88 tisíc tun jaderného odpadu: Skladování a plány pro budoucí úložiště

S otázkou, kam s vyhořelým jaderným palivem, se potýká celý svět. Finská společnost Posiva Oy, která zodpovídá za konečné uložení vyhořelého jaderného paliva, oznámila začátek ražby depozičních tunelů. Úložiště Onkalo, které je první svého typu na světě by mělo začít s provozem v polovině tohoto desetiletí. Posiva Oy je první společností na světě, která plánuje začít ukládat vyhořelé palivo do trvalého úložiště.

Ražbě depozičních tunelů předcházely roky výzkumných prací. Vývoj metodologie pro výstavbu úložiště ve finském podloží začaly výstavbou objektu Onkalo v roce 2004. Vyhořelé jaderné palivo bude uloženo do depozičních loží v hloubce přibližně 450 metrů v uzavřených ocelovo-měděných sudech, které budou obklopeny bentonitem. Prostor jednotlivých tunelů bude postupně vyplňován zásypovým materiálem z bobtnavého jílu. Po úplném vyplnění budou jednotlivé tunely zapečetěny betonovou „zátkou“.

Prvních pět tunelů, které mají být vyhloubeny během následujících 18 měsíců, značí začátek extenzivního stavebního úsilí. Podle Posiva Oy bude v lokalitě za 100 let očekávaného provozu vyhloubeno přes 100 depozičních tunelů. Maximální délka každého z tunelů je 350 metrů, tunely by měly být přibližně 4,5 metru vysoké a 3,5 metru široké. Celková délka těchto tunelů by tak měla činit přibližně 35 km. V každém tunelu bude uloženo přibližně 30 sudů. Přesný počet bude vždy záviset na počtu vyhloubených depozičních loží v tunelu, ten se naopak bude odvíjet od objemu vhodné horniny na základě puklin.

Uložení všech 30 sudů by znamenalo, že do každého tunelu by bylo možné uložit přibližně 65 tun vyhořelého jaderného paliva. Razící práce na prvních pěti tunelech jsou součástí projektu EKA, jehož cílem je umožnit začátek provozu úložiště v polovině desetiletí. Projekt EKA, který má vyjít na přibližně 500 milionů EUR, proto kromě samotných tunelů zahrnuje veškerou výstavbu, zařízení a další nutné kroky nutné pro provoz. V roce 2019 začala na povrchu výstavba zařízení pro zapouzdřování vyhořelého paliva. To má být hotové v polovině roku 2022.

Zapouzdřování vyhořelého paliva a umístění sudů doloží bude moci začít poté co objekt Onkalo obdrží od Finské vlády provozní licenci pro trvalé úložiště jaderného odpadu. V přípravě je provedení testu trvalého uložení v menším měřítku. Letos v březnu Posiva Oy oznámila začátek prací na ražbě speciálního tunelu v Onkalu pro provedení „společného testu funkčnosti“, který zahrnuje provedení konečného uložení paliva v malém měřítku za skutečných podmínek. Tento tunel má být přibližně 80 metrů dlouhý a má obsahovat 4 depoziční lože, jejichž realizace se očekává v roce 2023 v rámci společného testu. Cílem tohoto testu je demonstrovat, že procesy a procedury spojené s trvalým úložištěm jsou v pořádku.

Čtěte také: Obec a životní prostředí

Plány České republiky na hlubinné úložiště

Firmy jsou zvyklé plánovat v krátko-, středně- a dlouhodobém horizontu. V těchto časových dimenzích představu je 15 let jen těžko zaznamenanou chviličku pro jaderné plány České republiky jde vša o významné období. A právě o tolik dříve by v Česku mělo zahájit provoz hlubinné úložišt vysoce radioaktivního odpadu, tedy zařízení kterým zatím žádná země na světě nedisponuje, a pouze Finsko je krátce před oficiální zprovozněním. Vyplývá to z nové koncepce nakládání s radioaktivními odpady, ktero již vzala na vědomí vláda a na přelomu rok by ji měla definitivně schválit. Starší verze z roku 2019 počítala s dokončením úložišt v roce 2065, nový dokument stanovuje termín na rok 2050.

Mění se však i odhad nákladů. Jaderný od pad, demontáž odstavených elektráren a dalš následky jaderné energetiky mají Česko vyjí celkem na 559 miliard korun. To je více, ne činí cena za dva nové dukovanské bloky, a více než stát počítal doposud. Náklady rostou kvů li inflaci, ale hlavně proto, že elektráren m být více. Za urychlením záměru není úplně dobro volná akčnost českého státu. Dřívější datu obsahuje evropská taxonomie, tedy pravidla definující, za jakých podmínek jsou tech nologie brány za ekologické. Česko aktuál ně usiluje u Evropské komise o schválen finančního modelu pro výstavbu nových bloků v Dukovanech. Podle Miluše Trefancov z oddělení komunikace ministerstva průmyslu není sice včasné dokončení úložišt závazným kritériem pro získání notifikace komise se ale na toto téma v rámci proces dotazovala.

Výběr lokality a náklady

SÚRAO aktuálně disponuje povoleními pr průzkum ve čtyřech předvybraných lokalitách mezi které patří Horka a Hrádek na Vysočině Březový potok na Plzeňsku a Janoch poblíž Temelína. „Laicky řečeno, potřebujeme lokalit provrtat a proměřit. Potřebujeme získat vzor ky horniny až z hloubky jednoho kilometru, vysvětluje Vondrovic. Celkově půjde o sedm vrtů na každé lokali tě, SÚRAO aktuálně vypsalo výběrové řízen na dodavatele. Jde o výjimečnou zakázku, firem schopných vrtat do kilometrové hloubky není mnoho ani v Evropě, natož v Česku Po dokončení průzkumu a vyhodnocení dat b správa úložišť měla v roce 2030 vybrat finální a záložní lokalitu. Lze očekávat, že to vyvol silný odpor v dotčených obcích, které již dnes proti úložišti hlasitě brojí.

V následujícím desetiletí se podle šéfa SÚRAO rozjede podzemní průzkum, tedy v zásadě hloubení důlního díla hornickým způsobem. Na léta 2040 a 2050 pak připadá stavba samotného úložiště. Půjde o síť tunelů v půlkilometrové hloubce, kde by navěky měly skončit kontejnery s vyhořelým palivem z Temelína a Dukovan. V extrémním případě, pokud se Česku podaří realizovat veškeré jaderné záměry, půjde až o 48,5 tisíce palivových souborů neboli 14,5 tisíce tun.

Pokud se však časový harmonogram zkracuje, u odhadovaných nákladů je to opačné. Kompletní úklid za jadernou energetikou vyjde podle koncepce na 559 miliard korun v dnešních cenách. Toto číslo zahrnuje veškeré náklady spojené s odpadem ze stávajících i budoucích bloků, včetně demontáže poslední z dnes plánovaných elektráren. Konkrétně jde o existující bloky v Dukovanech i Temelíně, dva připravované v obou lokalitách a případně až šest malých modulárních reaktorů (SMR). V porovnání s odhady z roku 2019 se tak radioaktivní odpad Česku násobně prodražil. Tehdy se kalkulovalo s 220 miliardami. Důvod je prostý, před šesti lety výpočty ještě nezahrnovaly všechny dnes připravované elektrárny.

Čtěte také: Pan Tau: Skládka a další

Ne celá částka jde za SÚRAO. Ta je zodpovědná za „uložení“ odpadu, které, na rozdíl od „skladování“, by mělo být na pomyslnou věčnost. Relativně „drobné“ v celkovém účtu tvoří náklady spojené s a středně radioaktivním odpadem, který se už dnes ukládá (nikoliv skladuje) do úložišť Richard, Bratrství a do úložiště v Dukovanech. Tam končí odpady ze zdravotnictví a průmyslu, jako jsou staré měřicí přístroje, radioaktivní zářiče, pracovní oděvy nebo třeba i injekční stříkačky. V největším, dukovanském úložišti je to pak nízko a středně aktivní elektrárenský odpad.

Současná úložiště nevystačí na celou plánovanou jadernou éru. V roce 2027 by tak měla začít druhá fáze rekonstrukce úložiště Richard spojená s navýšením kapacity, u téměř zaplněného Bratrství se pak zvažuje adaptace přístupové chodby tak, aby mohla pojmout další barely.

Vysoce radioaktivní vyhořelé palivo z elektráren sice objemově tvoří jen jednotky procent z celkového množství, připadá na něj však většina radioaktivity. Právě to má skončit v plánovaném hlubinném úložišti. Jeho příprava, výstavba, provoz a uzavření přijdou na 273 miliard korun, přičemž 200 miliard z toho půjde samotný na provoz.

Více jaderných elektráren ovšem znamená i více peněz na nakládaní s jaderným palivem. ČEZ musí z každé vyrobené megawatthodiny odvádět 55 korun na takzvaný jaderný účet, ze kterého se ukládání hradí. Tam je aktuálně k dispozici zhruba 44 miliard. Dlouho panovala kritika, že odváděná částka je příliš nízká. Od příštího roku se tak poplatek zvedne na 88 korun. Navíc se bude odvod každých pět let aktualizovat. Pro ČEZ to znamená ročně náklad navíc ve výši jedné miliardy korun. Podle Vondrovice je však navýšení dostatečné, aby se v průběhu let nastřádala potřebná suma.

Náklady uložení vyhořelého paliva by mohla podstatně snížit jeho recyklace. Vysoce radioaktivního odpadu by bylo méně. To má však ne jeden, ale mnoho háčků. Existující bloky ruského designu přepracované palivo využívat neumí. V plánovaných reaktorech APR1000 od vítěze jaderného tendru, korejské společnosti KHNP, by bylo možné využít až 30 procent recyklovaných souborů. Jenže přepracovávat použité palivo umí v podstatě jen dvě země, Rusko a Francie. U první z nich je to aktuálně z geopolitických důvodů nepředstavitelné. Naopak u francouzské státní společnosti Orano si ČEZ nechává obohacovat uran a její šéf Nicolas Maes otevřel otázku recyklace při loňské návštěvě Prahy.

Čtěte také: 1000 Kč 1996 - platnost a popis

Použité palivo je však možné využít pouze jednou, navíc při recyklaci vzniká velké množství jiného odpadu v podobě vysoce radioaktivního skla, který by si Česko muselo vyzvednout. „Budeme muset uložit odpad po přepracování, který se vždy do republiky vrátí. Není to bezodpadová technologie,“ dodává Vondrovic. Především je však recyklace dražší než nákup nového paliva a právě kvůli neekonomičnosti procesu ČEZ podle mluvčího Ladislava Kříže s touto možností v současnosti nepočítá.

Další náklady spojené s jaderným odpadem

Ostatní náklady spojené s radioaktivním odpadem jdou přímo za energetickou skupinou, to znamená, že se nehradí z jaderného účtu. Jednak jde o provoz skladů, kde použité palivo několik desítek let čeká, než se z něj oficiálně stane odpad a skončí v úložišti. Celkové náklady na skladování vyčísluje koncepce na 80 miliard korun. ČEZ má sklady u obou elektráren, ani jejich kapacita však není dostatečná.

V Temelíně proto už ČEZ chystá rozšíření skladu, které by mělo odstartovat v roce 2029. „Analogicky, s důrazem na maximální efektivitu, postupujeme i v případě elektrárny Dukovany, ve které máme zatím dostatek skladovacích kapacit, nicméně s ohledem na plánovaný provoz ani zde nevylučujeme po roce 2040 jejich další rozšíření,“ uvádí Kříž.

Mnohem větší položku tvoří vyřazování a demontáž elektráren poté, co definitivně doslouží. Jde o náročný a desetiletí trvající proces, se kterým nemá moc zemí zatím příliš zkušeností, Česko prakticky žádnou. ČVUT už nicméně před pár lety spustilo studijní obor „jaderné hrobařiny“, tedy vyřazování zařízení z provozu. Část radioaktivních materiálů z odstavených zdrojů pak skončí v hlubinném úložišti společně s vyhořelým palivem. Vyřazování podle koncepce přijde na 170 miliard korun v dnešních cenách.

V událostech na ČT dávali reportáž o finském hlubinném úložišti jaderného odpadu. Je první dokončené na světě a na podzim začne jeho zkušební provoz. V událostech na ČT nám jako obvykle řekli jen to, co chtěli, a podstatné věci nezmínili. Podstatnými věcmi myslím to, jak moc by případná stavba hlubinného úložiště radioaktivního odpadu zatížila životní prostředí a negativně ovlivnila život v jedné ze čtyř lokalit, které vláda v roce 2020 schválila jako vhodné.

Finské hlubinné úložiště je na neobydleném ostrově v regionu Eurajoki společně s jadernou elektrárnou Olkiluoto. Nejbližší vesnice je až na pevnině 6,1 km daleko a žije tam cca 100 obyvatel, nejbližší město s 9211 obyvateli je vzdálené 17,8 kilometru. Naše hlubinné úložiště bude ve středu Evropy! Jeho areál by byl mnohem blíže k rodinným domům, obcím a městům. Například u jedné z lokalit je nejbližší obydlí vzdálené jen 350 metrů, další vesnice cca 1,6 kilometrů a město Týn nad Vltavou s 8021 obyvateli ve vzdálenosti 7,6 km. V dotčené oblasti je vyšší hustota obyvatel než na finském ostrově. V neposlední řadě by se musely vybudovat stovky kilometrů příjezdových cest a železnice, po kterých by se radioaktivní odpad vozil k uložení. Co k tomu dodat?

USA zřídily úložiště jaderného odpadu v horách Yukatanu, Finové na ostrově, Němci budou o umístění úložiště rozhodovat až v roce 2046, jen u nás se připravuje stavba, ve které budou 500 metrů pod zemí uloženy tisíce tun vyhořelého jaderného odpadu, jehož hlavním problémem je extrémně dlouhá doba jeho zvýšené radioaktivity.

Vámi zmíněným obydlím, vzdáleným 350 metrů, je lokalita Janoch. Jak přesně definovat slovo »sděleno« v případě Janochu? Informace časem prosákly na veřejnost a k lidem se dostaly náhodou. K některým bohužel až vloni. Oni totiž mlčeli a mlžili starostové čtyř dotčených obcí a nebýt několika opozičních zastupitelů, tak by to prošlo v tichosti a pak už by občané nemohli nic dělat. I dnes, kdy už se připravují hlubinné vrty, mnoho občanů nic neví, ani nic netuší. Pokud jde o rodinu, která má domek jen 350 metrů od plánového areálu, tak je to smutný příběh. Rodina se obrátila na Správu úložišť radioaktivních odpadů (SÚRAO), zda dům vykoupí, aby si rodina se dvěma malými dětmi mohla pořídit jiné bydlení. SÚRAO si nechala vypracovat posudek, který sice připouští, že stavba úložiště, především jeho povrchový areál, bude mít značný vliv na cenu jejího rodinného domku na Coufalce a na jeho využití, ale neexistuje povinnost nahradit dotčenému vlastníkovi nemovitosti vzniklou újmu! Jinými slovy, rodina nic nedostane a SÚRAO navrhla postavit kolem nemovitost tři metry vysokou protihlukovou stěnu.

Proč je to podle vás takový problém? O tom bychom si mohli povídat hodiny. Vyvstává tady mnoho otázek, na které zatím nikdo neodpověděl. Lidé, kterých se to netýká, argumentují tím, že je přece nutné ten odpad někam uložit. Někam… -ale ne v jejich blízkosti. Česká republika by měla začít ukládat radioaktivní odpad až po roce 2065. Proč by tedy mělo být naše hotové v roce 2050? Je nutné jaderný odpad ukládat do země, když je využitý jen z 30 procent?

Pokud jde konkrétně o Janoch, pak v dané oblasti dojde k výraznému zásahu do krajiny a k devastaci přírody, k devastaci především lesní a zemědělské půdy, k úbytku podzemních vod, k ovlivnění zdrojů pitné vody, k nadměrné hlučnosti a prašnosti a ke snížení kvality bydlení a života. A já zmíním pro mě nejdůležitější věc a to, že v případě hlubinných vrtů existuje potencionální riziko ztráty spodních vod, kdy mohou obyvatelé využívající vodu ze studní a vrtů o tuto vodu definitivně přijít. Bude někdo tamním lidem garantovat, že nedojde k ohrožení jejich bezpečnosti? A nejde jen o občany v Jihočeském kraji, bylo by to ohrožení nás všech.

Vytipovaná místa jsou v republice čtyři. A zajímavé je, že ve třech se starostové a lidé bouří, a pokud jde o Janoch, starostové mlčí. Například starosta obce Dolní Cerekev na Jihlavsku se nebál převléct za čerta, aby zastrašil šéfa SÚRAO. Ve vesnici z oblasti Horka na Třebíčsku si stěžovali u Ústavního soudu a u Březového potoka u Horažďovic každoročně probíhají pochody proti úložišti. A v případě Janochu starostové obcí Temelín, Dříteň a Olešník řekněme nepředávají informace členům zastupitelstva, mlčí a mlží, a proč tutéž strategii zaujal i starosta Hluboké Jirsa? Navíc jsme v Jihočeském kraji, kde hejtmanem je Martin Kuba, člen ODS. To, že v tomto kraji doslova kvete klientelismus a politicko-podnikatelský byznys, není potřeba zdůrazňovat.

Některé dotčené lokality už mají svá právní zastoupení, právníci jednají s úřady. Čeká se na vyjádření ministra Hladíka ohledně zahájení hlubinných vrtů, které byly pozastaveny. Při ministerstvu průmyslu a obchodu vznikne pracovní skupina, ve které by Janoch měl mít svého zástupce. Opět jsou tam obrovské snahy o vyšachování oponentů a hlavně občanů. Věřím, že to odvážní zastupitelé nevzdají a Janoch bude vyřazen z vhodných lokalit.

Tabulka: Odhadované náklady na jadernou energetiku v ČR

tags: #88 #tisíc #tun #jaderného #odpadu #skladování

Oblíbené příspěvky:

• Vše o dálničních poplatcích v Polsku
• Sběrná místa Znojmo
• Spravedlivý poplatek za odpady v Hlučíně
• Obnovitelné zdroje a česká energetika
• Likvidace autovraků v Kroměříži: Co potřebujete vědět