Zvířata živící se odpadky a jejich žaludek

Živé organismy na Zemi se skládají z buněk, mohou být v základu jednobuněčné či mnohobuněčné. U mnohobuněčných organismů mohou mít různé buňky/tkáně různé role v souvislosti s projevy života: např. U živých organismů se obvykle vyskytují výše uvedené projevy života.

Živé organismy směřují k co největší vnitřní uspořádanosti a tím pádem co nejmenší entropii. Ke snižování své entropie organismy využívají zdroje a energii ze svého okolí. Tímto naopak zvětšují jeho entropii. Živé organismy potřebují určité chemické látky (např. minerální látky, vodu, vzduch, živiny) a energii (zejména ve formě tepla, světla).

Mnohá náboženství zdůrazňují potřebu lidí žít v souladu s přírodou a chránit živý svět, protože je stvořen Bohem. Hodnota chráněných druhů a nedotčených oblastí je součástí náboženských a filozofických líčení v mnoha kulturách po celém světě. Moderní vědní obor biologie ochrany přírody je založen na několika etických dogmatech, jež jsou všeobecně přijímána lidmi pracujícími v tomto oboru. Tyto etické principy inspirují vědecké přístupy a praktické aplikace.

Biologie ochrany přírody je multidisciplinárním vědním oborem, který se zrodil v důsledku krize biologické diverzity. Biologie ochrany přírody vznikla proto, že žádný z tradičních aplikovaných oborů se nezaměřoval vyčerpávajícím způsobem na biologickou diverzitu. Akademické obory jako populační biologie, taxonomie, ekologie, krajinná ekologie a genetika jsou jádrem biologie ochrany přírody a mnoho ochranářů-biologů se rekrutuje právě z těchto oborů.

V každém případě je biologie ochrany přírody krizovou disciplínou. Ochranářská rozhodnutí se dělají každodenně, často s použitím omezených informací a v časovém stresu. Biologie ochrany přírody se snaží odpovědět na specifické otázky v daných situacích. Tyto otázky vznikají při hledání nejlepší strategie pro ochranu vzácných druhů, navrhování přírodních rezervací, vytváření plánů řízení parků a víceúčelových oblastí a slaďování ochranářských záměrů s potřebami místních obyvatel a vlád.

Čtěte také: Vzdělávací DVD pro děti: Zvířata v přírodě

Většina biomasy vodních rostlin je odumřelá a trávu na břehu zakrývá sníh. Během tužších zim mají u nás chřástalovití těžké živobytí. Mnozí vodní ptáci se pak hromadně stahují na nezamrzající oka přehrad, k výpustím rybníků a na větší, pomalu tekoucí řeky. Chřástalovití je následují. A v davu zimujících opeřenců nachází snadno dostupnou potravu- mražené maso.

Povětšinou rybí. Celé mrtvé ryby i části jejich těl se tu povalují po ledě, nebo jsou do něj doslova zamraženy. Zaprvé jde o přirozené úhyny ryb, zesláblých mj. kombinací chladu a nedostatku kyslíku pod ledem. Tato situace vzniká dvěma způsoby. Zadruhé jde o práci zdatných predátorů, zejména kormorána velkého. Ten občas přecení své síly a některé úlovky pouze vytáhne na břeh, ale už je nedokáže spolknout- tak je tam zkrátka nechá.

Ukousané rybí hlavy po sobě pak zanechává vydra říční. Jindy zase vyvrhne přebytek spolykané potravy, pokud mu přeplněný žaludek brání vzlétnout. Takové mršina vám může v mrazu zachránit život. Ovšem tyto zbytky nepřijdou nazmar. Maso je v přírodě vzácná, kalorická a výživná potrava- zvlášť když ho ani nemusíte pracně lovit. Toho využívá celá řada ptáků.

Zimní potrava slípek se odvíjí podle počasí a dostupných zdrojů v dané lokalitě. Je mírná zima a k dispozici travnaté břehy? Na hlavním menu bude obyčejná zelená tráva, pomalu ozobávána po celé hodiny ve velkém množství (a po natrávení vylučována v podobě zelených bobků). Hohol uhynulý na ptačí chřipku- požehnání, nebo past? Je mráz a sníh, a poblíž velké zimoviště vodních ptáků?

Nejčastěji lze u mrtvých ryb pozorovat slípku zelenonohou. Ta se v mírné zimě živí především spásáním trávy na březích vod. Jak ale napadne sníh, radši než vyhrabávat zmrzlou zeleninu si dopřeje mraženou rybu. A není-li k dispozici v původním stavu, slípka se spokojí i s tou, která již dříve prošla střevem racka! Ozobávání trusu na racčích nocovištích je vedle rybích mršin další oblíbená adaptace zimujících slípek.

Čtěte také: Problém s plasty: Jak ovlivňuje nás všechny?

Lyska černá se i během mrazů ráda drží rostlinné stravy, jakkoli je těžké ji získat. Oproti slípce má výhodu v dobré schopnosti potápění, která jí umožňuje se krmit u dna. Tam i v zimě často nalezne chuchvalce zelených řas či odolné zimující rostlinky rdestu. Ovšem v místech, kde zeleň schází, i lyska přechází na masitou stravu. Na novomlýnských nádržích typicky ve velkém konzumuje slávičky mnohotvárné, které spolu s poláky a hoholy vytahuje ze dna.

Chřástal vodní má v tuhé zimě problém najít v mokřadech dostatek drobných živočichů. Když bahno zmrzne a mělčina zledovatí, někdy i tento „duch rákosin“ vyrazí na otevřený led, aby se přiživil na zbytcích ryb. Na velkých ptačích zimovištích se občas objevuje ptačí chřipka. Letos se nákaza ve velkém objevila na novomlýnských nádržích. Vysoká koncentrace chladem oslabených jedinců sdílející vodní těleso je ideální prostředí pro šíření viru.

Kos černý patří k našim nejhojnějším ptákům. Lidská přítomnost mu přitom nijak nepřekáží, ba naopak. Úspěšně se urbanizoval snad ve všech městech a vesnicích. S velkou oblibou také přijímá zimní i celoroční přikrmování. Tyto a mnohé další faktory umožnily kosům vytvořit v parcích a zahradách často hustší populace, než v původních lesních a pokřovních biotopech.

K opomíjeným tématům patří i zmíněné využívání krmítek. Ačkoli čím dál více z nás v zimě či dokonce celoročně vydatně krmí sýkory, vrabce, stehlíky a další, na černého elegána z trávníku téměř zapomínáme. Nevyužitého potenciálu je opravdu hodně. Navíc kos patří k druhům, kterým se zatím vyhýbá největší nebezpečí spojené s přikrmováním- šíření infekčních chorob. Je takřka imunní vůči smrtící „krmítkové nákaze“ (trichomonoze), ale i ptačím neštovicím, pěnkavím bradavicím a dalším patogenům, běžně přenášeným v okolí krmítek.

První a zcela zásadní rada zní: krmte ptáky (také) na zemi! Právě tam totiž kos získává drtivou většinu své přirozené potravy, když pročesává trávník, hrabe se v hlíně či starém listí. U výše položených krmítek se proto cítí značně nekomfortně a často je využívá až v krajní nouzi. Spolu s masivním šířením trichomonozy (a epidemií zvonků, čížků a pěnkav) totiž odborná i laická veřejnost klade čím dál větší důraz na čistotu krmiva. Kosi (ale i červenky a pěvušky) tento způsob servírování milují.

Čtěte také: Seznamka pro Milovníky Přírody a Zvířat

Většina textů věnovaných krmení ptáků vykresluje kosa jako nenáročného oportunistu, který sní v podstatě cokoli, co mu nabídnete. Kos (stejně jako drozdi a červenky) totiž nedokáže vylouskat slunečnici či oves, ani efektivně strávit její slupku. Zkrmování výhradně černé slunečnice je tedy další zvyk, jímž mnoho lidí kosy nevědomky vyřazuje ze hry. Frustrovaný kos se snaží v hromadě tvrdých semen najít něco (pro něj) jedlého.

Proto vás nejspíš překvapím, když řeknu, že ovoce NENÍ jejich nejoblíbenější zimní potravou! Avšak ovoce složené převážně z vody a trochy cukru má nízkou energetickou hodnotu a neobsahuje téměř žádný tuk. Tukové zásoby jsou zásadní podmínkou přežití zimujících ptáků. I mohutný kos může za jedinou mrazivou noc ztratit téměř 10% hmotnosti právě v podobě tukových zásob, které potřebuje rychle zase doplnit! Cukr z jablek nenabízí efektivní pomoc.

Proto když země zmrzne či zasněží a kosi přijdou o zdroje živočišné potravy (kterou vyhrabávají z půdy), musí denně zkonzumovat tolik ovoce, kolik sami váží, aby pokryli svou energetickou spotřebu. Samotné obilí není vhodné, zato vločky (semena předem nadrcená či zcela zbavená slupky) již kos dokáže snadno strávit. Kvalitní zimní krmivo pro kosy musí obsahovat hlavně hodně tuků (kvůli doplnění podkožních zásob), a také bílkovin (kosi se po většinu roku živí hmyzem a žížalami).

Krmivo bez slupek, předem naporcované, servírované na zemi. Musíme trochu vyjít vstříc jeho pozemnímu životu a hmyzožravému zobáku, který nedokáže rozbíjet semena. Proto zde přináším tři základní suroviny upravené „na kosí způsob“- tedy bez slupek a obalů; ve formátu 0,5-1 cm velkých soust. Těmi potěšíte i mnoho dalších druhů zaměřených na měkkou či drobnou potravu, např. 1) Loupaná slunečnice- obsahuje 50% tuku a 20% bílkovin, výtečné! Špinavě bílá jadérka kos s radostí hltá jedno po druhém.

2) Drcené arašídy- další skvělá volba, složením blízká slunečnici. Abyste z „olejnatých kamenů“ udělali ptačí lahůdku, kupte ořechy již nasekané (ve specializovaných e-shopech žádný problém), popř. je doma rozdrťte v sekáčku či vhodném mixéru. 3) Drcená lojová koule- kvalitní tučná směs kosa přímo nadchne. V prvé řadě musí potrava ven z klícky a dolů na zem. Většina lojových koulí v chladu ztvrdne jak beton (schválně si sáhněte!).

Je paradoxní a smutné, kolik metráků vhodné potravy u nás mají ročně kosi a (ale i např. červenky, pěvušky či králíčci) v krmítkách pár metrů od sebe- a přesto nevyužité. Červenka obecná- oblíbený návštěvník pod krmítky, jehož zimní stravovací potřeby jsou velmi blízké potřebám kosů. Kosi jsou totiž agresivní a malou hromádku krmiva si bude uzurpovat jediný dominantní pták, který k ní nepustí žádné konkurenty. Rozptýlením krmiva zdostupníte svou podporu i pro slabší kosy a také menší, ostýchavější druhy.

Šakal obecný, šířící se v poslední době z jihovýchodní Evropy na sever, je často považován za škůdce a bývá viněn ze smrti domácích i divokých zvířat. Duško Ćirović z Bělehradské univerzity v Srbsku říká: „Chceme změnit to, jak lidé o šakalech smýšlejí.“ Jeho tým zjistil, že převážná část stravy šakala se skládá z kůže a střev domácích zvířat, jako jsou prasata, nebo divokých zvířat, například srnců a divokých prasat. Jde o zvířecí části, které jsou obvykle po lovu nebo po porážce domácích zvířat vyhozeny.

James Beasley ze Savannah River Ecology Laboratory Univerzity v Georgii říká: „Obzvláště důležité tyto šelmy jsou v oblastech, kde chybí vrcholoví predátoři - lvi, medvědi, krokodýli - nebo výhradní mrchožrouti, jako jsou supi.“ Poukazuje však také na to, že šakali jsou predátoři a mohou být zdrojem nemocí včetně vztekliny.

tags: #zvířata #živící #se #odpadky #žaludek

Oblíbené příspěvky:

• Odpadkové koše Emco - recenze
• Význam třídění odpadu
• Udržitelné řešení pro stavební odpad
• Lesy, voda a duha v Česku
• Proč vybrat bio vejce?