Srovnání způsobů dopravy a jejich ekologická stopa

Cestování je nezbytnou součástí našich životů, ať už jde o dojíždění do práce, do školy, na výlety nebo dovolenou. Při výběru dopravního prostředku ovšem často nebereme ohled na jeho ekologické dopady. Pojďte se proto podívat na srovnání emisí a uhlíkové stopy - vlaku, autobusu, letadla a auta.

Co je ekologická stopa?

Ekologickou stopu můžeme považovat za účetní nástroj pro počítání ekologických zdrojů. Různé kategorie lidské spotřeby jsou převedeny na plochy biologicky produktivních ploch, nezbytné k zajištění zdrojů a asimilaci odpadních produktů. Metoda nám neříká, co máme dělat, ale "pouze" jakou stopu (vyjádřenou v globálních hektarech na osobu) zanechává náš životní styl a související spotřeba zdrojů v globálním měřítku.

Ekologická stopa je 'jednotka', která nám udává jak velkou plochu produktivní půdy potřebujeme k zajištění našich požadavků. Obsahuje v sobě vše od potravin, nejrůznějších energií, dopravy až po konečný vyprodukovaný odpad a umožňuje nám tak srovnávat jednotlivé lidské činnosti z hlediska jejich dopadů na přírodu.

Ekologickou stopu lze spočítat k libovolné činnosti, od Vašeho ranního šálku kávy až po roční fungování celého státu. Pokud počítáme ekologickou stopu pro jasně definované územní typu města či státu, můžeme snadno zjistit zda jeho ekologická stopa není ve výsledné hodnotě větší, než jsou jeho možnosti. V tom případě vlastně vzniká ekologický 'dluh'.

K výpočtu se používá oficiální statistika o spotřebě, převedená na množství biologicky produktivní země a vodních ploch nutných k vyprodukování daných zdrojů a k pohlcení odpadů. Ekologická stopa tvoří stranu poptávky „zeleného účetnictví“. Stranou nabídky je biokapacita. Jde o schopnost ekosystémů doplňovat to, co z nich lidé odčerpávají a pohlcovat odpady, které produkují, v rámci současné úrovně technologií a čerpání zdrojů.

Čtěte také: Tipy pro ekologický život

Zdroje a odpady můžeme převést na odpovídající plochy biologicky produktivní půdy, které jsou nezbytné k jejich zajištění. Základními typy produktivních ploch jsou orná půda, pastviny, lesní půda a produktivní vodní plochy. Do kalkulace dále vstupují plochy pro asimilaci oxidu uhličitého (CO2), jenž vznikne spálením fosilních paliv, zastavěné plochy a plochy na ochranu biodiverzity.

Celkovou poptávku společnosti je možné porovnat s přírodní nabídkou ekologických služeb (dostupnou biokapacitou). Ekologická stopa a biokapacita jsou vyjádřeny v globálních hektarech (gha). Každý globální hektar odpovídá jednomu hektaru (100 x 100 m) biologicky produktivních ploch s „globálně průměrnou produktivitou“ v daném roce. Jinak řečeno, jedná se o aktuální hektary biologicky produktivních ploch přepočtené podle jejich produktivity (produkce biomasy).

K přepočtu lokálních hektarů na globální hektary se používají tzv. ekvivalentní faktory - faktor založený na produktivitě. V daném roce jsou ekvivalentní faktory stejné pro všechny země. K výpočtu dále používáme tzv. faktory výnosu, které popisují rozdíl mezi lokální produktivitou daného typu plochy (např. ornou půdou) a globální hodnotou produktivity pro tuto plochu. Faktor výnosu tedy vyjadřuje, zda je daná plocha více či méně produktivní než celosvětový průměr, přepočítává lokální faktory na globální.

Kalkulačka osobní ekologické stopy vám na základě odpovědí na otázky ve čtyřech sekcích - bydlení, doprava, potraviny a spotřeba/volný čas - spočítá vaši stopu v globálních hektarech na osobu. Kolik plochy (země a vodních ekosystémů) potřebuji ke svému současnému životnímu stylu a k zneškodnění všech odpadů, které při tom produkuji? Odpověď na podobné otázky lze zjistit změřením Vaší „ekologické stopy“, která je měřítkem toho, jak udržitelný je náš životní styl.

Ekologická stopa v České republice

Pro srovnání, výpočty Karlovy univerzity došly k hodnotě ekologické stopy průměrného obyvatele České republiky 6,7 hektarů na osobu a rok. Přitom maximální hodnota, kterou doporučuje WWF jsou 2 hektary na osobu.

Čtěte také: Chrastavec a komunální odpad

Aktuální ekologická stopa obyvatele ČR dosahuje 5,36 globálních hektarů, zatímco dostupná biokapacita je pouze 2,47. V současnosti tedy přesahuje stopa obyvatel České republiky dostupnou biokapacitu zhruba dvakrát. Tento ekologický deficit je způsoben zejména emisemi CO2. To je dáno zejména strukturou průmyslu, který je značně energeticky náročný a otevřeností české ekonomiky pro dovozy z jiných zemí. Dovozem zboží a služeb se ekologická stopa zvyšuje, naopak jejich vývozem se ekologická stopa snižuje. V žebříčku 153 zemí je ČR na nehezkém 15. místě. V hodnotách přepočtených na obyvatele předstihla ČR i vyspělé státy jako Německo, Itálii nebo Nizozemsko.

Emise a uhlíková stopa

Než se pustíme do porovnávání jednotlivých dopravních prostředků, je důležité si ujasnit několik pojmů. Emise jsou látky, které se uvolňují do ovzduší při spalování fosilních paliv. Mezi nejznámější patří oxid uhličitý (CO2), oxidy dusíku (NOx) a pevné částice (PM). Uhlíková stopa pak představuje celkové množství emisí CO2, které jsou výsledkem lidských aktivit, a to včetně cestování.

Množství uvolněných emisí má přímý vliv na kvalitu ovzduší a zdraví lidí, zvířat a stav přírody jako takové. Jak nejspíš víte, zvýšené koncentrace CO2 přispívají ke globálnímu oteplování a změně klimatu. Proto je klíčové emise sledovat a snažit se je snižovat nejen u dopravních aktivit.

Srovnání ekologického dopadu nejčastějších dopravních prostředků

Vlaky

Vlaky jsou v oblasti cestování, zvlášť toho dálkového, jednou z nejvíc šetrných možností. Podle studie Evropské agentury pro životní prostředí (EEA) produkují vlaky přibližně 14 gramů CO2 na kilometr a cestujícího, což je výrazně méně než u ostatních dopravních prostředků.

Jedním z důvodů nízkých emisí vlaků je jejich elektrifikace. Mnoho evropských zemí investuje do elektrických železnic, což znamená, že vlaky mohou být poháněny elektřinou z obnovitelných zdrojů. Například ve Švédsku je více než 75 % železniční sítě elektrifikováno a z velké části využívá energii z vodních elektráren.

Čtěte také: Tipy pro bezproblémové vynášení odpadků

Dalším ekologickým aspektem je kapacita vlaků. Vlak může přepravit velký počet cestujících najednou, což snižuje emise na jednotlivé cestující. Moderní vlaky také využívají technologie, jako je rekuperace brzdné energie, která umožňuje vracet energii zpět do sítě a dále snižovat spotřebu energie.

Další příklady zvyšování efektivity vlakové dopravy zahrnují použití lehkých materiálů při stavbě vlakových souprav a zlepšení aerodynamiky, což snižuje spotřebu energie.

V naší zemi je nejekologičtější způsob hromadné osobní dopravy bezpochyby vlak. A to i přes to že je to ve své podstatě i doprava historicky nejstarší. Zdá se, že již naši předci dokázali instinktivně zvolit nejlepší cestu.

Autobusy

Autobusová doprava představuje další relativně ekologický způsob cestování, zejména pokud jde o městskou a příměstskou dopravu. Emise autobusů jsou vyšší než u vlaků, ale stále nižší než u osobních automobilů. Průměrné emise autobusu činí přibližně 68 gramů CO2 na kilometr a cestujícího.

Mnoho měst se snaží modernizovat své autobusové flotily a přecházet na ekologičtější technologie. Například Londýn plánuje do roku 2037 své autobusy kompletně elektrifikovat. Elektrické autobusy mají nulové emise výfukových plynů, což výrazně přispívá ke zlepšení kvality ovzduší ve městech.

Dalším trendem je využívání hybridních autobusů, které kombinují spalovací motor s elektrickým pohonem. Tyto autobusy jsou schopny snižovat spotřebu paliva a emise až o 30 % ve srovnání s autobusy s tradičními dieselovými motory. V některých městech jsou také testovány vodíkové autobusy, které emitují pouze vodní páru a mohou být velmi ekologickým řešením, pokud se vodík získává z obnovitelných zdrojů.

Hezkým příkladem udržitelné městské dopravy je díky svému zaměření na ekologické inovace například Ostrava. Dopravní podnik Ostrava (DPO) postupně zavádí elektrobusy i hybridní autobusy. V plánu byly dokonce i autobusy vodíkové, ale tendr se v roce 2024 odložil. Kromě modernizace vozového parku město investuje i do infrastruktury pro nabíjení a plnění těchto ekologických autobusů.

Letadla

Letecká doprava je z ekologického hlediska největší výzvou, protože produkují opravdu značné množství emisí, což z nich činí nejméně ekologický dopravní prostředek. Průměrné emise letadla dosahují přibližně 285 gramů CO2 na kilometr a cestujícího a i přes vysoké emise letecká doprava neustále roste. Letecké společnosti sice zavádějí novější, šetrnější modely letadel, ale i přes tento fakt je v provozu stále velké množství starší modelů.

Letecké společnosti a výrobci letadel se neustále snaží zlepšovat účinnost motorů, což vede k nižším emisím a snížení uhlíkové stopy. Například moderní letadla, jako je Airbus A320neo, mají oproti starším modelům, jako je Airbus A320ceo, výrazně lepší palivovou účinnost. A320neo využívá nové generace motorů a vylepšené aerodynamické vlastnosti, což umožňuje snížení spotřeby paliva až o 20 % ve srovnání s předchozím modelem. To vede ke snížení emisí CO2 na kilometr a cestujícího. Zatímco starší modely, jako je A320ceo, produkují přibližně 101 gramů CO2 na kilometr a cestujícího, A320neo snižuje tuto hodnotu na přibližně 85 gramů CO2 na kilometr a cestujícího.

Dalším trendem je vývoj elektrických letadel. Například společnost Airbus plánuje do roku 2035 představit první komerční letadlo s nulovými emisemi. I když je projekt stále ve fázi vývoje, elektrická letadla mají potenciál výrazně snížit ekologický dopad letecké dopravy.

Národní emise v České republice samotného CO2 z letecké dopravy jsou za rok více než milion tun CO2, tvoří asi 6 % všech emisí oxidu uhličitého z dopravy. Letecká doprava se podílí na celkových celosvětových emisích CO2 asi 2 %. Průměrné emise komerčních letů na celém světě jsou asi 75 až 95 g CO2 osobokilometr, přičemž u regionálních letů do 500 km rostou až na téměř 160 g CO2 na osobokilometr.

Auta

Automobilová doprava je nejrozšířenějším způsobem cestování, avšak její ekologické dopady jsou značné. Emise automobilů se liší podle typu pohonu. Benzinové a naftové automobily produkují přibližně 192 gramů CO2 na kilometr a cestujícího, zatímco hybridní vozy produkují asi 110 gramů CO2 na kilometr.

Elektromobily mají potenciál výrazně snížit emise, protože jejich provoz neprodukuje žádné výfukové plyny. Nicméně ekologický dopad elektrických aut závisí na zdroji energie, kterou se nabíjí. Pokud jde o elektřinu vyrobenou z fosilních paliv, je jejich uhlíková stopa stále značná. Naopak, pokud jde o elektřinu z obnovitelných zdrojů, mohou být elektrická auta velmi ekologická.

Další ekologickou výhodou elektrických aut je jejich energetická účinnost. Elektrické motory jsou výrazně účinnější než spalovací motory, což znamená, že pro stejný výkon spotřebují méně energie. Například Tesly a další moderní elektromobily mají dojezd na jedno nabití až 600 km, což z nich činí velmi atraktivní volbu pro dlouhé cesty.

Každopádně elektromobily jsou v současnosti velmi diskutovaným tématem, zejména v kontextu Evropské unie a jejího ambiciózního Green Dealu, který se zaměřuje na dosažení klimatické neutrality do roku 2050. Přestože elektrická vozidla nabízejí řadu ekologických výhod, jejich pořizovací cena je pro mnoho občanů České republiky stále vysoká. Mezi další nevýhody patří omezená síť nabíjecích stanic, delší doba nabíjení ve srovnání s tankováním benzínu nebo nafty a omezený dojezd, který může být problémem pro delší cesty. Na druhou stranu, elektromobily nabízejí nižší provozní náklady, tišší provoz a možnost využití různých státních dotací a pobídek na podporu ekologické dopravy.

Jak snížit osobní ekologickou stopu?

Existuje několik způsobů, jak snížit osobní ekologickou stopu v oblasti dopravy, bydlení, potravin a spotřeby:

• Doprava: Upřednostňovat vlak, autobus nebo kolo před autem a letadlem.
• Bydlení: Využívat obnovitelné zdroje energie, zateplit dům, používat šetrné spotřebiče.
• Potraviny: Snížit podíl živočišných produktů ve stravě, preferovat lokální a sezónní potraviny.
• Spotřeba: Minimalizovat nákupy, recyklovat a používat výrobky s environmentálním označením.

Snižování emisí CO₂ v logistice

Snižování emisí CO₂ se stává jedním z hlavních témat nejen v průmyslu, ale i v logistice. Jedním ze zásadních způsobů, jak snížit emise v každodenní činnosti logistické společnosti, je využívání moderní flotily vozidel s minimální uhlíkovou stopou. Další možností, jak snížit environmentální dopad, je důsledná recyklace obalového materiálu, čímž se omezuje množství odpadu a podporuje cirkulární ekonomika. Důležitým faktorem je také způsob fakturace a administrace.

K efektivním způsobům snižování emisí patří také optimalizace plánování tras. Díky pokročilým algoritmům a analýze dat mohou logistické společnosti plánovat doručovací trasy, které minimalizují vzdálenost i čas, s přihlédnutím k aktuálním dopravním podmínkám a počasí. Pro přepravy na dlouhé vzdálenosti lze výrazně ušetřit na emisích volbou železniční přepravy, která má ve srovnání s leteckou nebo silniční přepravou nejnižší uhlíkovou stopu. Logistické společnosti mohou také využívat intermodální přepravu, která kombinuje různé druhy dopravy (např. železniční a silniční), čímž dosahují větší úspory paliva.

tags: #způsob #dopravy #srovnání #ekologická #stopa

Oblíbené příspěvky:

• Martin Holý o recyklaci
• Resilience, Security, and Prosperity in the Czech Republic
• Efektivní řešení nedoplatku za komunální odpad
• Nakládání s dřevním odpadem
• Ochrana žab v kontextu predace