Dokument s názvem 112 je tzv. citysoap formát určený pro všechny, kteří mají rádi vzrušení a zajímají je akční, rušné, napjaté, ale přitom každodenní události všedního života. Každá část zachytává příhody, které jsou svojí podstatou dramatické: zásahy policajtů, hasičů či záchranné služby...
Příbalových DVD vychází dnes tolik, že je člověk stěží stačí zaznamenat. K těm, jež se vyplatí sledovat, patří filmy z nové edice, kterou vydávají Lidové noviny a Aerofilms. V jejím rámci se u nás poprvé na DVD představuje snímek Control. Vítěz nejrůznějších cen z celého světa sleduje krátkou, ale o to intenzivnější kariéru Iana Curtise, zpěváka skupiny Joy Division.
Režie se chopil fotograf a autor mnoha znamenitých videoklipů Anton Corbijn a obraz skutečně působí fotogenicky (nicméně nijak objevně). Tím nejlepším na tomto snímku je Sam Riley v roli Curtise, ať už si to mašíruje na pódiu při koncertu, nebo se svíjí v epileptické křeči. Curtis tu představuje znuděného fracka, který se potácí někde mezi blonďatou manželkou s dítětem, jež se mu před očima proměňuje v domácí kuchtu, a krásnou tmavovlasou fanynkou. vypjatých okamžiků, které však jako by sem vůbec nepatřily, a to včetně závěrečné sebevraždy. Většina filmu je nudným opakováním věčných návratů s batohem přes rameno. Pokud šlo Corbijnovi o to ukázat, že hudební legenda je postavena na puberťácky povrchním chápání života, podařilo se mu to. Jiří G.
Italský horor je v české distribuci zastoupen zejména filmy Daria Argenta a Lucia Fulciho. Nyní je u nás dostupný další titul, tentokrát od Maria Bavy, z jehož tvorby byla v Českuu distribuována Planeta upírů. Podobně jako v některých předchozích filmech situuje Bava děj do minulosti, aby tak oživil jeden z charakteristických rysů gotického hororu. Do zapadlé vesnice v Transylvánii přichází mladý lékař, povolaný vyšetřujícím komisařem, aby stanovil příčinu smrti zdejší dívky. Hrdina zpočátku ignoruje pověrčivost vesničanů z tradující se místní legendy, avšak vzápětí je sám konfrontován s nevysvětlitelnými událostmi.
Pro režiséra není důležitý příběh, ale především osobitý filmový styl. Nekonvenčními postupy vytváří vysoce stylizovanou atmosféru prostředí. Útočí na divákův zrak výraznými barvami, kterými dokresluje starou vilu, úzké uličky, zarostlý hřbitov nebo trosky vesnických staveb. a symbolizuje příchod nebezpečí nebo vystihuje mysteriózní povahu místa. Vytříbený barokní manýrismus slouží režisérovi k bezprostřednímu rozbití hranice mezi realitou a fikcí. Prudké nájezdy kamery na detaily předmětů a lidských tváří uvádějí diváka do gradujícího napětí.
Čtěte také: Nebezpečí v horách
Americká sopranistka Renée Flemingová dnes patří k nejlepším interpretkám oper a písní Richarda Strausse, který se často vyskytuje v její diskografii. Straussovu „labutí píseň“, překrásné a mezi pěvkyněmi oblíbené a často nahrávané Čtyři poslední písně, Flemingová již jednou nahrála, a to v polovině devadesátých let. Nová nahrávka je jistým posunem. Nedá se říci, jestli je lepší, ale je trochu jiná: vyzrálejší, hlubší, procítěnější, ale na druhé straně i svěžejší. Jiný je také doprovod: Mnichovské filharmoniky zde řídí Christian Thielemann. Jeho tempa jsou uměřená a sopranistce vychází maximálně vstříc. Nahrávka vznikla živě, při koncertu letos v dubnu, není to však vůbec znát na technické kvalitě, naopak pozitivně se to projevuje na celkovém vyznění a na atmosféře alba. Po Čtyřech posledních písních následují tři rozsáhlejší ukázky z opery Ariadna na Naxu. i tragickou. Operu pak střídají opět čtyři písně, tentokrát vybrané z různých opusů.
Dobře je slyšet ten rozdíl mezi vášnivější operou a uměřenějšími písněmi - Flemingová dokáže hlas zklidnit, oprostit, věnovat se více výrazu než emocím, aniž by její interpretace byla chladná či povrchní. Na závěr pak zazní árie z opery Egyptská Helena, která se příliš neuvádí.
Fenomén Davida Dorůžky, našeho bezesporu nejoriginálnějšího přestavitele nastupující jazzové generace, by rozhodně tak jasně nezářil, nebýt řady souputníků a také předchůdců. Pominout nelze především dalšího představitele české jazzové školy, Jaromíra Honzáka. Právě on už léta spolupracoval s polskými jazzmany, kteří se nakonec stali i jednou z Dorůžkových opor. Na albu A Question To All Your Answers se objevuje jak pianista Michal Tokaj, tak bubeník Lukasz Źyta. A nechybí samozřejmě Dorůžkova kytara. V roli sidemana ještě nenabízí osobité pojetí, které přinesl na svém druhém albu Silenty Dawning, ale už jsou na něm cítit názvuky budoucího vývoje. Je však patrné, jaký pokrok udělal Honzák. Stále je mu blízká lyrická poloha, zřetelně ovlivněná Mrázem nebo Charlie Hadenem, není to král swingové walking bass, ale muzikant stavějící na náladě. Neutápí se ovšem v přílišné lyričnosti jako na Present Past. s klarinetem a flétnou nabízejí až impresionistickou zvukomalebnost, v řadě skladeb nechybějí ani zneklidňující prvky v podobě nezvyklých zvuků v pozadí. Ty se objevují v divoce se rozjíždějící titulní skladbě, kde Tokaj přechází z doprovodu až do perlícího sóla. Hudba si přitom zachovává melodičnost.
Nadšená recenze v časopisu Wire nelhala: Daniel Padden, třetina experimentálního souboru Volcano The Bear, je něčím na způsob průsečíku Syda Barretta, Roberta Wyatta a Nurse With Wound. Jeho sólové album pro ne nejaktivnější, ale rozhodně pozoruhodnou hamburskou značku Dekorder je sedmatřicetiminutovou kolekcí sedmnácti miniatur, jejichž stylové rozmezí sahá od nespecifikovaných hluků přes tklivé písně a jazzové názvuky až k falešnému skřípotu houslí hampejzového šramlu. Pozoruhodná je soudržnost desky: různé motivky poklidně vplouvají jeden do druhého a trvají dostatečně krátce na to, aby album nezatížily stylovými asociacemi. Vše se odehrává v zastřené atmosféře (londýnská mlha, kdybych měl vyslovit první asociaci), plné unikavých siluet dobře známých podob a zároveň prodchnuté náznaky. Padden evidentně umí napsat chytlavou folkovou, psychedelickou či snad indie píseň, nevidí ale důvod nějak příliš se s tím předvádět. pokud se u tohoto alba dá takové slovo vůbec použít, The Liar Inbetween, se zničehonic zjeví jako desátý track v pořadí, obklopen torzem freejazzu z jedné strany a z druhé přinejmenším zpola náhodným brnkáním, za nímž hned následují jakési dýchavičné varhany, na které jako by hrál zadrhávající se strojek - rozbitý pozůstatek odjedší pouti.
Joe Ransom (Nicolas Cage) není zrovna příjemným chlápkem, který by se hned s každým kamarádil. Je to horkokrevný tvrďák, který se často více než rozumem řídí vlastními instinkty. A ty ho bohužel už párkrát přivedly do křížku se zákonem a taky do basy. Teď tento bývalý trestanec pracuje jako předák party dřevorubců a žije téměř samotářský život v zapadlé díře uprostřed lesů na jihu USA. I v tomto společenství podobných ztracených existencí se pohybuje na jeho okraji a snaží se vyhnout dalším možným konfliktům, které by jej mohly snadno vrátit za mříže. Jeho dobrovolná izolace se začne drolit ve chvíli, kdy do své party přibere teenagera Garryho Jonese (Tye Sheridan). Tomuhle klukovi to dává život pěkně sežrat. Nikdy pořádně nechodil do školy a jeho věčně opilý, agresivní otec všechny kolem sebe jen mlátí a ponižuje. V bezvýchodné situaci se Garry snaží před otcovými výpady chránit alespoň matku a sestru. Když Joe začne Garryho a jeho těžkou životní situaci poznávat blíž, ocení jeho odhodlání, odolnost a pracovitost. Postupně se spřátelí a Joe se stane Garryho ochráncem a mentorem. Vznikne mezi nimi pouto, které jim oběma změní život. V okamžiku, kdy se Garry ocitne ve velkém ohrožení, obrátí se o pomoc na svého nového přítele. Odtud se odvíjí řetězec událostí, které Joea přivedou až k hranici, za níž jej pravděpodobně čeká jen nevyhnutelná katastrofa. Joe se musí rozhodnout, jestli tuhle pomyslnou čáru překročí...
Čtěte také: Bezpečnost při podepírání konstrukcí
Český název: JoeOriginál: Joe [USA, 2013]Délka: 112 minut
DVD Joe obsahuje:Zvuk: český 5.1, anglický 5.1Titulky: českéObraz: 16:9 1.78:1Hrají: Nicolas Cage, Tye Sheridan, Gary Poulter, Adriene Mishler, Heather Kafka, Spiral Jackson, Ronnie Gene BlevinsRežie: David Gordon Green
Čtěte také: Ztráta červených krvinek: Co byste měli vědět
tags: #112 #v #ohrozeni #zivota #dvd #recenze