Diagnostika klimatu třídy a metody

12.12.2025

Při práci s třídním klimatem je nutné pamatovat na to, že se nejedná o náhlý jev, který se objeví spolu s aktuálními potížemi v rámci třídy. Třídní klima je dlouhodobě utvářený fenomén, který má za následek subjektivní názory a hodnocení každého jeho účastníka. Mluvíme-li o třídním klimatu, máme na mysli náladu, atmosféru a vztahy mezi dětmi ve třídě nebo mezi třídním kolektivem a pedagogy.

Klima školní třídy je činitel, který má významný vliv na žáky a jejich učební výsledky, na mezilidské vztahy v rámci třídy i celé školy. Nesmíme zapomínat ani na rodiče, pro které je klima školní třídy také velmi důležité. Poznáním klimatu konkrétní třídy však práce nekončí, na klimatu je nutné dále pracovat a usměrňovat jej, aby se vyvíjelo správným směrem. V podstatě všichni vyučující (nejvíce pak třídní učitelé) neustále sledují třídní klima a usilují o to, aby bylo co nejpříjemnější pro všechny.

Důvody a možnosti využití zkoumání klimatu školní třídy

Mezi důvody a možnosti využití zkoumání klimatu školní třídy patří například popis současného klimatu ze strany žáků, porovnání toho, jak klima vnímají různí učitelé nebo také porovnání současného klimatu s předchozím. Zjišťovat třídní klima je užitečné pro odhalení vazby mezi klimatem třídy a prospěchem žáků či jejich chováním. Dále můžeme zjišťovat rozdílnost pohledu učitele a studentů nebo porovnat pohled různých skupin žáků ve třídě. Užitečné je i porovnání současného stavu klimatu s tím, co by si žáci nebo i učitelé a rodiče přáli. Zkoumání klimatu školní třídy se uplatňuje i při zjišťování rozdílů mezi klimatem třídy ve vesnické a městské škole. Dále se zjišťování klimatu školní třídy může uplatnit při úsilí o sjednocení požadavků a vlivu na žáky.

Přístupy k měření třídního klimatu

Přístupy k měření třídní klimatu se dají rozdělit do několika skupin. Z těchto skupin si učitel, školní psycholog či jiný odborník může vybrat diagnostické nástroje, které mu klima umožní poznat a ovlivnit:

Sociometrický přístup - Badatele zajímá třída jako určitá sociální skupina, ve které se mezi žáky vyvíjí vztahy, které mají vliv na jejich rozvoj. K diagnostickým metodám tohoto přístupu patří např. SO-RA-D, který diagnostikuje vztahy mezi žáky.
Organizačně-sociologický přístup - Zde je předmětem studia opět školní třída, ale je chápána jako organizační útvar. Do zkoumání je zařazen i učitel, který je vnímán jako vedoucí třídy. Již z názvu vyplývá, že jde o zkoumání toho, jak žáci ve třídě žijí. V rámci toho přístupu se využívá standardizované pozorování výchovně-vzdělávací interakce.
Interakční přístup - Zaměřuje na samotnou interakci mezi učitelem a žáky v rámci vyučování. Tento přístup může využít samotný učitel, který si ze své hodiny udělá záznam a tak zjistí, jaké chyby při interakci dělá. Využívá se zde opět standardizované pozorování, interakční analýza, nahrávky, počítačové metody apod.
Pedagogicko-psychologický přístup - Opět je ve středu pozornosti školní třída a učitel, nicméně badatel se zaměřuje na dva aspekty. Na pedagogické aspekty: jak žáci spolupracují, jak se učí, jejich aktivitu v hodině apod. Psychologický pohled se zaměřuje na chování, ochotu vypomoct, na vzájemné hodnocení a vnímání. Diagnostickou metodou, která spadá pod tento přístup, je např. Školně-etnografický přístup.
Výchovně psychologický přístup - Předmětem zájmu tohoto pojetí je osobnost žáka a sociální prostředí školní třídy, které by mělo umožnit rozvoj žákovi osobnosti. V rámci toho přístupu badatel soustředí pozornost zejména na pubertální a prepubertální vývoj žáků. Zde se používají různorodé diagnostické metody.
Sociálně psychologický a enviromentalistický přístup - Školní třída je vnímána jako prostředí, kde se žáci učí. Klade se důraz jak na žáky, tak na učitelé, kteří v této třídě vyučují. Výzkumníci se zaměřují na kvalitu klimatu a jeho složky, na současnou podobu klimatu, ale i na klima, které by si žáci a učitelé přáli. Využívají se zde posuzovací škály, kteří vyplňují jak žáci, tak učitelé.

Kvalitativní metody

Kvalitativní metody jsou výhodnější zejména tehdy, když chceme získané výsledky z šetření třídního klimatu využít v praktické rovině. V praxi se nám bude lépe pracovat, jestliže budeme znát kontext onoho aspektu školy, a právě k tomuto kontextu nás dovedou kvalitativní metody. Mezi hlavní představitele kvalitativních metod patří pozorování a rozhovor.

Čtěte také: Sociální klima třídy: Diagnostika

Pozorování je typické tím, že povětšinou doplňuje ostatní metody diagnostiky. Díky němu můžeme třídu pozorovat v přirozením prostředí a zaznamenávat si události, které upoutají naši pozornost. Následně se můžeme na vytipované jevy detailněji zaměřit. Specifickým příkladem pozorování může být hospitace, kdy se jedná o prozkoumání výchovně-vzdělávacího děje. Hospitace neovlivňuje jen aktuální třídní klima, může ovlivňovat klima celé školy. Rozhovor se považuje za vhodný prostředek k zjišťování klimatu. Díky němu si tazatel může ověřovat, rozvíjet a upřesňovat odpovědi respondenta. Díky skupinovému rozhovoru můžeme sledovat míru souhlasu či nesouhlasu s našimi tvrzeními, emoce, diskuzi či různé postoje. Skupinový rozhovor je vhodný zejména při šetření klimatu u žáků první a druhé třídy. Mezi další kvalitativní metody patří narativní techniky (tvorba deníku), projektivní metody (kresba, nedokončené věty, metafory, návrh znaku třídy apod.) či analýza produktů žáků.

Kvantitativní metody

Do kvantitativních metod pro měření klimatu školní třídy patří dotazníky. Kvantitativní metody jsou typické tím, že výzkumník má stanovené hypotézy, které se prostřednictvím šetření snaží potvrdit či vyvrátit. V dotazníku jsou složky klimatu zastoupeny jednotlivými položkami a již je přesně definované složení klimatu. Dotazníky jsou pro diagnostiku třídního klimatu užívány často, nicméně je u nich potřeba čtenářská gramotnost, takže u malých žáků může být jejich použití obtížné. Mezi nejužívanější dotazníky k zjišťování třídního klimatu patří KLIT, MCI, CES.

KLIT - tato metoda se snaží třídní klima postihnout ve třech základních prvcích. Jedná se o podpůrné klima (popis vztahů mezi žáky, vztahů ke třídě, stupeň soudržnosti a kooperace), motivace k negativní školní výkonnosti (popis míry zájmu o školu, tendenci vyhýbání se neúspěchu aj.) a sebeprosazení (popis tendence k výkonové individualizaci).
MCI neboli dotazník My Class Inventory - tento dotazník se skládá z 25 otázek a zaměřuje se na pět oblastí klimatu: třenici, obtížnost učení, soudržnost třídy, spokojenost a soutěživost ve třídě. Při šetření klimatu jsou k dispozici dvě formy dotazníku - preferovaná a aktuální. Preferovaná zjišťuje, co by si žáci přáli a doporučuje se zadávat jako první. Až po 14 dnech se zadává aktuální verze dotazníku, která zjišťuje aktuální klima ve třídě. Tento dotazník se doporučuje používat u žáků 3. až 6. tříd.
CES neboli Dotazník sociální klimatu školní třídy - je tvořen 23 položkami, na které žáci odpovídají ano-ne. Jednotlivé položky jsou členěny do 6 dimenzí - podpora a pomoc učitele žákům, zaměření žáků na úlohy, vztahy mezi žáky, klid a pořádek ve třídě, jasnost pravidel a zájem žáků o průběh vyučování. Opět jsou v dotazníku dvě části, kdy jedna je zaměřena na preferované klima a druhá na aktuální. CES je určen starším žákům, tedy žákům druhého stupně a středních škol. Výhodou tohoto dotazníku je, že se ptá i na učitele a že jej můžeme používat i anonymně.

Čtěte také: Euro On Board Diagnose

Čtěte také: STK a emise v ČR: Kompletní diagnostika

tags: #diagnostika #klimatu #třídy #metody