické újmy (dále jen „podrobné hodnocení rizika“).

Náležitosti základního hodnocení rizika, včetně bodového hodnocení jednotlivých údajů, jsou stanoveny v příloze č. 1 k nařízení vlády č. 295/2011 Sb.

Čtěte také: Odpad v České republice

Náležitosti podrobného hodnocení rizika jsou stanoveny v příloze č. 2 k nařízení vlády č. 295/2011 Sb.

Příslušný provozovatel, který má schválenou dokumentaci pro objekty nebo zařízení zařazené do skupiny A podle zákona o prevenci závažných havárií4), dokumentuje v podrobném hodnocení rizika pouze části D a F přílohy č. 2 k tomuto nařízení. Příslušný provozovatel, který má schválenou dokumentaci pro objekty nebo zařízení zařazené do skupiny B podle zákona o prevenci závažných havárií, dokumentuje v podrobném hodnocení rizika pouze část F přílohy č. 2 k tomuto nařízení.

Kritériem posouzení základního hodnocení rizika předloženého příslušným provozovatelem při kontrole je vyhodnocený počet bodů podle přílohy č. 1 k tomuto nařízení.

Kritériem posouzení podrobného hodnocení rizika předloženého příslušným provozovatelem při kontrole je hodnocení rizik podle přílohy č. 2 k tomuto nařízení.

Při posuzování základního nebo podrobného hodnocení rizika a dokladu o zabezpečení finančního zajištění, které předkládá příslušný provozovatel při kontrole, se postupuje podle kontrolních bodů uvedených v příloze č. 3 k tomuto nařízení.

Čtěte také: Co je hierarchie zpracování odpadu?

Příslušný provozovatel provádí posouzení dostatečnosti finančního zajištění vzhledem k navrhovaným nápravným a preventivním opatřením a jejich ocenění podle přílohy č. 5 k tomuto nařízení.

Ministerstvo životního prostředí stanovilo metodickým pokynem postup při vyplňování přílohy č. 1 k nařízení vlády č. 295/2011 Sb. o způsobu hodnocení rizik ekologické újmy a bližších podmínkách finančního zajištění. Povinnost povést hodnocení rizik ekologické újmy vyplývá z § 14 zákona č. 167/2008 Sb.

Výkon Státní Správy

Prvoinstančními orgány, které mají např. vést řízení o ukládání preventivních a nápravných opatření, evidovat případy ekologické újmy, rozhodovat o náhradě nákladů nebo ukládat pokuty, jsou:

Česká inspekce životního prostředí,
správy NP či CHKO (na území národních parků a CHKO),
újezdní úřady (na území vojenských újezdů).

Druhoinstančními orgány, které mají přezkoumávat rozhodnutí prvoinstančních orgánů, jsou Ministerstvo životního prostředí (rozhodnutí ČIŽP a správ NP a CHKO) a Ministerstvo obrany (rozhodnutí újezdních úřadů). Ministerstvo životního prostředí má rovněž postavení ústředního správního úřadu na úseku předcházení a nápravy ekologické újmy, vykonává vrchní státní dozor nad tím, jak další orgány vykonávají působnost stanovenou tímto zákonem, vede souhrnnou evidenci případů ekologické újmy nebo spolupracuje s příslušnými orgány ostatních členských států v případě, že by se ekologická újma dotýkala několika členských států ES.

Finanční Zajištění

Finanční zajištění k nápravě je nástrojem k zajištění preventivních a nápravných opatření. Podmínky tohoto finančního zajištění jsou upraveny zákonem. Bližší podrobnosti zabezpečování finančního zajištění stanoví prováděcí nařízení vlády č.295/2011 o způsobu hodnocení rizik ekologické újmy a bližších podmínkách finančního zajištění ze dne 14.9.2011, které nabylo účinnosti 1.1.2012. Podle § 14 odst. 5 zákona č. 167/2008 Sb. vláda stanovila způsob hodnocení rizik, kritéria posuzování dostatečného finančního zajištění pro provozovatele a bližší podmínky provádění a způsobu finančního zajištění k provedení preventivních nebo nápravných opatření.

Čtěte také: Zpracování textilu a ekologie

Novela Zákona o Předcházení Ekologické Újmě

Díky novele bude možné zefektivnit a zrychlit proces řešení nejzávažnějších škod na životním prostředí a také rychle reagovat při provádění preventivních opatření tak, aby se co nejvíce minimalizovaly negativní dopady na životní prostředí a lidské zdraví.

Cílem novely jsou v prvé řadě preventivní opatření v případě bezprostřední hrozby vzniku škody a v druhé řadě nápravné opatření, pokud již ke škodě dojde. Novela zpřesňuje definici ekologické újmy tak, aby bylo možné zákon snadněji použít například i v regionálních případech, a také jasně odlišuje působnost tohoto zákona od působnosti složkových předpisů. Díky tomu zefektivníme aplikační praxi zákona,“ doplnil ministr Petr Hladík.

Klíčová je otázka jednoznačného zdroje financování opatření právě v případech, kdy není znám původce ekologické újmy nebo v případech, kdy provozovatel nekoná tak rychle, jak by měl, a příslušný orgán musí konat sám. Proto novela zakotvuje další možnost financování potřebných opatření, a to z prostředků Státního fondu životního prostředí ČR.

Správní řízení se navíc nebude nově zahajovat automaticky pouze podáním žádosti, ale na základě zhodnocení ČIŽP. Pro zefektivnění řízení je zároveň posílena odborná pozice Agentury ochrany přírody a krajiny (AOPK). Ta by měla nově vydávat závazné stanovisko v řízeních ve věci ekologické újmy na druzích a přírodních stanovištích.

Jak je v zákoně podchycena „objektivní odpovědnost“ provozovatelů vybraných rizikových činností za ekologickou újmu?

Vznik povinnosti prevence nebo nápravy ekologické újmy vychází z principu objektivní odpovědnosti (tj. odpovědnosti za výsledek) s možností liberace poukazem na události nebo činnosti, na něž se zákon výslovně nevztahuje (§ 1 odst. 3 zákona č. 167/2008 Sb.). Podstatnou změnou, kterou přináší tento zákon, oproti stávající právní úpravě je, že podmínkou provedení preventivních nebo nápravných opatření provozovatelem vybraných činností uvedených v příloze č. 1 k tomuto zákonu není jeho protiprávní jednání. Ke vzniku odpovědnosti, resp. povinnosti provést preventivní nebo nápravné opatření postačuje prokázání příčinné souvislosti mezi provozní činností uvedenou v příloze č. 1 k zákonu a vznikem ekologické újmy (§ 4 zákona č. 167/2008 Sb.); nevyžaduje se tedy prokázání protiprávnosti a zavinění ve formě úmyslu nebo nedbalosti.

Kdo a na základě jakých kritérií posoudí, jedná-li se o ekologickou újmu?

Zákon považuje za ekologickou újmu jen takovou nepříznivou změnu, která je měřitelná a má závažné nepříznivé účinky na vybrané přírodní zdroje (chráněné druhy volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin, přírodní stanoviště, podzemní a povrchové vody, včetně přírodních léčivých zdrojů a zdrojů přírodních minerálních vod a půda).

Aby se jednalo o ekologickou újmu, na kterou se zákon vztahuje, musí být prokázány:

závažné nepříznivé účinky na dosahování nebo udržování příznivého stavu ochrany takových druhů a stanovišť (v případě ekologické újmy na chráněných druzích a přírodních stanovištích),
závažné nepříznivé účinky na ekologický, chemický nebo množstevní stav vody nebo na její ekologický potenciál (v případě ekologické újmy na povrchových nebo podzemních vodách) nebo
závažné riziko nepříznivého vlivu na lidské zdraví v důsledku přímého nebo nepřímého zavedení látek, přípravků, organismů nebo mikroorganismů na zemský povrch nebo pod něj (v případě ekologické újmy na půdě).

Kritéria pro posouzení významu účinků na dosahování nebo udržení příznivého stavu ochrany chráněných druhů a stanovišť jsou v příloze č. 3.

Z jakých kritérií se bude vycházet při posuzování ekologické újmy na vodách nebo její bezprostřední hrozby?

Za ekologickou újmu na povrchových nebo podzemních vodách považuje zákon č. 167/2008 Sb. takovou nepříznivou měřitelnou změnu povrchových nebo podzemních vod (nebo měřitelné zhoršení jejich funkcí), která má závažné nepříznivé účinky na ekologický, chemický nebo množstevní stav vody nebo na její ekologický potenciál.

Rozhodující pro posouzení ekologické újmy na vodách budou zejména odborná vyjádření pověřených odborných subjektů provádějících monitoring stavu vod podle § 21 zákona č. 254/2001 Sb. (ČHMÚ, VÚV, správci povodí).

Postup podle zákona č. 167/2008 Sb., o ekologické újmě při nakládání s geneticky modifikovanými organismy

Nakládání s (GMO) je jednou z činností (bod 12 přílohy č. 1), na které se vztahuje zákon č. 167/2008 Sb., o předcházení ekologické újmě a o její nápravě a o změně některých zákonů (dále jen „zákon o újmě“).

Nařízení vlády č. 295/2011 Sb., o způsobu hodnocení rizik ekologické újmy a bližších podmínkách finančního zajištění (dále jen „nařízení vlády“) stanoví způsob hodnocení rizik ekologické újmy.

Uzavřené nakládání s GMOU

Uzavřené nakládání s GMO podle § 3 odst. 1 písm. a) zákona o GMO je každá činnost, při níž jsou organismy geneticky modifikovány nebo při níž jsou geneticky modifikované organismy pěstovány, uchovávány, dopravovány, ničeny, zneškodňovány nebo jakýmkoli jiným způsobem používány v uzavřeném prostoru, nejde-li o geneticky modifikované organismy schválené pro uvádění do oběhu. K uzavřenému nakládání s GMO je nutné oprávnění.

Uvádění GMO do životního prostředí

Uvádění GMO do životního prostředí je nakládání s nimi mimo uzavřený prostor, nejde-li o GMO schválené pro uvádění do oběhu. (Odpovídá části B směrnice 2001/18/EC „Záměrné uvolňování GMO pro jiné účely, než je uvedení na trh“.) Povolení pro uvádění GMO do životního prostředí vydává MŽP ve správním řízení podle zákona o GMO.