Klimatické změny v pravěku a jejich dopad na lidské společnosti

30.11.2025

Změny klimatu způsobené z velké části lidským vypouštěním skleníkových plynů proměňují planetu a s ní i podmínky pro život. Globální změna klimatu je jedna z nejvážnějších výzev, jimž lidstvo v jednadvacátém století čelí. Není to ale ani první ani poslední klimatická změna, kterou Země zažívá - liší se jen v tom, jak je rychlá, a tím, že za ni poprvé může člověk.

Nyní vědci přišli s dalším překvapivým odhalením - podstatnou částí jídelníčku pravěkých obyvatel dnešní pouště byly ryby. Pozůstatky byly datovány do období před 10 200 až 4 650 lety, tedy do epochy raného a středního holocénu. Kromě ryb se mezi nimi nacházely i zbytky savců (přibližně 19 procent) a v menším množství i pozůstatky ptáků, plazů, měkkýšů a obojživelníků.

V období křídy vrcholilo skleníkové, velmi teplé klima, které způsobilo, že ani v polárních oblastech se nevyskytovaly žádné ledovce, tím byl dán vysoký stav hladiny světového oceánu. Navíc, během rozpadu kontinentů, se vyklenulo mořské dno a vznikla tisíce kilometrů dlouhá a tisíce metrů vysoká podmořská sopečná pohoří. Tato činnost „vytlačila“ vodu oceánů na souše a mělká moře pokryla přibližně 1/3 plochy všech světadílů, naše území nevyjímaje.

Během klimatických změn v pravěku sehrály lesy podle vědeckého týmu vedeného Janem Kolářem z Botanického ústavu AV ČR důležitou úlohu v adaptaci na nové podmínky životního prostředí. Na základě studia paleoekologických záznamů z vracovského jezera na jihovýchodní Moravě a archeologických dat z jeho širokého okolí vědci zjistili, že tehdejší lidské společnosti proměnily svým inovativním hospodařením druhovou skladbu lesa. Tato změna v hospodaření jim nejspíše pomohla přežít.

Výzkum, který prováděli odborníci z Botanického ústavu AV ČR, Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy, Filozofické fakulty Masarykovy univerzity a Univerzity Konštantína Filozofa v Nitře v rámci projektu LONGWOOD financovaného European Research Council (ERC), se zabýval mizením zemědělských společností z archeologického záznamu v období 4000-3000 př. n. l. V archeologii neolitu Evropy totiž dochází k velmi zajímavé situaci. Po několika staletích zemědělství lidé na několik set let najednou částečně mizí z archeologických pramenů a my po nich známe jen velmi málo nálezů.

Čtěte také: Prehistorické klima a vývoj opic

„Příčina je někdy viděna v nestabilitě či úpadku tehdejší společnosti. Paradoxně se to však děje v době, kdy se ve střední Evropě začínají používat vynálezy jako vůz či rádlo, prosazuje se zde místní výroba mědi a společnost investuje velké množství energie do monumentálních staveb jako hradiska a mohyly. Paleoekologické výsledky pocházející ze sedimentů vracovského jezera nyní podpořily myšlenku, že lidé sice nejsou zjistitelní archeologicky, avšak z krajiny v tomto období úplně nezmizeli. Na klimatickou změnu se suchými léty, která jim nejspíše přinesla horší podmínky k zemědělství, se adaptovali různými způsoby. Část z nich začala více a jinak využívat lesy, což se projevilo mnohem větším zastoupením lísky a břízy. Prakticky to mohlo znamenat přechod od intenzivního k extenzivnímu zemědělství, které zahrnovalo i spalování větví přímo na záhonech či polích. To mohlo zajišťovat dobrou úrodu. Podobný vliv na vegetaci mohlo mít i periodické vypalování lesa za účelem získávání lesních pastvin pro domácí i divoká zvířata.

Situace z jihovýchodní Moravy z období 4000-3000 př. n. l. není nijak ojedinělá. Podobné scénáře zaznamenávají archeologové a paleoekologové od Irska až po Balkánský poloostrov. Samozřejmě se tento scénář neodehrál všude ve stejnou dobu, ale ukazuje, že v průběhu tohoto tisíciletí evropský kontinent zasáhla změna klimatu, která pro některé lidské komunity znamenala zásadní změny ve stylu života, případně i jejich zánik.

V době železné byla objevena železná ruda, začalo se zpracovávat železo, čímž došlo k základní změně ve vývoji společnosti a především k jeho urychlení, což vedlo k rozkladu rodové společnosti.

Podle bruselské zprávy mají už nyní klimatické změny podstatný dopad. Především ale zhoršují životní podmínky v mnoha oblastech tzv. rozvojového světa. Dopady ale pocítí všechny kontinenty, Evropu nevyjímaje. A leckde to může být hodně nepříjemné. Dopady nebudou všude stejné. Záleží na tom, o jaký kontinent jde a navíc ne na každém kontinentu budou dopady homogenně rozložené. Když se podívám na Evropu, tam bude dominovat problém vody. A ten se bude projevovat od středních zeměpisných šířek, od střední Evropy, směrem na jih. Severní Evropa s tím problémy mít nebude, ale směrem k jihu dojde k výraznému úbytku vody.

Rapidní nárůst teplot na pravěké Zemi vyvolal klimatickou reakci, která mohla prodloužit oteplování o mnoho tisíc let, tvrdí vědci. Jejich studie publikovaná v časopise Nature Science předkládá nové důkazy o zpětné vazbě, která může vysvětlovat dlouhé trvání paleocénsko-eocénského tepelného maxima (PETM) považovaného za nejlepší analogii moderní změny klimatu. Nalezli jsme důkazy zpětné vazby, která se objevuje při rapidním oteplování, které může uvolnit ještě více oxidu uhličitého do atmosféry," říká Shelby Lyons, doktorand geologických věd na Penn State. Tato zpětná vazba mohla prodloužit klimatický jev PETM o desítky nebo stovky tisíc let. Zvýšená eroze během PETM v období před 56 miliony let uvolnila velké množství fosilního uhlíku uloženého v horninách a tento skleníkový plyn unikl do atmosféry, kde dlouhodobě ovlivnil teploty.

Čtěte také: Luboše Motla o klimatické změně

Čtěte také: Klimatická změna: podrobný pohled

tags: #změna #klimatu #pravek