Zvláště chráněná území s nejvyšší mírou ochrany přírody a krajiny v České republice

Účelem zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, je za účasti příslušných krajů, obcí, vlastníků a správců pozemků přispět k udržení a obnově přírodní rovnováhy v krajině, k ochraně rozmanitostí forem života, přírodních hodnot a krás, k šetrnému hospodaření s přírodními zdroji a vytvořit v souladu s právem Evropských společenství v České republice soustavu Natura 2000.

Legislativní rámec ochrany přírody

Základní platnou právní formou o ochraně přírody a krajiny České republiky je zákon České národní rady č.114/1992 Sb. (o ochraně přírody a krajiny) ve znění pozdějších předpisů. Prováděcím předpisem k zákonu o ochraně přírody a krajiny je vyhláška MŽP č. 395/1992 Sb. ve znění vyhlášek č. 105/1997 Sb., č. 200/1999 Sb., č. 85/2000 Sb. a č. 190/2000 Sb., která ustanovení zákona a obsahuje 5 příloh, kterými se upravují závazné vzory označení zvláště chráněných území a památných stromů.

• Územní systém ekologické stability krajiny: Vzájemně propojený soubor přirozených i pozměněných, avšak přírodě blízkých ekosystémů, které udržují přírodní rovnováhu.
• Významný krajinný prvek: Ekologicky, geomorfologicky nebo esteticky hodnotná část krajiny, která utváří její typický vzhled nebo přispívá k udržení její stability.
• Planě rostoucí rostlina: Jedinec nebo kolonie rostlinných druhů včetně hub, jejichž populace se udržují v přírodě samovolně.
• Volně žijící živočich: Jedinec živočišného druhu, jehož populace se udržují v přírodě samovolně, a to včetně jedince odchovaného v lidské péči vypuštěného v souladu s právními předpisy do přírody.
• Biotop: Soubor veškerých neživých a živých činitelů, které ve vzájemném působení vytvářejí životní prostředí určitého jedince, druhu, populace, společenstva.
• Evropsky významná lokalita: Lokalita vyžadující zvláštní územní ochranu a splňující podmínky podle § 45a odst. 1. 2. 3.
• Natura 2000: Celistvá evropská soustava území se stanoveným stupněm ochrany, která umožňuje zachovat typy evropských stanovišť a stanoviště evropsky významných druhů v jejich přirozeném areálu rozšíření ve stavu příznivém z hlediska ochrany nebo popřípadě umožní tento stav obnovit.

Typy evropských stanovišť a evropsky významné druhy, které se vyskytují na území České republiky, stanoví Ministerstvo životního prostředí prováděcím právním předpisem.

Ochrana přírody v praxi

Vymezení systému ekologické stability zajišťujícího uchování a reprodukci přírodního bohatství, příznivé působení na okolní méně stabilní části krajiny a vytvoření základů pro mnohostranné využívání krajiny stanoví a jeho hodnocení provádějí orgány územního plánování a ochrany přírody ve spolupráci s orgány vodohospodářskými, ochrany zemědělského půdního fondu a státní správy lesního hospodářství.

Ochrana systému ekologické stability je povinností všech vlastníků a uživatelů pozemků tvořících jeho základ; jeho vytváření je veřejným zájmem, na kterém se podílejí vlastníci pozemků, obce i stát.

Čtěte také: Ochrana orchidejí v ČR

Významné krajinné prvky jsou chráněny před poškozováním a ničením. Využívají se pouze tak, aby nebyla narušena jejich obnova a nedošlo k ohrožení nebo oslabení jejich stabilizační funkce.

Všechny druhy rostlin a živočichů jsou chráněny před zničením, poškozováním, sběrem či odchytem, který vede nebo by mohl vést k ohrožení těchto druhů na bytí nebo k jejich degeneraci, k narušení rozmnožovacích schopností druhů, zániku populace druhů nebo zničení ekosystému, jehož jsou součástí.

Fyzické a právnické osoby jsou povinny při provádění zemědělských a lesnických prací, při plánování, provádění a užívání staveb, provádění terénních úprav, činnosti prováděné hornickým způsobem, ve vodním hospodářství, v dopravě a energetice postupovat tak, aby nedocházelo ke zbytečnému úhynu rostlin a zraňování nebo úhynu živočichů nebo ničení jejich biotopů, včetně narušení migračních tras živočichů, kterému lze zabránit technicky i ekonomicky dostupnými prostředky.

Velkoplošná zvláště chráněná území

Přibližně 12 079 km², tedy 15,3 % území České republiky zaujímají velkoplošná zvláště chráněná území. Od roku 1954, kdy byl Ministerstvem kultury vydán výnos o zřízení Chráněné krajinné oblasti Český ráj, byly vyhlášeny čtyři národní parky a 25 chráněných krajinných oblastí.

V souvislosti se zajištěním ochrany evropsky významných lokalit uvedených v národním seznamu proběhlo v roce 2008 vyhodnocení potenciálu dalších území České republiky z hlediska územní ochrany.

Čtěte také: Stanoviště rostliny

Na základě tohoto vyhodnocení byl zpracován a schválen dokument Priority vyhlašování velkoplošných zvláště chráněných území obecně a ve vztahu k soustavě Natura 2000, který předpokládá vyhlášení několika nových chráněných krajinných oblastí.

Posláním CHKO je především uchování krajiny se všemi jejími přírodními hodnotami a kulturními charakteristikami jako výsledku společného a vyváženého působení přírodních sil a člověka. Ochrana přirozených či přírodě blízkých ekosystémů je v rámci čtyřstupňové zonace CHKO soustředěna převážně do prvních a druhých zón, často vyhlášených jako maloplošná zvláště chráněná území.

Hodnocení a návrhy na doplnění soustavy CHKO

Vyhodnocení celé soustavy CHKO z hlediska její reprezentativnosti proběhlo v letech 1995-1997 a bylo podkladem pro Strategii rozvoje chráněných krajinných oblastí. Hodnocen byl překryv CHKO s biocentry evropského a nadregionálního významu, biosférickými rezervacemi a s územími Ramsarské úmluvy.

Důležitým výstupem byla analýza CHKO ve vztahu k vymezení bioregionů, fytogeografickému a vegetačně geografickému členění. Soustava byla vyhodnocena jako v principu vyhovující.

V letech 2003-2004 se v rámci Programu vědy a výzkumu MŽP uskutečnil Projekt komplexního vyhodnocení stávající soustavy CHKO a potenciálu krajiny České republiky z hlediska možného dalšího územního rozvoje v chráněných krajinných oblastech ČR.

Čtěte také: Legislativa ochrany přírody

Bylo vymezeno 23 dosud nechráněných krajinných celků na území ČR a zhodnoceny jejich přírodní a kulturní hodnoty (podle shodné metodiky užité i pro hodnocení CHKO). K doplnění do soustavy CHKO byly vybrány dva krajinné celky s evropským významem: Dolní Pomoraví a Doupovské hory.

V roce 2008 Agentura ochrany přírody a krajiny (AOPK) ČR vyhodnotila pro Ministerstvo životního prostředí (MŽP) navrhovaná území pro velkoplošnou ochranu z hlediska zajištění ochrany evropsky významných lokalit soustavy Natura 2000.

Priority doplnění soustavy CHKO

Při výběru priorit podle naléhavosti ochrany území byly zohledněny především následující skupiny kritérií:

• uvedení navrhované kategorie CHKO v národním seznamu evropsky významných lokalit nebo soustředění většího množství evropsky významných lokalit, které plošně pokrývají značnou část navrženého území;
• reprezentativnost území a celé soustavy velkoplošných zvláště chráněných území s upřednostněním návrhů s přírodními podmínkami a krajinnými typy dosud nedostatečně zastoupenými v soustavě;
• mimořádná přírodovědná hodnota území a přítomnost velkého množství předmětů ochrany;
• potřebnost koordinace managementu v souladu se zajištěním zájmů ochrany přírody a krajiny.

Návrhy na doplnění soustavy CHKO

Návrhy na doplnění soustavy CHKO byly rozděleny do tří skupin:

1. Území s vysokou přírodní a krajinnou hodnotou, kde evropsky významné lokality pokrývají 60-90 % jejich plochy, a s nejvyšší mírou naléhavosti vyhlášení:
   • Jestřebsko-Dokesko (rozšíření CHKO Kokořínsko)
   • Dolní Morava (vyhlášení CHKO Soutok)
   • Doupovské hory (vyhlášení CHKO Doupovské hory včetně Středního Poohří)
2. Území s vysokou přírodní i krajinnou hodnotou, z hlediska ochrany evropsky významných lokalit se střední naléhavostí vyhlášení:
   • Krušné hory (vyhlášení CHKO Krušné hory)
   • Rychlebské hory (rozšíření CHKO Jeseníky)
   • Chřiby a Ždánický les (vyhlášení CHKO Středomoravské Karpaty)
3. Ostatní území s průměrnou přírodní a krajinnou hodnotou v měřítku ČR, kde však ochranu evropsky významných lokalit lze zajistit sítí maloplošných zvláště chráněných území:
   • Novohradské hory (vyhlášení CHKO Novohradské hory)
   • Ještědský hřbet (rozšíření CHKO Lužické hory)

Charakteristika vybraných oblastí

Rozšíření CHKO Kokořínsko - Dokesko

Dokesko, nebo také Českolipsko-Dokeské pískovce a mokřady, Jestřebsko-Dokesko či Máchův kraj, patří k přírodovědně mimořádně cenným územím, které je navrhováno na ploše 150,9 km² k ochraně formou rozšíření stávající CHKO Kokořínsko.

Významným prvkem je řeka Ploučnice s unikátně vyvinutými meandry. Celé území patří do Ralského bioregionu; jde o významný bioregion azonálního charakteru s výskytem řady vzácných reliktních druhů.

CHKO Soutok

V současné době je část území o ploše 138,9 km² (zahrnující nivu Dyje od Nových Mlýnů po proudu a nivu Moravy od Hodonína po proudu navrhována k vyhlášení jako CHKO Soutok.

CHKO Labské pískovce

Geograficky zaujímá spolu s NP České Švýcarsko prakticky celou geografickou jednotku Děčínská vrchovina s nejvyšším vrcholem Děčínský Sněžník - 723 m. Zaujímá plochu severně od Českého středohoří zhruba od obce Petrovice a Tiských stěn na západě přes Děčín až po Chřibskou na východě.

Území Českosaského Švýcarska je vymezeno čtyřmi velkoplošnými chráněnými územími: Národní park České Švýcarsko, Nationalpark Sächsische Schweiz, Chráněná krajinná oblast Labské pískovce a Landschaftsschutzgebiet Sächsische Schweiz.

tags: #zvláště #chráněná #území #s #nejvyšší #mírou

Oblíbené příspěvky:

• Rozmanitost letní přírody
• Udržitelná budoucnost zemědělství
• Využití kontejnerů na odpad
• Ekologické normy
• Definice Obecného Ohrožení z Nedbalosti