Zákon č. 17 upravuje práva a povinnosti právnických a fyzických osob při ochraně vnějšího ovzduší před vnášením znečišťujících látek lidskou činností a způsob omezování příčin a zmírňování následků znečišťování. Zákon má svým působením zajistit, aby došlo k podstatnému omezení vnášení znečišťujících látek do ovzduší, a tím k postupnému zlepšování jeho kvality.
Definice a pojmy
Pro účely zákona se vymezují pojmy provozovatel, projektant, investor, výrobce, dovozce, t. j. subjekty, které svým chováním mohou nejvíce ovlivnit úroveň znečišťování ovzduší. Zákon s jejich činností spojuje konkrétní povinnosti, jejichž splnění má vytvořit podmínky pro reálné ovlivňování dopadů do ovzduší.
Za znečišťující látky jsou považovány nejen látky, které přímo ovlivňují stav ovzduší (tuhé, kapalné a plynné látky), ale i látky, které ovzduší a jeho kvalitu ovlivňují nepřímo, t. j. po chemické změně v ovzduší nebo po spolupůsobení s jinou látkou, a tím ohrožují resp. mohou ohrozit zdraví lidí a životní podmínky živých organismů vůbec, nebo poškozovat majetek. Seznam znečišťujících látek rozdělených podle závažnosti do tří tříd tvoří přílohu zákona. Při stanovení členění se vyšlo z dosavadní praxe sledování zdrojů znečišťování.
Za malé zdroje jsou pak považovány technologické celky, které obsahují stacionární zařízení o tepelném výkonu nižším než 0,2 MW, ostatní skládky paliv, surovin a zachycených exhalátů a skládky tuhého domovního odpadu, příp. Za mobilní zdroje jsou považována pohyblivá zařízení, kde zdrojem pohybu jsou spalovací příp. jiné motory (např. parní).
Kategorie zdrojů znečišťování
Zdroje znečišťování se dělí na:
Čtěte také: Ekologická újma a nová legislativa
- Technologické objekty obsahující stacionární zařízení ke spalování paliv.
- Zařízení technologických procesů, uhelné lomy a jiné plochy s možností zapaření, hoření nebo úletu znečišťujících látek.
- Sklady a skládky paliv, surovin, produktů a odpadů.
- Mobilní zdroje znečišťování.
Emisní, imisní a depoziční limity
Kriteriem pro posouzení stupně znečišťování ovzduší jsou emisní, imisní a depoziční limity. Tyto limity určují přípustnou úroveň znečišťování ovzduší pro jednotlivé znečišťující látky. Zákon proto vymezuje obsah těchto pojmů v samostatném ustanovení.
Definice limitů:
- Emisní limit: Nejvýše přípustné množství znečišťující látky vypouštěné do ovzduší ze zdroje znečišťování nebo stupeň znečišťování tímto zdrojem způsobený (tmavost kouře).
- Imisní limit: Nejvýše přípustné množství nebo koncentrace znečišťující látky obsažené v ovzduší.
- Depoziční limit: Nejvýše přípustné množství znečišťující látky usazené po dopadu na zemském povrchu za jednotku času na jednotku plochy.
Zájmy ochrany ovzduší vyžadují, aby i v případech dovozu, při výrobě a používání výrobků a materiálů byla volena taková řešení, která zajišťují ochranu ovzduší. Totéž je výrobcům a dovozcům ukládáno, pokud jde o provoz mobilních zdrojů, kde bude vedle technické způsobilosti podle jiných předpisů vyžádáno, aby tyto zdroje splňovaly stanovené emisní limity.
Povinnosti provozovatelů zdrojů znečišťování
Vzhledem k tomu, že největší zatížení ovzduší je způsobeno velkými a středními zdroji, stanoví zákon podrobně povinnosti provozovatelů těchto zdrojů. Mezi základní povinnosti patří:
- Uvádět do provozu a provozovat zdroje znečišťování v souladu s technickými podmínkami provozu zařízení a v souladu s podmínkami stanovenými orgánem ochrany ovzduší.
- Dodržovat stanovené emisní limity.
- Plnit pokyny orgánů ochrany ovzduší ke zjednání nápravy.
- Při vážném a bezprostředním ohrožení nebo zhoršení kvality ovzduší bezodkladně zastavit nebo omezit provoz zdroje znečišťování, jeho části nebo jinou činnost, která je příčinou ohrožení, nebo zhoršení kvality ovzduší a plnit pokyny orgánu ochrany ovzduší ke sjednání nápravy.
Provozovatelé velkých zdrojů znečišťování jsou povinni vypracovat, jako závaznou součást místních provozních předpisů, soubor technickoprovozních parametrů a technickoorganizačních opatření k zajištění provozu zdrojů znečišťování, včetně opatření ke zmírňování průběhu a odstraňování důsledků havarijních stavů v souladu s podmínkami ochrany ovzduší a předkládat jejich návrhy i změny ke schválení orgánu ochrany ovzduší. Obdobně je stanovena pro provozovatele mobilních zdrojů povinnost udržovat tyto zdroje v souladu s podmínkami stanovenými výrobci těchto zařízení.
Čtěte také: Postup vyrozumění spolku
Zákon vyžaduje, aby si subjekty vyjmenované v § 4, resp. Smyslem tohoto ustanovení je včas usměrnit záměry výrobců, provozovatelů, dovozců, investorů i projektantů příp.
Vzhledem k rostoucím nárokům na technické řešení jednotlivých záměrů zákon stanoví, že ve vybraných případech je žadatel povinen současně se žádostí předložit odborný posudek, který na náklady žadatele vypracuje právnická nebo fyzická osoba, která má oprávnění k vypracování posudků (odborná způsobilost).
Souhlas orgánu ochrany ovzduší je podmínkou pro vydání kladného rozhodnutí orgánu, který ve věci rozhoduje (např. Souhlas orgánu ochrany ovzduší bude vydáván ve správním řízení v případech, kdy věc, která je předmětem souhlasu orgánu ochrany ovzduší, není součástí správního řízení vedeného jiným správním orgánem, s výjimkou případů, kdy zákon správní řízení výslovně vylučuje (§ 10 odst. 2 písm.
Opatření a sankce
Světové zkušenosti ukazují, že ne vždy se však problémy daří řešit "uvědomělým" chováním provozovatelů zdrojů. Zákon proto stanoví oprávnění orgánů ochrany ovzduší v případech, kdy provozovatelé zdrojů sami nejsou schopni nebo ochotni dostát požadavkům stanoveným právními předpisy. Jde zejména o vymezení případů, kdy lze nařídit zastavení provozu zdroje nebo omezení jeho provozu.
Působení zákona je orientováno v zájmu zlepšení kvality ovzduší. Toto úsilí je zcela v zájmu ochrany člověka. Zákonem stanovená povinnost má zajistit, aby nedocházelo k zamlčování některých (zejména nepříznivých) údajů o kvalitě ovzduší.
Čtěte také: Analýza dopadů nového zákona
Zákon rozděluje emisní limity podle stáří zdrojů. Emisní limity pro nové zdroje budou vycházet z nejlepších dostupných prostředků a nebude možno je upravovat. Emisní limity pro stávající zdroje musí být (i když to z hlediska ochrany ovzduší není optimální) po určitou dobu stanoveny tak, že nebudou na úrovni limitů stanovených pro nové zdroje. Zákon však výslovně stanoví, že bude orgány ochrany ovzduší stanovena lhůta, v níž musí zdroj dosáhnout emisních limitů stanovených pro nové zdroje.
Imisní limity musí být stanoveny tak, aby nepřekračovaly hodnoty doporučené Světovou zdravotnickou organizací.
Mimořádné znečištění ovzduší vymezuje zákon jako smogovou situaci. Výše poplatků za znečištění by měla být stanovena ve vazbě na množství a druh vypouštěných znečišťujících látek a způsob jejich vypouštění. Při stanovení výše poplatků se bude vycházet též ze zatřídění znečišťující látky.
Poplatky za znečišťování ovzduší jsou příjmem fondů životního prostředí stanovených zákony národních rad.
tags: #17 #federalniho #zakona #o #regulaci #emisi
Oblíbené příspěvky:
Kontakt
Zelaná Hrebová, z.s.
[email protected]
IČ: 06244655
Paskovská 664/33
Ostrava-Hrabová
72000
Bc. Jana Veclavaková, DiS.
tel. 774 454 466
[email protected]
Jaena Batelk, MBA
tel. 733 595 725
[email protected]