Zlepšení zázemí pro pražské záchranáře a nová výjezdová stanoviště

Radní Milena Johnová a zástupci Magistrátu hl. m. Prahy (MHMP) se dohodli s vedením pražské záchranky a řediteli Nemocnice sv. Alžběty Na Slupi a Nemocnice Na Františku na zřízení dvou výjezdových stanovišť v prostorách těchto nemocnic. Do roka by měla obě výjezdová stanoviště začít sloužit svému účelu.

„Aby se záchranáři dostali k Pražanům co nejdříve a mohli poskytnout pomoc co nejrychleji, je nesmírně důležité mít dobrou síť výjezdových stanovišť, moderní vozy a vybavení a také kvalitní zázemí. Je až s podivem, v jak nedůstojných podmínkách musí pracovat lidé, kteří zachraňují lidské životy. Jsem ráda, že se nám v poslední době daří splácet letitý dluh města vůči pražským záchranářům.

Jako první by mělo být hotové výjezdové stanoviště v Praze 1 v areálu Nemocnice Na Františku. Se zahájením jeho provozu se počítá koncem letošního roku. Nemocnice na Františku poskytne pražským záchranářům část svých přízemních prostor, které nyní využívá jako sklad, a magistrát tyto prostory na své náklady zrekonstruuje a stavebně přizpůsobí potřebám záchranářů. „Dohodu o zřízení výjezdového místa Zdravotnické záchranné služby hlavního města Prahy v naší Nemocnici Na Františku, kterou jsme už v loňském roce navrhli, samozřejmě vítám.

Druhé výjezdové stanoviště by mělo začít fungovat nejpozději na začátku příštího roku v Praze 2 v nemocnici sv. Alžběty Na Slupi. Záchranáři zde aktuálně využívají prostor malé přízemní budovy, která již neposkytuje vyhovující zázemí a kvůli nízké kapacitě ji využívá jen jeden tým záchranářů. Nahradí ji modulově řešená stavba, která zajistí funkčnější zázemí a lepší pracovní podmínky, v nichž budou pohodlně fungovat dvě jednotky záchranářů.

„Naší snahou je zajistit pražským záchranářům důstojné pracovní podmínky a moderní zázemí ve strategické lokalitě, jakou je centrum Prahy. „Už dnes se připravujeme na budoucnost, počítáme s rozrůstající se metropolí, vyšší koncentrací obyvatel, zvyšující se hustotou provozu i stárnutím populace. Senioři nad 60 let tvoří přibližně polovinu našich pacientů.

Čtěte také: Hortenzie řapíkatá - tipy pro pěstování

„Jednání o zajištění důstojného zázemí pro záchranáře v areálu Nemocnice sv. Alžběty Na Slupi i vybudování zcela nového stanoviště v Nemocnici Na Františku navazuje na dlouhodobou spolupráci s oběma zdravotnickými zařízeními.

V různých městských částech po celé Praze se aktuálně nachází 20 výjezdových stanovišť, jedno Zdravotnické operační středisko a stanoviště Letecké záchranné služby na Praze 6 - Ruzyni. Ve střednědobém horizontu počítá Praha s umístěním výjezdových základen ve třech dalších objektech - v Klánovicích, v Suchdole a v Modřanech v objektu Hasičského záchranného sboru hlavního města Prahy. V roce 2022 má město v plánu dokončení nové základny v Argentinské ulici, která naváže na výstavbu budovy Hasičského záchranného sboru hlavního města Prahy. V neposlední řadě je započatá příprava projektování rozsáhlé přestavby základny v ulici 28.

Zdravotnická záchranná služba (ZZS) je součástí systému zdravotních služeb ČR. Jejím základním úkolem je poskytování tzv. přednemocniční neodkladné péče (PNP), tj. Na rozdíl od všech jiných druhů zdravotní péče v záchranné službě neplatí možnost „svobodné volby lékaře“, a to jak při poskytování PNP jako takové, tak při výběru cílového zdravotnického zařízení - tím je obvykle nejbližší odborně způsobilé zdravotnické zařízení (nemocnice, výjimečně ambulantní zařízení).

Ve velkých městech mají záchranné služby tradici často přesahující 100 let (např. v Praze byl první dobrovolnický záchranný sbor, tehdy ještě pod hlavičkou Policie, zřízený už v roce 1857). Moderní historie záchranné služby v ČR v tom pojetí, jak ji známe dnes, ale sahá do začátku sedmdesátých let minulého století, kdy byla zřízena celostátně jednotná tísňová linka 155 (spolu s linkami 150 a 158) a spolu s nimi i stanice Rychlé záchranné služby u tehdejších Ústavů národního zdraví. V období osmdesátých a devadesátých let byly jednotlivé stanice organizovány nejprve při nemocnicích a později na úrovni okresů.

Se vznikem nového krajského uspořádání k 1. 1. 2000 bylo rozhodnuto, že záchranné služby (na rozdíl od celostátně jednotné Policie a Hasičského záchranného sboru) budou svěřeny právě do krajské působnosti. K 1.1.2003 tak vzniklo v ČR 14 krajských záchranných služeb (nejprve pod oficiálním názvem „Územní středisko záchranné služby“, což bylo později změněno na „Zdravotnická záchranná služba“, s doplněním názvu kraje). Tyto organizace, zřizované a částečně i financovaná krajskými úřady, odpovídají za poskytování přednemocniční neodkladné péče (tj. za záchrannou službu) na území daného kraje. Jednotlivé záchranné služby jsou z právního hlediska zcela samostatné příspěvkové organizace krajů. Zastřešující organizací (s dobrovolnou účastí a bez legislativně zakotvených pravomocí) je Asociace zdravotnických záchranných služeb.

Čtěte také: Ne každé opuštění je přestupek

V každém kraji provozuje příslušná krajská záchranná služba jedno krajské zdravotnické operační středisko, zajišťující příjem a vyhodnocování volání na tísňovou linku a operační řízení výjezdových skupin. Vlastní poskytování přednemocniční neodkladné péče zajišťují výjezdové skupiny, které jsou dvou základních druhů:

• Rychlá lékařská pomoc (RLP), kde je vedoucím týmu lékař;
• Rychlá zdravotnická pomoc (RZP), kdy je vedoucím týmu zdravotnický záchranář.

Ve většině krajů (nebo v jejich částech) je využívaný tzv. Rendez-vous systém (RV), v němž se posádka s lékařem pohybuje v malém osobním voze a k závažným událostem je vysílána spolu s posádkou RZP. To umožňuje lepší využití lékařů, protože nejsou vázáni doprovodem pacienta do nemocnice. Řada záchranných služeb disponuje i různými speciálními vozidly podle podtřeb daného kraje - např. vozidly se zvýšnou průchodností terénem (4×4), vozidly pro transport většího počtu raněných, vozidly pro transport pacientů extrémních hmotností („XXL“ sanitka), vozidly pro transport materiálu v případě událostí s velkým počtem postižených.

V některých lokalitách se jako doplněk systému záchranné služby využívají tzv. „first-respondeři“ - vyškolení laičtí zachránci, kteří jsou operačním střediskem vysílání k závažným zdravotním příhodám zejména tam, kde lze očekávat delší dojezd záchranné služby. Typicky jsou takto využívány jednotky Hasičského záchranného sboru, Policie ČR, městských policií a v některých krajích i další osoby (např. Financování záchranné služby zajišťují zejména dva druhy příjmů: cca 60% poskytují kraje ve formě dotace, cca 40% jsou platby zdravotních pojišťoven (zdroj: AZZS; u každého kraje se poměr mírně liší). Platby pojišťoven se přitom odvíjejí zejména od času stráveného daným výjezdem (platí se každá dokončená čtvrthodina) a dále od ujeté vzdálenosti (platba za kilometr). Systém úhrady tak poskytovatele záchranné služby poněkud paradoxně ekonomicky nepřímo motivuje k provádění co největšího počtu co nejdelších zásahů s transportem na co největší vzdálenost. Dále jsou zvlášť hrazené některé léky, léčivé přípravky (např. Zvláštní zdroj příjmů záchranných služeb tvoří zdroje na tzv. „krizovou připravenost“, které jsou vyplácené ve výši maximálně 10 Kč na obyvatele kraje. Tyto zdroje by měly být využívané cíleně na nákup vybavení, vzdělávání a nácvik zásahů v krizových situacích.

Zdravotnická záchranná služba hlavního města Prahy

Zdravotnická záchranná služba hlavního města Prahy (ZZS HMP) je provozovatelem zdravotnické záchranné služby na území hlavního města Prahy.[1] Hlavní náplní činnosti této příspěvkové organizace je poskytování odborné přednemocniční neodkladné péče (PNP) na území hlavního města Prahy podle zákona č. 374/2011 Sb., o zdravotnické záchranné službě.

Za prvopočátek vzniku záchranné služby v Praze je považován vznik Pražského dobrovolného sboru ochranného (PDSO), který byl ustanoven 8. prosince 1857 na základě iniciativy barona Päumanna, tehdejšího ředitele C. a k. policie pražské.[3] Činnost PDSO byla v zakládací listině uvedena takto: „Ochrániti, co jest ochrany hodno. Zachrániti v každém druhu nebezpečí jak životy lidské, tak i majetek spoluobčanů - dobrovolně, neohroženě a nezištně.“ Pomoc členů PDSO občanům byla určena „... Jednalo se o sdružení 36 dobrovolníků, z nichž pouze tři byli zdravotníci. Členové sboru byli označeni červenobílou stuhou a později také sborovým odznakem. PDSO získal popularitu a obdiv již po několika měsících existence, kdy jeho členové účinně vypomohli při požáru Šítkovských mlýnů. V následujících letech se PDSO osvědčil i při opakovaných povodních, podle jeho úspěšného vzoru pak začaly vznikat podobné organizace i v dalších městech, např. 22. října 1890 získal PDSO první oficiální sídlo, které se nacházelo ve spodní části Václavského náměstí. Spolu s tím dostal i vlastní dopravní prostředky (vozy, kočáry a lodice)[2] a mohla být také zavedena nepřetržitá služba, čímž vznikla de facto obdoba dnešní záchranné služby.

Čtěte také: Český Těšín: Dopravní uzel

Hned následujícího roku se však PDSO přesunul do nových prostor ve Spálené ulici, roku 1895 v Jezdecké (Havlíčkově) ulici a v roce 1911 nadlouho zakotvil ve staré mincovně na Staroměstském náměstí, která však byla zničena při bojích v květnu 1945. Provizorní sídlo pak záchranáři našli v Růžové ulici, v důsledku znárodňovacích procesů a likvidace soukromého podnikání jim byly v roce 1948 delimitovány prostory bývalého autoservisu a garáží v ulici Dukelských hrdinů, kde záchranná služba i s vedením, dispečinkem a výjezdovým pracovištěm sídlila až do roku 1999. Od 1. ledna 1924 se dobrovolný PDSO změnil na obecní Záchrannou službu Praha (ZSP) a jeho pracovníci se stali městskými zaměstnanci. Po II. světové válce pak ZSP pokračovala jako samostatná organizace, nespadající pod žádnou z nemocnic. Má tak odlišný vývoj od ostatních záchranných služeb, které vznikaly při nemocnicích a osamostatňovat se začaly až v 90. letech minulého století.[4] Od 19.

Největší zásah ZSP se odehrál dne 30. října 1975, kdy došlo k letecké havárii u Suchdola. Na palubě letadla se tehdy nacházelo 115 cestujících a pětičlenná posádka. ZSP shodou okolností měla poblíž tři posádky, takže první záchranáři dorazili na místo neštěstí už pět minut po ohlášení. Dispečink ZSP zařídil okamžité uvolnění všech dostupných sanitek a jejich předisponování do Suchdola, takže během pouhých 35 minut od přijetí prvního hlášení byli všichni přeživší na cestě do nemocnic. Na počátku roku 1999 se podařilo zprovoznit nové zdravotnické operační středisko, které koordinuje práci všech výjezdových skupin ZZS HMP na území celé Prahy.[7] Zdravotnická záchranná služba hlavního města Prahy se tak stala první záchrannou službou, která takové jednotné středisko otevřela. Podle tohoto vzoru začaly ostatní územní záchranné služby v Česku zřizovat jednotná krajská operační střediska.

Se zavedením systému RV začaly v Praze vznikat nové výjezdové základny. V roce 2014 disponovala pražská záchranná služba 18 výjezdovými základnami, na kterých sloužilo nepřetržitě více než 25 výjezdových skupin. Jejich organizace byla taková, aby byla přednemocniční neodkladná péče poskytnuta do 20 minut od přijetí tísňové výzvy. Provoz letecké záchranné služby byl v Praze zahájen 1. dubna 1987.[6] Základna letecké záchranné služby v Praze byla první zřízenou základnou letecké záchranné služby na území Československa. Zdravotnickou část posádky letecké záchranné služby zajišťuje Zdravotnická záchranná služba hlavního města Prahy, ostatní provozní pracovníky včetně pilotů zajišťuje Letecká služba Policie ČR. Ta je také provozovatelem samotného vrtulníku, od roku 2005 stroje Eurocopter EC 135 T2. Volacím znakem vrtulníku je Kryštof 01.

V roce 2002 vydal český publicista Jeroným Janíček knihu Černá záchranka, v níž kritizuje jak bývalého ředitele pražské záchranné služby MUDr. Zdeňka Schwarze, tak jeho náměstky. V roce 2014 se mezi zaměstnanci a vedením Zdravotnické záchranné služby hlavního města Prahy vyostřil spor. Po vleklých problémech byl k 30. červnu 2015 po 16 letech odvolán Zdeněk Schwarz z funkce ředitele Zdravotnické záchranné služby hlavního města Prahy.[34][35][36][37][38] Odvolání z funkce ředitele označil Schwarz za šikanu odborů.[39][40][41][42] Rada hlavního města Prahy poté vypsala výběrové řízení na obsazení pozice ředitele pražské záchranné služby.[43][44] Vítězem výběrového řízení se stal MUDr.

Dlouhodobým problémem záchranné služby na území největší české metropole zůstává skutečnost, že řada pražských nemocnic odmítá přijímat pacienty.[48] V dubnu 2014 vydala Zdravotnická záchranná služba hlavního města Prahy tiskovou zprávu, ve které na tento problém poukazuje.[49] Podnětem byl případ pacientky, která byla otrávená léky a alkoholem a posádce záchranné služby se podařilo umístit pacientku do zdravotnického zařízení s akutní lůžkovou péčí až po 82 minutách od přijetí tísňové výzvy.[48][49][50] Pacientku odmítlo přijmout celkem sedm nemocnic, kromě Fakultní nemocnice Bulovka ji odmítla Vinohradská nemocnice, Všeobecná fakultní nemocnice, Ústřední vojenská nemocnice, Thomayerova nemocnice, nemocnice v Motole a nemocnice Na Františku,[51] přijala ji až nemocnice pod Petřínem.

Podle bývalého ředitele pražské záchranné služby Zdeňka Schwarze trápí tento problém Prahu několik let a potýkají se s ním téměř denně.[48] Na vyřešení problému se podílelo Ministerstvo zdravotnictví České republiky, které vydalo příkaz nemocnicím přijímat pacienty záchranné služby,[52] přijmout pacienta by měla nemocnice nejbližší.[53] Nařízení se týká pouze nemocnic zřízených ministerstvem zdravotnictví, ministerstvo ale vyzvalo ke stejnému postupu všechny nemocnice.

tags: #zzs #hmp #stanoviste #informace

Oblíbené příspěvky:

• Boskovice emise
• Nebezpečný odpad: Lithiové baterie
• Dopad klimatických změn na pravěké společnosti
• Nápady pro výtvarnou výchovu s podzimní tématikou
• Omalovánky pro děti a příroda