Ochrana přírody a biologická diverzita: Studie britského ekologa

Biológia ochrany přírody se snaží o zachování toho nejcennějšiho, co na planetě Zemi existuje - její biologicko diverzity. Tato kniha je proto věnována všem. kdo vyučuji tento obor a snaží se ukázat ostatním cestu, jak najit správnou rovnováhu mezi ochranou biologicko diverzity a lidskými potřebami.

Přírodní společenstva, jejichž vývoj trval miliony let, jsou po celém světe devastována lidskou činností. Rada druhů vymírá následkem nadměrného lovu, poškozování biotopů a náporu zavlečených predátorů (dravců) a konkurentů (Heywood, 1995; Lawton & May, 1995). Přírodní hydrologické a chemické cykly jsou narušovány odstraňováním vegetačního krytu, což způsobuje erozi o objemu miliard tun půdy ročně. Tato půda je pak splavovaná do řek, jezer a oceánů.

Genetická rozmanitost se snižuje dokonce i v rámci druhů s jinak zdravými populacemi. Současné ovzduší naší planety Země je narušováno kombinací atmosférického znečištění a odlesňovaní. Nynější ohrožení biologické diverzity nemá v minulosti precedens, neboť druhům nikdy předtím nehrozilo vymírání v tak krátkém časovém úseku jako dnes.

Tato zoufalá situace je znásobována nerovnoměrným rozmístěním světového bohatství a zdrcující bídou mnoha tropických zemí, v nichž se však vyskytuje velké množství druhů. Navíc mnoho vlivů působí na snižování biologické diverzity synergicky, což znamená, že kombinace několika nezávislých faktorů, jako je kyselý déšť, těžba dřeva a přemíra lovu, ještě přispívá ke zhoršování situace (Myers, 1987). Lavinovité vymírání druhů a ničení přírodního prostředí na celém světě může řadu lidí trápit, přičemž někteří z nich to mohou chápat jako výzvu k zastavení této zkázy.

Biologie ochrany přírody (ochranářská biologie, konzervační biologie, v Jinuličtiné conservation biology) je vědecká disciplína, která byla vyvinuta pro řešení těchto problémů. Řešení krize týkající se snižování biodiverzity spojuje lidi ;i znalosti z mnoha oboru.

Čtěte také: Památné stromy a jejich ochrana

Případová studie: Papoušci Ara

Papoušci ara jsou většině lidí známi jako velcí, jasně zbarvení papoušci s roztomile škodolibou inteligencí, což z nich činí klauny ptačího světa. Volně žijící papoušci ara jsou v současnosti ohroženi, neboť se stali oblíbenými domácími mazlíčky. Devět ze šestnácti druhů papoušků ara, kteří žijí v tropických lesích Jižní Ameriky, je ohroženo a přinejmenším jeden druh, ara Spixův (Cyanopsi(ta spixi), je bezprostředně ohrožen vyhynutím.

Soustavný odchyt a lov volně žijících ptáků, ničení lesa - to vše se podílí na dramatickém úbytku počtu jedinců všech druhů. Kromě toho, že jsou populární jako domácí mazlíčci, se o volně žijících papoušcích ara až donedávna mnoho nevědělo - zejména proto, že jsou rozšířeni v nepřístupných oblastech tropických lesů. Jednou z takových oblastí je deštný prales jihovýchodního Peru, kde terénní biologové z organizace Wild-lilé Conservation Society (WCS) vedou od roku 1984 výzkum osmi druhů rodu ara (Muron, 1992, 1994; Diamond, 1999).

Nejprve se tito vědci zaměřili na po-zrniní základní biologie druhů, jako jsou potravní nároky, reprodukční chování a další životní potřeby. Přitom byl pozorován zvláštní typ chování, kdy se velká množství papoušků seskupují na izolovaných jílovitých stěnách a tímto jílem se živí. Původní hypotéza pokoušející se vysvětlit jejich záhadné chování byla, že tito papoušci potřebují stopové prvky z jílu jako doplněk potravy při konzumování semen a ovoce. Biochemický výzkum však ukázal, že jíl je nezbytný pro detoxikaci jedovatých látek obsažených v semenech, která ptáci žerou.

I před tímto objevem si byli biologové vědomi, že je třeba rychle zabránit úbytku papoušků ara. Ke snižování velikosti jejich populací přispívají těžehni dřevařské společnosti zasahující do jejich biotopů, dále místní indiáni a osadníci, kteří je loví na jídlo neboje chytají a prodávají jako domácí mazlíčky. Politické lobování ze strany organizací na ochranu přírody vedlo k zákazu mezinárodního obchodu s papoušky ara ve většině amerických tropických zemí i v USA. Avšak v důsledku obchodování v rámci jednotlivých tropických zemí, kvůli děravým zákonům a rostoucímu černému trhu tlak na volně žijící populace těchto papoušků pokračuje. Je proto třeba vytvořit další programy na ochranu jejich biotopů a na zabránění jejich odchytu.

Díky objevu závislosti papoušků na jílu nyní víme, že každá chráněná oblast zřízená pro tyto ptáky musí obsahovat klíčové zdroje pro zajištění jejich trvalého přežívání. Tendence papoušků ara zdržovat se u těchto zdrojů je činí snadno napadnutel-nými. Výsledkem výzkumu WCS, biologů a ostatních vědců pracujících v této oblasti je vytčení několika bodů nutných k ochraně papoušků ara a jejich biotopů, včetně jílových útvarů.

Čtěte také: Výsadba nepůvodních dřevin

Nové, stávající a navržené národní parky v Peru, jako je Národní park Manu a oblast Tambopata-Candamo o velikosti 1,5 mil. t m r runt ir i ■ « ' n \ ■ < i i , p i i . stén n vhodne lesní hiol.opy. Klíčovými prvky si rjiťc^ic trvale udržitelného rozvoje parkuje sklizeň ořechů para, vytvářeni obchodních zón na okrajích parků s využitím těžby zlata a ekoturistika, zamořena na pozorování papoušku ara na jílovitýeh stěnách.

S pomoci terénních biologu byly vybudovány v parku a na jeho hranicích turistické ubytovny, které vlastní, řídí a spravuje domorodé obyvatelstvo. Místní lidé jsou školeni jako průvodci, vědečtí asistenti a zaměstnanci parku. Informace z právě probíhajícího vědeckého programu jsou publikovány na informačních tabulích na naučných stezkách, ve vzdělávacích videoprogramech a v turistických brožurách. Někteří místní lidé již spatřují v papoušcích ara nejen jídlo, ale především ekonomickou budoucnost země.

Terénní biologové v této oblasti také pomáhají domorodcům získat zákonné vlastnictví půdy, aby se tito lidé mohli podílet na utváření dlouhodobého rozvoje oblasti a těžit z finančně výhodné ekoturistiky. Programy ochranné zóny Tambopata-Candamo vypadají slibně, neboť při vývoji parku počítají s pomocí místních lidí. Vyt vaření chráněných území pro papoušky ara je značným přínosem pro jejich záchranu.

Za prvé, ornitologové pracující v jiných oblastech Jižní Ameriky objevili, že papoušci ara mají specifické požadavky na místa pro hnízdění- obvykle to jsou dutiny v kmenech velkých stromů. Vhodných dutin bývá málo a jsou od sebe vzdálené. Pokud nejsou žádné dutiny k dispozici, páry nezahnízdí. Proto vědci WC S navrhli dřevěné a plastové hnízdní budky, které mohou být připevněny na kmeny stromů. Tři druhy papoušků (Ara macao, Ara ararauna ■a Anodorhynchus hyacinthinus) projevily ochotu v nich zahnízdit. Rozmístění budek po parku může nejen pomoci zvýšit populační hustotu druhů ftj.

Za druhé, vědci zjistili, že ačkoli papoušci ara často kladou dvě vejce, pouze starší mládě přežívá. Vědci proto mohou později mladší mládě odebrat a uměle ho odchovat. Tyto a další techniky, které jsou výsledkem probíhajícího výzkumu, jsou začleňovány do záchranných programů v Bolívii a Brazílii, kde jsou druhy papoušků ara značně ohroženy.

Čtěte také: Dopad kácení na ekosystém

Nejvýznamnějším přínosem projektu biologie ochrany přírody je interdisciplinární přístup k práci. I lil! ekonomicky vhodne príležitosti pni minim obyvatele y prosperující ekoliins-tice. Důležité je i zařazování vyuledkii výzkumu do plánů managementu, v tomto případě konstrukce umělých lun/il a umělého odchovu mláďat. Zveřejňování výsledků ochrany v Široce diinlii|invrh publikacích, jako je National Geographic, ave filmoch pro mezinárodni televize vědcům umožňuje, aby metody vyvinuté v tomto projektu mohly byt využity v záchranných projektech i v jiných zemích.

Multidisciplinární charakter biologie ochrany přírody

Biologie ochrany přírody je multidisciplinárním vědním oborem, který se zrodil v důsledku krize biologické di verzi ty (Wilson, 1992; Meffe & Carroll, 1997; Primack, 1998). Biologie ochrany přírody vznikla proto, že žádný z tradičních aplikovaných oborů se nezaměřoval vyčerpávajícím způsobem na biologickou diverzitu. Zemědělství, lesnictví, myslivost a rybářství jsou zaměřeny převážně na hledání metod pro ovlivňování malého okruhu druhů pro jejich hospodářské využití nebo rekreaci. Ačkoli jsou tyto obory stále více zainteresovány v ochranářských aktivitách, jejich celková snaha není zaměřena na ochranu přírodních společenstev.

Biologie ochrany přírody integruje tyto aplikované disciplíny zobecňováním teoretického přístupu k ochraně biologické rozmanitosti. Akademické obory jako populační biologie, taxonomie, ekologie, krajinná ekologie a genetika jsou jádrem biologie ochrany přírody a mnoho ochranářů--biologů se rekrutuje právě z těchto oborů.

Vzhledem k tomu, že krize biologické rozmanitosti jsou často způsobeny lidskou Činností, zahrnuje biologie ochrany přírody také myšlenky a expertizy ze širokého okruhu oborů mimo biologii. Například zákony o ochraně životního prostředí a daňové úlevy poskytují základ pro právní ochranu vzácných a ohrožených druhů a kritických biotopů. Ochranářská etika zase zdůvodňuje smysl ochrany druhů a biotopů. pórovat li učil je chránil |inn>ilni zdroju n druhy i ucházející so v jejich bezprostředním okolí. Iíkulogickii ekonomie umožňuje analyzovat ekonomický rozměr biologické d i verzi ty a podporovat ochranářské argumenty.

V každém případě je biologie ochrany přírody krizovou disciplínou. Ochranářská rozhodnutí se dělají každodenně, často s použitím omezených informací a v časovém stresu. Biologie ochrany přírody se snaží odpovědět na specifické otázky v daných situacích. Tyto otázky vznikají při hledání nej lepší strategie pro ochranu vzácných druhů, navrhování přírodních rezervací, vytváření plánů řízení parků a víceúčelových oblastí a slaďování ochranářských záměrů s potřebami místních obyvatel a vlád. Ačkoli někteří biologové neradi dávají doporučení bez detailní znalosti situace, naléhavost mnoha případů vyžaduje fundovaná rozhodnutí založená na biologických principech.

Etické principy biologie ochrany přírody

Potřeba zachovaní biologické ro/.miiniumli byla uznávána v mnoha oblastech světa po desetiletí, dokonce po staletí. Hodnotil chráněných druhů a nedotčených oblastí je součástí náboženských m filozofických Líčení v mnoha kulturách po celém světě (Hargrove, I9H9; (lullicott, 1994). Mnohá náboženství zdůrazňují potřebu lidí žít v souladu h přírodou a chránit živý svět, protože je stvořen Bohem.

Američtí filozofové jako Ralph Waldo Emerson a Henry David Thoreau chápali divokou přírodu jako významný prvek v morálním a duchovním vývoji lidstva (Callicott, 1990J. Srovnáváním těchto ochranářských a ekologických orientací rozvinul lesník Gifford Pinchot (1865-1946J myšlenku, že suroviny a hodnoty z přírody -dřevo, potrava, Čistá voda, druhová rozmanitost a dokonce nádherné přírodní scenerie - mají být považovány za přírodní zdroje (nátural resources) a cílem hospodaření s nimi je jejich co nejlepší využití pro co největší počet lidí po co nej delší dobu.

Moderní vědní obor biologie ochrany přírody je založen na několika etických dogmatech, jež jsou všeobecně přijímána lidmi pracujícími v tomto oboru (Soule, 1985). Tyto etické principy inspirují vědecké přístupy a praktické aplikace.

1. Rozmanitost druhú a společenstev by měla být zachována. Stovky milionů návštěvníků zoologických zahrad, národních parků, botanických zahrad a akvárií jsou každý rok dokladem obecného veřejného zájmu o pozorování různých druhů a společenstev. UK......ICKI ľlllfJl.ll'-. i » t 11 lAľ J ■ I ■! a vyst.iivy květin, Dokonce se .spekulovalo o lom, že lidé mají genetické predpoklady k Lom u, aby se jim líbila biologicko ro/.m.milosL, což je tzv. biofilie (biophilia) (Wilson, 1984; Kellert & Wilson, 1993). Biofilie mohla být v minulosti evolučné výhodná pro lovecko-sbčračský styl života, který lidé vedli po stovky tisíců let před vynález...

Lesní požáry a jejich vliv na ekosystémy

Největší lesní požár v historii Česka začal před měsícem. Postupně se rozšířil na plochu přes tisíc hektarů. Od prvních dní oslovovala ČT24 odborníky z různých oborů, kterých se lesní požáry týkají. Dvanáct z nich odpovědělo v anketě na tři otázky: co požár znamená z pohledu jejich oboru, lesa a také společnosti.

Názory odborníků na lesní požáry

Bohumil Kotlík, Národní referenční centrum pro venkovní a vnitřní ovzduší, Státní zdravotní ústav:
Z mého odborného pohledu je požár v Národním parku České Švýcarsko velký problém, protože dokazuje změny v ekosystémech i v přírodních a klimatických procesech a jevech.
Z pohledu přírody je požár možná prvním krokem k obnově přirozeného řádu.
Z pohledu místních lidí je ekonomickou katastrofou a velkým varováním.

Miroslav Zeidler, katedra ekologie a životního prostředí, Přírodovědecká fakulta Univerzity Palackého v Olomouci:
Z odborného pohledu je požár jedna z forem přírodních dějů nebo procesů, podobně jako jsou záplavy, výbuchy sopky, vichřice, které se ve větší či menší míře vždy v přírodním prostředí vyskytovaly, vyskytují a bude s nimi nutné počítat i do budoucnosti (a to pravděpodobně ve vyšší míře díky změnám klimatu).
Z pohledu přírody je požár v Českém Švýcarsku intenzivní faktor, který v krátkém čase změní podmínky prostředí a vytvoří prostor pro opětovný vývoj přírodních společenstev od svého začátku. Dává tak možnost (podmínky jako je dostatek světla, živin a podobně) pro život druhů, které by jinak neměly šanci obstát v konkurenci ostatních organismů. Právě takové jevy a jejich kombinace s ostatními faktory vytváří mozaiku prostředí, a tím i možnost existence většího množství organismů, tedy zvyšuje biodiverzitu.
Z pohledu lidí je tento požár tragédie či katastrofa, podobně jako nedávné tornádo.

Jáchym Brzezina, vedoucí oddělení kvality ovzduší ČHMÚ Brno:
Z mého odborného pohledu je oheň v národním parku dobrou ukázkou toho, že to, co dýcháme, nemusí pocházet ze zdroje, který se nachází někde v blízkosti.
Z pohledu přírody je požár situací, která, byť mohla být zaviněna člověkem, patří k přirozeným procesům v krajině, které zde byly odjakživa. Do jaké míry je tento proces žádoucí nedokáži vzhledem ke své odbornosti plně zhodnotit. Zatímco v případě jakýchkoliv zranění, úmrtí či škodách na majetku se jedná o stav jednoznačně nežádoucí, z pohledu přírody už situace není tak černobílá a lesní požáry mají jak pozitivní, tak negativní dopady.
Z pohledu lidí je požár určitým dalším rozsvícením pomyslného varovného světélka, že s planetou se něco děje a že je nutné důsledně dodržovat opatření, která jsou v národních parcích platná. Přestože vznik požáru mohl mít různé příčiny, u jeho dopadů už můžeme hledat příčiny i ve způsobu zacházení s krajinou, suchu a změnám klimatu obecně.
Scénáře vývoje klimatu a životního prostředí do budoucna předpovídají právě zvyšování četnosti extrémních jevů, které se zde vyskytují i bez jakýchkoliv změn, ale v menší míře či s odlišnými dopady. Je nutné se na tyto situace nejen připravovat, ale zejména se snažit dělat takové změny, které budou mít pozitivní dopad na potlačení globálních změn klimatu, a tím tedy i snížení pravděpodobnosti, že vůbec k nějaké takovéto přírodní katastrofě dojde.

Pavel Kindlmann, Ústav pro životní prostředí, Přírodovědecká fakulta Univerzity Karlovy:
Z mého odborného pohledu je požár v tomto parku celkem běžným jevem, ten letošní je však následkem klimatické změny obzvláště rozsáhlý, a právě kvůli ní si budeme muset na podobně rozsáhlé události zvyknout.
Z pohledu přírody je požár do značné míry pozitivním jevem. Pomáhá organismům, které jsou konkurenčně slabší třeba tím, že otevře prostor rostlinám a živočichům, které nemohou žít v zapojeném hustém smrkovém lese, který zde na mnoha místech vysázel člověk a jenž je tedy nepřirozený.
Z pohledu lidí je požár negativním jevem, způsobuje nedozírné hospodářské škody na majetku a rozšiřuje do okolí množství škodlivých, člověku nebezpečných látek.

Radim Hédl, Přírodovědecká fakulta, Univerzita Palackého v Olomouci, Botanický ústav AV ČR:
Z mého odborného pohledu je požár v Českém Švýcarsku jedinečnou příležitostí ke kultivované celospolečenské diskusi o úloze požárového managementu v naší přírodě. Týká se to především ochrany přírody, protože z ekonomického pohledu je požár v lese pochopitelně nežádoucí. Lesy nejsou jen zdroj peněz, je to hlavně příroda s mnoha různými funkcemi.
Požárový management se ovšem zdaleka nemusí omezovat jen na lesy národních parků nebo jiných rezervací. Může jít o standardní typ údržby určitých typů ekosystémů i mimo rezervace. Podle mého názoru by to velmi pomohlo péči o ohroženou biodiverzitu, kterou bychom takto mohli s celkem nízkými náklady podporovat.
Nejvíc se ovšem obávám toho, že taková dobře míněná diskuse bude v začátku jednoduše utnuta argumenty, že lesní, požární či protiteroristický zákon něco takového naprosto vylučuje.
Z pohledu přírody je požár něco, co tohle území zažívalo v dlouhé minulosti opakovaně a mnohokrát. Bavíme se o historii dlouhé deset tisíc let, což je období současné doby meziledové, zvané holocén. Požáry ovlivňovaly národní park i v nedávné časové rovině, řekněme posledních sto až dvě stě let.
Požáry do této krajiny přirozeně patří a bylo by obrovsky krátkozraké snažit se je příliš omezovat nebo dokonce zcela vyloučit. Nevyplatilo by se to ani přírodě, ani nám jako společnosti. Je třeba počítat i s tím, že požáry mohou být do budoucna častější s tím, jak se mění klima k teplejšímu a suššímu.
Z pohledu lidí je tento požár něco, co se většinou zbytečně přeceňuje. Když si odmyslíme bezprostřední škody, které objektivně nejsou nijak zásadní, nejde celkově o nic vážného. Požár zasáhl řekněme maximálně čtvrtinu národního parku, který je sám o sobě poměrně malý (80 kilometrů čtverečních). Jestli shořelo řádově tisíc hektarů, tak je to zcela zanedbatelné s tím, co běžně shoří jinde ve světě ve srovnatelných podmínkách, například na Sibiři.
Pro společnost by to ale mohlo zafungovat jako určité aktuální memento odkazující na globální klimatickou změnu. Ta bude k takovým jevům velmi pravděpodobně přispívat, a je pak otázka, kolik potřebujeme „vysadit stromů“ k tomu, abychom vykompenzovali uhlík, který obří požáry uvolní z biomasy dřeva a humusu zpět do ovzduší. Měli bychom se snažit vnímat věci jako propojené, působící dlouhodobě a celosvětově.

Jiří Novák, vedoucí výzkumné stanice Opočno, Výzkumný ústav lesního hospodářství a myslivosti:
Vznik požáru, ať už zaviněného lidskou neopatrností, nebo přírodním živlem, není v našich lesích i ve zmíněném národním parku úplně neobvyklý. Výjimečný je jeho rozsah. Dnes jme již na více než tisíci hektarech, což je ve srovnání například s požárem na Moravské Sahaře (Bzenecko), kde hořelo v květnu 2012 a bylo zasaženo zhruba dvě stě hektarů, několikanásobně více.
Otázkou je, jak přispělo k požáru ponechávání souší po kůrovcové kalamitě. Ponechané souše samy o sobě příčinou nebyly, je však zřejmé, že přispěly k rozsahu. Členitost terénu a přírodní podmínky samozřejmě neumožňují zpracovávání kůrovcových souší v celé oblasti a vzhledem k poslání správy parku to ani není v jádrových zónách žádoucí. Pokud se však management národního parku rozhodl souše ponechat na větší rozloze, zcela ignoroval skutečnost, že NP se nachází v tisíce let poměrně hustě osídlené kulturní krajině střední Evropy, tedy že hrozí, že případný požár zasáhne i obydlí nebo přesáhne hranice parku.

Pavel Stopka, Katedra zoologie, Přírodovědecká fakulta UK v Praze a Biocev:
Z mého odborného pohledu je požár v Národním parku České Švýcarsko vhodnou příležitostí k návratu života do vyhořelé části lesa. V původním suchém smrkovém páse byla druhová pestrost velmi nízká. Tím, že se nechá tato část lesa v procesu přirozené obnovy, dojde k výraznému navýšení druhové pestrosti, a to již během několika následujících let.
Z pohledu přírody je požár vhodným začátkem a šancí k návratu do přirozeného typu lesa, kde je možné vidět různé druhy rostlin a dřevin, které se stanou domovem pro mnoho druhů živočichů včetně hmyzu, plazů, savců a ptáků.
Z pohledu lidí jde o smutnou událost, protože došlo ke ztrátám na majetku. Jsem ale přesvědčen, že radost převáží nad smutkem, až se les obnoví v plné kráse a přirozenosti.

Jan Frouz, ekosystémový ekolog, Ústav životního prostředí, UK, Ústav půdní biologie a biochemie AV ČR:
Z mého odborného pohledu je požár důsledkem jednak změny klimatu, jednak způsobu hospodaření v lesích. Myslím, že do budoucna budeme muset akceptovat, že lesním požárům je třeba předejít omezením množství paliva, změnou druhové skladby (více listnáčů tam kde vzhledem ke svým nárokům patří, zejména namísto kulturních smrčin) a tam, kde se jedná o ekosystémy, kde se požár běžně vyskytuje, i mozaikovitým preventivním vypalováním.
Z pohledu přírody je to jednoznačně šance, zejména dáme-li větší příležitost přírodním procesům.
Z pohledu lidí požár znamenal ztráty na majetku, a to je vždy problém. Navíc je to katastrofa, může ovlivnit psychiku lidí a podobně. Není navíc jisté, jak ovlivní turistiku jako zdroj příjmů.

Roman Berčák, Fakulta lesnická a dřevařská, Česká zemědělská univerzita v Praze:
Z mého odborného pohledu je požár v Českém Švýcarsku důkazem zvyšující se náchylnosti mnoha typů lesních ekosystémů střední Evropy a do jisté míry také varováním ukazující slabiny uplatňování bezzásahového managementu.
Z pohledu přírody je požár začátkem vývoje nového ekosystému.
Z pohledu lidí je to katastrofa a musíme vynaložit maximální úsilí a prostředky na to, aby se již takový požár neopakoval.

Markéta Poděbradská, Oddělení dopadů změny klimatu na agrosystémy, Ústav výzkumu globální změny AV ČR Czech Globe:
Z mého odborného pohledu je požár na české poměry nezvykle velkým, ale může sloužit jako dobrý příklad pro další studium přírodních požárů ve střední Evropě a jejich budoucího výskytu ovlivněného předpokládanými klimatickými změnami.
Z pohledu přírody je poměrně běžným a nezbytným jevem, protože přírodní požáry jsou důležitou součástí mnoha ekosystémů a slouží k jejich přirozené obnově. Kompletní potlačení přírodních požárů může mít dalekosáhlé důsledky, které se různí podle typu jednotlivých ekosystémů.
Z pohledu lidí je požár tragédií a katastrofou, která bude postiženou oblast a její obyvatele ještě nějakou dobu negativně ovlivňovat. Zároveň je připomínkou toho, že přírodní požáry k naší krajině patří. Měli bychom na ně být tedy připraveni a předcházet velkým škodám na majetku a přír...

tags: #1,2 #miliardy #stromů #britský #ekolog #studie

Oblíbené příspěvky:

• Dotace na obnovitelné zdroje
• Likvidace odpadu IKEM Praha
• Betonárna provozní řád
• Montáž odpadní chromové rozety
• Třídění odpadu ve Štramberku