Zpráva vědců o klimatu: Dopady a zranitelnost

Podle nové analýzy organizace World Weather Attribution zvýšily klimatické změny způsobené člověkem intenzitu přívalových dešťů, které letos vedly k rozsáhlým povodním v západní části Středomoří.

Vědci například sledují extrémní počasí - vlny veder, sucha, povodně či hurikány - a snaží se zjistit, jestli a jak moc se pravděpodobnost nebo intenzita takové události zvýšila kvůli globálnímu oteplování.

Vědci v takzvané atribuční studii zkoumali pravděpodobnost a intenzitu nejintenzivnějších srážek ve dvou regionech, které pokrývaly nejvíce postižené oblasti všech tří zemí.

Extrémní srážky a povodně

Zimní lijáky jsou na Pyrenejském poloostrově a na severu Afriky stále silnější. Vědci identifikovali jasný trend, podle kterého jsou nejdeštivější dny nyní asi o třetinu deštivější než v minulosti. Jev podle nich souvisí s globálním oteplováním a přináší hlavně do Portugalska a Španělska extrémní deště, které poškozují ekonomiku a připravují lidi o životy.

Silné bouřky přinesly do této oblasti jednak vítr o síle hurikánu, ale především obrovské množství srážek. Velká voda připravila ve Španělsku, Portugalsku a Maroku o život nejméně padesát lidí a způsobila škody v řádu miliard eur. Jen Portugalce stály letošní lednové a únorové deště asi jedno procento HDP. V Grazalemě na jihu Španělska spadlo během několika dní více než celoroční očekávané množství srážek. Podobně v některých částech Maroka a Portugalska byly během bouře Leonardo zaznamenány denní srážky, které jsou tak extrémní, že by se daly očekávat nanejvýš jednou za sto let.

Čtěte také: Příčiny a Důsledky Klimatické Změny

Podle klimatologů a meteorologů data ukazují jasný nárůst intenzity těch nejextrémnějších jednodenních srážek - o 36 procent v jižní studované oblasti a o 29 procent v severní studované oblasti. To znamená, že nejdeštivější dny jsou nyní asi o třetinu deštivější než v době před oteplením planety o 1,3 stupně Celsia.

Jako příčinu těchto extrémních srážek vědci určili systém vysokého tlaku vzduchu nad Skandinávií a Grónskem, který působil jako fyzická bariéra v atmosféře. Kvůli této „zdi“ se jedna bouře za druhou mohla vydávat jen jedním, stále tím stejným směrem - k západní Evropě. Stejný vzorec vedl k neobvykle vlhkým podmínkám také v některých částech Velké Británie, Francie a Irska.

Globální oteplování a ekonomické dopady

Pokud se globální klima oteplí o čtyři stupně, průměrný člověk výrazně zchudne. Ukazuje to nový výzkum, který tvrdí, že předchozí ekonomické modely podceňovaly dopad globálního oteplování i důsledky změny klimatu na narušení dodavatelských řetězců, píše britský deník Guardian.

Nová studie australských vědců z Univerzity Nového Jižního Walesu zjistila, že oteplení o čtyři stupně udělá průměrného člověka o 40 procent chudším. To je podle některých odhadů až čtyřnásobný nárůst poklesu bohatství oproti předchozím hodnocením.

Výzkum australských vědců naznačuje, že průměrné HDP na osobu se globálně sníží o 16 procent, pokud se lidstvu podaří udržet oteplení pod hranicí dvou stupňů ve srovnání s předindustriální dobou. Jedná se o mnohem větší snížení míry bohatství, než předpokládaly předchozí modely. Ty počítaly s tím, že lidé zchudnou jen o zhruba jeden a půl procenta. Vědci nyní odhadují, že globální teplota vzroste o 2,1 stupně, a to i v případě, že budou splněny krátkodobé i dlouhodobé klimatické cíle.

Čtěte také: Podrobnosti o ovzduší v ČR

Hlavní autor výzkumu, Timothy Neal z australského Institutu pro klimatická rizika Univerzity Nového Jižního Walesu uvedl, že nová studie se zabývala pravděpodobným dopadem globálního oteplení o čtyři stupně, které mnozí odborníci na klima považují za katastrofální. Závěrem je právě zjištění, že v takovém případě by průměrný člověk zchudnul o 40 procent, což je asi o 11 procent horší výsledek ve srovnání s použitím nevylepšených modelů.

„Předchozí ekonomické modely, které neúmyslně dospěly k výsledku, že i vysoká míra globálního oteplení by měla jen mírné dopady na světové hospodářství, výrazně ovlivnily klimatickou politiku,“ upozornil Neal. Dodal, že tyto modely měly tendenci zohledňovat spíše měnící se počasí na regionální úrovni než to, jak by extrémní projevy počasí, jako jsou sucha nebo povodně, mohly ovlivňovat celé dodavatelské řetězce. Neal také upozornil na to, že v teplejším klimatu můžeme očekávat kaskádovitá narušení dodavatelských řetězců vyvolaná extrémními povětrnostními jevy po celém světě.

Spoluautor výzkumu, klimatický vědec Andy Pitman řekl, že jsou to právě extrémy, které mají rozhodující vliv, nikoli průměrná teplota. „Přizpůsobení ekonomických modelů tak, aby zohledňovaly extrémní počasí ve větší části světa a jejich dopad na dodavatelské řetězce, se zdá být velmi naléhavou záležitostí. A to proto, aby státy mohly vyčíslit svou zranitelnost vůči klimatickým změnám a vyvodit závěry, tedy snížit emise,“ vysvětluje Pitman.

Nová zpráva IPCC a kritika

Současné trendy vývoje společnosti nejsou udržitelné, i dočasné oteplení o více než 1,5 °C přinese závažné a nevratné škody, emise je třeba snižovat výrazně rychleji, je nutné navýšit investice do klimaticky příznivých opatření a zapojit do řešení celou společnost. Kriticky důležitá je přitom právě tato dekáda. Kromě toho se ale nová zpráva věnuje velmi obšírně především tomu, na koho a jak klimatická krize dopadá a co čekat do budoucna.

Nejzranitelnějším regionem světa je Afrika, následují Jižní Asie, malé ostrovní státy a Jižní a Střední Amerika.

Čtěte také: Zpráva o ochraně přírody

Kritika přezíravého a nedostatečně solidárního postoje bohatých s chudými ale nezaznívá pouze z úst neziskových organizací nebo globálního Jihu. Nová zpráva IPCC přináší jednoznačně kritický názor i ze strany klimatických vědců a vědkyň. Tato kritika má přitom několik rovin: dosavadní finanční pomoc mířila především do opatření snižujících emise; adaptace zůstala notoricky podfinancovaná, a nejzranitelnější lidé se tak nemohou proti dopadům a ztrátám, které klimatická krize přináší už teď, dostatečně bránit; řada prostředků je navíc rozvojovým zemím nabízena formou dalších půjček, nikoli grantů. Takový přístup přináší pouze další zadlužování už tak předlužených zemí.

Vidí ji tak i lidé z klimatického hnutí. „Zpráva musí podnítit politickou vůli bohatých zemí k podstatnému navýšení finančních prostředků jak na adaptaci, tak na pomoc těm, kteří mají nejméně zdrojů na to, aby se dokázali vyrovnávat se stále horšími dopady změny klimatu.

Závěrečný text musí podepsat zástupci a zástupkyně téměř dvou set zemí světa včetně Saúdské Arábie, Brazílie nebo třeba Ruska. I proto se vyhýbá příliš progresivním tématům a konceptům, které by přitom mohly být důležitými součástmi řešení. Přesto ale i nová zpráva IPCC implikuje kritiku, se kterou se lze ztotožnit, a potřebu výrazně změnit kurz.

Jasně říká, že udržitelná budoucnost je možná pouze v případě výrazné transformace dosavadního fungování společnosti. Snadno se pak lze dovtípit, že bez důsledného přehodnocení nadřazeného vztahu k přírodě i zemím globálního Jihu už se neobejdeme.

Globální oteplování v České republice

Podle Pavla Zahradníčka z Ústavu výzkumu globální změny AV ČR je klimatická změna bezesporu největší environmentální hrozba současnosti. Na základě grafu s průměrnou roční teplotou v České republice za posledních 245 let vědec ukázal, že se u nás střídají chladnější a teplejší roky. Počátkem 20. století začíná trend, který se v osmdesátých letech urychlil - teplota začala růst zásadním tempem. Nejvíce z toho vyčnívají roky 2011 až 2020. Vůbec nejteplejší roky v tuzemském i globálním měřítku byly 2014, 2015, 2018, 2019 a 2020.

Nejvýrazněji se přitom bude měnit zimní sezona, což středoevropské krajině přinese více deště a méně sněhových srážek. Nárůst teploty se projevuje také větším počtem tropických dnů. V šedesátých letech 20. století nastalo čtyři až pět takových dnů za rok. Nyní jich je 13 až 14. Došlo tedy k trojnásobnému nárůstu. Horké tropické noci vzrostly sedmkrát. V letech 2006 až 2020 bylo v České republice o 40 až 60 procent víc tropických dnů, než některé dřívější modely očekávaly. Podle nich k tomu mělo dojít až po roce 2040. Výrazně tedy podcenily vážnost situace.

Také se mění četnost, a hlavně intenzita jak extrémního sucha, tak i povodní. Za posledních 24 let zažila Česká republika asi 19 větších hydrometeorologických extrémů. Z toho bylo jedenáct let sucho, osm let přineslo naopak povodně. Roky 2013, 2014 a 2020 zaznamenaly oba dva tyto projevy současně. Sucha v letech 2015 až 2020 byla podle něj největší za posledních 500 až 2000 let. A zároveň bylo nejvíce povodní.

„Do budoucna by se u nás mohla pšenice stát nerentabilní. Dopadů na zemědělství ale bude podstatně více,“ varuje vědec, podle nějž mohou sucha přinést také podstatně více lesních požárů, které se nám dosud ve větší míře vyhýbaly. „Asi u nás nehrozí požáry jako jsou ty v Aténách nebo Kalifornii. Dalšími dopady bude nízký stav podzemních vod a přehřátá města.

Důležitost adaptačních opatření

Je třeba zrychlit snižování emisí skleníkových plynů a urychlit adaptační opatření na změnu klimatu. Zároveň je však nutné provádět adaptační opatření dostatečně a správně.

Klimatolog Radim Tolasz z ČHMÚ upozornil, že v oblastech potenciálně ohrožených vysokou mírou klimatické zranitelnosti žije na 3,5 miliardy lidí. Podotkl, že zranitelné mohou být i části České republiky, například oblasti opakujících se povodní.

Podle Jitky Martínkové z Klimatické koalice zpráva přináší jasný vzkaz, že je třeba rychle snížit emise skleníkovým plynů. A to mnohem rychleji, než slibují současné závazky a trendy.

tags: #zpráva #vědců #o #klimatu #dopady

Oblíbené příspěvky:

• Škola v přírodě Libá
• Problémy s emisemi Renault Laguna II
• Analýza vlivu bitcoinu na tradiční měny
• Zajímavosti o České Republice: Věděli jste?
• Srovnání odpadkových košů Severin a Orion