V průběhu roku 1943 nechala československá exilová vláda v Londýně vytisknout sérii státovek plánovaných pro poválečnou obnovu měny v osvobozeném Československu.
O tisk se rozdělily tři anglické ceninové tiskárny. Tiskárna Thomas de la Rue tiskla státovky v hodnotách 5 a 10 Kčs, Waterlow and Sons hodnoty 20 a 50 Kčs a nejvyšší hodnoty 100, 500 a 1000 Kčs připravila tiskárna Bradbury, Wilkinson and Co.
Výtvarné návrhy byly připraveny řemeslně, bez větší tvůrčí invence, pracovníky výše zmíněných tiskáren. Dodané podklady měly vesměs nouzový charakter, často se jednalo o různé prospekty a pohlednice. Výsledkem byla profesionálně dobře zpracovaná platidla, avšak postrádající hlubší uměleckou kvalitu.
K 1. listopadu 1945, kdy byla československá měna opět sjednocena, byly k dispozici v Anglii vytištěné státovky v celkové hodnotě 23 100 milionů Kčs. V oběhu vydržely společně s novějšími doma vytištěnými bankovkami až do konce května 1953, kdy došlo k nechvalně proslulé měnové reformě.
Prapůvodní bankovky se objevily údajně již v sedmém století ve staré Číně. Nosit s sebou těžké kovové mince bylo pro Číňany nepraktické, a proto je nechávali u obchodníků. Ti jim vždy při převzetí vystavili stvrzenky, které pak sloužily při obchodování.
Čtěte také: Definice veřejně obchodovatelné akcie
Jako měna začaly papírové peníze platit zhruba v desátém století. Existenci bankovek v Japonsku a Persii dokládají i zápisky cestovatele Marka Pola z konce 13. století.
V Evropě využívali něco na způsob směnky pro své bezhotovostní transakce například templáři.
V 17. století začaly dokumenty nahrazující finanční hotovost vydávat také evropské banky. Za vůbec první evropské bankovky jsou považovány ty, které se v roce 1661 rozhodla vydávat švédská Stockholmská banka kvůli nedostatku stříbrných mincí.
Prvními papírovými penězi v českých zemích byly tzv. bankocetle neboli bankocedule (Banco-Zettel), které se dostaly do oběhu na základě císařského dekretu z roku 1762 za vlády Marie Terezie. Jejich první emise byla v hodnotách pět, deset, 25, 50 a 100 zlatých; v roce 1771 při druhé emisi přibyly nominály 500 a 1000 zlatých.
Bankovky byly tištěny jen z jedné strany papíru a většinou jednobarevně, se suchou pečetí a ručními (později tištěnými) podpisy.
Čtěte také: Průvodce Rostlinami
Bankocetle měly sloužit k financování sedmileté války proti Prusku (1756 až 1763) a k umořování státního dluhu. Emisním ústavem byla Vídeňská městská banka, úzce propojená se státními úřady.
Nekontrolovatelný tisk bankovek, podnícený často snahou vylepšit státní rozpočet, ovšem vedl ke známému krachu v roce 1811, z něhož se obyvatelstvo vzpamatovávalo dlouhá léta.
Česká koruna má své kořeny v rakousko-uherské koruně. Po vzniku samostatného státu v roce 1918 byly původní rakousko-uherské bankovky okolkovány a staly se z nich první československé státovky.
Úkolem vytvořit novou měnu byl pověřen ministr financí Alois Rašín. Jeho reformu v roce 1919 přijalo Národní shromáždění a ještě v dubnu téhož roku vznikla koruna československá (Kčs).
Na tvorbě prvních bankovek samostatného Československa se podíleli umělci jako Alfons Mucha či Max Švabinský, jehož tisícikoruna z roku 1934 byla vyznamenána na výstavě umění v Paříži.
Čtěte také: Plastové koše pro veřejné prostory
Únor 1948 pak znamenal začátek socializace Československa ve všech směrech, bankovnictvím v roce 1953 těžce zahýbala měnová reforma.
České bankovky se opět výrazně změnily po rozpadu České a Slovenské Federativní Republiky v roce 1993. Po překlenovacím období byla zavedena nová platidla, která s obměnami platí dodnes.
V současné době je v Česku v oběhu šest různých bankovek v hodnotách 100, 200, 500, 1000, 2000 a 5000 korun. Autorem jejich grafického ztvárnění je Oldřich Kulhánek. Motivem bankovek jsou nejvýznamnější osobnosti české historie. Nejpoužívanější tuzemskou bankovkou je tisícikoruna s vyobrazením Františka Palackého.
Vznik emise C II Ministerstvo financí a Státní banka československá (dále jen „SBČS”) připravovaly do peněžního oběhu na začátku 50.let v souladu s plánem postupné výměny obíhajících státovek a bankovek mimo jiné státovku 10 Kčs s datem 25. února 1953, státovku 20 Kčs s datem 25. února 1953, bankovku SBČS 100 Kčs s datem 24. října 1951 a bankovku SBČS 1000 Kčs s datem 9. května 1951.
Uvedené státovky a bankovky však nebyly z níže uvedených důvodů nikdy uvedeny do peněžního oběhu. Tato nevydaná platidla nesou v bankovní terminologii označení emise C II, ve sběratelské praxi je pak 10 Kčs označována jako B, 20, 100 a 1000 Kčs jako C. Zatímco státovka 10 Kčs nebyla v okamžiku rozhodnutí o dalším osudu připravovaných platidel tiskařsky zcela dohotovena (dále se o ní nezmiňujeme), ostatní denominace již byly vytištěny, resp.
Peněžní reformou vyhlášenou ke dni 1.6. 1953 byla všechna dosavadní obíhající platidla vyměněna za nová, vyrobená v Sovětském svazu (tiskárna Goznak, Moskva). Státovky a bankovky emise C II přitom do nové soustavy platidel pojaty nebyly.
Po provedení peněžní reformy byla nepoužitá emise C II ničena spo-lečně s platidly staženými při reformě z oběhu. Z nám dnes neznámých důvodů byla část zásob státovky 20 Kčs a bankovek 100 a 1000 Kčs v množství několika tisíců kusů každé denominace ponechána v zásobách Státní banky československé.
Vzhledem k nevhodné adjustaci a dlouhodobému uskladnění je však část těchto zásob pro sběratelské účely nepoužitelná. ČNB zahájila kvalitativní prověrku zásob a pro aukční prodej (viz dále) vyčlenila jen výborně zachovalé exempláře. Po dokončení prověrky kvality budou státovky a bankovky emise C II nevhodné pro sběratelské účely pravděpodobně zničeny.
Státovky a bankovky emise C II, jež nezůstaly v zásobě SBČS, byly na konci roku 1953 ničeny v papírně v Otrokovicích. Během ničení byla část dokončených, ale také nedokončených platidel (zejména nerozřezané archy, nečíslované exempláře, jednostranné tisky a tisky s chybějící operací) odcizena.
V přesně nezjištěné době mezi roky 1953 a 1967 začala SBČS používat nevydaných platidel emise C II jako mimořádné dary, zejména představitelům SBČS a spolupracujících organizací při příležitosti jejich životních jubileí nebo odchodu na odpočinek. Menší množství exemplářů pak bylo také poskytnuto do různých veřejných a soukromých sbírek.
Až do zahájení aukčního prodeje 7.12. Česká národní banka bohužel nemá zdokumentovány série a čísla státovek a bankovek, použitých jako mimořádné dary. Až na malé výjimky nebyly totiž série a čísla v SBČS evidovány. Nemůžeme však vyloučit, že byly vydány i státovky a bankovky jiných čísel.
30.10. 1998 vyhlásila ČNB na nevydaná platidla emise C II korespondenční aukci. Jejím předmětem bylo 100 sad, tedy 100 ks 20 Kčs, 100 ks 100 Kčs a 100 ks 1000 Kčs zařazených do aukce pouze jako sada (jednotlivý prodej byl vyloučen).
Aukce se mohli zúčastnit všichni obchodní partneři ČNB a zaměstnanci resp. členové České národní banky, ministerstva financí, Státní tiskárny cenin, České numismatické společnosti a České společnosti přátel drobné plastiky. Poslední termín odeslání nabídek ČNB byl 27.11. 1998, nejnižší akceptovaná cena byla stanovena na 8.000 Kč (bez DPH 22 %, která se připočítává k dosažené ceně) za sadu.
Počet požadovaných kusů byl omezen na 20 sad pro jednoho účastníka. Aukce byla komisionálně vyhodnocena 4.12. 1998 za účasti zástupců obchodníků s numismatickým materiálem a České numismatické společnosti a výsledky vyhlášeny 7.12. 1998 v ČNB v Praze.
Aukce se celkem zúčastnilo 74 účastníků, kteří projevili zájem o celkem 245 sad. V aukci bylo úspěšných 23 účastníků, mezi něž se rozdělilo uvolněných 100 sad. Dosažená aukční cena za sadu činila 15.010 Kč bez DPH resp.18.312,20 Kč s DPH.
Prodej byl zahájen dnem vyhlášení výsledků aukce (7.12. 1998) a všem úspěšným účastníkům rezervovala ČNB vydražený materiál po dobu 2 měsíců od vyhodnocení aukce, tedy do 7.2. 1999 [9]. Státovky a bankovky nejsou nijak dodatečně označeny ani přetiskem, ani perforací.
Pro rok 1999 ČNB uvolnila dalších 100 sad státovek a bankovek emise C II a nabídla je za výše uvedenou dosaženou aukční cenu přednostně neúspěšným účastníkům aukce. Prodej byl zahájen dnem 26.4. 1999.
Ke každé státovce resp. bankovce získané po 7.12. 1998 přikládá ČNB potvrzení (certifikát) o jejich původu, jehož cílem je poskytnout nabyvatelům doklad, že exempláře pocházejí z legálních zdrojů. Potvrzení nemají žádný obchodní cíl, jako např. zvýšení nebo naopak snížení ceny exemplářů bez potvrzení.
| Rok | Událost |
|---|---|
| 1943 | Československá exilová vláda nechává v Londýně tisknout státovky pro poválečnou obnovu měny. |
| 1. listopad 1945 | Sjednocení československé měny, do oběhu se dostávají v Anglii vytištěné státovky. |
| Květen 1953 | Měnová reforma, stažení státovek z oběhu. |
| 1. červen 1953 | Vyhlášena peněžní reforma, dosavadní platidla vyměněna za nová. |
| Konec roku 1953 | Ničení státovek emise C II v papírně v Otrokovicích. |
| 1953-1967 | SBČS používá nevydané platidla emise C II jako mimořádné dary. |
| 30. říjen 1998 | ČNB vyhlašuje korespondenční aukci na nevydaná platidla emise C II. |
| 7. prosinec 1998 | Vyhlášení výsledků aukce a zahájení prodeje. |
| 26. duben 1999 | ČNB uvolňuje dalších 100 sad státovek emise C II a nabízí je neúspěšným účastníkům aukce. |
tags: #1000 #kčs #anglická #emise #historie